Ledoborec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Těžký ledoborec USCGC Polar Star

Ledoborec je loď určená k plavbě zamrzlým oceánem, mořem nebo velkým jezerem (např. Bajkal) a k prorážení cest na zamrzlých vodních plochách pro jiné lodě.

Ledoborce lze rozdělit na dvě skupiny - ledořezy a klasické ledoborce. Zatímco ledořez je zpravidla obyčejná loď s posílenou přídí, která se probíjí ledem tlakem z boku (což není příliš účinná koncepce), klasický ledoborec má zešikmenou příď, která je silou strojů vytlačována nad led, který prolamuje svou vahou (což je mnohem účinnější).

Druhým způsobem lze běžně prorážet led do cca 0,5-1,5 metru tloušťky (záleží na velikosti ledoborce). Účinnost lze u obtížnějších úseků zvýšit rozjezdem a posílením účinku pomocí prudkého nárazu (tlak shora už nehraje takovou roli, důležitá je kinetická energie lodi). Tímto způsobem lze postupně rozbít i několikametrové nakupení ledu. Ledoborce se využívají i na záchranu různých uvízlých lodí, např v prosinci 2013 na pomoc ruské výzkumné lodi Akaděmik Šokalskij v ledovém zajetí Antarktidy vypluly tři malé ledoborce, čínský MV Süe-lung, australská MV Aurora Australis a francouzský MV L'Astrolabe.[1][2] V lednu se do záchranné operace zapojil i 120 metrů dlouhý americký ledoborec USCGC Polar Star.[3]

Atomové ledoborce[editovat | editovat zdroj]

Ruský atomový ledoborec 50 let Pobedy, největší ledoborec světa

Pouze Rusové mají několik atomových ledoborců, které používají pro svůj pohon nízkokapacitní jaderné reaktory. Jejich výhodou je, že nepotřebují doplňovat palivo jako ledoborce dieselové, nevýhodou jsou vysoké počáteční investice a náročnost konstrukce, která musí na jedné straně ochránit posádku před radiací a být dostatečně robustní, na druhou stranu nesmí být příliš těžká. Pro pohon využívají tlakovodní reaktory typu VVER, tedy založené na stejném principu jako ty, které dnes pohánějí většinu jaderných elektráren, postavené podle sovětských technologií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První atomový ledoborec se jménem "Lenin" postavil sovětský tým na přímé nařízení ("rezoluce 92") tým konstruktérů z Murmansku pod vedením známého sovětského inženýra Igora Afrikantova. Projekt byl vypracován v letech 1953-1955, stavba začala v roce 1956, o rok později byl spuštěn na vodu a v roce 1959 už vyplul na svou první zkušební cestu. Podnětem pro stavbu ledoborce byla potřeba osvojení si Arktidy, jak pro účely geologického průzkumu, pro zajištění sovětského vlivu v podmínkách studené války a pro hledání nových obchodních cest. Projekt byl úspěšný, atomový pohon se osvědčil a "Lenin" začal pracovat jako doprovod nákladních lodí po severních cestách a ideální plavidlo pro záchranné výpravy.[4] Ledoborec pracoval 30 let a v roce 1989 byl odstaven, nyní slouží jako plovoucí muzeum v Murmansku.

V průběhu následujících 30 let postavil SSSR 9 dalších ledoborců. Byly zmodernizovány jaderné reaktory a konstrukce. Třídy atomových ledoborců jsou "Arktika" a "Tajmyr" (ty byly stavěny na finských loděnicích ve městě Wätsilä), tajmyrské jsou menší a mohou zaplout i do ústí velkých řek.

Po rozpadu SSSR[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Sovětského svazu si atomové ledoborce vzala pod svá křídla ruská státní společnost Rosatomflot.[5] Od roku 1989 vozí atomové ledoborce na Severní pól i turisty, první výletní lodí byl ledoborec "Sibiř". Výlet, který trvá tři týdny stojí 25 tis. $. Od roku 1991 byl za tímto účelem používán atomový ledoborec "Sovětský svaz" a pak od roku 1993 ledoborec "Jamal". Ten už má i zvláštní část jen pro turisty. Ledoborec "50 let Vítězství", postavený v letech 1989 až 2007, který je také největším ledoborcem na světě, má takovou část také. Rusko začalo v roce 2013 se stavbou ještě větší lodě tohoto typu.[6]

V roce 2010 podnikl Rosatomflot první zkušební cestu nákladní lodí přes celou Severní námořní cestu, kterou dříve využívaly pouze ledoborce. Vyslal z Murmansku do Šanghaje ropný tanker "Baltika", k němuž se později připojily ledoborce Tajmyr a 50 let Vítězství. Cesta je velmi významná z obchodního hlediska - v současnosti asi 75% světového toku zboží prochází Suezským průplavem, Severní námořní cesta je téměř dvakrát kratší a levnější. Je ale zcela nemožné ji proplout bez použití atomových ledoborců, které v současné chvíli má jen Rusko.[7]

Seznam atomových ledoborců[editovat | editovat zdroj]

Ruský atomový ledoborec Jamal

V současné době provozuje všechny existující a funkční atomové ledoborce Rusko.

Jméno Rok Číslo Výtlak (t) Třída Komentář
Lenin 1959 92M 16 000 Vyřazen roku 1989.
Arktika 1975 1052-1 23 460 Arktika Mimo provoz.
Sibiř 1977 1052-2 11 177 Arktika Není v provozu od roku 1993.
Rossija 1985 10521-1 23 625 Arktika
Sevmorput 1988 10081 61 880 nákladní loď
Tajmyr 1989 10580-1 21 100 Tajmyr
Sovětskij Sojuz 1990 10521-2 21 000 Arktika
Vajgach 1990 10580-2 21 100 Tajmyr
Jamal 1993 10521-3 23 455 Arktika
50 let Pobedy 2007 10521 25 840 Arktika

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Číňané uvízlý ledoborec Akademik Šokalskij zachránit nedokážou. Novinky.cz [online]. 2013-12-28 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online.  
  2. CNN, BBC, Novinky. Pro záchranné ledoborce je led na Antarktidě moc silný. Novinky.cz [online]. 2013-12-29 [cit. 2013-12-29]. Dostupné online.  
  3. ČTK. Ledoborec Sněžný drak neuspěl, na pomoc jede loď USA. Aktuálně-centrum.cz [online]. 2014-01-04 [cit. 2014-01-05]. Dostupné online.  
  4. Jak byl postaven atomový ledoborec Lenin (rus)
  5. Stránky společnosti Rosatomflot (rus)
  6. Matěj Ludvík,Lidovky cz.. Polar Star nebo ruský gigant? Podívejte se na největší ledoborce světa. Lidovky .cz [online]. 2014-01-07 [cit. 2014-01-07]. Dostupné online.  
  7. Ruské atomové ledoborce změní světový tok zboží

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Icebreakers ve Wikimedia Commons