VVER

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma reaktoru VVER-1000. Pozice: 1) Pohony řídících tyčí 2) Vrchní část reaktoru 3,4) Vstupní a výstupní nátrubky 5) Šachta reaktoru 6,7) Oblast aktivní zóny

VVER, někdy značený WWER (vodo-vodní energetický reaktor, rusky водо-водяной энергетический реактор, anglicky Water-Water Power Reactor) je nejobvyklejší typ jaderného reaktoru (včetně celého reaktorového bloku) užívaný v zemích bývalého východního bloku. Této koncepce jsou i reaktory českých elektráren JE DukovanyJE Temelín. Jedná se o tlakovodní reaktor, který odpovídá koncepci označované v západní EvropěUSA jako PWR.

Principy[editovat | editovat zdroj]

V reaktorech VVER je používán mírně obohacený uran ve formě UO2. Tlaková nádoba reaktoru má tvar válce postaveného na výšku s polokulovitým dnem a víkem. Aktivní zóna je v dolní části nádoby. Nádoba je naplněna lehkou vodou, která slouží jako chladivo i moderátor. Voda je pod vysokým tlakem (okolo 15 MPa, tj. 150 bar), takže nedochází k jejímu varu. To je důležitý prvek inherentní bezpečnosti. Při případné poruše primárního okruhu, nebo kdyby došlo k varu vody v reaktoru, dojde k úniku moderátoru a tím i utlumení jaderné reakce.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Typová řada Model Popis
VVER-200 - prototyp
VVER-440 179
230
213
prototyp

VVER-1000 187
320
338
446
428
412
392
466
466B
prototyp


Bušehr - Írán (Siemens)
Tianwan - Čína
Kudankulam - Indie
dle Evropských standardů

založeno na 466; životnost 60 let
VVER-1200 392M
491
založeno na 392
založeno na 466
VVER-TOI 510 AES-2010
VVER-1500 448 ve vývoji
VVER-SCR 393 projekt superkritického reaktoru

VVER-440 typ 230[editovat | editovat zdroj]

Vývoj reaktorů VVER začal v Sovětském svazu přibližně v polovině 60. let 20. století. Prvním vývojovým typem byl VVER-440 typ 230. Bezpečnostní koncepce tohoto typu reaktoru byla na stejné úrovni jako západní běžně montované typy BWR. Největší projektová havárie, kterou měl tento typ reaktoru bezpečně zvládnout, byl pouze vznik trhliny o průměru 32 mm kdekoliv v primárním okruhu. Tato slabina byla kompenzována konzervativním návrhem, který riziko havárie minimalizoval (speciální tvar paliva, nižší zatížení všech komponent). V průběhu provozu byly tyto elektrárny modernizovány a jejich provoz zpřísněn. Přes známá rizika bylo postaveno 14 bloků elektráren s tímto reaktorem. Byly to: 3. a 4. blok JE Novovoroněž, 1. a 2. blok JE Kola, 4 bloky JE Greifswald, 4 bloky JE Kozloduj a jako poslední 2 bloky JE V-1 Jaslovské Bohunice. Většina těchto elektráren je již odstavena a k žádné havárii nedošlo i přesto, že JE Kozloduj absolvovala v roce 1977 zemětřesení o síle 7 stupňů. Bloky v Jaslovsko-Bohunické elektrárně V1 se nyní připravují k likvidaci, první blok byl odstaven v roce 2006 a druhý blok ukončil provoz v roce 2008. Posledními fungujícími bloky na bázi konceptu VVER 440 V230 jsou 3. a 4. blok elektrárny Novovoroněž a 2.blok arménské jaderné elektrárny nedaleko města Metsamor. Obyvatelé v okolí Metsamoru mají strach o svoji budoucnost, neboť elektrárna se nachází v oblasti tektonických zlomů – mimochodem proto byl 1. blok v roce 1988 vyřazen z provozu, byl poškozen po silném zemětřesení. Druhý blok by měl být definitivně odstaven v roce 2016.

VVER-440 typ 213[editovat | editovat zdroj]

Dalším vývojovým typem byl VVER-440 typ 213. Proti předchozímu typu byla výrazně zvýšena bezpečnost podle světových standardů. Při návrhu byla uvažována jako největší projektová havárie prasknutí hlavního potrubí primárního okruhu. Tento typ reaktoru ještě nemá ochrannou obálku, ale je vybaven barbotážním systémem, v němž by v případě havárie došlo ke kondenzaci vzniklé páry. V projektu jsou několikanásobné systémy nouzového dochlazování pro případ takové havárie.

