Tsunami

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tsunami na ostrově Male v Maledivách 26. prosince 2004

Tsunami (podle zásad české transkripce je v češtině pravopisně správnější tvar cunami[1]; z japonského 津波 znamenajícího vlna v přístavu) je série po sobě jdoucích vln způsobených náhlým přemístěním velkého množství vody na velkých vodních plochách, hlavně v oceánech. Převážnou většinu tsunami vyvolávají tektonické pohyby litosférických desek na dně oceánů, kdy dochází k seismické činnosti, tedy k zemětřesení. Vlny tsunami představují globální nebezpečí mající na svědomí mnoho katastrof v dějinách Země. Místo tsunami je někdy nesprávně používán termín přílivová vlna, ale z vědeckého pohledu se jedná o různé děje.

Vznik a výskyt tsunami[editovat | editovat zdroj]

Mapa světa s vyznačenými tektonickými zlomy

Zemětřesení[editovat | editovat zdroj]

Nejčastější příčinou tsunami jsou zemětřesení pod hladinou oceánů, čím silnější zemětřesení je, tím větší je pravděpodobnost vzniku tsunami a jeho intenzita. Obecně lze říci, že opravdu registrovatelnou vlnu vyvolá až zemětřesení o síle 6,5 magnituda Richterovy stupnice, naopak otřesy o síle větší než M = 7,3 způsobí tsunami vždy. K síle tsunami přispívá i výška vodního sloupce, čím vyšší je, tím je tsunami rychlejší a ve výsledku silnější. Převážná většina vln tsunami připadá na Tichý oceán. Tato hojnost je vázána hlavně v hlubokomořských příkopech tzv. Ohnivého kruhu, který tvoří oceánská Pacifická litosférická deska, převážně se podsouvající pod sousedící kontinentální desky. Asi nejvíce sužovanou zemí v této oblasti je Japonsko, které má také nejvíce historických záznamů o tsunami a dalo vlně dnes celosvětově používaný název. Další velmi postiženou zemí je Indonésie v Indickém oceánu, kde četná zemětřesení působí subdukce litosférických desek v Jávském (Sundském) příkopu. Nicméně riziko tsunami hrozí v podstatě všem přímořským oblastem světa, i tam kde dochází k minimu zemětřesení, např. v Severním ledovém oceánu. Je to způsobeno tím, že tsunami může cestovat na obrovské vzdálenosti, v těžkých případech dokáže obletět celou Zeměkouli.

Jiné příčiny tsunami[editovat | editovat zdroj]

Méně časté příčiny tsunami jsou nejrůznější sesuvy půdy nebo ledovců v okolí velkých vodních ploch, nejen oceánů a moří, ale i velkých jezer či přehrad. Mohou to být sesuvy pobřežní, ostrovní i podvodní, a mohou být jak samovolné, tak i vyvolané zemětřesením či vytrvalým deštěm. Další příčiny vln tsunami jsou erupce sopek, a to opět pobřežních, ostrovních i podvodních. Konkrétní sopečné projevy schopné vyvolat tsunami jsou eruptivní sesuvy, zhroucení kalder pod úroveň vodní hladiny, mohutné pyroklastické proudy a tlakové vlny. Další příčinou jsou dopady meteoritů do oceánu, v zaznamenané historii nepozorované, zpětně však vědecky potvrzené. Potenciál k vytvoření tsunami mají i náhlé exploze plynů uložených ve dně několika světových jezer nebo podmořské jaderné výbuchy.

Fyzika tsunami[editovat | editovat zdroj]

Vznik a vývoj tsunami.

Vlnová délka tsunami je velmi velká, v řádu stovek km, což určuje její chování. Vlna s tak dlouhou vlnovou délkou se chová i na širém oceánu jako na mělké vodě. Protože rychlost vlny je obecně v mělkých vodách určena vztahem \textstyle\sqrt{g d}, kde g je tíhové zrychlení a d hloubka, tsunami získá na relativně hlubokém moři rychlost až 700 km/h. Energie tsunami je konstantní a závisí na její rychlosti a čtverci výšky. Když vlna dorazí k pobřeží, její rychlost klesá třením o dno a výška roste s druhou mocninou. Zatímco na hlubokém moři je tsunami těžko pozorovatelná (obvykle má výšku v cm až desítkách cm), u pobřeží nahromaděná energie zvedá vlnu až do výšky desítek metrů. Díky velmi dlouhé vlnové délce na hlubokém moři může tsunami putovat tisíce kilometrů bez větších ztrát energie.

