Mamut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Mamut
Stratigrafický výskyt: Před 4,8 milionu až 4000 let
Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: chobotnatci (Proboscidea)
Čeleď: slonovití (Elephantidae)
Rod: mamut (Mammuthus)
Brookes, 1828
Druhy
  • Mammuthus primigenius
  • Mammuthus trogontheri
  • Mammuthus columbi
  • Mammuthus meridionalis
  • Mammuthus subplanifrons
  • Mammuthus africanavus
  • Mammuthus sungari
  • Mammuthus creticus
Tento článek pojednává o živočichu. O jiných významech pojednává článek Mamut (rozcestník).

Mamut (z ruského мамонт) je vyhynulý rod z čeledi slonovitých a řádu chobotnatců. Mamuti tedy byli podobní dnešním slonům, měli dlouhé zahnuté kly a severské druhy dlouhé chlupy. V době ledové obývali severní, střední i západní Evropu, Severní Ameriku a severní Asii.

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Většinou se mamuti považují za mnohem větší než dnešní sloni. Tato chyba dokonce vedla k používání slova „mamutí“ ve stejném smyslu jako „obrovský“. Největší z mamutů, mamut císařský (Mammuthus columbi imperator) z Kalifornie, sice v kohoutku dosahoval výšky nejméně 4 metrů a mamuti vážili i 6 až 8 tun, ale většina druhů mamutů byla velká jen asi jako dnešní slon indický. Největším druhem vůbec byl zřejmě Mammuthus sungari, dosahující výšky přes 5,3 metru. Na Wrangelově ostrově u břehů východní Sibiře byly dokonce nalezeny fosílie trpasličích druhů mamutů, kteří byli vysocí jen okolo 1,8 metru.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Pro mamuty jsou typickým znakem kly, které se vyvinuly z předních zubů – řezáků. Kromě nich měli mamuti pouze čtyři zuby – v každé polovině čelisti jednu stoličku (stejně jako současní sloni).

Život[editovat | editovat zdroj]

Mamuti byli býložravci. Žili v travnatých stepích a tundrách, které v jejich době pokrývaly velkou část Evropy, Asie a Severní Ameriky. Pohybovali se ve stádech podobně jako dnešní afričtí sloni. Podle sezóny migrovali na zimní a letní pastviště.

Genetika[editovat | editovat zdroj]

Mamuti se odštěpili od asijských slonů před asi 4,8 miliony let, asi 2,5 milionu let poté, co se společně odštěpili od afrických slonů. To znamená, že mamuti byli vlastně bližšími příbuznými dnešního slona indického, než je k němu příbuzný slon africký. Protože je znám případ, kdy slon indický a slon africký spolu měli živého potomka, předpokládá se, že kdyby mamuti ještě nevymřeli, mohli by se se slonem indickým také křížit. Toto vede ke spekulacím[1], že pokud získáme genetický materiál ze zmrzlých zbytků mamuta, mohli bychom s pomocí slona indického mamuta znovu oživit. Nicméně se zatím pro tento pokus nepodařilo získat jeho dostatečné množství, protože nalezené zbytky biologického materiálu již byly ve značném stadiu rozkladu. Jako u většiny živočišných druhů byla samička mamuta větší asi o půl metru, ale nebylo to podmínkou-zejména u jednoho druhu jménem Mammuthus primigenius. Ovšem u druhu Mammuthus Laurasius to bylo naopak. Samec byl větší až o 45 cm a dosahoval výšky 3,5 metru.

Mamut a člověk[editovat | editovat zdroj]

Mal'ta (mamut).gif

Ve střední Asii a v Evropě byli mamuti člověkem hojně loveni. V okolí tehdejších lidských sídlišť byly nalezeny velké skládky mamutích kostí, které svědčí o tom, že pro lovce rozhodně nebyli výjimečnou kořistí. V Česku jde např. o lokalitu Předmostí u Přerova. Lidé se usazovali v blízkosti tras sezónních přesunů mamutích stád, jako právě zde nebo v Dolních Věstonicích, kudy mamuti přecházeli na letní pastviny údolím moravského úvalu.

Dříve se předpokládalo, že člověk mamuty lovil pomocí vyhloubených pastí, zakrytých větvemi a zelení, do kterých zvířata padala, když přes toto místo přecházela. Nikdy se však taková past nenašla a není také zřejmé, jak by člověk mamuta přiměl k tomu, aby právě do této pasti vstoupil a už vůbec není jasné, čím by člověk tak velkou jámu vyhloubil. Proto dnes převažuje názor, že mamuti byli loveni přímým útokem organizované lovecké skupiny.