Okamžité řízení výkonu samotného reaktoru probíhá současně dvojím způsobem – změnou množství paliva v aktivní zóně a změnou množství pohlcovače neutronů. V reaktoru jsou zvláštní kazety poháněné výkonnými elektromotory, kdy jejich spodní část je vyplněna palivem a horní část pohlcovačem neutronů. V případě nouzového odstavení kazety volným pádem spadnou až na dno kanálu (kde se nachází tlumič pádu), čímž dojde ke snížení množství paliva v aktivní zóně a zároveň k zastavení reakce pohlcením štěpných neutronů. Dlouhodobé řízení výkonu a zastavení reakce během výměny paliva, je zajištěno změnou koncentrace kyseliny trihydrogenborité10B ve vodě primárního okruhu. Jedná se současně i o možnost havarijního odstavení, které je ale mnohem pomalejší než pomocí řídících kazet.

VVER-440 typ 213 je nejrozšířenější typ tlakovodního reaktoru v Evropě a Rusku. Nachází se např. v elektrárně Dukovany (2 dvoubloky), Mochovce (1 dvoublok), Jaslovské Bohunice V2 (1 dvoublok), JE Loviisa (dva samostatné bloky s kontejnmentem), JE Paks a další. Stále je používáno dvou turbín na jeden výrobní blok.

V současné době se dostavují další dva bloky ve slovenských Mochovcích, kde byla stavba utlumena v roce 1992 pro nedostatek financí. Ve finálním stavu bude tento komplex patřit k nejbezpečnějším blokům VVER 440 s reaktorem V213.

Palivový cyklus reaktorů VVER-440 je tříletý – to znamená, že každých dvanáct měsíců je vyměněna třetina paliva. Výrobní bloky s voroněžskými tlakovodními reaktory typu VVER-440 V 213 jsou však dimenzovány na větší výkon, než je jejich nominální (440 MWe). Výkon lze postupnými úpravami zvýšit až na 510 MWe, takovými úpravami prošla právě finská JE Loviisa. Tyto úpravy zahrnují zvýšení tepelného výkonu reaktoru z původních 1375 MWt na 1485 MWt (108 %) což bylo umožněno použitím novějšího paliva v kombinaci s lepším řídícím systémem a dalšími vylepšeními na sekundárním okruhu včetně turbosoustrojí, která jsou zodpovědná za zbývající nárůst o 5–7 % (500–510 MWe)[1][2]. V současnosti dochází na mnoha elektrárnách (mj. i v Dukovanech) k optimalizaci vyšším obohacením paliva, lepším rozmístěním kazet a dalším zlepšením k prodloužení cyklu na 4, resp. 5 let. Dochází tak nejen k úspoře paliva, ale i ke zvýšení výkonu. Reaktory v Dukovanech tak nyní po úpravách vyrábí 450–470 MWe, po celkovém dokončení modernizace by měl výkon všech čtyř bloků jednotlivě dosáhnout až 500 MWe. Celkový výkon Dukovanské elektrárny tak bude činit 2000 MWe. Mělo by se tak stát v roce 2012, kdy modernizací projde i poslední druhý blok. Na následující rok je naplánována rekordní výroba 16 TWh elektrické energie.

Palivo do většiny bloků VVER v Evropě dodávají společnosti TVEL nebo Westinghouse.

VVER-1000[editovat | editovat zdroj]

Porovnání šestiuhelníkové aktivní zóny s tlakovodním typem od Westinghouse

Zároveň se stavbou elektráren VVER-400 typ 213 probíhal v SSSR se zpožděním vývoj dalšího typu VVER-1000. První zkušební blok VVER 1000 typ V-187 se stal pátým blokem JE Novovoroněž. Podle zkušeností byly postaveny v SSSR 4 bloky pozměněného typu V-302. Tento typ byl již navržen včetně haly s plnohodnotným kontejnmentem. Maximální projektová havárie, kterou musí rektor zvládnout bez vlivu na okolí, je prasknutí hlavního potrubí, spojené se zemětřesením a výpadkem vnějšího napájení. Má čtyři smyčky primárního okruhu a v sekundárním okruhu jediný turbogenerátor. Proti typu VVER-440 je výrazně vyšší namáhání aktivní zóny.

