Livonština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Livonština (līvõ kēļ)
Rozšíření: vymřelý jazyk[1]

Počet mluvčích:

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: není úředním
Kódy
ISO 639-1: není
---
není (B) není (T)
SIL: LIV
Wikipedie
testovací provoz

Livonština (līvõ kēļ) je ugrofinský jazyk dříve užívaný v západní pobřežní části historického Livonska (dnešní Lotyšsko a Estonsko, zejména v okolí – jinak německojazyčnéRigy). V současnosti livonština, ze všech stran obklopená nepříbuznou baltskou lotyštinou, stojí před zánikem, přes snahy o její udržení.

Livonština používá latinského písma (s několika vlastními znaky); slovní zásobou a výslovností je z ugrofinských jazyků velice blízká estonštině a finštině. Její ortografie je sloučeninou estonštiny a lotyštiny.

Počet mluvčích[editovat | editovat zdroj]

Údaje o počtu obyvatel, mluvících livonsky, si z pochopitelných důvodů poněkud odporují. Údaje ze šedesátých let 20. století uváděly ještě „několik set“ obyvatel. Dnešní údaje (tedy 2004) uvádějí něco mezi 10 a 35 obyvateli, přičemž plynule má jazyk ovládat jen asi 5 až 7 obyvatel, převážně velmi stará generace – střední i mladá generace mluví výhradně lotyšsky. Přesto však Livové jako národnost jsou v Lotyšsku jako národnostní menšina úředně uznaní a mohou do svého průkazu dostat na požádání záznam, který poukazuje na jejich livonskou národnost.

Poslední rodilý mluvčí livonštiny Viktor Berthold zemřel 28. února 2009.[2] Byl údajně posledním rodilým mluvčím, který měl livonštinu jako svůj první, rodný jazyk. Ostatní dnes žijící jsou už jen lidé, kteří mají jako primární jazyk nějaký jiný než livonštinu.[2]

Abeceda[editovat | editovat zdroj]

Livonská abeceda je smíšenina estonského a lotyšského pravopisu.

Velká písmena
A Ā Ä Ǟ B D E Ē F G H I Ī J K L Ļ M N Ņ O Ō Ȯ Ȱ (Ö) (Ȫ) Õ Ȭ P R Ŗ S Š T Ț U Ū (Y) (Ȳ) V Z Ž
Malá písmena
a ā ä ǟ b d e ē f g h i ī j k l ļ m n ņ o ō ȯ ȱ (ö) (ȫ) õ ȭ p r ŗ s š t ț u ū (y) (ȳ) v z ž

Ukázka jazyka[editovat | editovat zdroj]

  • ahoj – tēriņtš
  • jedna – ikš
  • dvě – kakš
  • tři – kuolm
  • čtyři – nēļa
  • pět – vīž
  • šest – kūž
  • sedm – seis
  • osm – kōdõks
  • devět – īdõks
  • deset – kim

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Další zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • CHVÁTAL, Václav et alii: Sidāmist pōlam! Līvõkīel sõnā vōla, rõksõnārōntõz ja gramātik. Praha 2002
  • de SIVERS, Fanny: Parlons Live. Une langue de la Baltique. L'Harmattan, Paris 2001
  • SĪLE, Zoja: Lībiešu valodas ĀBECE. SIA Likteņstāsti, Rīga 2005
  • VIITSO, Tiit-Rein & ERNŠTREITS, Valts: Līvõkīel-ēstikīel-lețkīel sõnārōntõz. Tartu Ülikool/Latviešu valodas aģentūra, Tartu/Rīga 2012
  • MOSELEY, Christopher: Livonian. Lincom Europa, München 2002, ISBN 3 89586 158 8

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://suomenkuvalehti.fi/jutut/ulkomaat/liivinkielisia-ei-enaa-ole-viimeinen-kuoli-103-vuotiaana
  2. a b Omniglot

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]