Eduard Štorch

Eduard Štorch (10. dubna 1878, Ostroměř – 25. června 1956, Praha) byl český pedagog, spisovatel a archeolog. Proslul svými povídkami a romány situovanými nejčastěji do období doby kamenné a doby bronzové. Jeho nejznámější dílo nese název Lovci mamutů.

Život

Narodil se 10. dubna roku 1878 v Ostroměři u Hořic. V Hradci Králové absolvoval reálné gymnázium a učitelský ústav. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol ve východních a severních Čechách (Mostecko). Podniká pedagogický výzkum a výsledek uveřejňuje v časopise Nová doba. Od roku 1903 až do odchodu do penze v roce 1938 pobývá v Praze, kde dlouho nedostává z politických důvodů definitivu (byl sociální demokrat). Po první světové válce byl v letech 1919—1921 školním inspektorem v Bratislavě a poté se opět vrátil do Prahy.

Štorch měl všestranné zájmy. Jako pedagog usiloval o spojení školy s pobytem dětí v přírodě, mimo jiné vedl tábor pro děti a rodiče na pražském Libeňském ostrově. Snažil se také o zavedení tzv. nového dějepisu do škol (více názornosti, beletristická forma naučného textu). Dále vedl kursy plavání, bruslení i skautský oddíl, organizoval a vedl četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Vedle činnosti pedagogické k jeho zájmům patřila archeologie, k níž získal potřebné vědomosti samostudiem a později též vlastními archeologickými výzkumy i praktické zkušenosti. Archeologické výzkumy prováděl zejména v Praze a v krajině kolem Lobče na Mělnicku. Zabýval se též činností spisovatelskou, osvětovou a novinářskou. Neméně významný byl i jeho zájem o etnografii, biologii a archeologii, kterou studoval u profesora Lubora Niederleho. Výsledkem jeho činnosti byla nejen celá řada odborných knih, ale poznatky touto činností získané využil při psaní svých beletristických knih pro mládež, ve kterých zpracoval nejstarší období našich dějin a kterými se proslavil i v zahraničí. Jejich ilustrace později vytvořil zejména uznávaný malíř Zdeněk Burian. Mezi odborné kruhy nebyl přijat, protože nedokázal dobře oddělit populárně naučnou a beletristickou složku od čistě odborných faktických poznatků.

Zemřel 25. června roku 1956 v Praze. Jeho hrob se nachází v obci Lobeč (okres Mělník).

Snaha o reformu dějepisu

Bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl, aby se žáci neučili jen strohá fakta a letopočty, ale aby poznávali celkový život dané doby. Poukazoval na fakt, že tehdejší výuka zahrnuje jen období pokryté písemnými památkami a začíná tak vlastně z prostředka Egypťany, Babylóňany, Féničany a Peršany. Ztrácí proto prvopočátky lidstva, přičemž se opírá o tezi německého historika Schossera: tehdy se počaly dějiny lidstva, kdy se člověk povznesl nad zvíře. Proto také od roku 1935 společně s Karlem Čondlem postupně vydával trojdílnou učebnici dějepisu s názvem Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, jež byla na svou dobu velmi pokrokovou a vyvolala řadu polemik. Učebnice se nelíbila zejména katolické církvi, protože mimo jiné líčila i její snahu o získání politické moci, a v roce 1936 byla kvůli ní dokonce podána interpelace v parlamentu.

Fakta do dějepisu patří, ale jen jako funkční součástky nějakého dynamického ústrojí myšlenkově řízeného a jako pomůcka k vytvoření dějepisného obrazu.

– Eduard Štorch

Nahodilé zvuky nejsou hudbou a symfonií, hromada kaménků není ještě mozaikovým obrazem, hrstka koleček a hřídelků nejsou hodinky, plná kniha historických faktů není ještě dějepis. Ovšemže bez tónů není hudby, bez kaménků mozaiky, bez koleček hodin a bez faktů dějepisu.

– Eduard Štorch

Interpelace senátora Msgr. Aloise Roudnického

Štorch se jako jeden z prvních snažil objektivně posoudit vliv římskokatolické církve (respektive církví obecně) na dějiny našeho národa, to pochopitelně u fundamentalistů vzbudilo značnou nelibost.

…„Snad ještě něco podobného nevyšlo. Neboť tato učebnice, jak ukazuje úžasnou neznalost a nevědomost dějin, tak nahrazuje ji na druhé straně svojí odvahou, nenávistí a zavilostí vůči katolické církvi, takže jest podivné, že v době, kdy podle zákona má se ve škole přednášeti dle nejnovějších výsledků vědeckého bádání, tyto úžasné ukázky neznalosti dějin mohly dojíti schválení ministerstvem školství.“…

…„Pane ministře:
Jste ochoten zakázati, aby tato nemožná kniha byla učebnicí pro školy?
Jste pane ministře ochoten provésti revisi všech školních knih?

