Havárie elektrárny Fukušima I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ilustrace stavu reaktorů 1–4 po havárii
1975 – letecký pohled na reaktorové budovy a jejich číselné označení

11. března 2011 zasáhlo Japonsko mimořádně silné zemětřesení, jež následně vyvolalo vlny Tsunami o výškách až 39 m [1]. Následkem živelné pohromy došlo ke značné devastaci rozsáhlých pobřežních oblastí. Katastrofa byla tak ničivá, že došlo k destrukci celých měst, k poničení infrastruktury a ke ztrátě veškerého kontaktu zasažených oblastí se zbylým světem. Zasaženy byly také 4 jaderné elektrárny, celkově dohromady 11 reaktorů [2], z nichž nejhorší následky nesla jaderná elektrárna Fukušima I vlastněná společností TEPCO. Havárie na jaderné elektrárně Fukušima I byla na stupnici INES ohodnocena stupněm 7 [3], vyšší stupeň již stupnice nemá. Nejvyšší stupeň byl před touto havárií udělen pouze havárii na Černobylské jaderné elektrárně roku 1986.

Při havárii došlo s velkou pravděpodobností k závažnému poškození tří tlakových nádob reaktoru. Při obnažení paliva v reaktoru vznikal vodík, který byl následně příčinou tří mohutných explozí. Tyto exploze zásadně přispěly k úniku a rozptýlení štěpných produktů, které dočasně způsobily okolí elektrárny neobyvatelným a také dočasně ekonomicky znehodnotily široké oblasti jinak velmi úrodné zemědělské půdy [4]. Příčiny havárie je nutné hledat již v čase před samotnou havárií – nedostatečná připravenost personálu na možné havarijní stavy, zanedbávání připomínek regulačních úřadů, chyby v japonské legislativě týkající se regulačních úřadů a k havárii svojí měrou přispěly i kulturní předpoklady, zejména japonská hierarchie [5].

Přes 150 000 [6][7] obyvatel muselo být evakuováno z potenciálně nebezpečného okolí elektrárny z důvodu šíření štěpných produktů, ale prozatím nebyla potvrzena žádná úmrtí nebo nemoci způsobené ozářením [8][9]. Více než 1000 evakuovaných obyvatel zemřelo na následky samotné evakuace, ať již kvůli pokročilému věku, nebo z důvodu chronických onemocnění.

Ničivá katastrofa tedy odhalila spoustu chyb v přístupu společnosti TEPCO k jaderné bezpečnosti, dále ukázala na roztříštěnost vedení po katastrofě a odhalila nebezpečnou laxnost kontrolních úřadů [10][11]. Všechny tyto faktory vyústily do havárie, jež podle vyšetřovací komise založené japonským parlamentem byla „man-made“, neboli zapříčiněna člověkem. Člověkem se ovšem nemyslí jednotlivec, ale spíše celý systém. Celkově bylo také zanedbáváno informování veřejnosti ať již před havárií nebo v průběhu samotné havárie. Právě kvůli nedostatečné informovanosti japonské veřejnosti byla po havárii velmi prudká reakce vůči pokračování jaderné energetiky, což byl vedle bezpečnosti další z důvodů k odstavování zbylých japonských jaderných elektráren. Havárie se stala podnětem k politickým debatám o jaderné energetice po celém světě a vedla i k odborným debatám ohledně jaderné bezpečnosti [12] [13]. Kromě toho došlo ke vzniku nového jaderného regulačního úřadu, jenž oproti minulému nespadá pod Ministerstvo ekonomie, obchodu a průmyslu, ale pod Ministerstvo životního prostředí.

Popis elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Jaderná elektrárna Fukušima I.

Jaderná elektrárna Fukušima leží na východním pobřeží Japonska. Nachází se v prefektuře Fukušima ve městech Okuma a Futaba. Elektrárna zabírá svou rozlohou plochu o velikosti zhruba 3,5 km². Byla vlastněna do té doby největší japonskou elektrárenskou společností TEPCO.

