Vážky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vážky

Vážka žlutavá (Sympetrum flaveolum) - sameček
Vážka žlutavá (Sympetrum flaveolum) - sameček
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: křídlatí (Pterygota)
Řád: vážky (Odonata)
Podřády
Na tento článek je přesměrováno heslo vážka. O českém označení pro mnoho rodů pojednává článek vážka (rod).

Vážky (Odonata) jsou řád okřídleného velkého hmyzu s úzkým a velmi protáhlým tělem, který je v podstatě nezaměnitelný s druhem z jiného řádu. V hmyzím světě patří vážky mezi nejlepší letce a jsou hmyzem s nejdokonalejším zrakem. Životním prostředím, nezbytným k vývoji vážek, je až na výjimky voda. Vyvíjejí se proměnou nedokonalou. Všechny vážky i jejich larvy se živí dravě. Řád vážky se dělí na 3 podřády. Vědecké pojmenování řádu odonata pochází z řečtiny ze slova odontos (zub), podle ozubeného kousacího ústrojí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělec[editovat | editovat zdroj]

Popis těla dospělé vážky (Vážka černořitná)
Dospělá vážka (Vážka černořitná)

Dospělé vážky mají štíhlé, protáhlé tělo, dlouhé 20 – 130 mm[1]. Často jsou velmi barevné, některé i kovově lesklé. Na těle mívají pruhy a skvrny. Samička a sameček mívají často odlišné zbarvení těla i křídel (pohlavní dichroismus). Váha dospělce může být různá podle druhu, např. velmi malé šidélko malé váží asi 20 mg, zatímco šídlo královské 1 200 mg.[2]

Hlava je velká s velkýma složenýma očima po stranách. Hlava je velmi pohyblivá, vážka jí může otočit až o 180 stupňů a naklonit dozadu o 70 stupňů.[3] Složené oči mohou být sestaveny až z 28 000 oček (ommatidií).[4] Horní částí složeného oka vážka vidí na dálku a spodní částí vnímá bližší předměty.[5] Ústní ústrojí je mohutné, ozubené, kousacího typu. Tykadla jsou krátká, štětinkovitého charakteru. Tři jednoduchá očka (ocelli) jsou vždy vyvinuta a umístěna na temeni. Motýlice mají oči daleko od sebe, u šídel se oči skoro vždy na temeni dotýkají. S předohrudí je hlava spojena tenkou stopkou.

Předohruď je pohyblivý malý článek za hlavou, na kterém je zespodu narostlý první pár nohou. U samiček je předohruď svrchu upravena pro zachycení klíšťkami samečka při páření. Středohruď a zadohruď jsou srostlé v jeden celek, který je šikmo postaven proti předohrudi. Tím jsou zespodu narostlé nohy značně vysunuty dopředu. Svrchu jsou připojené oba páry křídel. Dva páry blanitých křídel s hojnou žilnatinou odstávají od těla a nedají se sklopit dozadu na zadeček (charakteristické pro skupinu hmyzu nazývanou dříve Paleoptera, kam patří vážky společně s jepicemi a dalšími již vyhynulými druhy). Rozpětí křídel může dosahovat od 19 do 200 mm.[1] Křídla jsou průhledná, čirá nebo různě zbarvená. Motýlice mají přední i zadní křídla skoro stejného tvaru, zatímco šídla je mají víc rozdílné (odtud je jejich alternativní pojmenování stejnokřídlice a různokřídlice).[6] Nohy jsou krátké, někdy s trny. Chodidlo je tříčlánkové. Zadeček má deset článků, je válcovitý, protáhlý a ukončený kratičkými štěty. Samička má pohlavní orgány umístěny zespodu mezi 8 a 9 článkem zadečku. Samčí pohlavní orgán je zespodu devátého článku. Samečci mají navíc druhotný pohlavní orgán zespodu mezi 2 a 3 článkem zadečku.

Nymfa[editovat | editovat zdroj]

Nymfa vážky

U nymfy (larvy) je hlava pevně spojena s hrudí. Složené oči nejsou tak velké jako u dospělců. Jednoduchá očka bývají většinou jen naznačená a jsou nefunkční.[3] Spodní pysk je přetvořen ve vychlípitelné uchvacovací zařízení, tzv. masku. Tykadla jsou větší než u dospělců, sedmičlánková. Nohy jsou delší a silnější. Zadeček je desetičlánkový a je širší a kratší než u dospělců. Šídla mají často zadeček ozbrojený trny.[7] Nymfy motýlic mají na konci zadečku tři protáhlé výrůstky, sloužící jako ploutvičky.[7] Nymfám motýlic mohou dorůstat ztracené orgány (regenerace), i když už nebývají tak dokonalé jako původní.[8]

Vajíčko[editovat | editovat zdroj]

Vajíčka mají na délku od 0,5 do 2 mm.[9] Druhy které vajíčka kladou do rostlin mají tvar vajíčka podlouhlý, zatímco druhy kladoucí vajíčka volně je mají kulatá a většinou rosolovitě obalená.[3][9]

Vývoj jedince[editovat | editovat zdroj]