Získané tělo uloveného mamuta se lidé snažili maximálně využít. Kly, kůže a žebra sloužily při výstavbě stanů, maso bylo snědeno a pravděpodobně i sušeno do zásoby a využíván byl i morek kostí. Mamuti se též objevují na jeskynních malbách. Mamutích klů bylo užíváno při výrobě kultovních a ozdobných předmětů (např. nálezy z hrobu z Francouzské ulice v Brně). V mýtech původních obyvatel Sibiře (např. Evenků, Jakutů) často vystupuje mamut jako podzemní zvíře, které uhyne, pokud na něj dopadne sluneční světlo. Domorodci si tak vysvětlovali nálezy mamutích pozůstatků pod zemí. Samo pojmenování mamut pochází z estonštiny a znamená v překladu "podzemní krtek".

V 19. a 20. století při kolonizaci Sibiře byly hojně nacházeny mamutí kly, které byly ceněny jako náhražka za slonovinu, tomuto materiálu se říkalo mamutovina. Přestože cena mamutoviny byla nižší než cena slonoviny, stala se oblíbeným ruských vývozním artiklem.

Vyhynutí[editovat | editovat zdroj]

Mammuthus
Mammuthus

Většina mamutů vyhynula na konci poslední doby ledové. Ještě před 18 až 13 tisíci lety byli rozšířeni ve východní Sibiři, v Beringii a na Aljašce. S postupujícím odtáváním pevninského zalednění byla Beringie zaplavena mořem, čímž vznikla dnešní Beringova úžina a mamuti na obou kontinentech hojně vymírali. Úplně zde vymizeli před 10 až 8 tisíci lety. [2]

Přestože se obecně předpokládalo, že z britských ostrovů mamuti zmizeli v době posledního glaciálního maxima (tedy asi před 21 000 lety) byla v roce 2009 zveřejněna nová studie, která toto zpochybňuje. Vědci z Přírodopisného muzea v Londýně kromě samotných kostí analyzovali sediment, ve kterém kosti ležely, a hmyz, který se nacházel v jejich blízkosti. Výsledky studie ukázaly, že živí mamuti se v Británii vyskytovali ještě před 14 000 lety. [3]

Nicméně poslední mamuti z Wrangelova ostrova vyhynuli až okolo roku 2000 př. n. l. Další zbytková populace mamutů dlouho přežívala na ostrově St. Paul poblíž Aljašky, zde došlo k vyhynutí pravděpodobně o něco dříve než na Wrangelově ostrově. Tito mamuti byli mnohem menší než jejich příbuzní na kontinentě, dosahovali výšky maximálně 180 cm. To bylo způsobeno přizpůsobením na život v prostředí s omezenými zdroji potravy.

Na ostrově St. Paul bylo konečnou příčinou vyhynutí pravděpodobně zmenšování ostrova způsobené stoupající hladinou moře, kdy potom rozloha pevniny nepostačovala k výživě životaschopné populace. Na Wrangelově ostrově mizí poslední mamuti brzy po příchodu člověka. Vzhledem k jejich malé populaci se lze domnívat, že právě člověk tomuto druhu zasadil poslední smrtelnou ránu.

Příčina masivního vymírání mamutů na konci würmského zalednění je dodnes příčinou vědeckých sporů. Dříve převládal názor, že mamuty vyhubil intenzivní lov člověkem. Za poslední dobu však stále více příznivců získává teorie, podle které mamuti vyhynuli v souvislosti s celkovou globální změnou klimatu v tomto období, kdy vymírala řada dalších velkých savců. Jsou známy nálezy ohromného množství kostí mamutů, srstnatých nosorožců a dalších velkých zvířat v naplaveninách sibiřských řek, které svědčí o hromadném úhynu v krátkém časovém úseku. Možnou příčinou mohlo být rozšiřování lesů a také intenzivnější zimní sněhové srážky, které pak ale v létě vždy odtávaly. Tady je nutno poznamenat, že klima ve střední Evropě i Asii mělo během ledových dob drsný kontinentální charakter se studenými zimami s malým srážkovým úhrnem. Sněhová pokrývka tedy nebývala příliš hluboká a mamuti se odhrnováním sněhu snadněji dostali k potravě. Při zvýšených zimních srážkách, a tedy vysoké vrstvě sněhu, však už potravu nalézt nedovedli a několik takových zim následujících po sobě stačilo jejich stáda zcela zdecimovat. [4]

Proti teorii o vyhubení mamutů člověkem hovoří i fakt, že oblasti východní Sibiře a Aljašky byly v té době jen řídce osídleny.