Elektrárna byla uvedena do provozu 26. března 1971, a to spuštěním bloku 1. Ostatní bloky byly uváděny do provozu v průběhu 70. let. Elektrárna dosahovala celkového instalovaného výkonu 4,696 GWe[14]. Jaderná elektrárna Fukušima I sestává z šesti bloků s varnými reaktory. Každému bloku náleží řada budov: aktivní zóna, strojovna, sklad vyhořelého paliva, budova pro nakládání s odpady z reaktoru, bazén vyhořelého paliva v aktivní zóně, společný bazén vyhořelého paliva, čerpací stanice chladící vody a další.

Bloky 1-4 leží na plošině, která se nachází 10 m nad mořskou hladinou. Bloky 5 a 6 jsou položeny o něco výše, nachází se 13 m nad mořskou hladinou. Elektrárna byla navržena na provoz bez poškození při vlnách do výšky 5,4 m až 5,7 m. Bezpečné hodnoty pro zemětřesení byly stanoveny podle stupnice PGA (Peak Ground Acceleration) kolem 0,45 g = 4,415 m/s² - hodnoty se liší i podle směru otřesů (horizontální, vertikální), ale všechny se pohybují zhruba kolem uvedené hodnoty [11].

Shrnutí havárie[editovat | editovat zdroj]

Zemětřesení[editovat | editovat zdroj]

Poloha epicentra zemětřesení a poloha japonských jaderných elektráren vzhledem k epicentru. Fukushima I byla druhá nejbližší elektrárna k epicentru (nejblíže byla elektrárna Onagawa).

V době zemětřesení byly bloky 1-3 v normálním provozu a bloky 4-6 byly ve stavu plánované odstávky. Ihned po první známce seizmické aktivity došlo k okamžitému automatickému zastavení štěpné reakce (SCRAM) na všech blocích, jež byly v provozu. Zemětřesení poškodilo rozvodné elektrické sítě spojující elektrárnu s rozvodnami, následkem čehož byla elektrárna bez jakéhokoliv vnějšího zdroje elektrické energie. Z toho důvodu došlo k automatickému spuštění záložních diesel generátorů, díky kterým bylo možné spolehlivě odvádět zbytkové teplo z reaktoru pomocí systémů pro odvod zbytkového tepla [11]. Při zemětřesení došlo k překročení hodnot, na které byla elektrárna navržena [5], ale prozatím se nepodařilo potvrdit, zda došlo k závažnému poškození elektrárny před zaplavením vlnou Tsunami. Většina vyšetřovacích zpráv se přiklání k názoru, že nedošlo k poškození vlivem zemětřesení [11] [15].

Po zaplavení elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Viditelná úroveň zaplavení areálu elektrárny - čas zhruba 50 minut po zemětřesení. A: Vlastní budovy elektrárny; B: Maximální výška Tsunami; C: Nadmořská výška areálu (bloky 1-4); D: Průměrná mořská hladina; E: Vlnolamy.

Situace byla stabilní, dokud vlny Tsunami vyvolané zemětřesením nezaplavily a nezničily záložní diesel generátory, čerpadla mořské vody, elektrické vedení uvnitř elektrárny a zdroje stejnosměrného napájení (baterie na blocích 1, 2 a 4). Vyjma bloku 6, kde zůstal provozu schopný vzduchem chlazený diesel generátor, byly všechny bloky bez zdroje střídavého napájení a bloky 1, 2 a 4 byly bez jakéhokoliv zdroje elektrické energie. Ztráta elektrické energie znemožnila použití měřících přístrojů a značně omezila funkce blokové dozorny. Nebylo možné zjistit hodnoty hladiny vody a tlaku v reaktoru a další klíčové parametry, což v důsledku znamenalo zbytečné prostoje a nedostatečně rychlé reakce na rapidně se zhoršující stav havárie [14].