Vývoj pokračoval a následujícího typu V-320 je i JE Temelín. Celkový tepelný výkon reaktoru je 3000 MWt s hrubým výkonem 1000 MWe.

Okamžité řízení výkonu reaktoru typu VVER-1000 je oproti VVER-440 zařízeno pouze změnou množství pohlcovače neutronů v aktivní zóně. Pohlcovač neutronů má formu klastrů (souborů 18 řídících tyčí). Klastry jsou poháněny krokovým elektromechanickým motorem. V případě havarijního odstavení spadnou volným pádem do aktivní zóny. Dlouhodobé řízení či zastavení reakce během výměny paliva je zajištěno změnou množství kyseliny trihydrogenborité10B.

Ve výstavbě jsou dva bloky v JE Novovoroněž s tímto reaktorem, jehož výstavba byla zahájena až v roce 2007.

Dalšími vývojovými typy reaktorů VVER jsou nově stavěné bloky v modifikacích VVER-1000 V-392 a VVER-1000 V-466. Podle posledních informací se tyto nové reaktory řadí do třetí, tudíž nejvyspělejší generace. Modifikace V 466 je jistou pro nově stavěnou bulharskou elektrárnu Belene, po jejímž spuštění dojde k překlenutí energetického nedostatku vzniklého po odstavení prvních čtyř bloků VVER 440 V-230 v Kozloduji. Podstatným rysem všech nových tlakovodních reaktorů je zjednodušení konstrukce, což vede v důsledku ke zvýšení jak pasivní tak aktivní bezpečnosti. Nové bloky mají zdokonalený kontejnment a vyšší objemy vody v primárním i sekundárním okruhu, což ještě dále snižuje riziko havárie s případným roztavením aktivní zóny.

VVER-1200[editovat | editovat zdroj]

Dalším, dnes nejmodernějším typem, je VVER-1200, označovaný také jako AES-2006. První dva prototypové bloky typu VVER-1200/491 jsou stavěny v lokalitě Leningrad II a prototypy typu VVER-1200/392MNovovoroněžské elektrárně II. Hrubý výkon bloku je 1200 MWe (čistý výkon 1114 MWe, celkový tepelný výkon 3200 MWt)[3] při nákladech kolem 1200 $/kWe. Doba stavby je 4,5 roku (54 měsíců) a předpokládaná životnost 50–60 let. Elektrárna disponuje ochranným kontejnmentem, systém havarijního chlazení (včetně záložních dieselagregátů) a nově je při výpadku proudu možné využít zbytkového výkonu.

Reaktor VVER 1200 je jedním z uvažovaných reaktorů pro nové bloky v elektrárně Temelín.

Z tohoto typu pak vznikl projekt konsorcia MIR.1200 (Modernised International Reactor) určený pro státy Evropské Unie. Projekt MIR.1200 je vyvíjen českou společností Škoda JS společně s ruskými firmami AtomstrojexportGidropress, které spadají pod Rosatom. [4]

VVER-1300[editovat | editovat zdroj]

Vizualizace jaderné elektrárny se dvěma reaktory VVER-TOI

VVER-TOI (Tipovoi Optimizirovanniy Informatizirovanniy) označovaný také jako AES-2010 je typově optimalizovaný pokročilý projekt reaktoru VVER-1300/510 generace 3+ vycházející z typu VVER-1200/392M, který má optimalizovat vlastnosti těchto reaktorů. Projekt by měl být připraven v roce 2012. Plánovaný hrubý výkon je 1255 MW a životnost 60 let. Důležitým faktorem by mělo být snížení nákladů na stavbu o 20% oproti 1200/392M a zkrácení doby stavby na 40 měsíců.

VVER-1500[editovat | editovat zdroj]

Tento projekt vznikl již v 80. letech jako reakce na vyšší bezpečnost a především ekonomičnost provozu. Jedná se typově o podobný reaktor s VVER-1000, jehož rozměry byly upraveny na výkon 1500 MW. V 90. letech však byl tento projekt pozastaven, a upřednostněna evoluce VVER-1000, tedy vznik VVER-1200. Práce na VVER-1500 byly obnoveny v roce 2001.

