Bumin
Ašına Tumen    阿史那土門"/"土门" |
||
|---|---|---|
| Illig-kagan | ||
| Doba vlády | 534–552 | |
| Éra vlády | raný středověk | |
| Korunovace | 551 | |
| Tituly | jabgu → princ (534–551) Illig-kagan (551–552) |
|
| Úmrtí | 552 | |
| Nástupce | Kara Issik-kagan | |
| Manželky | princezna Čchang-le | |
| princezna Ana-chuaj | ||
| Potomci | Kara Issik-kagan Mukan Sıťin-kagan Arslan Taspar-kagan |
|
| Rod | Ašına | |
| Dynastie | Ašına | |
| Otec | Tuwu | |
Bumin-kagan nebo Bumen-kagan (Staroturečtina: 
, Bumin qaγan,) také Illig-kagan (čínsky v českém přepisu Ili kche-chan, pchin-jinem yīlì kěhàn, znaky 伊利可汗) nebo osobním jménem: Ašına Tumen (čínsky v českém přepisu A-š'-na Tchu-men, pchin-jinem āshǐnà tumen, znaky 阿史那土门) (551 – † 552),[pozn. 1] byl zakladatel a první vládce turkutského kaganátu, kterému vládl s titulem Illig-kagan čili král králů.
Vládu nad Turky žijícími na jižním Altaji zdědil roku 534. Rozšířil ovládané území až k Chuang-che, roku 545 získal uznání od říše Západní Wej, následující rok si podrobil kmeny Tchie-lejů. Roku 551 porazil Žuan-žuany a ovládl většinu mongolských stepí. Prohlásil se kaganem, po několika měsících však zemřel.
Obsah |
Život [editovat]
Bumin byl nejstarší syn Tuwy z rodu Ašina. Tuwa vládl svazu dvanácti kmenů žijících na svazích jižního Altaje, (Severní Liang)[1] kteří si říkali Turci (či Modří Turci; pro odlišení od současných Turků jsou historiky označováni jako Turkuti, či Turkité). Turci byli vazaly Žuan-žuanů, kterým odváděli daň ve výrobcích ze železa.[2] Turecká produkce železa, zejména zbraně, měla pro Žuan-žuany velký význam.[3] Žuan-žuanský kaganát ovládal mongolské stepi od Altaje až k Velkému Chinganu v Mandžusku.
Roku 534 Bumin po otci zdědil postavení náčelníka Turků, s titulem veliký jabgu čili princ.[2] Postupně rozšířil svou moc na východ, až se roku 542 Turci objevili na březích Chuang-che. Zde měnili s Číňany říše Západní Wej koně za obilí a hedvábí. Místní wejské úřady však obchodu bránily, kočovníci reagovali nájezdy.[2] Současně roku 542 Tchie-leové žijící v západním Mongolsku od Altaje až k Bajkalu,[4] povstali proti Žuan-žuanům, ale byli poraženi, přičemž jejich vůdce našel azyl v severovýchodní Číně – říši Východní Wej. Říše Západní Wej, přesněji faktický vládce říše, císařův rádce Jü-wen Tchaj, se rozhodl uzavřít s Turky spojenectví. Roku 545 wejské poselstvo[pozn. 2] přibylo k Turkům a ti se přihlásili k alianci s Západními Weji.[2][5] Navázání diplomatických styků s Čínou pozvedlo Buminovu autoritu mezi kočovnými kmeny Mongolska.
