Komsomol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak komsomolu

Komunistický svaz mládeže (rusky: Коммунистический союз молодёжи), často zkracovaný podle prvních písmen ruského pojmenování na komsomol (KOMunističeskij SOjuz MOLoděži), byla politická a výchovná organizace sovětské bolševické strany. Oficiální název byl od roku 1922 Všesvazový leninský komunistický svaz mládeže (VLKSM, rusky: Всесоюзный Ленинский Коммунистический Союз Молодёжи). Oficiálně byl komsomol založen 29. října 1918.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Komsomol byl založen jako samostatná společenská organizace v roce 1918.[1][2]

Během revolučního roku 1917 bolševické křídlo nevidělo v mladých lidech žádné využití, proto byl politický dorost opomenut. Již další sjezdy v letech 1918 a 1919 konstatovaly nedostatek mladších členů strany, a proto byla zahájena masivní kampaň získávání nových mladých kandidátů komunistické strany. Na vzniku organizace měli rozhodující podíl komunističtí vůdcové V. I. Lenin, N. K. Krupská a V. Zorin.

Komsomolci byli zdrojem mladých členů komunistické strany SSSR. Jejich výchovu ovlivňovala VKS(b) od raných let skrze pionýrskou organizaci. Ta byla založena roku 1922 v Moskvě jako jediná dětská organizace SSSR ihned po V. sjezdu Komsomolu.[1]

Ve čtrnácti letech mladí lidé vstupovali právě do komsomolu jako přirozeného pokračování. Věkové omezení členství v komsomolu bylo právě čtrnáct let. Horní hranice se pohybovala kolem 28 let, ale někteří členové strany zde byli i déle.

Památník komsomolcům, Sevastopol (Ukrajina)

Komsomol měl přímý vliv na chod státu, protože desítky milionů členů disponovaly značným sociálním i aktivizačním potenciálem. Z Moskvy se komsomolské hnutí rychle rozšířilo po celém SSSR a později ovlivnilo přes Komunistickou internacionálu mládeže (Berlín 1919) vznik podobných organizací v řadě států Evropy.[1]

Mnoho vedoucích politiků v této organizaci začalo svou politickou kariéru (např. Jurij Andropov v Karelské oblasti).

Zlom v pozici komsomolu v sovětské společnosti přinesly až reformy Michaila Gorbačova, který odhalil zkostnatělost vedoucího aparátu komsomolské organizace. Stávající systém nemohl vyhovět novým změnám společnosti, proto na XX. sjezdu komsomolu byly přijaty organizační, personální i funkční změny, které měly zajistit přizpůsobení novým poměrům v zemi. V konečném důsledku však tyto snahy vedly k totální destrukci a fragmentaci komsomolu a jeho faktickému rozpadu.

Jedinou pozitivní událostí perestrojkové destrukce je transformace myšlení. Komsomolci byli jako jedni z prvních vedeni k tržnímu myšlení. Jako typický příklad této nové linie bývá uváděn Michail Chodorkovskij.

Tiskový orgán komsomolské organizace - Komsomolskaja pravda, přežil i formální rozpad.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

Komsomol jako podstatná součást komunistické strany byl několikrát oceněn. Obdržel třikrát Leninův řád, jednou Řád říjnové revoluce, jednou Řád rudého praporu a jednou Řád rudého praporu práce. Trvalou poctou je pojmenování asteroidu 1283 Komsomolia právě podle organizace komsomolu.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Členský odznak komsomolu

Protože komsomol byl všesvazovou organizací, zastřešoval činnost regionálních organizací. Tyto se nacházely v následujících sovětských republikách:

  • Arménská SSR: Համամիութենական Լենինյան Կոմունիստական Երիտասարդության Միություն, ՀամԼԿԵՄ
  • Běloruská SSR: Ленинский Коммунистический Союз Молодежи Белоруссии, ЛКСМБ
  • Estonská SSR: Eestimaa Leninlik Kommunistlik Noorsooühing, ELKNÜ
  • Karelo-finská SSR: Ленинский коммунистический союз молодежи Карело-Финской ССР, ЛКСМ КФССР
  • Lotyšská SSR: Latvijas Ļeņina Komunistiskā Jaunatnes Savienība, LĻKJS
  • Litevská SSR: Lietuvos Lenino komunistinė jaunimo sąjunga, LLKJS
  • Moldavská SSR: UTCLM (zkratka)
  • Ruská SFSR: Ленинский коммунистический союз молодёжи РСФСР, ЛКСМ РСФСР
  • Ukrajinská SSR: Ленинский Коммунистический Союз Молодёжи Украины, ЛКСМУ

Kromě území SSSR se komsomolské ideje uchytily v:

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Přestože se původní organizace rozpadla, na její činnost ochuzenou o politickou výchovu navázaly oblastní spolky na podobné bázi. Na počátku 21. století tak fungují komsomolské organizace v Rusku (zde jich je několik), na Ukrajině (dvě hlavní organizace), v Moldavsku i v jiných státech - Francii, Kanada, USA.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Dětské a mládežnické hnutí, s. 117.  
  2. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Pionýrská encyklopedie 1. Praha : Mladá fronta, 1978. Kapitola Tradice Pionýrské organizace SSM, s. 21.  

Související články[editovat | editovat zdroj]