Technická specifikace[editovat | editovat zdroj]

3D návrh bloku VVER-TOI
Parametr VVER-210 VVER-365 VVER-440 VVER-1000 VVER-1200 VVER-TOI
Tepelný výkon [MW] 760 1320 1375 3000 3200 3300
Účinnost [%] 27,6 27,6 32,0 33,0 >35,0 -
Tlak par při vstupu do turbíny [kg / cm²] 29,0 29,0 44,0 60,0 - -
Tlak v primárním okruhu [kg / cm²] 100 105 125 160 - -
Teplota vody na vstupu reaktoru [°C] 250 250 269 289 298,6 297,2
Teplota vody na výstupu reaktoru [°C] 269 275 300 322 329,7 328,8
Průměr aktivní zóny [m] 2,88 2,88 2,88 3,12 - -
Výška aktivní zóny [m] 2,50 2,50 2,50 3,50 - -
Průměr palivového proutku (palivo TVEL) [mm] 10,2 9,1 9,1 9,1 - -
Počet palivových proutků v kazetě (palivo TVEL) 90 126 126 312 312 313
Nakládka uranu [t] 38 40 42 66 - -
Průměrná míra obohacení uranu [%] 2,0 3,0 3,5 3,3 — 4,4 4,71 - 4,85 -
Průměrná spotřeba paliva [МW sut / kg] 13,0 27,0 28,6 40 >50 54,4
Standardní doba výstavby [měsíců] - - - - 54 40
Projektovaná životnost [let] - - 30+ 40+ 50+ 60+

Seznam reaktorů[editovat | editovat zdroj]

Tabulka s přehledem reaktorů typu VVER. V přehledu jsou pouze elektrárny, jejichž výstavba byla zahájena nebo se tak pravděpodobně brzy stane. V Rusku existují plány na výstavbu dalších několika nových elektráren typu VVER-1200 a VVER-TOI (celkem více než 20 reaktorů), které nejsou do přehledu zahrnuty (plánovaná realizace po roce 2016). Zahrnuty nejsou ani projekty, které nikdy nebyly zahájeny - např. Syrská jaderná elektrárna (4x VVER-440).

Typ reaktoru Zahájení
stavby
Připojení
k síti
Stav Čistý výkon
(MW)
Hrubý výkon
(MW)
Turecko Akkuyu-1 1200/491 (2014) [5] (2020) [5] plánováno  ? 1200
Turecko Akkuyu-2 1200/491 (2015) [5] (2021) [5] plánováno  ? 1200
Turecko Akkuyu-3 1200/491 (2016) [5] (2022) [5] plánováno  ? 1200
Turecko Akkuyu-4 1200/491 (2017) [5] (2023) [5] plánováno  ? 1200
Rusko Balakovo-1 1000/320 1980 1985 v provozu (licence do roku 2015) 950 1000
Rusko Balakovo-2 1000/320 1981 1987 v provozu (licence do roku 2017) 950 1000
Rusko Balakovo-3 1000/320 1982 1988 v provozu (licence do roku 2018) 950 1000
Rusko Balakovo-4 1000/320 1984 1993 v provozu (licence do roku 2023) 950 1000
Rusko Balakovo-5 1000/320 1987 (2010) výstavba pozastavena v roce 1993, zrušena v roce 2008 950 1000
Rusko Balakovo-6 1000/320 1988 - výstavba zrušena v roce 1993 950 1000
Rusko Baškortostán-1 1000/320 1983  ? stavba zastavena roku 1993, po roce 2000 uvažováno o dostavbě 950 1000
Rusko Baškortostán-2 1000/320 1983  ? stavba zastavena roku 1993, po roce 2000 uvažováno o dostavbě 950 1000
Rusko Baškortostán-3 1000/320  ?  ? přípravy na stavbu zastaveny roku 1993, po roce 2000 uvažováno o dostavbě 950 1000
Rusko Baškortostán-4 1000/320  ?  ? plán na stavbu zrušen roku 1993, po roce 2000 uvažováno o dostavbě 950 1000
Bulharsko Belene-1 1000/466B 1987 - stavba zastavena v roce 2012 953 1000
Bulharsko Belene-2 1000/466B 1987 - stavba zastavena v roce 2012 953 1000
Slovensko Bohunice-1 440/230 1972 1978 uzavřena v roce 2006 408 440
Slovensko Bohunice-2 440/230 1972 1980 uzavřena v roce 2008 408 440
Slovensko Bohunice-3 440/213 1976 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 470 505
Slovensko Bohunice-4 440/213 1976 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 470 505
Írán Búšehr-1 1000/446 1975 2011 v pprovozu 915 1000
Írán Búšehr-2 1000/446 2013  ? plánováno 915 1000
Írán Búšehr-3 1000/446 (2016)  ? plánováno 915 1000
Írán Búšehr-4 1000/446  ?  ? plánováno (aktuálně zastaveno) 915 1000
Ukrajina Charkov-1 1000/320 1984 - výstavba zastavena v roce 1986, zrušena v roce 1989 900 940
Ukrajina Charkov-2 1000/320 1984 - výstavba zastavena v roce 1986, zrušena v roce 1989 900 940
Ukrajina Chihirin-1 1000/? 1981 - původně od roku 1977 stavěna jako tepelná elektrárna, v roce 1989 zrušena  ?  ?
Ukrajina Chihirin-2 1000/? 1981 - původně od roku 1977 stavěna jako tepelná elektrárna, v roce 1989 zrušena  ?  ?
Ukrajina Chihirin-3 1000/?  ? - v roce 1989 zrušena  ?  ?
Ukrajina Chihirin-4 1000/?  ? - v roce 1989 zrušena  ?  ?
Ukrajina Chmelnyckyj-1 1000/320 1981 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2018) 950 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-2 1000/320 1985 2004 v provozu (plánované uzavření v roce 2035) 950 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-3 1000/392B 1986 (2018) od roku 2012 znovu ve výstavbě 950 1000
Ukrajina Chmelnyckyj-4 1000/392B 1987 (2020) od roku 2013 znovu ve výstavbě 950 1000
Česko Dukovany-1 440/213 1979 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2025); modernizace 2011 470 500
Česko Dukovany-2 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2026); modernizace 2012 470 500
Česko Dukovany-3 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2027); modernizace 2009 470 500
Česko Dukovany-4 440/213 1979 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2028); modernizace 2010 470 500
Německo Greifswald-1 440/230 1970 1973 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-2 440/230 1970 1974 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-3 440/230 1972 1977 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-4 440/230 1972 1979 uzavřena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-5 440/213 1976 1989 uzavřena v roce 1989 408 440
Německo Greifswald-6 440/213 1976 - uzavřena v roce 1989 (dostavěna, ale nikdy nespuštěna) 408 440
Německo Greifswald-7 440/213 1978 - výstavba zrušena v roce 1990 408 440
Německo Greifswald-8 440/213 1978 - výstavba zrušena v roce 1990 408 440
Finsko Hanhikivi-1 1200/491 (2018) (2024) podepsána smlouva o stavbě a dodávkách paliva [6] 1150 1200
Ukrajina Jihoukrajinská-1 1000/302 1977 1982 v provozu (plánované uzavření v roce 2023) 950 1000
Ukrajina Jihoukrajinská-2 1000/338 1979 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2025) 950 1000
Ukrajina Jihoukrajinská-3 1000/320 1985 1989 v provozu (plánované uzavření v roce 2029) 950 1000
Ukrajina Jihoukrajinská-4 1000/320 1987 - výstavba zrušena 950 1000
Jordánsko Jordánsko-1 1000/412 (2016) (2021) podepsána smlouva [7]  ?  ?
