Bumin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ašına Tumen
Znak písmene NZnak písmene MZnak písmene OZnak písmene B
阿史那土門"/"土门"
Illig-kagan
Doba vlády 534552
Éra vlády raný středověk
Korunovace 551
Tituly jabgu → princ (534–551)
Illig-kagan (551–552)
Úmrtí 552
Nástupce Kara Issik-kagan
Manželky princezna Čchang-le
princezna Ana-chuaj
Potomci Kara Issik-kagan
Mukan Sıťin-kagan
Arslan Taspar-kagan
Rod Ašına
Dynastie Ašına
Otec Tuwu
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.

Bumin-kagan nebo Bumen-kagan (staroturečtina: Znak písmene NZnak písmene GZnak písmene Q Znak písmene NZnak písmene MZnak písmene OZnak písmene B, Bumin qaγan,) také Illig-kagan (čínsky v českém přepisu Ili kche-chan, pchin-jinem yīlì kěhàn, znaky 伊利可汗) nebo osobním jménem: Ašına Tumen (čínsky v českém přepisu A-š'-na Tchu-men, pchin-jinem āshǐnà tumen, znaky 阿史那土门) (551 – † 552),[pozn. 1] byl zakladatel a první vládce turkutského kaganátu, kterému vládl s titulem Illig-kagan čili král králů.

Vládu nad Turky žijícími na jižním Altaji zdědil roku 534. Rozšířil ovládané území až k Chuang-che, roku 545 získal uznání od říše Západní Wej, následující rok si podrobil kmeny Tchie-lejů. Roku 551 porazil Žuan-žuany a ovládl většinu mongolských stepí. Prohlásil se kaganem, po několika měsících však zemřel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bumin byl nejstarší syn Tuwy z rodu Ašina. Tuwa vládl svazu dvanácti kmenů žijících na svazích jižního Altaje, (Severní Liang)[1] kteří si říkali Turci (či Modří Turci; pro odlišení od současných Turků jsou historiky označováni jako Turkuti, či Turkité). Turci byli vazaly Žuan-žuanů, kterým odváděli daň ve výrobcích ze železa.[2] Turecká produkce železa, zejména zbraně, měla pro Žuan-žuany velký význam.[3] Žuan-žuanský kaganát ovládal mongolské stepi od Altaje až k Velkému Chinganu v Mandžusku.

Roku 534 Bumin po otci zdědil postavení náčelníka Turků, s titulem veliký jabgu čili princ.[2] Postupně rozšířil svou moc na východ, až se roku 542 Turci objevili na březích Chuang-che. Zde měnili s Číňany říše Západní Wej koně za obilí a hedvábí. Místní wejské úřady však obchodu bránily, kočovníci reagovali nájezdy.[2] Současně roku 542 Tchie-leové žijící v západním Mongolsku od Altaje až k Bajkalu,[4] povstali proti Žuan-žuanům, ale byli poraženi, přičemž jejich vůdce našel azyl v severovýchodní Číně – říši Východní Wej. Říše Západní Wej, přesněji faktický vládce říše, císařův rádce Jü-wen Tchaj, se rozhodl uzavřít s Turky spojenectví. Roku 545 wejské poselstvo[pozn. 2] přibylo k Turkům a ti se přihlásili k alianci s Západními Weji.[2][5] Navázání diplomatických styků s Čínou pozvedlo Buminovu autoritu mezi kočovnými kmeny Mongolska.

