Slivoň švestka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slivoň švestka

Švestky
Švestky
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: slivoň (Prunus)
Binomické jméno
Prunus domestica

Slivoň švestka nebo švestka domácí (Prunus domestica) je známý strom z rodu slivoň (Prunus) a čeledi růžovitých. Plodem slivoně švestky je švestka (v Čechách místy nářečně slíva, na Moravě kadlátka/karlátka/kadlátko nebo trnka, ve Slezsku slíva/slivka aj.[1]). Je to peckovice modré až fialové barvy, mírně nasládlé chuti. Plody se konzumují syrové, konzervované mražením nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi ovocné knedlíky, buchty i koláče, suší se nebo se z nich po zkvašení destilací vyrábí slivovice.

Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí, stromovité dřeviny nižšího vzrůstu, dlouhou tradici. Švestka bývá součástí ovocných sadů. Snadno se množí vegetativně, výmladky. Je spíše teplomilná a daří se jí v mírném podnebí. Je známo mnoho různých šlechtěných forem domácí švestky. Většinou se jedná o odrůdy krajového významu. Mezi ně patří i šlapanická švestka.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o strom nebo keř, který je až 10 m vysoký. Korunu má obvykle vejcovitou a bohatě větvenou.[3]

Kmen má hnědošedou, matnou borku, která je podélně mírně rozpraskaná.[3] Letorosty jsou chlupaté až olysalé. Mladé jsou zelené a ze začátku mírně chlupaté. Starší větévky jsou lysé a mají fialově hnědou až černohnědou barvu. Někdy mají též kolce.[4]

Pupeny většinou nabývají kuželovitého tvaru, jsou špičaté, jejich šupiny mají tmavohnědou až fialově hnědou barvu.[3]

Listy rostou střídavě nebo nahloučené na brachyblastech. Čepel je obvejčitá až podlouhle vejčitá či dokonce eliptická.[4] Její délka se pohybuje v rozmezí 2 – 10 cm, nejčastěji je však rozmezí 4 – 8 cm. Šířka čepele je 1,5 – 5 cm. Vrchol je často tupě špičatý až tupý, na bázi je klínovitě zúžený a okraje jsou jemně vroubené nebo pilovitě zubaté. Svrchní strana je šedozelená až tmavozelená, lysá či slabě chlupatá. Na spodní straně je světlejší a krátce chlupatá až olysalá. Řapík je 1 – 2 cm dlouhý a s 1 až 2 žlázkami nebo výjimečně bez nich.[3]

Květ obvykle vyrůstá po 1 až 3, nejčastěji však po 2, jsou zelenavé a v průměru měří 1,5 - 2,5 cm. Vykvétají ve stejnou dobu, kdy raší listy. Květní stopka je dost krátká, 0,5 – 1,5 až 2 cm dlouhá. Kališní lístky jsou 2,5 – 5mm dlouhé, vejčité a slabě chlupaté. Korunní lístky jsou obvejčité až eliptické s délkou od 7 do 15mm, široké 3 – 8mm a krátce nehetnaté.[3] Doba kvetení je od dubna do května.[4]

Plod je většinou podlouhlý až široce vejcovitý, někdy i elipsoidní a výjimečně nabývá kulovitého tvaru, 2 – 5 cm dlouhý. Barva je tmavomodrá, fialovomodrá až modročerná či načervenalá. Má výraznou aromatickou vůni, je objemný s podélnou rýhou, dužnatý a šťavnatý.[3]

Pecka je elipsovitá, na vrcholu špičatá, na bázi zaoblená a bočně zploštělá. Má hnědou až červenohnědou barvu.[3]

Ekologie a rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

Slivoň domácí je pěstován v sadech a zahradách v celé ČR. V teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500 m, s ročními srážkami okolo 500 – 700mm/ročně a na nepříliš živinami bohatých a středně těžkých půdách plodí nejvíce. Špatně snáší jarní mrazy, naproti tomu zimní mrazy jí nevadí. Na křovinatých svazích, v okolí sadů a v příkopech často zplaňují. Plané rostliny nedosahují vysokého věku. Nalézáme je v pohraničí jako zbytky kultury. Nejlepší švestky na našem území jsou pěstovány na jižní Moravě ve Vizovických vrších a v Čechách v Železných horách. Pěstování slivoní stěžují virové choroby, hlavně šarka, která je velmi rozšířená. Způsobuje deformaci a následné opadávání listů a plodů.[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Švestky jsou velmi oblíbené ovoce nejen u nás, ale také v zemích bývalé Jugoslávie, jsou důležitým prvkem hospodářství a vývozu.[3] Používá se v potravinářském a konzervárenském průmyslu. Vyrábí se kompoty, povidla, sušené švestky, aj. Vyzrále až přezrále plody se nechají zkvasit a používají se k výrobě destilátů (slivovice). Jsou velmi oblíbené v kuchyni, plní se jimi ovocné knedlíky, povidly se plní buchty i koláče. Dřevo švestky se v nábytkářství používá jen zřídka, spíše se využívá pro výrobu drobných předmětů.

