Lipan podhorní
Lipan podhorní je ryba obývající takzvané lipanové pásmo, jedná se o poměrně rychle tekoucí potoky a říčky s mnoha tůňkami a tůněmi. Lipan podhorní je známý svou hřbetní ploutví a podobně jako losos a pstruh také tím, že umí vyskočit do výšky pro hmyz, avšak obvykle hmyz sbírá jen z hladiny. Většinou platí pravidlo čím menší kolečko na hladině, tím větší lipan.
Obsah |
[editovat] Popis
Tělo lipana je protáhlé, z boků lehce zploštělé. Typickým znakem je velká barevná praporovitá hřbetní ploutev, která je vzhledem k břišním ploutvím posunuta k hlavě. Mezi hřbetní a ocasní ploutví se nachází tuková ploutvička. Hlava je vzhledem k tělu poměrně malá, zakončená lehce zašpičatělými malými ústy spodního postavení. Zbarvení je stříbřité, hřbet poněkud tmavší. Šupiny jsou malé, v úplné postranní čáře je 74–96 šupin.
Lipan dosahuje délky mezi 40 až 50 cm, výjimečně i více než 60 cm. Průměrná hmotnost ryb se pohybuje okolo 0,3–0,4 kg. Největší zaznamenaný úlovek měl 72 cm a hmotnost 6,5 kg. Lipan se dožívá 6 až 7 let.
[editovat] Rozšíření
Lipan obývá rychle proudící chladné podhorské toky bohaté na kyslík. Vzácněji se objevuje také v chladných jezerech severní Evropy. Vyskytuje se v horských oblastech Evropy od Skandinávie až po Alp, včetně Britských ostrovů a části Ruska.
[editovat] Potrava
V dospělosti tvoří potravu lipanů převážně larvy hmyzu, například larvy chrostíků, jepic, pošvatek a v neposlední řadě i larvy vážek. Lipani se též živý měkkýši jako je Kamomil říční. Velmi vzácně uloví nějakou rybu, ale převážně se jedná o potěr, který je pro lipana snadnou kořistí. Nemalé procento potravy tvoří také hmyz spadlý na hladinu, případně líhnoucí se hmyz. Většinou však lipani hmyz sbírají jen v ranních a večerních hodinách. Výjimkou je podzim, kdy lipani potřebují nabrat živiny na celou zimu, a proto jsou aktivní po celý den.
[editovat] Rozmnožování
Lipani pohlavně dospívají mezi druhým a třetím rokem života. Tření probíhá od května do června. Samice klade asi 3 mm velké jikry do jamek vytlučených do štěrkového dna. Počet jiker se pohybuje mezi 3000 a 6000 na jednu samici. K líhnutí potěru dochází přibližně dva týdny po výtěru v závislosti na teplotě vody.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. 1. vyd. Praha : Víkend, 2003. ISBN 80-7222-307-0.
- TEROFAL, Fritz. Sladkovodní ryby. 1. vyd. Praha : Ikar, 1997. ISBN 80-7202-140-0.
- POSPÍŠIL, Otto. Naše ryby. 1. vyd. Praha : OTTOVO nakladatelství, 2000. ISBN 80-7181-403-2.
