Rozsivky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rozsivky

rozsivky
rozsivky
Vědecká klasifikace
Nadříše: jaderní (Eukaryota)
Říše: Chromalveolata
Kmen: Stramenopila
Podkmen: rozsivky (Diatomeae)
(Dumortier, 1821) Cavalier-Smith, 1995
Řády

Rozsivky (Diatomeae, syn Bacillariophyceae) jsou velkou skupinou jednobuněčných fotosyntetizujících organismů s dvojdílnou křemičitou schránkou, tradičně řazenou mezi hnědé řasy.

Základní informace[editovat | editovat zdroj]

Rozsivky jsou jednobuněčné řasy s dvojdílnou křemitou schránkou. Skupinu tvoří 285 rodů obsahujících 10 až 12 tisíc druhů (Round et al. 1990). Jejich fotosyntetickými barvivy jsou chlorofyly a a c, fukoxanthin. Chloroplasty mají čtyři obalné membrány a tylakoidy jsou uspořádány v trojicích. Zásobními látkami jsou chrysolaminaran, olej a volutin.

Schéma schránky rozsivek

Schránka rozsivek se nazývá frustula. Je tvořena polymerizovaným oxidem křemičitým, který je proti korozi chráněn vrstvou kyselého polysacharidu diatotepinu. Schránku si buňka vytváří aktivním vychytáváním kyseliny křemičité z prostředí rychlostí až 18 molekul za sekundu. Frustula se skládá ze dvou částí (jako krabice s víkem či petriho miska) - epithéky a hypothéky, z nichž každá má svou plochu (valvu) a boční stěnu (pleuru či cingulum; viz obrázek). Během nepohlavního rozmnožování získá každá z dceřiných buněk jednu část mateřské frustuly a druhou, vždy tu menší, si dotvoří. V případě nedostatku křemíku v prostředí se nepohlavní rozmnožování zastavuje. Podle tvaru frustuly se rozsivky dělí na dvě hlavní skupiny: centrické, radiálně souměrné a penátní, dvoustranně souměrné.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Při nepohlavním rozmnožování probíhá rovina dělení rovnoběžně s rovinou valv. Dělení frustuly viz výše. Při zmenšení frustuly pod určitou mez dochází ke smrti buňky či k pohlavnímu rozmnožení.

Centrické rozsivky se pohlavně rozmnožují oogamicky. Z jedné buňky vznikne oogonium s oosférou z další pak antheridium, v němž vzniknou čtyři spermatozoidy s jedním bičíkem. Po splynutí spermatozoidu s oosférou vzniká auxospora, velká buňka s polysacharidickou stěnou, na které se časem začne usazovat stěna křemičitá.

Gyrosigma sp.

Penátní rozsivky se pohlavně rozmnožují izogamicky nebo anizogamicky. Dvě rozsivky se k sobě přiblíží a vytvoří společný slizový obal. Následně v každé z buněk proběhne meióza a jedna ze vzniklých gamet améboidním pohybem pronikne do druhé frustuly, splyne s jednou z gamet v ní za vzniku auxospory (viz výše).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rozsivky jsou velmi významnými primárními producenty. Podle některých pramenů připadá na mořské rozsivky 20-25 % roční celkové primární produkce Země. Podle některých pramenů se výrazně, spolu se sinicemi, podílely na vzniku kyslíkaté atmosféry na Zemi. Jsou dominantní skupinou mořského planktonu, zvláště v temperátních a chladných mořích. Významně jsou zastoupeny také ve sladkovodním planktonu a bentosu. Mohou žít také přisedle na pevných podkladech ve vodě, jako jsou kameny, dřevo, rostliny či živočichové. Některé rozsivky žijí i v půdě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší rozsivky pocházejí z období spodní křídy. Evolučně starší jsou rozsivky centrické. Záznamy o nejmladších penátních jsou z období před 70 mil. let. V rámci hnědých řas jsou monofyletickou skupinou.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Schránky odumřelých rozsivek tvoří horninu diatomit (křemelinu), který se těží (v ČR například u Borovan u Českých Budějovic) a využívá se jako filtrační či sorpční materiál. V některých oblastech se rozsivky podílely na vzniku ložisek ropy. Vzhledem ke specifickým nárokům některých rozsivek se tyto využívají jako indikační organismy pro určení kvality vody, a to i zpětně v archeologických vykopávkách.

Příklady rodů rozsivek[editovat | editovat zdroj]

  • Centrické rozsivky:
    • Stephanodiscus
    • Asteromphalus
    • Chaetoceros
    • Cyclotella
  • Penátní rozsivky:
    • Diatoma
    • Gyrosigma
    • Navicula
    • Nitzschia

Taxonomické poznámky[editovat | editovat zdroj]

Moderní taxonomové rozsivky oddělují zcela od rostlin a řadí je do samostatné, páté říše živých organismů, Chromista. Zdůvodňuje se to tím, že svými vlastnostmi leží na rozhraní mezi rostlinami a živočichy. V této říši tvoří část jedné ze dvou podříší (Chromobiota), do níž jsou zařazeny jako samostatná třída kmene (oddělení) Ochrophyta.

Třetí možné dělení je řadí do oddělení Heterokontophyta a spolu s ním do čtvrté říše, Protista.

Třída Bacillariophyceae se v současných systémech dělí obvykle na dvě velké podtřídy, a to Eunotiophycidae a Bacillariophycidae.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]