Líhnutí vážky

Vážky se vyvíjí proměnou nedokonalou, tzn. že jejich vývoj nezahrnuje stádium kukly. Nymfy (larvy) vážek se rodí ve vodě nebo v blízkosti vody z vajíčka. Pokud vajíčko nepřezimovává, tak se z něj líhne nymfa po dvou až čtyřech týdnech.[10] První stadium tzv. pronymfa trvá jen několik minut.[10] Pronymfa se ještě moc nepodobá vážce, až při dalším svlékání se na ní objevují první společné rysy. Svlékání nymfy probíhá asi 10-15x.[7] Při každém svlékání nymfa odvrhuje celou pokožku s dýchacím a zažívacím traktem.[11] Při jednotlivých svlékáních se postupně nymfa vyvíjí a celkově roste. Nymfa se vyvíjí několik měsíců až let, některé druhy až 5 let (páskovec).[7] Před posledním svlékáním nymfa přestává přijímat potravu a vylézá na vzduch, nejčastěji na stonky rostlin, někdy přímo na břeh. Líhnutí probíhá nejčastěji za teplého počasí v ranních hodinách. Nymfa se pevně přichytí podkladu a vážka se začne líhnout. Líhnutí trvá asi hodinu. Po vylíhnutí vážka ještě nějakou dobu sedí poblíž svlečky (exuvie), narovnává křídla a tvrdne, než je schopna odletět. Pohlavní zralosti (podle druhu) dosahuje po 14 dnech až měsíci.[12] Průměrná délka života dospělé vážky je podle druhu různá, např. šidélko ruměnné se dožívá průměrně 7 dnů[13], šídlo královské 14 dnů[13]. Maximum je ale mnohem vyšší, třeba u šídla královského činí 60 dnů.[13] Výjimku tvoří druhy, které přezimovávají jako dospělci, ti se mohou dožít i půl roku.[14]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště, pohyb, přezimování[editovat | editovat zdroj]

Nymfy vážek se většinou vyvíjí ve vodě, nároky na typ vody mají velmi různé podle druhu, jsou známy i druhy vyvíjející se ve slané vodě nebo v horských pramenech.[10] Existují i druhy, které se vyvíjí na vzduchu, známý je např. druh z čeledi Megalagrion vyvíjející se v hrabance v lesích na Havaji.[10] Dospělé vážky žijí na vzduchu. Některé druhy se ani v dospělosti nevzdalují od vody a žijí celý život tam, kde se narodily. Jsou však i druhy, které podnikají daleké cesty od svého rodiště. Ty se pak můžou vyskytovat u lesních cest, na mýtinách nebo se dokonce mohou objevit i ve městech[15]. Vážky se mohou pohybovat jen pomocí křídel, nohy jim slouží jen k uchycení na vegetaci nebo k lovení kořisti. Mezi hmyzem patří k nejdokonalejším letcům, některé vážky mají frekvenci 30 úderu křídel za minutu[3] a dosahují rychlosti 6 až 7 m/s[15], výjimečně až 14 m/s[3], přesto létají téměř neslyšně.[16] Za letu mohou stát na místě,[16] mohou letět kolmo nahoru i dolů, změnit v okamžiku směr letu a dokonce letět i pozpátku.[3][17] Většinou létají jen ve dne za jasného počasí, upřednostňují bezvětří[14], ale v tropech se vyskytují druhy, které létají v noci.[3] Létající dospělce lze v Česku vidět podle druhu od konce března do půlky listopadu. První stádium nymfy (pronymfa) se pohybuje skákáním. Nymfa se pohybuje pomocí nohou nebo plaváním a to rozdílným způsobem u šídel a motýlic. Šídla pro unik před nepřítelem nebo i přemístění na velkou vzdálenost dovedou plavat vychrlením velkého množství vody análním otvorem, což je vystřelí prudce vpřed.[7] Motýlice k plavání používají tři anální plátky jimiž vytvoří ploutvičku, kterou se vymršťují vpřed. U některých druhů se, za dosud nevysvětlených příčin, můžou objevit tahy hejn (milióny jedinců), podobně jako u sarančat (např. vážka ploská).[3] Zimu vážky mohou přečkávat ve všech třech svých vývojových stádiích. Nejčastěji se tak děje ve formě vajíčka nebo larvy. V Česku jen jediný rod přezimovává jako dospělec (šídlatka sympecma).[14]

Lov a potrava[editovat | editovat zdroj]

Pohled na nymfu zespodu - mezi očima uprostřed je vidět vymršťovací maska k lovení kořisti (šídlo modré).

