Jepice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jepice

Jepice
Jepice
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: křídlatí (Pterygota)
Infratřída: starokřídlý hmyz (paleoptera)
Řád: jepice (Ephemeroptera)
Hyatt & Arms, 1891

Jepice (Ephemeroptera) jsou okřídlená skupina hmyzu, jejíž původ je řazen až do paleozoika (prvohor). Dospělci mají redukované ústní a trávicí ústrojí, nepřijímají potravu a žijí obvykle pouze jeden až tři dny. Zato vodní larvy mohou žít i několik let. V jejich vývoji proměnou nedokonalou se vyskytuje unikátní stádium subimaga, což bývá často interpretováno jako původní, primitivní znak. Přední křídla jsou výrazně větší než zadní. Oči jepic jsou rýhou rozděleny na dvě poloviny.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Nohy jsou dlouhé a štíhlé, samčí přední pár je prodloužený. Někdy bývají úplně redukované, nebo se ulamují, takže pak ve vzduchu poletují beznozí jedinci. Na zadečku jsou dva štěty, někdy s prostředním paštětem. Jednoduchá očka jsou zachována. Křídla mají bohatou žilnatinu a většinou jsou skládána kolmo na tělo. Sameček má u pohlavního otvoru plodidlové nožky k přidržování samičky během kopulace.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samci vytváří roje v blízkosti vod, samice přiletí a bývá okamžitě oplodněna. Vajíčka klade volně do vody, nebo se dokonce potápí a lepí je na kameny. Snůška obnáší podle druhu 300 až 9000 vajíček. Samice umírá po nakladení, samec po kopulaci. Některé jepice jsou partenogenetické.

Larvy se líhnou po deseti až třiceti dnech a absolvují třicet až čtyřicet svlékání, jejichž počet nemusí být konstantní ani v rámci jednoho druhu. Mezi dospělcem a larvou je ještě stádium subimaga, okřídlené larvy. Trvá obvykle jen několik minut, ale jsou i výjimky. Některé druhy se dokonce ve stádiu subimaga i páří.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Způsob života larev je značně různorodý a dá se u nich rozlišit několik ekologických typů. Živí se hlavně detritem, drobnými vodními organismy a úlomky rostlin. Jsou důležitou potravou ryb, mohou sloužit jako bioindikátor čistoty vody.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACEK, Jan. Bezobratlí (2). řídí Anděra Miloš ; redaktor Karel Vaněk; ilustrovali Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001. 170 s. Svět zvířat ; sv. 11. ISBN 80-00-00918-8.
  • ZAHRADNÍK, Jiří, SEVERA, František. Hmyz. Ilustroval František Severa. 1. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. 326 s. ISBN 80-86858-01-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu