Samojedské jazyky
| Samojedské jazyky | |
|---|---|
|
|
|
| Rozšíření: | Severní Eurasie |
| Počet mluvčích: | asi 30 000 |
|
Počet jazyků: |
9 |
|
Klasifikace: |
|
| Dělení: | |
|
Dělení: |
|
Samojedské jazyky tvoří společně s ugrofinskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Dohromady jimi mluví zhruba 30 000 lidí na obou stranách Uralského pohoří, v nejsevernějších částech Eurasie. Vznikly z prasamojedského jazyka, který se okolo 1. století po Kristu rozpadl na samojedské jazyky severní a jižní.
Obsah |
Etymologie [editovat]
Termín samojedský je odvozeno z ruského slova samojed („самоед“), jenž označoval nějaké původní obyvatelstvo Sibiře. Výraz je někdy považován za hanlivý, protože jeho původ je objasňován z ruštiny jako Samo-yed („sebe-pojídač“).[1] Proto někteří etnologové navrhovali raději výraz samodeic.[2] Jiné teorie říkají, že původ slova vznikl z výrazu same-edne – „země Sámů“.[3]
Klasifikace [editovat]
- Samojedské jazyky
- Severní samojedské jazyky
- Enečtina (jenisejská samojedština) – téměř vymřelá
- Něnečtina (juračtina)
- Nganasanština (tavgijština, tavgijská samojedština)
- † Juratšina – vymřelá
- Jižní samojedské jazyky
- † Kamassijština - vymřelá
- † Matorština (motorština) – vymřelá
- † Matorsko-tajgijsko-karagský jazyk – vymřelý
- † Koibalština – vymřelá
- Selkupština
- Severní samojedské jazyky
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samoyedic languages na anglické Wikipedii.
- ↑ The Tenacity of Ethnicity By Marjorie Mandelstam Balzer ISBN 978-0-691-00673-4
- ↑ Samodeic @ google books
- ↑ Anthropology of the North By Arctic Institute of North America, Translations from Russian Sources