Následující rok turečtí vyslanci přivezli do wejské metropole Čchang-anu tribut a potvrdili svazek.[6] Současně Bumin zaútočil na Tchie-ley, opět povstavší proti Žuan-žuanům, a podrobil si je.[4][pozn. 3] Poté požádal žuan-žuanského kagana Anakueje o ruku jeho dcery.[4] Kagan žádost odmítl slovy: „Jsi můj kovář, jak se jen opovažuješ vyslovit takový návrh?“[7] Odvetou Turci uvěznili kaganovy posly a upevnili spojenectví s říší Západní Wej – roku 551 Bumin požádal o manželství s princeznou dynastie Západní Wej, wejská vláda souhlasila a poslala mu princeznu Čchang-le.[7] Téhož roku k pohřbu wejského císaře Wen-tiho Bumin vyslal poselstvo s darem dvou set koní.[8]
Posíleni tchie-leskými oddíly Turci zaútočili na Žuan-žuany[6] a roku 551 porazili Anakuejovy síly v bitvě na severu Chuaj-chuangu[8] (v dnešní prefektuře Čang-ťia-kchou), žuan-žuanský kagan poté spáchal sebevraždu. Bumin se naopak roku 551[6] prohlásil kaganem turecké říše s titulem „Illig-kagan“.[pozn. 4]
Bumin zemřel koncem[7] roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem.[6] Jeho postavení nakrátko převzal syn Kara Issik-kagan, roku 553 se kaganem stal další syn Mukan Sıťin-kagan. Oba vládli ve východní polovině říše, zatímco Buminův mladší bratr Istämi Jabgu-kagan spravoval s titulem jabgu západní část turkutského státu. Po Buminově smrti turkutský kaganát dále expandoval a za méně než století se rozšířil na většinu centrální Asie.
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ V Tajná kronika Mongolů
- ↑ V čele s An Nuopantou (Nanaj-Banduem), Sogdijcem z Buchary žijícím na severozápadě wejského státu, v Che-si.[2]
- ↑ Podle čínských kronik jich bylo na 50 tisíc rodin.[6]
- ↑ Část historiků datuje bitvu s Žuan-žuany a prohlášení Bumina kaganem rokem 552.[9]
Reference [editovat]
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bumin Qaghan na anglické Wikipedii.
- ↑ KOKAISL, Petr; PARGAČ, Jan, a kol. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006. 294 s. [Dále jen Kokaisl, Pargač]. ISBN 8073081199, 9788073081195. s. 8.
- ↑ a b c d e КЛЯШТОРНЫЙ, С.Г; СУЛТАНОВ, Т.И. Государства и народы Евразийских степей: от древности к Новому времени [Gosudarstva i narody Jevrazijskich stěpej: ot drevnosti k Novomu vremeni]. 3-е изд. исправл. и доп.. vyd. СПб : Петербургское Востоковедение, 2009. 432 s. [Dále jen Kljaštornyj, Sultanov]. ISBN 978-5-85803-411-7. s. 104. (rusky)
- ↑ ФАЙЗРАХМАНОВ, Габдельбар. Древние тюрки в Сибири и Центральной Азии [Drevnije ťurki v Sibiri i Centralnoj Azii]. Казань : Мастер Лайн, 2000. 188 s. [Dále jen Fajzrachmanov]. ISBN 5-93139-069-3. s. 90. (rusky)
- ↑ a b c SIDOR, Denis. The establishment and dissolution of the Türk empire. In SIDOR, Denis. The Cambridge History of Inner Asia. Cambridge, UK; New York, Melbourne : Cambridge University Press, 2008. ISBN 0-521-24304-1. s. 295. (anglicky)
- ↑ ГУМИЛЕВ, Лев Николаевич. Древние тюрки. Москва : АСТ, 2004. 576 s. [Dále jen Gumiljov]. ISBN 5-17-024793-1. s. 29. (rusky)
- ↑ a b c d e Kljaštornyj, Sultanov, s. 105.
- ↑ a b c Gumiljov, s. 31.
- ↑ a b LING-CHU, Te-fen, a kol. Čou-š'. Svazek 50. [s.l.] : [s.n.], 636. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ Např. Gumiljov, s. 31; Fajzrachmanov, s. 91–92.;BAUER, Susan Wise. The History of the Medieval World: From the Conversion of Constantine to the First Crusade. [s.l.] : W. W. Norton & Company, 2010. ISBN 978-0-393-05975-5. s. 238.
Příbuzné témy [editovat]
| Předchůdce: žádný |
 |
Bumin-kagan 1. Kagan Turkutů z Ašınovského klanu Turkutský kaganát 551–552 |
|
Nástupce: Kara Issik-kagan |