Vážky i jejich nymfy se živí výhradně dravě. Kořist většinou vyhledávají a loví za letu, ale některé druhy vyčkávají na místě a vzletnou za kořistí teprve až ji spatří.[16] Větší šídla svojí kořist za letu často i požírají. Díky svému výbornému zraku dokáží spatřit kořist až ze 2 metrů. Kořist nejprve chytí nohama a přitáhnou si jí k ústům. Jejich kořistí bývá jakýkoliv létající hmyz,[3] někdy i jiné druhy vážek (často šídlo uloví motýlici). Nymfa loví kořist pomocí tzv. masky, což je přetvořený spodní pysk s uchvacovacím zařízením. Masku dokáže vymrštit až do vzdálenosti jedné třetiny svého těla a kořist si pomocí ní přitáhne k ústům. Nejčastěji loví larvy jiného vodního hmyzu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Kopulace - modrý je sameček, žlutozelená samička (šidélko páskované)

Samec vážky má 2 kopulační orgány. Prvotní, ve kterém je uloženo sperma, má na konci zadečku. Druhotný, který má mezi 2 a 3 článkem zadečku, slouží k vlastní kopulaci. Před kopulací musí sameček přenést sperma z prvotního na druhotný orgán. Pak chytí, pomocí klíštěk na konci zadečku, samičku za hlavou. Při kopulaci se samička stočí koncem zadečku k druhotnému pohlavnímu orgánu samečka. Pokud už byla samička před kopulací oplodněná jiným samečkem, tak jí sameček odstraní spermie z pohlavního otvoru ostrým bičíkem na konci penisu.[18] Po kopulaci snáší samička vajíčka, často ve společnosti samečka, který ji při tom drží klíšťkami. Vajíčka snáší rozdílně podle druhu, někdy přímo do vody, do vodních rostlin nebo na stromy nad vodou. U některých druhů (z podřádu motýlic) sestupuje při kladení vajíček samička společně se samečkem pod vodu ve vzduchové bublině (např. šídelko kroužkované). Pod vodou můžou sestupovat do hloubky blížící se jednomu metru[9][17] a vydržet tam až jednu hodinu.[3] Vážky se při kladení vajíček nad vodní hladinu orientují podle jejího třpytu na slunci, proto někdy dochází ke kladení vajíček na blýskající se karoserii aut.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Na celém světě je známo téměř 5 000 druhů.[15] V Evropě se vyskytuje 114 druhů[19]. V Česku 69 až 71 druhů (2 jsou vymizelé)[20] ve dvou podřádech. Vážky jsou především rozšířeny v tropech, kde bývají kolem vod a v pralesích dokonce hojnější než motýli.[3]

Paleontologie[editovat | editovat zdroj]

První vážky jsou doloženy z permu. Jejich předchůdci, pravážky (Protodonata), pocházejí už ze svrchního karbonu.[16] Nejstarší dnešní (recentní) podřád vážek Anisozygoptera je doložen z počátku druhohor.[8] Tento podřád se dnes vyskytuje už jen ve dvou druzích, žijících ve východní Asii. Šídla a motýlice se objevují až koncem druhohor. Staré vážky v prvohorách dosahovaly mnohem větších rozměrů než dnešní. Některé druhy pravážek měly až 700 mm v rozpětí křídel.[8] Nálezy fosílii pravážek pocházejí i z našeho území, např. ve Zbýšově u Rosic byla objevená pravážka moravská (Moraviptera reticulata).[16]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozdíl mezi motýlici a šídlem ve tvaru křídla. Křídlo šídla nahoře, motýlice dole.
Velikost šídla v porovnání s lidskou rukou

Vážky se dělí na 3 podřády. V Česku se vyskytují motýlice a šídla.

  • motýlice (Zygoptera) - novějším českým pojmenováním stejnokřídlice
  • šídla (Anisoptera) - novějším českým pojmenováním různokřídlice
  • šídlice (Anisozygoptera)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 18.  
  2. ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 48.  
  3. a b c d e f g h i j k OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. S. 256-259.  
  4. ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 40.  
  5. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1621-8. S. 87.  
  6. ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 7.  
  7. a b c d e ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 24-25.  
  8. a b c OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. S. 261-263.  
  9. a b c ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 11-12.  
  10. a b c d ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 14-16.  
  11. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. S. 253.  
  12. HANEL, Lubomír. Vážky Podblanicka. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 1999 : Muzeum okresu Benešov, 1999. ISBN 80-86327-07-8.. S. 23.  
  13. a b c ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 31.  
  14. a b c ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 29-31.  
  15. a b c ZAHRADNÍK, Jiří; SEVERA, František. Hmyz. 2. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. ISBN 80-86858-36-7. S. 35-37.  
  16. a b c d e HANZÁK, Jan; MOUCHA, Josef; ZAHRADNÍK, Jiří. Světem zvířat V.díl (2.část), Bezobratlí. 2. vyd. Praha : Albatros, 1979. S. 26-29.  
  17. a b ALEŠ, Dolný; ZDENĚK, Ďuriš. Potápění jako součást zvláštní životní strategie vážek. Živa. 2008, roč. LVI (XCIV), čís. 5, s. 220-222. Dostupné online. ISSN 0044-4814.  
  18. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1621-8. S. 296.  
  19. ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 51.  
  20. HANEL, Lubomír. In Vážky 1999 sborník referátů z mezinárodního semináře. Vlašim : ZO ČSOP Vlašim, 1999. ISBN 80-86327-00-0. Kapitola Červený seznam vážek české republiky - verze 1999, s. 77-83.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Odonata ve Wikimedia Commons