Tibetský buddhismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Buddhismus se do Tibetu poprvé dostal v 7. století, avšak plně se rozvinul až v 8. století zásluhou buddhistického učence Šantarakšity a velkého duchovního mistra Padmasambhavy. V Tibetu se praktikovala především forma vadžrajánového buddhismu, tzv. "cesta tajemné mantry". V tomto období, které se nazývá „první šíření“ buddhismu, byl postaven první klášter Samjä a přeloženy mnohé buddhistické texty do tibetštiny. Doba rozkvětu byla však za krále Langdarmy vystřídána pronásledováním a úpadkem. Tradice raného období dnes uchovává pouze nejstarší škola tibetského buddhismu Ňingmapa.

V 11. století následovala vlna „druhého šíření“. Obnovily se vztahy s indickými učenci a začaly vznikat nové školy a tradice. Učenec Atíša dal základ hnutí Kadampa, které se později stalo hlavním zdrojem pro školu Gelugpa. Marpa přinesl do Tibetu učení školy Kagjüpa a přibližně ve stejnou dobu byla založena škola Sakjapa.

Školy tibetského buddhismu[editovat | editovat zdroj]

Buddhismus v Tibetu se tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. Ty se dělí na množství řádů a podškol. Každá má svého duchovního vůdce a vlastní styl výuky a praxe, který odpovídá potřebám různých lidí.

Ňingmapa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ňingmapa.

Ňingmapa, (doslova „stará“) se také nazývá „řád červených čepic“. Vznikla v první vlně šíření buddhismu. Nejvýznačnější postavou tohoto řádu je Padmasambhava, který v předtuše budoucího stíhání buddhistů za krále Langdarmy ukryl množství vadžrajánových textů. Terma - jak se ukrytému textu říká, bude podle tradice objevena tehdy, až dozraje čas k jejímu pochopení. Hlavní učení Ňingmapy je dzogčhen (tib., skt. mahá ati, Velká dokonalost).

Kagjüpa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kagjüpa.

Kagjüpa se v Tibetu rozšířila díky Marpovi, který přinesl z Indie více odkazů od různých učitelů. Mezi hlavními těmito učiteli byl Náropa a Maitripa. Marpa nauky přeložil do tibetštiny a sloučil je do uceleného systému. Marpovým hlavním žákem byl jogín a básník Milaräpa, který díky tomu, že praktikoval v jeskyních v obzvlášť tvrdých podmínkách je typickým představitelem tzv. jogínského stylu. Mezi Milaräpovy hlavní žáky patřil buddhistický mnich Gampopa. Gampopovým žákem byl Düsum Khjenpa, kterého Gampopa rozpoznal jako prvního karmapu. Karmapa se stal prvním jogínem, který se vědomě znovuzrozuje a v dnešních době je hlavou linie Karma Kagjü jeho 17. inkarnace. Hlavním učením školy Kagjü je Velká pečeť (skt. mahamudra, tib. čhagčhen).

Sakjapa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sakjapa.

Sakjapa nese své jméno podle kláštera Sakja („Šedá země“), který leží jihozápadně od Žikace. Tato škola získala na krátkou dobu i světskou moc nad Tibetem. Hlavním učením je lamdre - cesta a výsledek. Hlavou linie je Sakja Tričhen rinpočhe.

Gelugpa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Gelugpa.

Gelugpa, v překladu „Škola ctnostných tradic“, byla založena ve 14. století Congkhapou, který navázal na učení školy Kadampy. Gelugpě se podle pokrývek hlavy říká „řád žlutých čepic“. Mezi známé postavy této školy patří pančhenlama a dalajláma, který je zároveň světským vládcem Tibetu. Titul dalajláma (doslova „oceán moudrosti“) poprvé udělil 3. dalajlámovi mongolský chán. Dnešní, v pořadí již 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, se od roku 1959 zdržuje v indickém exilu.

Hnutí rime[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku rime.

Od 19. století se objevují výraznější snahy překonat rozdíly a spory mezi jednotlivými školami a soustředit se na to, co mají společné. Jedním z velmi známých představitelů tohoto tzv. hnutí rime byl například Dilgo Khjence rinpočhe.

Extermní odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Buddhism in Tibet ve Wikimedia Commons Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: