Trilobiti
 TrilobitiStratigrafický výskyt: Prvohory, asi před 530–251 miliony let | |
|---|---|
 Trilobit Koneprusia brutoni | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | Trilobitomorpha |
| Třída | Trilobita Walch, 1771 |
| třídy a řády | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Trilobiti (název podle těla tvořeného třemi laloky – prostředním a dvěma bočními) jsou třída vyhynulých členovců patřící do vyhynulého podkmene Trilobitomorpha – jsou jednou z jejich vývojových větví. Objevili se ve starších prvohorách (kambrium), asi před 550 až 530 milióny lety. Vznik a první vývojová radiace a diverzifikace těchto živočichů jsou však stále poněkud tajemné a nejsou dobře doložené.[1] Poslední trilobiti patrně vyhynuli na konci prvohor během katastrofy na rozhraní permu a triasu (před 252 miliony let). Jednalo se o výlučně mořské živočichy, jejichž článkované tělo bylo pokryto mineralizovaným exoskeletem. Exoskelet trilobiti v průběhu růstu svlékali a odhazovali.
Význam a charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Trilobiti patří mezi typické prvohorní živočichy – největšího rozkvětu dosáhli ve svrchním kambriu a ordoviku, další vrchol nastal v devonu. V permu přežívala už jen jediná čeleď Phillipsiidae, při velkém vymírání na konci permu trilobiti nadobro zmizeli. Dosahovali velikosti od 1 milimetru až po 90 centimetrů.
Název „trilobit“ zavedl v roce 1771 Johann Ernst Immanuel Walch,[2][3] ale vědecky přijat byl až počátkem 19. století.
Třída se skládá z devíti uznaných řádů, více než 150 čeledí, více než 5000 rodů a více než 15 000 popsaných druhů. Každý rok jsou nalézány a popsány nové druhy. Jejich různorodost činí z trilobitů nejrozmanitější skupinu ze všech zaniklých organismů vůbec. Největším známým trilobitem s tělem o délce více než 70 centimetrů je Isotelus rex ze svrchně ordovických usazenin Severní Ameriky.
Vzhled a způsob života[editovat | editovat zdroj]
Trilobiti byli bentičtí živočichové (žijící při dně); pozdější druhy byly i hlubinné, další (především silurské druhy) se vznášely v chomáčích řas a mořských rostlin. Po dně se pohybovali kráčením spíše než plaváním. Jejich tělo bylo tvořeno hlavou (cephalon) a třemi podélnými laloky (axilárním a 2 plurálními po stranách) dělenými na tělo (thorax) a zadeček (pygidium). Měli mnoho nespecializovaných dvouvětevných nohou se žábrami.[4] Mohli se stáčet do klubíčka a chránit se tak při napadení. Mezi jejich úhlavní nepřátele patřili velcí hlavonožci, dále dravé ryby, draví členovci dinokaridi (např. rod Anomalocaris) atd.
Nálezy[editovat | editovat zdroj]
Zachoval se po nich bohatý paleontologický materiál. Velká naleziště trilobitů jsou také v Čechách i na Moravě, nejvíce v oblasti zvané Barrandien (oblast mezi Prahou a Plzní), jehož centrální částí je Český kras. V České republice je nejběžnějším trilobitem Ellipsocephalus hoffi (Jince). Výzkumem českých trilobitů proslul v 19. století zejména francouzský inženýr a přírodovědec Joachim Barrande. Poměrně vzácný je nález celého krunýře, protože jednotlivé články byly u sebe drženy šlachami, které se rozpadly a krunýř se rozdělil na několik částí. Aby k tomu nedošlo, musel být krunýř přikryt velmi brzy nánosem písku nebo bahna.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Trilobiti neměli kusadla, potravu si cpali do úst jakýmsi víčkem na spodní straně horního okraje hlavy (rostrum). Někteří se živili detritem (drobným materiálem v kalu u dna), jiní byli draví a napadali jiné trilobity (řád Redlichiida). Ke kousání používali ostré kyčle na svých předních nohách (u dravých druhů).
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
Trilobity lze nalézt na téměř celém území Barrandienu. Mnoho trilobitů, zejména druh Ellipsocephalus hoffi, lze nalézt v Jincích. Oblast velkou částí zasahuje do vojenského prostoru Brdy a je chráněna pod několikatisícovou pokutou. Další chráněnou lokalitou je Mořina. Jednou z dobrých nechráněných lokalit je lom Mušlovka v Dalejském údolí v Praze. Zde se dají nalézt trilobiti v hojném počtu, ale převažují především loděnkovití hlavonožci.
Poměrně velké množství (45) nových druhů trilobitů bylo také objeveno a naleziště byla zmapována severovýchodně od Brna (Hády, lom Mokrá) profesorem Ivo Chlupáčem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LIEBERMAN, Bruce S. Phylogenetic analysis of some basal early Cambrian trilobites, the biogeographic origins of the Eutrilobita, and the timing of the Cambrian radiation. S. 692–708. Journal of Paleontology [online]. 2002-07. Roč. 76, čís. 4, s. 692–708. Dostupné online. DOI 10.1666/0022-3360(2002)076<0692:PAOSBE>2.0.CO;2. (anglicky)
- ↑ Johann Ernst Immanuel Walch: Die Naturgeschichte der Versteinerungen. Zur Erläuterung der Knorrischen Sammlung von Merkwürdigkeiten der Natur. Theil 3. Felßecker, Nürnberg 1771.
- ↑ Robert Kihm, James St.John: Walchs trilobite research. In: Donald G. Mikulic, Ed Landing, Joanne Kluessendorf (Hrsg.): Fabulous Fossils. 300 years of worldwide research on trilobites (= New York State Museum. Bulletin. 507). University of the State of New York – State Education Department, Albany NY 2007, ISBN 1-55557-235-9, S. 115–140.
- ↑ University of California - Riverside. 450-million-year-old sea creatures had a leg up on breathing. phys.org [online]. 2021-03-31 [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu trilobiti na Wikimedia Commons 
Taxon Trilobitomorpha ve Wikidruzích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou trilobiti
- Web Trilobites.info (anglicky)
- Web trilobit.wz.cz Archivováno 26. 8. 2009 na Wayback Machine. (česky)
- Web Barrandien (česky)
- Web klub Conocoryphe – sbírka trilobitů Jiřího X. Doležala na webu (česky)
