Megatsunami

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání


Následky megatsunami v zátoce Lituya
Následky megatsunami v zátoce Lituya detailně

Megatsunami je naprosto zničující oceánská vlna. Od „klasické“ tsunami se liší svojí velikostí a zasaženým územím.

Megatsunami má i na moři charakter velké vlny. Normální tsunami je na moři téměř nerozpoznatelné, zatímco megatsunami je díky síle, která ji způsobila, viditelná na otevřeném moři může dosahovat výšky kolem 50 metrů i výš. Po přiblížení k pevnině narůstá do výšky desítek až stovek metrů.

Vznik megatsunami[editovat | editovat zdroj]

Hlavní příčinou vzniku megatsunami jsou pády meteoritů nebo masivní sesuvy půdy, kde se vlna nemůže šířit do všech směrů. Megatsunami mají tím pádem oproti tsunami, způsobeným obvykle seismickou aktivitou, lokálnější účinky. Není ale vyloučen ani vznik megatsunami razantním výbuchem podmořské sopky.

Známé megatsunami[editovat | editovat zdroj]

O megatsunami geologové poprvé spekulovali v roce 1953, když na Aljašce objevili známky neobvykle velkých vln v zátoce Lituya. Devátého července 1958 tam pak sesuv 300 milionů m³ horniny do vody během zemětřesení o síle 7,7 Richterovy škály způsobil vlny, které zasáhly do výšky 530 metrů nad obvyklou hladinu moře.[1]

V roce 1963 se v Itálii při naplňování přehrady Vajont sesulo 270 milionů kubických metrů půdy ze svahu hory Monte Toc. Vzniklá vlna o výšce 100 m zničila několik blízkých vesnic, zemřelo přes dva tisíce lidí.

Z geologických stop plyne, že výskyt megatsunami je řídký, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující. Jako v případě zátoky Lituya ovšem zpravidla zasahují jen omezené území. Poslední známá megatsunami velkého dosahu vznikla před asi čtyřmi tisíci lety na ostrově Réunion východně od Madagaskaru.

Potenciální hrozby[editovat | editovat zdroj]

Kanárské ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Sopečný ostrov La Palma na Kanárských ostrovech ve východním Atlantickém oceánu je se sopkou Cumbre Vieja nejpravděpodobnější kandidát na vznik megatsunami. Tento sopečný ostrov má tu vlastnost, že je celý jeho vnitřek nasycen podzemní vodou. Kdyby sopka vybuchla, přemění se tato voda v páru a vnikne ohromný tlak, jenž by mohl zapříčinit sklouznutí jihozápadní části ostrova do oceánu. Ostrov je navíc po erupci z roku 1949 rozpůlen puklinou táhnoucí se od severu po jih . Ohromný sesuv by vyslal vlnu vysokou ze začátku 100-600 metrů. 100 metrová stěna se přelije přes západní pobřeží Afriky a o něco menší se vydá k Evropě (Portugalsko, Španělsko, Francie, Irsko). Za 8. hodin[zdroj?] dorazí vlna s výškou 20-80m na Východní pobřeží Spojených států amerických. Nejvíce ohrožená města jsou New York, Boston, Washington D.C. a Miami. Dále vlna zasáhne zbytek Karibiku, Afriky, Evropy, Jižním Ameriky a Severní Ameriky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historic Earthquakes [online]. United States Geological Survey, [cit. 2009-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]