Jordánsko Jordánsko-2 1000/412 (2020) (2025) podepsána smlouva [7]  ?  ?
Kuba Juragua-1 440/318 1983 - výstavba zrušena v roce 1992 417 440
Kuba Juragua-2 440/318 1985 - výstavba zrušena v roce 1992 417 440
Kuba Juragua-3 440/318 - - výstavba zrušena 408 440
Kuba Juragua-4 440/318 - - výstavba zrušena 408 440
Rusko Kalinin-1 1000/338 1977 1984 v provozu (licence do roku 2014) 950 1000
Rusko Kalinin-2 1000/338 1982 1986 v provozu (licence do roku 2016) 950 1000
Rusko Kalinin-3 1000/320 1985 2004 v provozu (licence do roku 2034) 950 1000
Rusko Kalinin-4 1000/320 1986 2011 v provozu (licence do roku 2042) 950 1000
Rusko Kaliningrad-1 1200/491 2012  ? stavba pozastavena, uvažováno o změně projektu 1080 1170
Rusko Kaliningrad-2 1200/491 -  ? stavba pozastavena, uvažováno o změně projektu 1080 1170
Rusko Kola-1 440/230 1970 1973 v provozu (licence do roku 2018) 411 440
Rusko Kola-2 440/230 1973 1974 v provozu (licence do roku 2019) 411 440
Rusko Kola-3 440/213 1977 1981 v provozu (licence do roku 2026) 411 440
Rusko Kola-4 440/213 1976 1984 v provozu (licence do roku 2039) 411 440
Bulharsko Kozloduj-1 440/230 1970 1974 uzavřena v roce 2002 408 440
Bulharsko Kozloduj-2 440/230 1970 1975 uzavřena v roce 2002 408 440
Bulharsko Kozloduj-3 440/230 1973 1980 uzavřena v roce 2006 408 440
Bulharsko Kozloduj-4 440/230 1973 1982 uzavřena v roce 2006 408 440
Bulharsko Kozloduj-5 1000/320 1980 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2018) 953 1000
Bulharsko Kozloduj-6 1000/320 1982 1991 v provozu (plánované uzavření v roce 2023) 953 1000
Ukrajina Krim-1 1000/320 1982 - stavba zastavena roku 1989, v roce 2000 elektrárna zrušena 950 1000
Ukrajina Krim-2 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2000 950 1000
Ukrajina Krim-3 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2000 950 1000
Ukrajina Krim-4 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 2000 950 1000
Indie Kudankulam-1 1000/412 2002 2013 v provozu 917 1000
Indie Kudankulam-2 1000/412 2002 2014 v provozu 917 1000
Indie Kudankulam-3 1000/412 (2014) (2019) připravována výstavba 917 1000
Indie Kudankulam-4 1000/412 (2014) (2020) připravována výstavba 917 1000
Rusko Kursk II-1 1300/510 (2015) (2021) probíhají přípravné práce 1085 1200
Rusko Kursk II-2 1300/510 (2016) (2022) probírhají přípravné práce 1085 1200
Rusko Leningrad II-1 1200/491 2008 (2016) ve výstavbě 1085 1170
Rusko Leningrad II-2 1200/491 2010 (2018) ve výstavbě 1085 1170
Rusko Leningrad II-3 1200/491 (2015) (2021) plánováno 1085 1170
Rusko Leningrad II-4 1200/491 (2016) (2022) plánováno 1085 1170
Finsko Loviisa-1 440/311 1971 1977 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 488 510
Finsko Loviisa-2 440/311 1972 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 488 510
Arménie Metsamor-1 440/270 1973 1979 uzavřena v roce 1989 376 408
Arménie Metsamor-2 440/270 1975 1980 v provozu (odstavena v roce 1989, znovu spuštěna 1995, plánované uzavření v roce 2016) 376 408
Slovensko Mochovce-1 440/213 1983 1998 v provozu (plánované uzavření v roce 2028) 436 470
Slovensko Mochovce-2 440/213 1983 1999 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 436 470
Slovensko Mochovce-3 440/213 1993 (2014) [8] ve výstavbě 391 440
Slovensko Mochovce-4 440/213 1993 (2015) [8] ve výstavbě 391 440
Vietnam Ninh Thuan-1 1000/428 (2017) (2023) plánováno  ? 1000
Vietnam Ninh Thuan-2 1000/428 (2018) (2024) plánováno  ? 1000
Rusko Novovoroněž-1 210 1957 1964 uzavřena v roce 1988 197 210
Rusko Novovoroněž-2 365 1964 1969 uzavřena v roce 1990 336 365
Rusko Novovoroněž-3 440/179 1967 1971 v provozu (licence do roku 2016) 385 417
Rusko Novovoroněž-4 440/179 1967 1972 v provozu (licence do roku 2017) 385 417
Rusko Novovoroněž-5 1000/187 1974 1980 v provozu (licence do roku 2035) 950 1000
Rusko Novovoroněž II-1 1200/392M 2008 (2014) ve výstavbě 1114 1200
Rusko Novovoroněž II-2 1200/392M 2009 (2015) ve výstavbě 1114 1200
Rusko Novovoroněž II-3 1200/392M  ?  ? plánováno 1114 1200
Rusko Novovoroněž II-4 1200/392M  ?  ? plánováno 1114 1200
Ukrajina Oděsa-1 1000/320 1980 - výstavba zrušena v roce 1986 900 940
Ukrajina Oděsa-2 1000/320 1982 - výstavba zrušena v roce 1986 900 940
Bělorusko Ostrovets-1 1200/491 2013 (2018) ve výstavbě  ? 1200
Bělorusko Ostrovets-2 1200/491 2014 (2020) ve výstavbě  ? 1200
Maďarsko Paks-1 440/213 1974 1982 v provozu (plánované uzavření v roce 2032) 470 500
Maďarsko Paks-2 440/213 1974 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2034) 473 500
