Selkupové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Selkupové
Selkupský muž
Populace
4 249 (2002) [1]
Země s významnou populací
Rusko Ruská federace
Jazyk(y)

ruština, selkupština

Náboženství

Pravoslavná církev, Šamanismus

Příbuzné národy

Něnci, Nganasanové

jazyková mapa znázorňující rozšíření uralských jazyků (včetně selkupštiny)

Selkupové (rusky Селькупы, selkupsky сёль'куп; söl'kupsöl znamená země, kup člověk), též Osťáko-Samojedi, jsou národ čítající přibližně 4 300 příslušníků žijících na západní Sibiři podél řeky Taz a na středním toku Obu a Jeniseje, tedy v Ťumenské oblasti (Jamalo-něnecký autonomní okruh), Tomské oblasti a v Krasnojarském kraji.[2]

Antropologie[editovat | editovat zdroj]

Selkupové jsou mongoloidní rasy, avšak mongoloidní rysy jsou méně nápadné než u severních Samojedů (Něnci). Jsou menšího vzrůstu (do 160 cm) a mají krátkou lebku. Oči i vlasy mají tmavé. Na rozdíl od ostatních Samojedů jsou vousatí.[2]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Selkupština.

Selkupština náleží do uralské jazykové rodiny, do jižní větve samojedských jazyků. Je to jediný živý jazyk z jižních samojedských jazyků. Má tři dialekty: severní (tazovský), rozšířený podél řek Taz a Jenisej, centrální (tymský) podél řek Tym, Vasjugan a Vach a jižní (ketský) kolem řek Ket a Ob.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předci Samojedů obývali oblast severozápadně od pohoří Ural a během 1. tisíciletí př. n. l. začali migrovat na východ a jihovýchod.[3]

Od 15. století se dostali Selkupové, a jiné národy žijící v jejich blízkosti (Něnci, Mansové, Chantové) pod vládou tatarského Sibiřského chanátu a byli nuceni odvádět daně (většinou v podobě kožešin). V roce 1598 skončila nadvláda Tatarů a Selkupové přešli a celé území bývalého chanátu přešlo pod nadvládu Ruského carství. Ani Selkupové se nevyhnuli ruským výběrčím daní a byli podmaněni Rusy. Sebevražda byla často lepší než život v otroctví.

Christianizace Selkupů začala v 18. století. Větší pozornost byla však věnována jejich rusifikaci než náboženství. Selkupové dostávali ruská jména. Jejich náboženství však nebylo tolik ovlivněno – tradiční šamanismus byl donedávna praktikován.[2]

Ve 30. letech 20. století byli Selkupové nuceni vládou Sovětského svazu se usadit ve vesnicích a kolchozech. Jejich tradiční náboženství (šamanismus) bylo zakázáno a děti byly posílány do internátních škol. To u dětí vedlo k odcizení z jejich tradičního životního prostředí a jejich kultury. [4]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli se dnes většina Selkupů v současnosti hlásí k pravoslavné církvi, původním náboženstvím byl šamanismus. Hlavními funkcemi šamana (tetypy) bylo léčit nemocné, předpovídat úspěšnost lovu a připravit obětiny dobrým duchů. Šamanův oděv se skládá z pláště pošitého kovovými ozdobami a obrazy zvířat-pomocníků (například hadi, ještěrky, ptáci a jiná zvířata), kovové čelenky.[4] Šamani používali ke svým obřadům šamanský buben či různé kouzelné písně.[5]

Selkupové uctívali duchy přírody – lesů, vody a také duchy předků. Jejich obrazy byly ukládány v malých posvátných přístřešcích v lese kde jim lidé zanechávali obětiny v podobě zvířat, jídla a domácích potřeb. Tyto posvátné přístřešky také sloužily jako speciální zdroj pomoci – v těžkých časech si zde Selkupové uložené věci vypůjčili. Ty později vrátili.

Tradiční způsob života[editovat | editovat zdroj]

Selkupové byli tradičně polokočovní či usedlí lovci a rybáři. U řeky Ob hlavně rybařili (plotice, štika, jeseter). U řek Tym a Taz se naopak živili lovem lesní zvěře (los, rosomák, sobol, veverky). Podle vzoru Něnců a Evenků se severní Selkupové navíc živili kočovným chovem sobů. Jedno stádo čítalo přibližně 10–30 sobů. Jižní Selkupové se kromě lovu a rybolovu také živili i zemědělstvím – pěstováním tabáku (çope) a ječmene (laaria). Kromě lovu, rybolovu, chovu sobů a zemědělství si Selkupové obstarávali potravu sběrem lesních plodů – bobulí, ořechů a různých kořenů a hlíz.[5]

Obydlí[editovat | editovat zdroj]

Selkupští kočovní pastevci sobů žili tradičně v kónických stanech – čumech. Ty se dají snadno rozložit i složit, proto byly praktické pro kočující pastevce. Jsou tvořeny kuželovitou konstrukcí z dřevěných tyčí nebo úzkých kmenů které se přikryjí plachtou či kůžemi v zimě, nebo stromovou kůrou v létě. Uprostřed stanu je ohniště, postele jsou ze suchých větví a rohoží které se přikryjí kožešinami. Usedlí Selkupové žijí v obydlích zvaná karamo – dřevěné chýše z části zabudované v zemi (hlavně ve strmých kopcích), a v zemnicích (poi-mot) ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu ze stromových kmenů pokrytých stromovou kůrou.[6]

