Led

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o pevném skupenství vody. Další významy jsou uvedeny v článku Led (rozcestník).
Led
Sněhové vločky
Sněhové vločky
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec H2O
Identifikace
Barva čirý až mléčně zakalený
Vzhled krystalu agregáty
Soustava šesterečná
Tvrdost 1,5
Lesk skelný
Štěpnost neštěpný
Vryp bílý
Hustota 0,917 g/cm³
Rozpustnost  ??

Led, chemický vzorec H2O, je šesterečný minerál.
Led má své specifické místo mezi ostatními minerály, i když se většinou v mineralogických systémech neuvádí vůbec nebo pouze okrajově.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Při běžném atmosférickém tlaku tekutá voda tuhne v led při teplotě°C (273,15 K, 32 °F). Jestliže jsou ve vodě rozpuštěny další látky (např. sůl kamenná) může voda zůstat tekutá i při teplotách pod bodem mrazu.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Dobře vyvinuté krystaly jsou vzácné, nejčastěji celistvé, rozpadavé, zrnité či sypké agregáty. V atmosféře se vyskytuje v podobě sněhových vloček – kostrovitých krystalů (složitě členěných šestiramenných hvězd), které jsou zploštělé podle {0001}.

Formy ledu[editovat | editovat zdroj]

Led existuje v mnoha formách, např.:

Světová meteorologická organizace definuje různé druhy ledu v závislosti na původu, velikosti, tvaru, váze, atd.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 1,5), hustota 0,917 g/cm³, křehký, neštěpný, lom je lasturnatý. Při dlouhodobém působení tlaku plastický, tepelně nestálý – taje při teplotě 0 °C. Při teplotách pod -80 °C krystaluje v krychlové soustavě. Relativní permitivita εr je 3,1.
  • Optické vlastnosti: Barva: čirý až mléčně zakalený, namodralá, modrozelená, bílá. Průhledný až průsvitný, vryp je bílý, lesk skelný.
  • Chemické vlastnosti: Složení: H 11,19 %, O 88,81 %.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Běžný, byť v teplejších oblastech sezónní výskyt. Je významnou součástí půd a sedimentů ve vyšších zeměpisných a nadmořských výškách.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Prodavač ledu (1872)

Dříve těžen v zimních měsících tzv. ledaři, uskladněn v ledárnách, používal a dodnes se používá k chlazení potravin v teplejších obdobích roku. V současnosti se led k témuž účelu vyrábí průmyslově. Další využití: skladování potravin a zboží podléhající rychlé zkáze, provozování ledových kluzišť a zimních stadionů. Kostky ledu najdou využití při přípravě chlazených nápojů (popř. po rozmixování jako ledové tříště) a nebo při ošetřování poranění jako jsou vymknutí kloubů, otoky či po kousnutí, bodnutí, uštknutí. Mezi raritní využití patří výroba soch a skulptur z ledu jako ozdoba na party nebo ledový hotel (např. Jukkasjärvi Ice Hotel).

Exotické fáze ledu[editovat | editovat zdroj]

  • Předchozí odstavce pojednávají o nejběžnější pevné fázi ledu, označované jako led Ih. Vyznačuje se šesterečnou (hexagonální) krystalovou strukturou. Je stabilní při teplotách od bodu tuhnutí až k 73 K a tlacích do 200 MPa.
  • Led Ic je metastabilní fází s krychlovou (kubickou) krystalovou strukturou podobnou diamantu. Vzniká při teplotách 130-150 K a zůstává stabilní až do 200 K, kde přechází ve fázi Ih. Vyskytuje se ojediněle v horních vrstvách atmosféry.

Ostatní pevné krystalické fáze (s výjimkou ledu XI) jsou umělé. Některé by se mohly vyskytovat na ledových planetách (např. na Jupiterově Ganymedu). Ve stručné charakteristice jsou uvedeny typické podmínky vzniku, přesný fázový diagram je složitější.[2]

  • Led IV je metastabilní fází s klencovou (trigonální) krystalovou strukturou. Vzniká při teplotě tlaku 810 MPa pomalým ohřátím amorfního ledu HDA (viz níže).
  • Led IX je metastabilní fází s čtverečnou (tetragonální). Vzniká z ledu III prudkým ochlazením na teplotu 165 K. Je stabilní při teplotách pod 140 K a tlacích 200-400 MPa.
  • Led XI je fází s kosočtverečnou (ortorombickou) krystalovou strukturou. Vzniká z ledu Ih při nízkých teplotách. Je nejstabilnější pevnou fází vody. Byl nalezen v antarktickém ledu.
  • Led XII je metastabilní fází s čtverečnou (tetragonální) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě 260 K a tlaku 550 MPa (v oblasti stability ledu V), nebo z ledu Ih prudkým stlačením (cca 1000 MPa/min), případně ohřátím amorfního ledu HDA při tlacích 800-1600 MPa.
  • Led XV je předpovězenou, ale dosud experimentálně neprokázanou krystalickou fází. Měl by vznikat při teplotě kolem 80-108 K a tlaku 1100 MPa.

Teoreticky byly předpovězeny další krystalické fáze ledu pro podmínky na Zemi dosud nedosažitelné, např. pro tlaky řádu TPa.[3]

Odlišné chování může mít i krystalický led tvořený polotěžkou či těžkou vodou. Např. struktura ledu VII se pro těžkou vodu podstatně liší a je tvořena kyslíkovou mřížkou s deuterony v intersticiálních polohách.[4][5]

Další pevné fáze jsou amorfní. Dosud jsou známy tři:

  • Amorfní led LDA – „low density amorphous“ (též ASW – „amorphous solid water“ či HGW – „hyperquenched glassy water“) má skelnou amorfní strukturu a vzniká např. pomalým napařováním na malý kovový krystalový povrch při nízké teplotě. Předpokládá se, že je běžný v podpovrchových vrstvách komet.
  • Amorfní led HDA – „high density amorphous“ lze vytvořit stlačením ledu Ih při teplotách pod 140 K tlakem kolem 1600 MPa nebo stlačením LDA tlakem cca 500 MPa.
  • Amorfní led VHDA – „very high density amorphous“ vzniká ohřátím HDA při tlacích 1000-2000 MPa.

Jiným druhem fáze na přechodu mezi kapalným a pevným skupenstvím je vedle amorfních fází ledu tzv. superionický led či superionická voda. V její kompaktní krystalové mřížce mají pevnou polohu pouze atomy kyslíku, zatímco atomy vodíku se v ní mohou pohybovat podobně jako v kapalině. Existují 2 známé fáze superionického ledu (po třetí se zatím neúspěšně pátrá), jedna s kubickou prostorově centrovanou mřížkou, druhá s kubickou plošně centrovanou mřížkou.

  • Tzv. bcc fáze (podle anglického body centered cubic lattice) byla objevena v r. 1999 pomocí počítačové simulace v týmu vědců vedeném Carlem Cavazzonim. Měla by se vyskytovat při tlacích přesahujících 50 000 MPa a teplotách několik tisíc kelvinů. Později byly pozorovány i příznaky její skutečné existence v kosmu.
  • Tzv. fcc fáze (podle anglického face centered cubic lattice) byla objevena v r. 2013 týmem vedeným Hugh F. Wilsonem a v některých oblastech fázového diagramu by měla být stabilnější, než superionická bcc fáze. Typický tlak pro její existenci je nad 100 000 MPa; při této hodnotě by mělo docházet k fázovému přechodu mezi bcc a fcc fází. Superionická fcc fáze má vyšší hustotu, ale nižší pohyblivost atomů vodíku, což by se mělo projevovat i nižší tepelnou a elektrickou vodivostí. Předpokládá se, že by se mohla stejně jako bcc fáze vyskytovat v nitru Uranu a Neptunu a v exoplanetách s podobnými podmínkami.[6][7]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "WMO SEA-ICE NOMENCLATURE" (Multi-language) World Meteorological Organization / Arctic and Antarctic Research Institute. Retrieved 8 April 2012.
  2. http://www.lsbu.ac.uk/water/phase.html
  3. Anne Ju: Scientists predict an out-of-this-world kind of ice. PhysOrg, 17. ledna 2012 (anglicky)
  4. GUTHRIE, Malcolm, BOEHLER, Reinhard; TULK, Christopher A.; MOLAISON, Jamie J.; Dos SANTOS, António M.; KUO LI; HEMLEY, Russell J. Neutron diffraction observations of interstitial protons in dense ice. PNAS [online]. , 11. červen 2013. Online před tiskem. Dostupné online. DOI:10.1073/pnas.1309277110.  (anglicky) 
  5. Unfrozen mystery: Water reveals a new secret (popularizační článek k předchozí referenci). PhysOrg, 10. červen 2013 (anglicky)
  6. WILSON, Hugh F.; WONG, Michael L.; MILITZER, Burkhard. Superionic to Superionic Phase Change in Water: Consequences for the Interiors of Uranus and Neptune.. Physical Review Letters [online]. , 8. duben 2013, svazek 110, čís. е151102, s. 1-4. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1079-7114. DOI:10.1103/PhysRevLett.110.151102.  (anglicky) 
  7. New phase of water could dominate the interiors of Uranus and Neptune. PhysOrg [online]. , 25. duben 2013. Popularizační článek k předchozí referenci. Dostupné online.  (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ice ve Wikimedia Commons

  • BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf, a kol. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. 701 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 324.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]