Příchod tsunami k pobřeží se dá v poslední chvíli dobře odhadnout podle jevu, kdy před příchodem vlny voda náhle ustoupí až o stovky metrů a odhalí jindy zaplavené mořské dno. Ale neznalí lidé jsou někdy tímto jevem natolik fascinováni, že dokonce zkoumají dno, místo aby uprchli dál do vnitrozemí, poté jsou zaskočeni příchozí vlnou. Čelo vlny bývá viditelné z břehu. Jeho výška je ale jen předzvěstí toho, co přijde posléze. Z pohledu pozorovatele na břehu se spíše než o vodní stěnu, jak je často vyobrazována, jedná o náhlou záplavu. Během několika minut stoupne hladina moře až o desítky metrů. Ohromné množství proudící vody pochopitelně páchá rozsáhlé škody, a to i pomocí různých těžkých předmětů, které s sebou strhává. V některých místech se díky špatnému odtoku může voda udržet i delší dobu.

Výška vlny při vstupu na pobřeží se označuje jako tzv. run-up a počítá od střední hladiny moře v daném místě. První vlna tsunami ze série nebývá ale tou největší a nejsilnější. Intervaly mezi následnými vlnami mohou být 10 až 45 min a vlny se navíc mohou odrážet od okolních pobřežních útvarů (poloostrovy, ostrůvky) a několikrát se vracet. Vliv na výšku a rychlost vlny tsunami na zasaženém pobřeží má vertikální i horizontální tvar pobřeží. Platí pravidlo, že strmější břeh vlnu více vyzdvihne a méně zpomalí, ale vlna má tendenci se tříštit, naopak mírnější břeh vlnu více zpomalí delším třením, ale vlna může dojít dál do vnitrozemí. Náchylnější k větší záplavě jsou také různé sevřené zátoky a zálivy spíše než rovná pobřeží. Škody tsunami páchá také při návratu vody zpět do moře, včetně odnesení obyvatel na volné moře. Opět platí pravidlo, čím strmější břeh, tím rychlejší ústup vody.

Předpověď a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Animovaná verze průběhu šíření vlny tsunami.

Ochrana před tsunami spočívá především v připravenosti a informovanosti obyvatel postižených území, v dostatečné předpovědi a varování a v dlouhodobém efektivním využití krajiny v pobřežních oblastech.

Dlouhodobé zkušenosti s ochrannými stavbami má především Japonsko. Od poloviny 20. století vyprojektovali japonští inženýři řadu ochranných opatření, zahrnujících pobřežní zdi nebo předsunuté vlnolamy. Ne vždy byly ovšem podobné pokusy z celkového hlediska efektivní. V současnosti nabývá na významu citlivě řešené využití krajiny ohrožených pobřežních oblastí. Jde hlavně o správné rozvržení využití různých částí pobřeží v závislosti na možném dosahu působení tsunami.

Existuje hned několik varovných systémů a programů proti tsunami, všechny působí v Pacifiku, ale pomalu se rozšiřují i do dalších oblastí. V současnosti je PTWC (Pacific Tsunami Warning Center) možná nejlepším systémem v oblasti prevence přírodních katastrof. Do celého programu je zapojena většina zemí s tichomořským pobřežím. Systém je založen na součinnosti měření seismografů (síla zemětřesení) a mareografů (výkyvy vodní hladiny). Celý systém byl v nedávné době ještě doplněn o 6 podmořských senzorů, které sledují chování vodních mas (program DART - Deep-Ocean Assessment and Reporting of Tsunami). Dále jsou zde programy CREST (Consolidated Reporting of Earthquakes and Tsunamis), a nový THRUST (Tsunami Hazards Reduction Utilizing Systems Technology), který je určen pro varování před tsunami s velmi blízkými ohnisky tsunami (do 30 min.), kde je nutnost maximální rychlosti varovných hlášení. Tento systém, využívající podmořských detektorů a přenášení signálu pomocí družic NOAA, je od roku 1986 v testovacím režimu umístěn ve městě Valparaíso na pobřeží Chile.

Prevence a ochrana tsunami čelí v současné době dvěma hlavním problémům. Na jedné straně je to především neinformovanost a nepřipravenost ohroženého obyvatelstva. Druhým nedostatkem je, že u mnohých hlášení, které centrum ročně vydá, jde pouze o planý poplach. Lidé v postižených oblastech uvyklí na častá varování pak nepřikládají velký význam ani reálným hrozbám.

Katastrofální tsunami v dějinách[editovat | editovat zdroj]

18. století[editovat | editovat zdroj]

Tsunami na thajském pobřeží, 26. prosince 2004 – dočasný ústup vody před příchodem vlny.
Tsunami na thajském pobřeží, 26. prosince 2004 – vlna přichází.
Spoušť po japonském tsunami 2011.

Tisíce Portugalců, kteří přežili velké lisabonské zemětřesení v roce 1755, zemřeli krátce poté, když dorazila vlna tsunami. Když voda ustoupila, v přístavu zbyly jen vraky lodí.

19. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1883 explodoval sopečný ostrov Krakatoa v Indonésii. Série velkých tsunami o výšce přes 40 m (u pobřeží) se šířila celým světem, zemřelo nejméně 36 tisíc lidí.

15. června 1896 zasáhla japonský ostrov Honšú obrovská tsunami. Rybáři, kteří byli pouhých 30 km od pobřeží ji vůbec nezaznamenali, ale na ostrově zabila 28 000 lidí a zničila 275 km pobřeží.

20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 zasáhlo Itálii v oblasti Messinského průlivu zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy škály. Desetimetrová vlna zaplavila pobřežní sídla včetně Messiny a zanechala za sebou přes 200 000 mrtvých.

Silné zemětřesení o síle 9,6 stupně Richterovy škály v Chile 22. května 1960 vyvolalo tsunami, která způsobila rozsáhlé škody na Havaji a zasáhla i 16 800 km vzdálené Japonsko, kde zabila stovky lidí.

Devastující tsunami, která byla důsledkem zemětřesení 12. července 1993 o síle 7,8 zabila na malém japonském ostrově Okuširi poblíž ostrova Hokkaidó 202 lidí a stovky dalších zranila.

17. července 1998 zabila 12 m vysoká tsunami min. 2200 lidí na severním pobřeží Papuy-Nové Guiney. Tsunami následovalo po zemětřesení o síle 7 Richterovy stupnice a následném podmořském sesuvu.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Další náhlá tsunami zasáhla pobřeží jihovýchodní Asie (Indie, Šrí Lanka, Maledivy, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Malajsie a Indonésie) ráno 26. prosince 2004. Později zasáhla i další ostrovy v Indickém oceánu (Madagaskar, Seychely, Réunion a Mauricius) a také východní pobřeží Afriky (Somálsko, Tanzanie a Keňa). Vlna o velikosti až 15 metrů zabila asi 230 tisíc a postihla miliony lidí a způsobila rozsáhlé škody na tisících km pobřeží. Pocházela z podmořského zemětřesení o síle 9,2 stupňů Richterovy stupnice u severního cípu ostrova Sumatra.

30. září 2009 byla tsunami vyvolána zemětřesením o síle 8,3 stupně Richterovy škály u souostroví Samoa v Tichém oceánu. Je pravděpodobné, že většina lidí byla vlnou spláchnuta do moře. Konečný počet obětí je okolo 150. Byly stovky zraněných, ale většina z 220 000 ohrožených stihla utéct na bezpečné vyvýšeniny.

11. března 2011 došlo k jednomu z nejsilnějších zemětřesení u východního pobřeží japonského ostrova Honšú. Otřesy o síle 9,0 stupně Richterovy škály a následná až 38 m vysoká[2] vlna tsunami usmrtila nejméně 28 tisíc lidí. Vlny poškodily i několik jaderných elektráren, zdaleka nejvíce Fukušimu I. Vlna místy zasáhla až 10 km do vnitrozemí[3] a způsobila rozsáhlé škody na infrastruktuře, stavbách a průmyslu.[2] Neméně závažné jsou ekologické škody, jelikož došlo vlivem poškození mnoha průmyslových podniků k úniku nebezpečných látek do ovzduší i půdy. Nejzávažnější je poškození jaderné elektrárny Fukušima I, kde došlo vlivem selhání chladícího systému k závažné havárii reaktoru, která je klasifikována stupněm 7, tzn. stejně jako havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Okolí elektrárny je v okruhu 30 km evakuováno a bude trvale uzavřeno na mnoho let[2]. Škody přesáhly 309 miliard dolarů a proto se jedná o nejdražší katastrofu dějin[4]

Další drobné poznámky[editovat | editovat zdroj]

Existují i historické důkazy, že se mohou také vyskytnout obří tsunami, tzv. megatsunami. Potenciál k tomuto mají masivní sesuvy půdy a dopady meteoritů či jiných kosmických těles do oceánu.

Jiné vlny příbuzné k tsunami jsou např. kmitající stojaté vlny zvané Seiche, které mohou být způsobeny stejnými příčinami jako tsunami, ale může je také aktivovat sama tsunami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/cunami-nebo-tsunami--887763
  2. a b c [1]
  3. Roland Buerk."Japan earthquake: Tsunami hits north-east", BBC, 11 March 2011. Ověřeno k 2011-03-12. 
  4. Japan disaster likely to be world's costliest [online]. Yahoo News, 2011-03-13, [cit. 2011-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SIGURDSSON, Haraldur; BEGE´T, James E.. Encylopedia of Volcanoes. [s.l.] : Academic Press, 1999. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Volcanic Tsunamis, s. 1005-1014. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovníkové heslo tsunami ve Wikislovníku

česky:

anglicky: