Olga (Kyjevská Rus)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olga
(velko)kněžna ruská
Княгиня Ольга.jpg
V. М. Vasněcov. Kněžna Olga
Doba vlády 945 - 962
Úplné jméno Ольга
Místo narození pravděpodobně ves Vybuty u Pskova, Kyjevská Rus
Úmrtí 11. července 969
Předchůdce Igor Rurikovič
Nástupce Svjatoslav Igorjevič
Potomci Svjatoslav Igorjevič

Svatá Olga (rusky Княги́ня О́льга, křtěna jako Jelena (Еле́на), † 11. července 969) byla kyjevská kněžna, manželka knížete Igora a po jeho smrti regentka Kyjevské Rusi v době nezletilosti svého syna Svjatoslava I. Igoreviče. Jako první z ruských vládců přijala křesťanství a po své smrti začala být uctívána jako světice Roku 1547 byla prohlášena ruskou pravoslavnou církví za svatou.


Život[editovat | editovat zdroj]

Sňatek a počátek vlády[editovat | editovat zdroj]

První setkání knížete Igora s Olgou.
Malíř V. K. Sazonov

Podle Pověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce 903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich syn Svjatoslav se narodil teprve v roce 942.

Kněžna Olga shledává tělo zabitého knížete Igora. Skica od V. I. Surikova, 1915

Roku 945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnu Svjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyní Kyjevské Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.

Pomsta Drevljanům[editovat | editovat zdroj]

Druhá Msta Olgy na Drevljanech. Miniatura z Radivilské kroniky.

Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou namlouvače, aby ji vdali za svého knížete Mala. Na to se kněžna důsledně a krutě vypořádala se staršími Drveljanů, a poté přivedla celý národ Drevljanů k poslušnosti. Staroruský letopisec podrobně líčí pomstu Olgy za smrt svého muže:

  • 1. msta kněžny Olgy: 20 Drevljanů (namlouvačů) přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Ogy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly - namlouvače zaživa zasypali společně s bárkou.
A sklonivše se k jámě, zeptala se ji Olga: „Хороша ли вам честь?. A oni odvětili: „Горше нам Игоревой смерти. I přikázala, aby je zasypali zaživa; a nato je zasypali...
  • 2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou.
  • 3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřad tryzny na hrobě svého muže. Poté co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali. Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů.
  • 4. msta: V roce 946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské země, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídla Iskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisce Snorri Sturlusona[1].

Poté co se vypořádala s Drevljany, ujala se vlády nad Kyjevskou Rusí do plnoletí syna Svjatoslava, ale i poté zůstala faktickým vládcem, neboť Svjatoslav Igorevič mnoho času trávil na vojenských taženích.

Vnitřní politika[editovat | editovat zdroj]

Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství přijímá Olga v Cařihradu, až po smrti svého manžela Igora. Zde ji byzantský císař požádá o ruku, ale je odmítnut, to alespoň tvrdí Nestorův rukopis. Tvrzení je v podstatě nesmyslné, Konstantin VII. Porfyrogennet byl v té době ženatý. Olga žádá o vyslání pravoslavných biskupů na Rus, z neznámých důvodů ale císař misii nevyšle.

Roku 959, taktéž neúspěšně žádá o vyslání misie Otu I.

Druhý život[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nestorův letopis ruský: pověst dávných let. Překlad Karel Jaromír Erben. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.  
  • DUKES, Paul. A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996. Londýn : MacMillan Press, 1998. ISBN 0-333-66067-6.  
  • LÁŠEK, Jan Blahoslav. Počátky křesťanství u východních Slovanů. Praha : Síť, 1997. ISBN 80-86040-05-4.  
  • KARPOV, Aleksej Jur'jevič. Knjaginja Ol'ga. Moskva : Molodaja gvardija, 2009. ISBN 978-5-235-03213-2.  
  • POPPE, Andrzej. Once Again concerning the Baptism of Olga, Archontissa of Rus'. Dumbarton Oaks Papers. 1992, roč. 46, s. 271-277. Dostupné online.  

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Předchůdce:
Igor
Znak z doby nástupu Veliká kněžna kyjevská
945 - 962
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Svjatoslav I. Igorevič