Jste ochoten zříditi takové komise, které by byly zárukou vědecké správnosti a nestrannosti?“…

– V Praze, dne 11. března 1936, Roudnický Alois, katecheta, Československá strana lidová

Dílo

Odborná literatura

• Reforma školního dějepisu (1905)
• Člověk diluviální (1907) – text s příběhy o životě pravěkých lovců určený pro mládež, později rozšířen a vydán jako Lovci mamutů (dle nálezů ze Šárky, Jenerálky a Kobylis)
• Vznik vlastnictví (1907)
• Počátky života pozemského (1908)
• Nový dějepis (1909) – filozofické východisko nového dějepisu a v druhé části beletristický Příchod Slovanů do Čech
• První lidé v Čechách (1909)
• Původ náboženství (1909)
• stať v časopise Pravěk (1910) – sedm požadavků rezoluce pro pedagogy Čech a Moravy při příležitosti sjezdu Moravského archeologického svazu, žádá vývojový postup výuky dějepisu od divošského a barbarského k civilizovanému stavu lidstva, návrh osnov od obecné školy do učitelských ústavů
• Praha v době kamenné (1910) – odborná publikace, později rozšířena a vydána jako román U Veliké řeky
• Vývoj tvorstva a vznik člověka (1912)
• Život v pravěku (1912) – podtitul V říši draků, ještěrů, prvolidí, vydána v Nymburce
• Praha v pravěku (1916) – přehled pravěkých dějin v populární formě se soupisem nálezů, poukazuje na význam a funkci archeologických nálezů
• Praha v době prehistorické (1921) – přepracovaná Praha v pravěku, míněna jako didaktická pomůcka učitele
• Školní dějepis v theorii a praxi (1946) – teoretická kniha, vydána ve Valašském Meziříčí

Beletrie

• Čarodějův učedník (1910) – příběh z doby bronzové, později vydáváno v souboru V Šeru dávných věků
• Bohatýr Vratislav (1917) – junácké příběhy z dávných dob
• Lovci mamutů (1918, současná podoba 1937) – nejslavnější autorův román vyprávějící o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu, doplněny autorovy objevy v Libni z okolí dnešní Bulovky
• Libuše a Přemysl (1919) – vypravování o tom jak se sedlák stal českým knížetem
• V šeru dávných věků (1920) – čtyři povídky z doby bronzové,
• Osada Havranů (1930) – vyprávění o životě a příhodách členů osady Havraního rodu, jež se odehrávají v mladší době kamenné na Kunratickém potoku u Prahy
• V lovecké tlupě (1931)
• Bronzový poklad (1932) – příběh z doby bronzové byl inspirován nálezem 26 bronzových jehlic nalezených v lese u Nečína na Dobříšsku
• U Veliké řeky (1932) – příběh z doby kamenné, odehrává se v povodí řeky Vltavy v pražské kotlině zhruba před pěti tisíci lety
• Zlomený meč (1932) – historický román z doby železné období počátku našeho letopočtu líčící boj markomanských kmenů na českém území vedených králem Marobudem s římským impériem
• Junáckou stezkou (1934) – příběhy z doby železné, předválečné vydání Hrdiny Nika
• Volání rodu (1934) – dobrodružné vyprávění z doby bronzové popisující příchod praotce Čecha do Čech
• Lovci mamutů ještě po pěti letech (1939) – krátké pokračování autorova nejslavnějšího románu Lovci mamutů
• O Děvín a Velehrad (1939) – román z doby železné z období Velké Moravy
• Zastavený příval (1940) – historický román z doby železné zachycuje období z úsvitu českých dějin, kdy dle kronikářských zápisů do Čech vtrhlo roku 805 početné franské vojsko
• Meč proti meči (1947) – příběhy z dob zakládání českého státu a pádu polabských Slovanů, napsán již v roce 1940, ale vydání nebylo povoleno a rukopis byl zabaven německými úřady (obsahuje jinotajné narážky a nejednoznačné epizody); první tisk z roku 1946 vyšel až 13. února 1947
• Statečné mládí (1946) – příběhy mladých lidí z pravěku, kompilace Osady Havranů a Volání rodu
• Hrdina Nik (1947) – dobrodružný román z doby vpádu Avarů do Čech a z období Sámovy říše vrcholící bitvou u Wogastizburgu
• Minehava (1950) – dobrodružný román z doby neolitu na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu, na základě objevů z okolí Doks a Mladoboleslavska

Eduard Štorch ve svých dílech „Pro vystižení povahy, zvyků a stylu života… odvozoval je od vědomostí o soudobých divošských kulturách domorodých kmenů v Africe čí amerických Indiánů, které aplikoval na (popisovanou) kulturu.“

Literatura

• Sklenář, K.: Bohové, hroby a učitelé: Cesty českých spisovatelů do pravěku, nakl. Libri, Praha 2003 (str. 213-373)

Externí odkazy

• http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/eduard-storch.html
• Eduard Štorch a jeho Lovci mamutů – video z cyklu České televize Historický magazín