Poškození paliva a reaktoru[editovat | editovat zdroj]

Satelitní pohled z 16. března 2011 na čtyři poškozené reaktorové budovy

V důsledku ztráty elektrické energie a nedostatečné připravenosti provozovatelů na takovou situaci docházelo postupně ke ztrátě záložních systémů chlazení na jednotlivých blocích. Nejhorší situace byla z počátku na bloku 1, kde se dá předpokládat první poškození aktivní zóny okolo 19:00 v den havárie [5]. Po obnažení paliva dochází k nárůstu teploty palivových proutků vyrobených ze slitiny zirkonia. Když povrchová teplota palivových proutků překročí 900 °C, výrazně se zvyšuje množství exotermické reakci zirkonia s vodní párou, při níž vzniká oxid zirkoničitý a vodík [16]. Vodík unikal z tlakové nádoby reaktoru a hromadil se ve vrchním patře budovy. Po dosažení výbušné koncentrace došlo k jeho explozi a hoření, což se na bloku 1 stalo v 15:36 den po havárii. Výbuch vážně poničil vrchní patro a rozmetal trosky do širokého okolí, což dále zkomplikovalo snahy o zvládnutí havárie [14]. Výbuch také narušil těsnost vrchního patra na bloku 2, proto v něm nedocházelo k hromadění vodíku a následnému výbuchu.

Postupem času došlo k obnažování a tavení paliva i na bloku 2 a následně i na bloku 3. Na bloku 4 k poškození aktivní zóny nedošlo, neboť v ní nebylo žádné palivo. K výbuchu na bloku 3 došlo stejným způsobem jako na bloku 1. Také na bloku 4 došlo k explozi vodíku, protože ten se k němu dostal z bloku 3, který s blokem 4 sdílí odvětrávací systému SGTS (Stand-by Gas Treatment System).

Chlazení požárními cisternami a stabilizace havárie[editovat | editovat zdroj]

Po ztrátě všech dostupných systémů chlazení se na jednotlivých blocích započalo se vstřikováním vody do tlakové nádoby reaktoru pomocí požárních cisteren. Aby bylo možné tohoto vstřikování docílit, museli operátoři složitě odtlakovat reaktor, čímž se dále zvyšovalo množství uniklých štěpných produktů. Nejdříve se do reaktoru dodávala slaná voda, která se při první příležitosti nahradila sladkovodní vodou. Tento způsob chlazení se používal do té doby, než se podařilo získat elektrické napájení, k čemuž došlo 22. března [9].

V prosinci 2011 došlo u všech reaktorů k dosažení stavu, při kterém je teplota v tlakové nádobě reaktoru pod 100 °C a únik štěpných produktů do atmosféry tak byl již minimální. Takovýto stav se nazývá studená odstávka („cold shut-down“) [17]. Bloky 5 a 6 byly již v době zemětřesení ve stavu studené odstávky a havárii se na nich přes počáteční problémy podařilo zvládnout bez poškození reaktorů [14].

Unikající voda z jímky[editovat | editovat zdroj]

Únik vysoce radioaktivní vody přes podzemní tunely - v místě 3 ucpání vodním sklem
Příklad likvidace elektrárny - obdobněplánovaná také na JE Fukušima I

V jedné z jímek, v nichž se zachycuje radioaktivní voda unikající z reaktoru č. 2, se 2. dubna objevila trhlina [18]. Následovaly neúspěšné pokusy o ucpání praskliny betonem a polymery [19]. Nakonec bylo úspěšně použito až tzv. tekuté sklo [20]. Tím se podařilo zastavit unikání vysoce radioaktivní vody přímo do Tichého oceánu [18]. Přibližně ve stejné době bylo do oceánu řízeně vypuštěno 11 500 tun mírně radioaktivní vody [21], aby se uvolnily prostory pro skladování vysoce radioaktivní vody unikající z reaktorů do okolních budov.

Likvidace elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že při chlazení přehřátých reaktorů byla použita mořská voda, došlo k poškození chladicích systémů. Navíc v několika reaktorech došlo k roztavení paliva. Japonský premiér Naoto Kan prohlásil, že elektrárnu bude potřeba odstranit [22]. Japonsko již požádalo o pomoc s odstraňováním následků havárie francouzské jaderné korporace Areva a EDF a je možné, že do prací budou zapojeni i odborníci z jiných států [23]. Poradce premiéra Keniči Macumoto sdělil 13. dubna médiím, že podle odhadu bude 20 let nejbližší okolí elektrárny neobyvatelné [24]. Japonská vláda však toto prohlášení záhy dementovala [25].