Dochované pozůstatky[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatky zmrzlých mamutů (Mammuthus primigenius) byly nalezeny v severních oblastech Sibiře. Ačkoliv se rozšířil populární mýtus, že zmrzli prakticky bleskově a jsou perfektně zachováni, není to pravda. Dodnes bylo nalezeno 39 těl, ale jen čtyři jsou kompletní. Ve většině případů tělo vykazuje známky rozkladu před tím, než zmrzlo a později se vysušilo.

Šíří se i příběhy o pojídání zmrzlých mamutích těl, ale původní zdroje (např. William R. Farrand, Science 133 17. květen, 1961:729-735) prozrazují, že těla byla ve skutečnosti již značně rozložená a páchla tak, že se o zbytky zajímali jen psi.

Podobně se jako nemožné ukazují návrhy klonovat čerstvě rozmrzlého mamuta, protože dosud nalezené zbytky byly značně rozložené a nebylo z nich možno získat genetický materiál.

Kromě zmrzlých těl bylo na Sibiři nalezeno velké množství mamutí slonoviny. Ta je obchodním artiklem již po mnoho století. V Česku je hlavní naleziště mamutích pozůstatků v Předmostí u Přerova, kde bylo v roce 1928 odkryto velké tábořiště lovců mamutů[5]. Téměř kompletní kostra mamuta byla v roce 1899 objevena také ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové[6].

Poslední objevy[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2005 bylo nedaleko Moorparku v Kalifornii nalezeno asi ze 75 % zachovalé tělo neobvykle starého mamuta, zřejmě druhu Mammuthus meridionalis.

V roce 2007 bylo na poloostrově Jamal v Ruské federaci objeveno tělo mamutího mláděte, které je považováno za dosud nejzachovalejší nalezený exemplář. Pojmenováno bylo Ljuba po manželce lovce, který jej nalezl.[7] V roce 2009 bylo také oznámeno kompletní rozluštění genomu mamuta srstnatého, tyto informace však dosud nejsou vědeckou veřejností plně a bezvýhradně uznávány.

V roce 2012 objevil jedenáctiletý Jevgenij Salinder na mysu Sopočnaja Karga u ústí řeky Jenisej ostatky mamutího samce, který uhynul ve věku 15 či 16 let. Zachována byla kostra, fragmenty kůže, svalovina, tuk a některé vnitřní orgány.

Mamuti v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Mamut dnes představuje jednoho z nejznámějších a nejikoničtějších tvorů pravěku (vedle neptačích dinosaurů, trilobitů apod.). Býval a dosud je často zpodobňován v boji s pravěkými lovci, například ve výtvarném umění v tvorbě proslulého akademického malíře Zdeňka Buriana či v literatuře u Eduarda Štorcha (Lovci mamutů). Mamut posloužil mnohokrát také jako umělecký zdroj inspirace, v poslední době například v případě sochy mamutí hlavy u Hamrů nad Sázavou[8].

Druhy mamutů[editovat | editovat zdroj]

  • Mamut severní Mammuthus primigenius
  • Mammuthus trogontheri
  • Mammuthus columbi
    • Mammuthus columbi exilis
    • Mammuthus columbi imperator
    • Mammuthus columbi jeffersoni
  • Mammuthus meridionalis
  • Mammuthus subplanifrons
  • Mammuthus africanavus

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. ROBOVSKÝ, Jan. Holocenní mamuti na Aljašských ostrovech. Vesmír.cz [online]. , 11 2004, roč. 2004 [cit. 2010-02-16]. Dostupné online.  
  3. Mamuti přežili v Evropě mnohem déle, než si vědci mysleli. [[aktuálně.cz|Novinky.cz]] [online]. 2007-7-12 [cit. 2009-6-19]. Dostupné online.  
  4. JANDA, Martin. Kdo zavinil vyhynutí mamutů?. 21století [online]. 2008-7-18 [cit. 2010-2-16]. Dostupné online.  
  5. http://www.hosted-webs.com/mammoth/
  6. http://leccos.com/index.php/clanky/mamut
  7. STANĚK, Roman. Ljuba: Sibiřské mládě mamuta nadchlo vědce. [[aktuálně.cz|aktualne.cz]] [online]. 2007-7-12 [cit. 2009-4-27]. Dostupné online.  
  8. http://www.hamrynadsazavou.cz/view.php?cisloclanku=2007100009