Putorana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Putorana
Плато Путорана
V pozadí okraj plošiny Putorana, v popředí řeka Nižnaja Tunguska
Plošina Putorana

Nejvyšší bod Kameň (1701 m n. m.)

Nadřazená jednotka Středosibiřská vysočina

Světadíl Asie
Stát Rusko Rusko
Poloha Putorany na severu Asie
Poloha Putorany na severu Asie
Povodí Jenisej, Pjasina, Chatanga
Souřadnice 69°0′ s. š., 93°0′ v. d.
Náhorní plošina Putorana
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát Rusko Rusko
Souřadnice:
Typ přírodní dědictví
Kritérium vii, ix
Odkaz 1234 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2010 (34. zasedání)

Náhorní plošina Putorana (rusky Плато́ Путора́на) je nejsevernější výběžek Středosibiřské vysočiny. Celé území se nachází v Krasnojarském kraji Ruské federace, severně od severního polárního kruhu, a je téměř izolováno od lidské civilizace. Centrální část plošiny byla v červenci roku 2010 pro svůj unikátní reliéf, vodstvo a nenarušené ekosystémy prohlášena součástí světového přírodního dědictví.[1]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Jeden z mnoha vodopádů

Jde o rozsáhlé a velmi členité území, typickými prvky terénu jsou hluboká údolí, stolové hory a plochý reliéf podél řek v údolích.[2] Členitější je západní část, kde se výškové rozdíly v krajině pohybují mezi 500–1000 metry.[2] Nejvyšší vrchol Putorany, Kameň, dosahuje nadmořské výšky 1701 m. Rovinaté vrcholové partie a terasy v nižších nadmořských výškách jsou pozůstatky původní paroviny.[2]

Území plošiny patří mezi sibiřské trapy, rozsáhlé čedičové výlevy, které vznikly při sopečné činnosti na přelomu permu a triasu. Masa horkého čediče tlačila zespodu na starší vrstvu ztuhlé lávy, dnes v centrální části až 1500 m silnou, což vedlo k jejímu vyzdvižení, současně zde vzniklo velké množství tektonických zlomů.[3] Díky rozdílné pevnosti horninových vrstev pak svahy získávaly stupňovité tvary.[3]

Členitost terénu byla v průběhu milionů let dále prohlubována zejména působením velkého množství vodních toků, ledovců a jezer. Činnost ledovců byla intenzivnější v západní části Putorany, kde dosahovaly až 1,5kilometrové tloušťky.[2] Oblast významně ovlivňují také další kryogenní pochody, například mrazové zvětrávání.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Jezero Lama

Celá oblast je odvodňována do Severního ledového oceánu. Z velkých řek pramení v oblasti plošiny Pjasina, odtékající přímo na sever do Karského moře, řeky Cheta a Kotuj, které se dále na severovýchodě spojují v řeku Chatangu, jež ústí do moře Laptěvů, a také např. Kurejka a některé pravé přítoky řeky Dolní Tunguska. Posledně jmenované vodní toky odvádí vodu na západ do Jeniseje.

Vzhledem ke geologickým poměrům má mnoho řek kaskádovitý tok a vyskytuje se zde mnoho vodopádů.[2] Dále se v oblasti Putorany nachází více než 25 000 jezer.[1] Jezera mají obvykle protáhlý tvar a některá dosahují značné hloubky (až 400 m).[3] Mezi velká jezera patří například Chantajské jezero, Glubokoje, Melkoje, Vivi, Lama a Keta.

Klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Obecně leží Putorana v subarktickém podnebném pásu s dlouhými chladnými zimami a krátkým letním obdobím s relativně vysokými teplotami, výrazně se zde však projevuje výšková zonalita a poloha na rozhraní dvou typů subarktického podnebí. Západní část má oproti východní dvojnásobné množství srážek (300–400 m v údolích a 1200–1600 m ve vrcholových částech).[2] Po většinu roku (v údolích 200–240 dní) je území pokryto sněhem.[2] Asi 2,5 km² především na severních svazích pokrývají ledovce, 19 z celkem 22 ledovců se nachází v severozápadní části Putorany, kde je sněžná čára nejníže (800 m nad mořem).[2]

Až 70 % rozlohy oblasti pokrývá nesouvislá zóna věčně zmrzlé půdy. Nánosy sněhu v řekách přispívají ke vzniku letních záplav a bahnotoků. Řeky mají zdaleka nejvyšší průtok v létě, kdy dochází k masivnímu tání sněhové pokrývky, zatímco v zime je hladina vody nízko a mnoho řek zamrzá až na dno.[2]

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Vegetace ustupující s nadmořskou výškou

Živá příroda Putorany je s ohledem na zeměpisnou šířku pestrá, nachází se zde několik endemických druhů. V nižších nadmořských výškách (na severu do 400 m n. m, na jihu až do 800 m n. m.) se nacházejí rozptýlené lesy typické pro tajgu, které výše přecházejí v alpinskou tundru. Nejvýše položené vrcholové oblasti pak pokrývá polární poušť.[2]

Vegetace je chudší v suché východní části Putorany, kde je dominantním druhem odolný modřín Gmelinův (Larix gmelinii), zatímco v lesech západní části převládají smrk sibiřský (Picea obovata), modřín sibiřský (Larix sibirica) a porosty břízy Betula tortuosa.[2] Celkem lze v oblasti Putorany najít 576 rostlinných druhů,[2] 34 druhů savců a 140 druhů ptáků.[3] Přes Putoranu pravidelně migruje půlmilionová populace sobů z oblasti Tajmyru. Díky izolaci trvající asi 15 000 let se zde vyvinul vzácný poddruh ovce sněžné, putoranská sněžná ovce (Ovis nivicola borealis). Putorana je také významným hnízdištěm ptáků a místem, kde se velké množství ptáků zastavuje během migrace.[3]

Ochrana území[editovat | editovat zdroj]

V roce 1988 byl na části území o rozloze 18 872,51 km² vyhlášen Putoranský národní park, jehož správa sídlí v blízkém Norilsku. Okolo národního parku byla vyhlášena ochranná zóna o rozloze 17 733 km², celková rozloha chráněného území je tedy 36 605,51 km².[1] V roce 2010 bylo rozhodnuto o zařazení národního parku na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.[1]

Chráněná oblast je prakticky nezasažena člověkem. Velkou roli hraje obtížná dostupnost a vzdálenost od civilizace, použitelnými dopravními prostředky jsou vrtulník a loď.[1] Nejbližším větším sídlem je Norilsk při západním okraji plošiny (zhruba 50 km od okraje ochranného pásma), kde v součtu s přilehlým sídly žije okolo 200 000 lidí. Potenciální riziko pro chráněné území představuje intenzivní těžba neželezných kovů (nikl a další), která významným způsobem ničí a znečišťuje široké okolí Norilska.[2] Dalším nebezpečím je rozvíjející se turismus a lovecké výpravy.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Putorana Plateau [online]. UNESCO World Heritage Centre 1992-2011, [cit. 2011-05-12]. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h i j k l m The Putorana Plateau [online]. Russian Nature, [cit. 2011-05-12].  
  3. a b c d e The Putorana Plateau [online]. Natural Heritage Protection Fund, [cit. 2011-05-12].  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]