Dochází také k odstraňování palivových souborů z bazénu pro vyhořelé palivo na bloku 4. Aktuální stav je možno sledovat na stránkách TEPCO (http://www.tepco.co.jp/en/decommision/index-e.html). Dále probíhají snahy o zastavení úniků podzemní radioaktivní vody do oceánu [26].

Následky havárie[editovat | editovat zdroj]

Únik štěpných produktů a dopady na životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Radiační dávka v okolí JE Fukušima I; 100 rem = 1 Sv

Při havárii došlo k úniku velkého množství zdraví škodlivých štěpných produktů. Přesné množství není možné stanovit a odhady se značně různí. Podle jedné studie došlo např. k úniku až 20 500 TBq radioaktivního césia-137 [27] Pokud nepočítáme stále probíhající úniky do podzemních vod, do konce března 2011 došlo k úniku 99% z celkového množství uniklých štěpných produktů. V srpnu roku 2013 došlo k úniku 300 m³ radioaktivní vody, což bylo na stupnici INES ohodnoceno stupněm 3 [28]. Podle japonského ministerstva životního prostředí je možné naměřit roční dávku radiačního záření ve vzduchu o hodnotě 5 mSv na ploše zhruba 1800 km² v okolí elektrárny [5].

Evakuační zóny

Z důvodu havárie došlo k znehodnocení zemědělské půdy v širokém okolí elektrárny a to hlavně césiem-137 s poločasem rozpadu 30 let [9]. Znehodnocení je také zapříčiněno odporem obyvatel k produktům z širokého okolí elektrárny. Mimo to bylo potřeba omezit rybolov, neboť chycené ryby vykazovaly zvýšené úrovně radiace – příkladem budiž ryba chycená v únoru 2013, jež obsahovala 740 000 Bq/kg radioaktivního césia, což je hodnota překračující zdravotní limity 7400 – krát [17]. Třebaže hodnoty radiace naměřené v dnešní době (k 2/2015) v zemědělských produktech z prefektury Fukušima jsou již bezpečně pod zdraví nebezpečnými hodnotami, strach stále přetrvává.[4]

Dopady na obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Město Namie po evakuaci

V reakci na zhoršující se stav havárie vydal japonský premiér v den havárie příkaz k evakuaci v okruhu 3 km od elektrárny. Okruh byl dále navýšen na 10 km a nakonec 12. března na 20 km. Pokaždé, když došlo ke změně evakuačního pásma, se museli obyvatelé znovu přemisťovat. To vedlo k velkému vyčerpání a následně ke smrti více než 1 000 obyvatel, jež trpěli různými chronickými nemocemi, nebo již byli v pokročilém věku [29]. Dále bylo vydáno nařízení, aby obyvatelé v pásmu 20-30 km od elektrárny zůstali doma a nevycházeli. Toto nařízení zůstalo v platnosti až do 25. března, následkem čehož byli lidé úplně odříznuti od okolí takřka bez jakékoliv pomoci zvenčí. Teprve poté vydala vláda doporučení k dobrovolné evakuaci v tomto pásmu, ovšem opět téměř bez dalších informací, takže konečné rozhodnutí bylo pouze na úsudku každého obyvatele [5].

Přesné zdravotní dopady na obyvatelstvo zatím nejsou známé. Z předběžných průzkumů bylo stanoveno, že pouze 1 % obyvatelstva bylo vystaveno záření vyššímu jak 10 mSv. Podle článku z časopisu National Geographic zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí – 33 výskytů rakoviny u zhruba 350 000 testovaných dětí, typický je výskyt 1-2 nemoci na 1 000 000 dětí – nemusí být nutně spojen s havárií na Fukušimě, ale může být důsledkem přísných zdravotních prohlídek, jež jsou prováděny v reakci na havárii [30]. Podle dostupných informací trápí evakuované obyvatele spíše psychické než fyzické problémy – například v městečku Hirono, jež leží nedaleko Fukušimy, trpí až polovina obyvatel posttraumatickým stresovým syndromem [31].

Protesty obyvatelstva proti pokračování jaderné energetiky v Japonsku

Dle zdrojů z 8/2014 již vláda dovolila obyvatelům vrátit se zpátky do svých domovů, jedná se ovšem jen o určité oblasti [32].

