Evenkové
 |
|||||||||
| Populace | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| přibližně 67 000 | |||||||||
| Země s významnou populací | |||||||||
|
|||||||||
| Jazyk(y) | |||||||||
| Náboženství | |||||||||
Evenkové (rusky Эвенки, Evenki), též zvaní Tunguzové, jsou z části kočovný národ čítající asi 67 000 osob (2009) v Rusku, Číně a Mongolsku. Žijí na střední a východní Sibiři, hlavně mezi řekami Jenisej a Lena, ale i kolem Amuru a Ochotského moře a na Sachalinu. Nejvíce jich je soustředěno v bývalém Evenckém autonomním okruhu, od roku 2007 součásti Krasnojarského kraje. Zhruba polovina Evenků žije v Číně, malá část i v Mongolsku.
Obsah |
Historie [editovat]
Evenkové pravděpodobně pochází z povodí Amuru. Za jejich předky jsou obvykle považováni Džürčeni kteří během 7.–12. století obývali povodí Amuru a Ussuri kde se živili chovem dobytka a prasat, pěstováním pšenice a prosa. Rovněž obchodovali s Čínou – prodávali říční perly, ženšen a kožešiny. V 8. století vzniklo džürčenské království Bochaj kterému vládl kníže Njanchao. Ve 12. století bylo však toto království zničeno Čingischánem a jen nepatrná část obyvatelstva přežila. V souvislosti s Čingischánovým tažením došlo k pohybu obyvatel žijících v povodí Amuru. Některé rody se dostaly severněji – na Sibiř.
Za sovětské éry v Rusku byli Evenkové nuceni se vzdát svého tradičního způsobu života a pracovat na státních farmách. Sovětská vláda potlačovala jazyk a většinu tradic.
Dnešní situace [editovat]
Stále silněji se u Evenků projevuje alkoholismus a na území Ruska asimilace s Rusy.
Jazyk [editovat]
Hovoří evenkštinou z tunguzo-mandžuské skupiny altajské jazykové rodiny (vzdáleně příbuzná mongolštině). Ovšem více než dvě třetiny populace hovoří dnes spíš rusky nebo čínsky.
Náboženství a mytologie [editovat]
Z jejich jazyka se vžilo do mezinárodního povědomí hlavně slovo šaman – dodnes si většinou udržují tradiční šamanistické náboženství. Nejvyšší evenský bůh se nazývá Ekšarí – bůh tajgy. Mezi další důležitá božstva patří Dilača – sluneční božstvo
Evenkové věří, že dříve zde byla pouze voda, země málo a člověk neměl kde kočovat. Mamut jménem Cheli se rozhodl člověku pomoc a svými kly vytáhl z vody velký kus země na kterém se usídlili všichni lidé.
Tradiční způsob života [editovat]
Evenky můžeme rozdělit podle tradičního způsobu života na tři druhy Evenků:
- Evenkové jižní (Mongolsko, Čína) – tito Evenkové se tradičně živí chovem koní, skotu, velbloudů, ovcí a koz. Tradičním obydlím je jurta (podobná mongolské).
- Evenkové východní (Čína, Rusko) – kočují podél řek. Chovají koně a krávy. Také se živí lovem, rybolovem a zemědělstvím.
- Evenkové severní (Rusko) – tradičně kočovným chovem sobů, dále pak lovem, rybolovem a sběračstvím. Tradičním obydlím je čum – kuželovitý stan s dřevěnou konstrukcí potažený kůžemi nebo kůrou.
Folklór [editovat]
Mezi folklór řadíme ústní tradice (písně, příběhy), tradiční odívání, tradiční kuchyni a jiné. Evenkové mají folklór podobný hlavně folklóru etnických skupin Sibiře tunguzo-mandžuské jazykové větve altajské rodiny – Evenové, Oročové, Nanajci.
Hudební a taneční tradice [editovat]
K důležitým prvkům evenckého folklóru patří zpěv, při kterémž se napodobují zvuky zvířat (hlavně ptáků) a kruhové tance. Kruhové tance, tzv. chora spočívají v tom, že lidé v kruhu tancují rychleji nebo pomaleji podle rychlosti písně kterou zpívají. Zde je evencká píseň:
| „ |
Slyším hlas, |
“ |
| — Bagdarína (tuto evenckou píseň přeložila Pavlína Brzáková) | ||
Tradiční kuchyně [editovat]
Mezi nejdůležitější složky evencké kuchyně patří produkty ze soba, tedy maso, mléko a vnitřnosti. Kromě masa ze sobů používají Evenkové maso z ryb a jiných zvířat žijící v tajze. Evenkové konzervují maso tak, že ho usuší. Usušené a na plátky nakrájené maso se nazývá chulikta. Chybějící vitamíny Evenkové doplňují různými lesními plody, jako například brusinkami. K dalším tradičním pokrmům evencké kuchyně patří óma – chlebová placka z nekvašeného těsta. K tradiční nápojům patří sobí mléko a brága – alkoholický nápoj z cukru, vody a chlebového droždí.
Fotogalerie [editovat]
-
Evencký šamanský oděv
-
Evenkové, rok 1900
-
Vlajka Evenckého autonomního okruhu
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- Pavlína Brzáková: Až odejdu za horu, Praha: Eminent, 2004. ISBN 80-7281-184-3. 287 s.
