Jaderný výbuch
Jaderný výbuch je důsledek prudkého uvolnění energie ze záměrně rychlé jaderné reakce. Jadernou reakcí může být štěpná reakce, jaderná fúze nebo několikafázová kombinace obou. Dosud bylo vždy k zahájení jaderné fúze použito štěpné reakce a čistě fúzní výbuch je zatím fikce.
Atmosférické jaderné výbuchy jsou spojovány s „atomovým hřibem“, i když samotný hřib může nastat i při velkých chemických explozích a jsou možné jaderné exploze bez hřibu. Nukleární výbuch produkuje značnou radiaci a množství radioaktivního odpadu.[1]
Obsah |
Historie [editovat]
V roce 1964 podepsaly všechny jaderné a mnoho nejaderných států smlouvu omezující testování jaderných zbraní. Zavázaly se, že upustí od zkoušek jaderných zbraní v zemské atmosféře, pod vodou a ve vesmírném prostoru. Povoleny zůstaly jaderné zkoušky pod zemí.
Účinky jaderného výbuchu [editovat]
Energie uvolněná detonací jaderné zbraně v troposféře lze rozdělit do čtyř kategorií
- rázová vlna výbuchu 40 - 50%,
- tepelné záření 30 - 50%,
- ionizující záření 5 - 10%,
- zbytkové záření 5 - 10%
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Zeldovich Ya.B., Raizer Yu.P., Physics of Shock Waves and High Temperature Hydrodynamic Phenomena, Volume II, Academic Press (NY & London), 1967.