Maďarsko Paks-3 440/213 1979 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2036) 473 500
Maďarsko Paks-4 440/213 1979 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2037) 473 500
Maďarsko Paks-5 1200/? (2016) (2023) uzavřena smlouva na stavbu, zajištěno financování [9]  ?  ?
Maďarsko Paks-6 1200/? (2018) (2025) uzavřena smlouva na stavbu, zajištěno financování [9]  ?  ?
Německo Rheinsberg-1 210 1960 1966 uzavřena v roce 1990 62 70
Bangladéš Ropur-1 1000/392 (2015) (2020) v roce 2011 podepsána smlouva, roku 2013 zajištěno financování [10]  ?  ?
Bangladéš Ropur-2 1000/392 (2016) (2022) v roce 2011 podepsána smlouva, roku 2013 zajištěno financování [10]  ?  ?
Rusko Rostov-1 1000/320 1981 2001 v provozu (licence do roku 2030) 950 1000
Rusko Rostov-2 1000/320 1983 2010 v provozu 950 1000
Rusko Rostov-3 1000/320 1983 (2014) záhy po zahájení stavba přerušena, opět ve výstavbě od roku 2009 1011 1070
Rusko Rostov-4 1000/320 1983 (2017) záhy po zahájení stavba přerušena, opět ve výstavbě od roku 2010 1011 1070
Ukrajina Rovno-1 440/213 1973 1980 v provozu (plánované uzavření v roce 2030) 381 420
Ukrajina Rovno-2 440/213 1973 1981 v provozu (plánované uzavření v roce 2031) 376 415
Ukrajina Rovno-3 1000/320 1980 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2017) 950 1000
Ukrajina Rovno-4 1000/320 1986 2004 v provozu (plánované uzavření v roce 2035) 950 1000
Ukrajina Rovno-5 1000/320 - - plánovaná stavba zrušena 950 1000
Ukrajina Rovno-6 1000/320 - - plánovaná stavba zrušena 950 1000
Německo Stendal-1 1000/320 1982 - výstavba zrušena v roce 1991 900 970
Německo Stendal-2 1000/320 1984 - výstavba zrušena v roce 1991 900 970
Německo Stendal-3 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1991 950 1000
Německo Stendal-4 1000/320 - - plán na výstavbu zrušen v roce 1991 950 1000
Rusko Tatarstán-1 1000/320 1987 (1992) stavba zastavena roku 1993, v letech 2002-2003 uvažováno o dostavbě 950 1000
Rusko Tatarstán-2 1000/320 1988 (1994) stavba zastavena roku 1993, v letech 2002-2003 uvažováno o dostavbě 950 1000
Rusko Tatarstán-3 1000/320  ?  ? stavba nezahájena, projekt zrušen roku 1993 950 1000
Rusko Tatarstán-4 1000/320  ?  ? stavba nezahájena, projekt zrušen roku 1993 950 1000
Česko Temelín-1 1000/320 1987 2000 v provozu (plánované uzavření v roce 2042) 1003 1056
Česko Temelín-2 1000/320 1987 2002 v provozu (plánované uzavření v roce 2043) 1003 1056
Česko Temelín-3 1000/320 1985 - stavba zastavena, nyní plánována dostavba 892 972
Česko Temelín-4 1000/320 1985 - stavba zastavena, nyní plánována dostavba 892 972
Čína Tianwan-1 1000/428 1999 2006 v provozu 933 1000
Čína Tianwan-2 1000/428 2000 2007 v provozu 933 1000
Čína Tianwan-3 1000/428M 2012 (2018) ve výstavbě  ? 1060
Čína Tianwan-4 1000/428M 2013 (2019) ve výstavbě  ? 1060
Ukrajina Záporoží-1 1000/320 1980 1984 v provozu (plánované uzavření v roce 2015) 950 1000
Ukrajina Záporoží-2 1000/320 1981 1985 v provozu (plánované uzavření v roce 2016) 950 1000
Ukrajina Záporoží-3 1000/320 1982 1986 v provozu (plánované uzavření v roce 2017) 950 1000
Ukrajina Záporoží-4 1000/320 1983 1987 v provozu (plánované uzavření v roce 2018) 950 1000
Ukrajina Záporoží-5 1000/320 1985 1989 v provozu (plánované uzavření v roce 2019) 950 1000
Ukrajina Záporoží-6 1000/320 1986 1995 v provozu (plánované uzavření v roce 2026) 950 1000
Polsko Żarnowiec-1 440/213 1983 - výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Polsko Żarnowiec-2 440/213 1983 - výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Polsko Żarnowiec-3 440/213 - - plánovaná výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Polsko Żarnowiec-4 440/213 - - plánovaná výstavba zrušena v roce 1990 440 465
Legenda: v provozu uzavřena ve výstavbě výstavba zrušena
Stát v provozu uzavřeno ve výstavbě výstavba zrušena celkem aktivita*
Rusko 17 2 14 10 43 72,1 %
Ukrajina 15 0 2 15 32 53,1 %
Česko 6 0 2 0 8 100 %
Maďarsko 4 0 2 0 6 100 %
Slovensko 4 2 2 0 8 75,0 %
Čína 2 0 2 0 4 100 %
Indie 2 0 2 0 4 100 %
Finsko 2 0 1 0 3 100 %
Bulharsko 2 4 0 2 8 25,0 %
Írán 1 0 3 0 4 100 %
Arménie 1 1 0 0 2 50,0 %
Turecko 0 0 4 0 4 100 %
Bělorusko 0 0 2 0 2 100 %
Vietnam 0 0 2 0 2 100 %
Bangladéš 0 0 2 0 2 100 %
Jordánsko 0 0 2 0 2 100 %
Polsko 0 0 0 4 4 0 %
Kuba 0 0 0 4 4 0 %
Německo 0 7 0 6 13 0 %
CELKEM: 56 16 42 41 155 63,2%
* procentuální vyjádření reaktorů, které jsou v provozu či ve výstavbě v poměru k  jejich celkovému počtu
VVER-210 2 1,3 %
VVER-365 1 0,7 %
VVER-440 48 31,0 %
VVER-1000 83 53,5 %
VVER-1200 19 12,3 %
VVER-1300 2 1,3 %

