Meša Selimović
Meša Selimović (26. dubna 1910 Tuzla - 11. července 1982 Bělehrad) byl srbský a bosenský spisovatel, prozaik a esejista. Sám se považoval za Srba muslimského vyznání.
Život[editovat]
Původem byl z rodiny bosenského bega v z Tuzly. Tam také dokončil studia na gymnáziu. Vysokou školu studoval v Bělehradě, přesněji srbochorvatský jazyk a literaturu na Univerzitě v Bělehradě. Od roku 1935 do vypuknutí války v roce 1941 pracoval jako profesor na Reálném gymnáziu v Tuzle (dnes nese Selimovićovo jméno). Jako účastník partyzánského boje za druhé světové války se stal v jugoslávské společnosti významnou osobností. Mezi řadami partyzánů působil jako politický komisař. I když byl oddaným komunistou a byl i zajat okupační mocí za sympatizování s nepřítelem, jeho vztah k partyzánům poškodil fakt, že jeho bratra popravili za údajnou krádež.
V období socialistické Jugoslávie se přestěhoval do Sarajeva. Jako spisovatel začal působit v pozdních letech. Své první dílo sepsal ve čtyřiceti letech, další pak v jednapadesáti. Stal se ředitelem Bosna-filmu, nakladatelství Svjetlost a působil v různých dalších kulturních institucích a zastával řadu funkcí. Stal se členem ANUBiH a SANU. Roku 1971 odešel do penze a přestěhoval se do Bělehradu. O 11 let později tam také zemřel.
Dílo[editovat]
Ve svých dílech (Tvrdá země, První rota[1]) se zabývá tématikou války a partyzánského boje, v jiných dílech ale rozebírá i témata víry (hlavně tedy islámu), života v časech Osmanské říše, či existence člověka jako takového. Jeho první práce přijala kritika rozporuplně, spíše odmítavě. Román Derviš a smrt patří k Selimovićovým nejvýznamnějším dílům[1], vysvětluje nelehké podmínky života za dob turecké nadvlády a bývá často označován za metaforu tehdejšího jugoslávského režimu. Podobné struny[zdroj?] se drží i román Pevnost, který pojednává o krutém životě válečného veterána v Bosně v období územních ztrát Turecka. Selimovićova díla se velmi často drží psychologické roviny; hledají morální hodnoty, označují dobro a zlo a střet mezi nimi.[zdroj?] V díle "Pro i proti Vukovi" se zabývá reformou srbštiny, kterou provedl v 19. století Vuk Karadžić.
Za svoji tvorbu získal Selimović několik ocenění - prestižní cenu časopisu NIN a řád AVNOJe.[2]
Reference[editovat]
- ↑ a b DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd : Prosveta, 2002. Kapitola Pregled književnosti druge polovine XX veka, s. 1197. (srbština)
- ↑ Životopis autora (bosensky)
- Slovník spisovatelů Jugoslávie, Odeon, Praha 1979, strana 445