Dopady na ekonomiku[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku byla před havárii jaderná energetika vnímána jako nutná a všechny plány počítaly se zvýšením jejího podílu v celkovém energetickém mixu. Například na počátku roku 2011 tvořila elektřina generovaná v jaderných elektrárnách 30 % z celkového množství vyrobené elektrické energie. Další plány počítaly s navýšením tohoto podílu do roku 2030 na 50 %. Japonsko se tím chtělo ve větší míře zbavit závislosti na dovážených fosilních palivech a tím zvýšit svou energetickou bezpečnost. V dnešní době pokrývá jaderná energetika jen 10 % z celkové spotřebované energie, zatímco energie z fosilních paliv pokrývá 85 % [33][34]

Po havárii započalo postupné odstavování všech 54 japonských jaderných reaktorů. Poprvé byly všechny reaktory odstaveny 5. května 2012 [35]. Podruhé došlo k odstávce všech reaktorů 15. září 2013 [36]. Důvodem byly obavy o nedostatečnou bezpečnost elektráren a protesty obyvatelstva vůči jaderné energii. Po odstavení reaktorů muselo Japonsko nahradit tento ztracený zdroj energie zvýšením množství importovaných paliv. Jen v roce 2012 zaplatilo Japonsko za dovoz paliv v přepočtu 5,5 biliardy Kč [34].

Politické důsledky[editovat | editovat zdroj]

Havárie v jaderné elektrárně Fukušima I vyvolala mezinárodní politickou diskuzi o dalším využívání jaderné energie. V Německu tato havárie způsobila obrat v energetické koncepci, což v důsledku vedlo k tomu, že vláda neprodloužila jaderným elektrárnám provoz a navíc po bezpečnostních prověrkách bylo 7 z nich dočasně uzavřeno [37]. Tento krok způsobil růst cen elektrické energie na německém trhu až o 18 % již v dubnu 2011 [38]. Bavorský odpor vůči atomu obnovil i snahy o odstavení JE Temelín [39].

V samotném Japonsku pak došlo ke zrušení některých projektů nových bloků jaderných elektráren a s velkou pravděpodobností bude ukončen i japonský projekt rychlého reaktoru Mondžú ve městě Curuga. Tento projekt již dlouho provázejí nehody. Reaktor byl v provozu dohromady asi jen rok, přestože byl spuštěn již v roce 1995. Zrušení projektu ale bude znamenat velkou ránu pro japonskou energetickou koncepci, neboť s přechodem na rychlé reaktory se počítalo [40].

Zpráva parlamentní vyšetřovací komise[editovat | editovat zdroj]

Podle zprávy japonské parlamentní vyšetřovací komise katastrofu nezavinila přílivová vlna tsunami, ale člověk. "Šlo o havárii způsobenou člověkem. Bylo ji možné předvídat a měla být předvídána. Dalo se jí zabránit a mělo se jí zabránit," uvádí komise. Zpráva kritizuje nekvalitní zákony regulující jadernou energetiku, nedostatečnost bezpečnostních opatření, chyby vedení elektrárny a státního dozoru i špatné reakce po nehodě. Zpráva proto doporučila posílit dozor vlády v oblasti jaderné energetiky.[41]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fukushima I Nuclear Power Plant na anglické Wikipedii.