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Galerie provozovaných reaktorů
JE Balakovo VVER-1000
Rusko JE Balakovo VVER-1000
JE Rovno VVER-1000
Ukrajina JE Rovno VVER-1000
JE Chmelnyckyj VVER-1000
Ukrajina JE Chmelnyckyj VVER-1000
JE Balakovo VVER-1000
Rusko JE Balakovo VVER-1000
Galerie elektráren ve výstavbě
JE Leningrad VVER-1200
Rusko JE Leningrad VVER-1200
JE Novovoroněž VVER-1200
Rusko JE Novovoroněž VVER-1200
JE Novovoroněž VVER-1200
Rusko JE Novovoroněž VVER-1200
JE Kudankulam VVER-1000
Indie JE Kudankulam VVER-1000
Galerie zrušených elektráren
JE Stendal VVER-1000
Německo JE Stendal VVER-1000
JE Żarnowiec VVER-440
Polsko JE Żarnowiec VVER-440
JE Juragua VVER-440
Kuba JE Juragua VVER-440
JE Greifswald VVER-440
Německo JE Greifswald VVER-440

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://entrac.iaea.org/I-and-C/TM_PRAGUE_2007_05/CD/Papers/Major_paper.pdf
  2. http://paksnuclearpowerplant.com/capacity-upgrade
  3. http://www.neimagazine.com/journals/Power/NEI/October_2009/attachments/Tables.pdf
  4. ŠKODA JS - MIR.1200 [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g h A Review of Akkuyu NPP Project in Turkey After Fukushima Daiichi Accident [online]. [cit. 2012-08-15]. Dostupné online.  
  6. Společnosti korporace Rosatom podepsaly balík dohod o stavbě Jaderné elektrárny Hanhikivi 1 [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné online.  
  7. a b Rosatom Wins Tender To Build Jordan’s First Nuclear Plant
  8. a b Dostavba jaderné elektrárny Mochovce se odkládá. [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné online.  
  9. a b Jedinou maďarskou jadernou elektrárnu zaplatí Rusové [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné online.  
  10. a b Russian loan for Rooppur construction [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bedřich Heřmanský, Ivan Štoll: Energie pro 21. století, ČVUT 1992

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]