Marijci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marijci
folklorní skupina marijských-horských žen
Folklorní skupina marijských-horských žen, Marij-El.
Populace
613 000
Země s významnou populací
Rusko Ruská federace 604 298 (2002) [1]
Kazachstán Kazachstán 5 000 (1999) [2]
Ukrajina Ukrajina 4 130 (2001) [3]
Jazyk(y)

Ruština, Marijština

Náboženství

Paganismus, Pravoslavná církev,

východomarijské ženy v tradičních krojích - folklorní skupina "Ervij"

Marijci (též Čeremisové, rusky Марийцы) jsou ugrofinský národ žijící v Povolží. Většina Marijců žije v republice Marij El a také v Tatarstánu a Baškortostánu. V roce 2002 se k marijské národnosti přihlásilo 604 298 občanů Ruské federace. Několik tisíc Marijců žije nepůvodně na Ukrajině nebo v Kazachstánu.

Marijci se kulturně dělí Marijce horské, žijící podél pravého břehu Volhy, luční, žijící podél levého břehu Volhy a východní žijící převážně v Baškortostánu.[4]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Marijština náleží do finsko-volžských jazyků ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. V současností ji lingvinisté dělí na čtyři dialekty: luční, horský, východní a severozápadní.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Marijci kromě pravoslaví vyznávají svoji tradiční pohanskou víru spočívající v uctívání přírody.

Tato víra - Kuga sorta (z překladu Velká svíce) vznikla v 19. století na vzdor proti christianizaci, avšak spolu s prastarými pohanskými prvky mísí i prvky křesťanství.[5] Tradiční náboženské obřady se konají v hájích a lesích u obětních míst nazývaných keremet, kam lidé nosí obětiny v podobě různého jídla. Na nejvyšším místě marijského pantheonu stojí Bílý bůh – Jumo (z finského slova jumala znamenající „Bůh“)[6].

Významní Marijci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Etnické skupiny Ruské federace - 2002
  2. Марийцы článek ruské wikipedie
  3. Sčítání lidu 2001 - Ukrajina
  4. Jazyky Evropy - Volžské jazyky
  5. Robert Winston: Člověk, Londýn: Dorling Kindersley, 2005. st. 397
  6. Severské listy - výprava k jezeru Světlojar

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa. Praha : Mladá fronta, 1985. S. 191–192.