Novovoroněžská jaderná elektrárna
| Novovoroněžská jaderná elektrárna | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Rusko |
| Umístění | Novovoroněž |
| Stav | V provozu |
| Začátek výstavby | 1957 |
| Zprovoznění | 30. září 1964 |
| Provozovatel | Rosenergoatom |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 1 × 417 MW 1 × 1000 MW |
| Odstavené reaktory | 1 × 210 MW 1 × 365 MW 1 × 417 MW |
| Typ reaktorů | 1 × VVER-210 1 × VVER-365 2 × VVER-440/179 1 × VVER-1000/187 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 1417 MW |
| Roční výroba | 12 523 GW·h |
| Koeficient využití | 77,9% |
| Souřadnice | 51°16′11,8″ s. š., 39°11′53,48″ v. d. |
| Kód památky | 3600000576 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Novovoroněžská jaderná elektrárna leží nedaleko města Novovoroněž v centrálním Rusku. Její výstavba začala v roce 1957 a v roce 1964 začala dodávat energii do sítě. Elektrárna je vybavena ověřovacími prototypy několika sérií reaktorů VVER, k jejichž vývoji sloužila.
V současné době má dva aktivní a tři již odstavené reaktory. Elektrárnu provozuje ruská společnost Rosenergoatom, součást Rosatomu. K chlazení bloků se používá voda z řeky Don.
Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]
Elektrárna má výjimečnou pozici v ruské energetice, protože začala být stavěna jako první jaderná elektrárna většího výkonu v Rusku a protože sloužila k ověření reaktorů technologie VVER různých generací.[1] Nejprve zde byly postaveny bloky VVER-210 a VVER-365, které byly předchůdci standardizovaných bloků.[2] V letech 1967 až 1972[3] probíhala výstavba prototypového dvojbloku VVER-440 V179 (pro komerční použití a další výstavbu byla určena až další verze V230, později i V213). Tyto bloky mají pro případ havárie spojené s únikem chladiva hermetické boxy, ve kterých je uzavřen primární okruh.[4] V roce 1980[5] se elektrárna dočkala i prototypového bloku VVER-1000 V187 (opět šlo o prototyp standardizovaného bloku V320, který na konci 80. let 20. století dosáhl širokého uplatnění[6]). Bloky VVER-1000 už mají jednovrstvý plnotlaký kontejnment, který se na dlouhé roky stal standardní ochrannou obálkou jaderných bloků.
Novovoroněžská jaderná elektrárna II[editovat | editovat zdroj]
V roce 2008[7] zde začala výstavba dvou bloků VVER-1200 V392M, které jsou určeny pro země v severní Africe, na Blízkém východě a v Asii (pro evropské země je určena verze V491, která byla postavena v Leningradské jaderné elektrárně).[8] Někdy bývají tyto bloky označovány také jako 1. a 2. blok jaderné elektrárny Novovoroněžská II.
Nejvýraznějšími rozdíly, které nejnovější dvojici bloků odlišují od předcházejících, je dvojitý kontejnment a pasivní bezpečnostní systémy. Mezi ně patří například systém pasivního odvodu tepla (SPOT), který má tepelné výměníky umístěné na střeše reaktorové budovy. Dále má elektrárna projektovou dobu provozu 60 let s možností prodloužení o dalších 20 let. Výstavba se neobešla bez důležitých dodávek evropských firem, například část řídicích systémů dodala francouzská Areva, transformátory německý Siemens a chladicí věže postavily ruské firmy podle německé licence. Zakázky realizovaly i české firmy: Průmyslové armatury za více než 600 milionů korun dodaly společnosti Arako, Armatury Group a MSA a výrobce čerpací techniky Sigma dodala čerpadla v hodnotě přes 450 milionů korun.[9]
Šestý blok elektrárny byl spuštěn jako první blok generace III+ na světě.[10] K této generaci je přiřazován především z toho důvodu, že má oproti stávající generaci jaderných elektráren zvýšenou úroveň bezpečnosti a má bezpečnostní systémy, které předcházejí opakování havárie ve stylu Černobylu nebo Fukušimy[9], ale důležité jsou i zlepšené ekonomické a provozní parametry bloku.