Transport[editovat | editovat zdroj]

Sáně tažené psy, soby a lyže jsou tradiční zimní dopravní prostředky. V létě se Selkupové přepravovali na řece pomocí vydlabaných člunů a větších lodí (Ilimki) ve kterých se mohlo jak stát tak i sedět a mohly unést 8–10 lidí. Dnes jsou běžné moderní dopravní prostředky jako motorové čluny a sněžné skútry.[4]

Folklór[editovat | editovat zdroj]

Ústní tradice[editovat | editovat zdroj]

Pro selkupský folklór jsou příznačná zejména vyprávění – tentyl a čaptäpohádky o bohatýrech kteří vítězí nad zlými duchy.

Takovýmto bohatýrem je například Iča, kterého v jedné selkupské pohádce chytí duch lesa (mačil' loz) a chce ho sníst. Avšak hrnec ve kterém chtěl Iču vařit byl příliš malý a tak se duch vydal pro větší. Mezi tím Iča zabil duchovy dcery a s popelem z ohniště se ukryl na strom. Když se duch vrátil rozzlobil se a začal Iču hledat. Našel ho na stromě a chtěl strom pokácet ale zvířata mu ukradla sekeru. Iča se nabídl že mu sám skočí do úst. Duchovi se tento nápad líbil a tak co nejvíce otevřel ústa a čekal pod stromem. Iča mu do obličeje nasypal popel z ohniště a tak ho oslepil. Iča ducha zabil a chtěl jej spálit. Jak duch hořel z ohně vyletovaly jiskry které se proměňovaly v komáry. Takto se podle Selkupů zrodili komáři.[7]

Hudební tradice[editovat | editovat zdroj]

Z hudebních nástrojů u jižních Selkupů (také Chantů a Mansů) existuje brumle vyrobená s jelení kosti či paroží, a sedmistrunná harfa (nazývaná labuť, jeřáb či husa) – toorsapl juche, jejíž dřevěné tělo připomíná tvarem ptáka s dlouhým krkem.[8] U severních Selkupů je znám pouze šamanský buben používaný k šamanským obřadům (i jižními Selkupy).[9]

Tradiční odívání[editovat | editovat zdroj]

V zimě nosili Selkupové oděvy z kůže a kožešiny, letní oblečení bylo z kůží ryb nebo z plátna utkaného z kopřivových vláken.[4] Zimní oděv se skládá z kožešinové párky (par), na kterou muži oblékali sobí plášť (sokky), kožených bot (pemy) a čepice (uky) z sobí, liščí či veverčí kožešiny. Ženy si také často pokrývaly hlavu šátkem. Oděvy byly velmi málo zdobené. Muži nosili pouze pásek z kůže zdobený kovovými destičkami na kterém visel nůž se zdobenou pochvou.[10]

Tradiční kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Hlavní potravinou tradiční selkupské kuchyně bylo rybí maso, ale také zvěřina, jako los či jeleni, a ptáci: husy, kachny, tetřívci a koroptve. Ryby byly obvykle jezeny syrové, nakrájené na plátky a usušené (jukola) či usušené a rozdrcené (pors).[4] Ryby se často také nasolily. Pokud nebyla sůl, vykopala se díra do země, kam se ryby naskládaly a na ně se položili jahody či borůvky. Poté se ryby nechaly zkvasit.[10] V 19. století se k Selkupům žijícím u řek Ob a Ket dostal od Rusů chléb a čaj. V severnějších regionech nahrazovali čaj vývarem ze zimolezu. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Всероссийская перепись населения 2002 года. Коренные малочисленные народы Российской Федерации. Размещение населения коренных малочисленных народов по территориям преимущественного проживания КМН [online]. Федеральная служба государственной статистики, 2002, [cit. 2010-08-22]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d THE SELKUPS [online]. The Red Book of the Peoples of the Russian Empire, [cit. 2010-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JORONEN, Osmo. The Samoyed and Ugric People [online]. Historical Maps of Finno-Ugric People (1935), [cit. 2010-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f ALEXANDER, Bryan; ALEXANDER, Cherry. The Selkups [online]. Arcticphoto - Facts, 2009, [cit. 2010-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b GOLOVNYOV, A.. Selkup [online]. Countries and their cultures, [cit. 2010-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ŠELOMOVNA, Taťjána. Селькупы [online]. Chronos, 2000, [cit. 2010-08-10]. Dostupné online. (rusky) 
  7. VOSKOBOJNIKOV, M.G.; MENOVŠČIKOV, G.A.. Pohádky sibiřských lovců. Moskva - Leningrad : Gosudarstvennoje izdatělstvo chudožestvenoj literatury, 1951. S. 403.  
  8. BRENTO, Tamara Nikolajevna. Hudební nástroje Jamalu [online]. Gubkinská knihovna, 2005-2009, [cit. 2010-08-10]. Dostupné online. (rusky) 
  9. VASILJEV, V.I.. Národy Ruska - Selkupové [online]. národyru.ru, [cit. 2010-08-10]. Dostupné online. (rusky) 
  10. a b Селькупы [online]. finnougria, [cit. 2010-08-10]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]