  1. The National Geophysical Data Center "Tsunami Event" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  2. OECD "Fukushima Press Kit" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  3. IAEA "Fukushima Nuclear Accident Update Log" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  4. a b Roland Kelts, Smartplanet"Scientists say Fukushima's food is safe. So why aren't the Japanese eating it?" 13. leden 2014 [Citace: 26. prosinec 2014.]
  5. a b c d e National Diet of Japan Fukushima Nuclear Accident Independent Investigation Commission "Main Report" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  6. Chico Harlan and Steven Mufson, Washington Post "Japanese nuclear plants' operator scrambles to avert meltdowns" 13. březen 2011 [Citace: 26. prosinec 2014.]
  7. Fukushima on the globe "Situation of the Evacuees" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  8. WPRO "The Great East Japan Earthquake" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  9. a b c World Nuclear Association "Fukushima Accident" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  10. THE ASAHI SHIMBUN "Government panel blasts lack of 'safety culture' in nuclear accident" 23. červenec 2012 [Citace: 26. prosinec 2014.]
  11. a b c d Investigation Committee on the Accident at the Fukushima Nuclear Power Stations of Tokyo Electric Power Company"Final Report" 12. červenec 2012[Citace: 26. prosinec 2014.]
  12. IAEA "IAEA Action Plan on Nuclear Safety" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  13. Office for Nuclear Regulation "Stress Tests" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  14. a b c d TEPCO "Fukushima Nuclear Accidents Final Investigation Report" 20. červen 2012 [Citace: 26. prosinec 2014.]
  15. NRA Japan "Analysis of the TEPCO Fukushima Daiichi NPS Accident" říjen 2014 [Citace: 26. prosinec 2014.]
  16. Cronenberg, A. W. In-Vessel Zircaloy Oxidation/Hydrogen Generation Behavior During Severe Accidents. září 1990. NUREG/CR-5597.
  17. a b TEPCO "Fukushima Daiichi - A One Year Review" březen 2012 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  18. a b iDnes Z elektrárny Fukušima uniká do Tichého oceánu vysoce radioaktivní voda 2. dubna 2011 [Citováno: 29. prosince 2014]
  19. iDnes Z elektrárny Fukušimě nepomohl, trhlinu v reaktoru mají zacelit polymery 3.dubna 2011 [Citováno: 29. prosince 2014]
  20. iDnes Japonci pomocí tekutého skla zastavili únik radioaktivní vody z Fukušimy 6.dubna 2011 [Citováno: 29. prosince 2014]
  21. iDnes Japonci vypustí tuny radioaktivní vody do oceánu, není jiná možnost 4.dubna 2011 [Citováno: 29. prosince 2014]
  22. Radiace kolem Fukušimy roste, vláda odmítá rozšířit evakuační zónu
  23. Japonsko požádalo o pomoc Francii
  24. Okolí Fukušimy bude až 20 let neobyvatelné
  25. Vláda již netvrdí, že okolí Fukušimy bude neobyvatelné až 20 let
  26. METI "FAQ on the Contaminated Water Issue" září 2014 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  27. The Japan Times "Radioactive cesium-137 released from Fukushima 1.5 times Tepco estimate: study" 10. května 2014 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  28. Nuclear Regulation Authority Japan "Press Release - INES Rating" 28. srpna 2013. [Citace: 13. červen 2014.]
  29. National Diet of Japan Fukushima Nuclear Accident Independent Investigation Commission - Chapter 4 str. 6 "Main Report" [Citace: 26. prosinec 2014.]
  30. Marc Silver, National Geographic Why the Cancer Cases in Fukushima Aren't Likely Linked to the Nuclear Disaster 13. březen 2014 [Citace: 29. prosince 2014.]
  31. Alexandra Sifferlin, Bringham Young University A town where half the people have PTSD symptoms 11. březen 2014 [Citace: 29. prosince 2014.]
  32. THE ASAHI SHIMBUN "Second group of Fukushima residents given OK to return home in evacuation zone" 18. srpna 2014 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  33. World Nuclear Association "Nuclear Power in Japan" prosinec 2014 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  34. a b . U.S. Energy Information Administration "Japan Overview " 31. červenec 2014 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  35. David Batty, The Guardian "Japan shuts down last working nuclear reactor" 5. květen 2014 [Citace: 29. prosinec 2014.]
  36. THE ASAHI SHIMBUN "ANALYSIS: Future of nuclear energy still clouded even as all reactors go offline. " 15. září 2012 [Citace: 17. listopadu 2014.]
  37. Němci na čas odpojí sedm jaderných elektráren. Uvidí, zda je znovu spustí
  38. Panika kolem jádra zvedá ceny elektřiny v Evropě
  39. Bavorští politici brojí proti Temelínu, bojí se druhé Fukušimy
  40. Japonsko nejspíš ukončí provoz experimentálního raktoru Mondžú
  41. Za havárii ve Fukušimě může člověk, Česká televize, 5. července 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]