V budoucnu je zde plánována výstavba další dvojice nových bloků VVER-1200.[11]
Modernizace a prodlužování provozu[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší bloky Novovoroněžské elektrárny se postupně zastavují a bloky budou vyřazovány z provozu. První a druhý blok ukončily výrobu elektřiny na přelomu 80. a 90. let minulého století a analýza zařízení a použitých materiálů přinesla důležité poznatky o životnosti těchto zařízení. Ty byly později použity při prodlužování provozu dalších bloků VVER.[1]
Zbývající bloky v Novovoroněži procházejí běžnou údržbou i velkými modernizacemi, díky kterým bylo možné prodloužit jejich provozní povolení. Reaktor třetího bloku byl v roce 1987 vyžíhán jako první reaktor VVER-440, čímž byla prodloužena jeho doba provozu.[12] V pozdějších letech byla vyžíhána i tlaková nádoba čtvrtého bloku, a to dokonce dvakrát. Díky tomu a díky použití dílů ze třetího bloku může být čtvrtý blok v provozu celkem 60 let.[13]
Žíhání reaktorové nádoby[editovat | editovat zdroj]
Ocel, ze které je vyrobena tlaková nádoba reaktoru, během provozu degraduje teplotním a radiačním namáháním. Kvůli změnám teploty a působení neutronů, které vylétávají z aktivní zóny, se v materiálu hromadí deformace krystalové mřížky a roste tak její křehkost. Během provozu se sleduje stav oceli pomocí svědečných vzorků, které jsou během provozu umístěny v reaktorové nádobě a v pravidelných intervalech jsou odebírány a procházejí laboratorní kontrolou. Pokud houževnatost reaktoru klesne pod stanovenou mez, je možné ho vyžíhat a tím mu vrátit z velké části původní vlastnosti.[12]
Žíhání probíhá za pomoci speciálního zařízení, které ohřeje tlakovou nádobu reaktoru na 475 °C a při této teplotě ji udržuje po 150 hodin. Nádoba potom pozvolna chladne. Během tohoto procesu se odstraňují deformace a ocel ztrácí křehkost a získává houževnatost. Zjednodušeně řečeno jde o opačný proces ke kalení například čepele nože. Zahřátím a prudkým zchlazením ocel získává pevnost, ale zároveň křehkost.[14]
Velké modernizace pátého bloku elektrárny začaly v roce 2009, kdy se přiblížil konec jeho provozního povolení. Práce na první modernizaci trvaly 12 měsíců a zahrnovaly výměnu řídicích systémů a zhruba 80 % elektrických instalací a také doplnění nových bezpečnostních systémů. V roce 2011 blok získal pětileté prodloužení provozního povolení a po další modernizaci v roce 2015 byl provoz prodloužen o dalších 10 let. Rosatom počítá s provozem tohoto bloku do roku 2035.[11]
Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Novovoroněž-1 | VVER-210 | 197 MW | 210 MW | 1. 7. 1957 | 30. 9. 1964 | 31. 12. 1964 | 16. 2. 1988 |
| Novovoroněž-2 | VVER-365 | 336 MW | 365 MW | 1. 6. 1964 | 27. 12. 1969 | 14. 4. 1970 | 29. 8. 1990 |
| Novovoroněž-3 | VVER-440/179 | 385 MW | 417 MW | 1. 7. 1967 | 27. 12. 1971 | 29. 6. 1972 | 25. 12. 2016 |
| Novovoroněž-4 | VVER-440/179 | 385 MW | 417 MW | 1. 7. 1967 | 28. 12. 1972 | 24. 3. 1973 | |
| Novovoroněž-5 | VVER-1000/187 | 950 MW | 1000 MW | 1. 3. 1974 | 31. 05. 1980 | 20. 2. 1981 | |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Techmagazín.cz. www.techmagazin.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Provozní zkušenosti s VVER-440 - Atominfo.cz [online]. 2020-05-27 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Energetický slovník - Infoservis - Javys, a.s.. www.javys.sk [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Rusové u Donu stavějí "předobraz" Temelína. E15.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Nejmodernější reaktor VVER-1200, jedna z variant pro Česko, je v provozu. old.allforpower.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Euro.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Rok 2017 z pohledu Rosatomu: spouštění nových bloků i nové smlouvy | PR sdělení komerční. Lidovky.cz [online]. 2018-01-22 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Nuclear Power in Russia | Russian Nuclear Energy - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b AUTOFAKTA.CZ. Arménský jaderný reaktor bude omlazen žíháním tlakové nádoby | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie. www.3pol.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Novovoronezh unit 4 completes upgrade : Regulation & Safety - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ I srdce jaderné elektrárny lze omladit. www.mmspektrum.com [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Novovoroněžská jaderná elektrárna na Wikimedia Commons - https://web.archive.org/web/20070608051604/http://www.nvnpp.vrn.ru/ Webová stránka elektrárny v angličtině