Následující rok turečtí vyslanci přivezli do wejské metropole Čchang-anu tribut a potvrdili svazek.[6] Současně Bumin zaútočil na Tchie-ley, opět povstavší proti Žuan-žuanům, a podrobil si je.[4][pozn. 3] Poté požádal žuan-žuanského kagana Anakueje o ruku jeho dcery.[4] Kagan žádost odmítl slovy: „Jsi můj kovář, jak se jen opovažuješ vyslovit takový návrh?“[7] Odvetou Turci uvěznili kaganovy posly a upevnili spojenectví s říší Západní Wej – roku 551 Bumin požádal o manželství s princeznou dynastie Západní Wej, wejská vláda souhlasila a poslala mu princeznu Čchang-le.[7] Téhož roku k pohřbu wejského císaře Wen-tiho Bumin vyslal poselstvo s darem dvou set koní.[8]

Posíleni tchie-leskými oddíly Turci zaútočili na Žuan-žuany[6] a roku 551 porazili Anakuejovy síly v bitvě na severu Chuaj-chuangu[8] (v dnešní prefektuře Čang-ťia-kchou), žuan-žuanský kagan poté spáchal sebevraždu. Bumin se naopak roku 551[6] prohlásil kaganem turecké říše s titulem „Illig-kagan“.[pozn. 4]

Bumin zemřel koncem[7] roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem.[6] Jeho postavení nakrátko převzal syn Kara Issik-kagan, roku 553 se kaganem stal další syn Mukan Sıťin-kagan. Oba vládli ve východní polovině říše, zatímco Buminův mladší bratr Istämi Jabgu-kagan spravoval s titulem jabgu západní část turkutského státu. Po Buminově smrti turkutský kaganát dále expandoval a za méně než století se rozšířil na většinu centrální Asie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V Tajná kronika Mongolů
  2. V čele s An Nuopantou (Nanaj-Banduem), Sogdijcem z Buchary žijícím na severozápadě wejského státu, v Che-si.[2]
  3. Podle čínských kronik jich bylo na 50 tisíc rodin.[6]
  4. Část historiků datuje bitvu s Žuan-žuany a prohlášení Bumina kaganem rokem 552.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOKAISL, Petr; PARGAČ, Jan, a kol. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006. 294 s. [Dále jen Kokaisl, Pargač]. ISBN 8073081199, 9788073081195. S. 8.  
  2. a b c d e КЛЯШТОРНЫЙ, С.Г; СУЛТАНОВ, Т.И. Государства и народы Евразийских степей: от древности к Новому времени [Gosudarstva i narody Jevrazijskich stěpej: ot drevnosti k Novomu vremeni]. 3-е изд. исправл. и доп.. vyd. СПб : Петербургское Востоковедение, 2009. 432 s. [Dále jen Kljaštornyj, Sultanov]. ISBN 978-5-85803-411-7. S. 104. (rusky) 
  3. ФАЙЗРАХМАНОВ, Габдельбар. Древние тюрки в Сибири и Центральной Азии [Drevnije ťurki v Sibiri i Centralnoj Azii]. Казань : Мастер Лайн, 2000. 188 s. [Dále jen Fajzrachmanov]. ISBN 5-93139-069-3. S. 90. (rusky) 
  4. a b c SIDOR, Denis. The establishment and dissolution of the Türk empire. In SIDOR, Denis. The Cambridge History of Inner Asia. Cambridge, UK; New York, Melbourne : Cambridge University Press, 2008. ISBN 0-521-24304-1. S. 295. (anglicky)
  5. ГУМИЛЕВ, Лев Николаевич. Древние тюрки. Москва : АСТ, 2004. 576 s. [Dále jen Gumiljov]. ISBN 5-17-024793-1. S. 29. (rusky) 
  6. a b c d e Kljaštornyj, Sultanov, s. 105.
  7. a b c Gumiljov, s. 31.
  8. a b LING-CHU, Te-fen, a kol. Čou-š'. Svazek 50. [s.l.] : [s.n.], 636. Dostupné online. (čínsky) 
  9. Např. Gumiljov, s. 31; Fajzrachmanov, s. 91–92.;BAUER, Susan Wise. The History of the Medieval World: From the Conversion of Constantine to the First Crusade. [s.l.] : W. W. Norton & Company, 2010. ISBN 978-0-393-05975-5. S. 238.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
žádný
Bumin-kagan
1. Kagan Turkutů z Ašınovského klanu
Turkutský kaganát

551552
Nástupce:
Kara Issik-kagan