Průměrný obsah látek a minerálů[editovat | editovat zdroj]

Plody obsahují 78% (přezrálé) až 87% (nezralé) vody, 7% až 14% cukru (invertní cukr 6%, sacharosa 4,8%). Švestky také obsahují organické kyseliny (např. jablečná), třísloviny, dusíkaté látky, minerální látky (sodík, draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo) a vitamíny (provitamín A 0,21 mg/%, B1 0,14 mg/%, B2 0,03 mg/% a C 5 – 10 mg/%).[5]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Je pravděpodobně hybridního původu. Většina autorů říká, že švestka je kříženec druhů slivoň třešňový (P. cerasifera) a slivoň trnka (P.spinosa). Tuto teorii experimentálně podpořil sovětský vědec V. K. Rybin.[5] Část autorů však tvrdí, že vznikla zkřížením jihoevropského druhu P. coccomilla a P.spinosa.[3] Trnka obecná (Prunus spinosa) je v České republice původní. Slivoň třešňová pochází ze Střední Asie, Íránu a roste na Kavkazu. U nás se pěstuje pro plody zvané myrobalány (marabulány).[2]

Švestka pochází z Kavkazu, odkud se pak rozšířila do celého světa. Lidé jí při rozšiřování pomáhali přenášením odkopků a slivoň se stala často pěstovanou rostlinou. Jedny z nejstarších pecek našly archeologové už v předhistorických sídlištích a ve vykopávkách z doby Římské říše. Původní švestky měly drobnější plody, které se spíše podobaly dnešním trnkám. Na naše území se švestka dostala již v 5. st. se Slovanskými kmeny.[5]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Slivoň švestka (Prunus domestica) je dle botaniky a pomologie dělena do tří poddruhů, které se ještě dělí na další skupiny, a ty jsou hodnocené jako konvariety. Lze nalézt i odlišné přístupy.

  • Slivoň švestka (Prunus domestica)
  1. convar. domestica oeconomica švestka domácí pravá
  2. convar. prisca modrá ryngle
  • Slivoň obecná (Prunus insititia)
  1. convar. insititia slivoň obecná, pravá
  2. convar. syriaca mirabelka
  3. convar. oxycarpa špendlík
  4. convar. promarioruma bluma
  • Renkloda (Prunus italica)[5]

Metody rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

V některých částech USA (1913) jsou švestky rozmnožovány z výhonů (výmladků) rostoucích u paty starých stromů. Toto může být provedeno jen v případě odrůd pěstováných na jejich vlastních kořenech, jinak vegetativně rozmnožené dřeviny nebudou stejného kultivaru jako strom který je úmyslem rozmnožit. Tato metoda je tedy levná, ale to není příliš používaná. Švestky jsou obecně rozmnožovány buď roubováním nebo očkováním. Podnož může být vypěstována ze semena sadařem nebo jednoletá podnož může být zakoupena od dovozce.

Obecně používanou metodou je roubovat na jednoletou podnož. Roubování starých švestek je používáno velmi málo. Bývá používáno v některých případech pro obnovu koruny stromů které byly poškozené. Švestky rozmnožované očkováním jsou jednoleté stromy na podnoži. Kořeny a vrcholy jsou zakráceny a stromy prodány na jaře. Důkladná kultivace je vhodná během období když je provedeno očkování v srpnu. Pupen zůstává spící do následujícího jara, když růst začíná a vrchol podnože by měl být odříznut těsně nad pupenem. Strom může být vydobyt následující rok a prodaný jako jednoletý strom (špičák) nebo může být zapěstován na korunku a prodán jako dvouletý strom.

Podnože[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Podnože pro slivoň.

Švestky jsou úspěšně pěstovány na řadě různých podnoží. V Nové Anglii a Severoatlantických Státech je za nejvhodnější podnož považován myrobalán, ačkoli některé z japonských švestek jsou očkovány na broskev, zvláště v písečné půdě, a některý z domácích druhů jsou štěpovány na americké podnože. Někteří školkaři dávají přednost podnoži St. Julien, která je však dosti drahá. Myrobalánové podnože jsou používány téměř výlučně, protože stromy rostlé na této podnoži jsou ve 2. roku věku větší než stromy na jiných podnožích. Další výhodou je, že podnože jsou levné a mají dobrou afinitu s téměř všemi odrůdami dováženými ve velkém z Francie. Nevýhodou myrobalánu je, že v chladnějších oblastech mohou kořeny namrzat.

Dříve byla podnož St.Julien používána častěji než myrobalán a někteří pěstitelé tvrdí že je mnohem lepší podnož než jakákoliv jiná pro křížence. To je založeno na víře, že stromy déle žijí, jsou více otužilé. Nevýhodou je že jsou drahé, těžko dostupné, a podnože jsou napadány houbovitými chorobami. Broskvové podnože lépe snášejí horko a sucho a mají dobrou afinitu s kultivary Prunus salicina ale broskvové podnože jsou někdy napadány škůdci.

V USA byla velkou měrou jako podnož používána Mariannina švestka. Je údajně křížencem mezi myrobalánem a původní chickasawskou švestkou a bývá rozmnožovánarouby. V chladnějších částech USA jsou nejvhodnější původní švestky. Nevýhodou této podnože je drahé osivo a dost špatně srůstají s odrůdami.

V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně myrobalán. Myrobalán je velmi různorodý ve vlastnostech, a má různý vliv na naštěpované odrůdy, takže způsobuje různě intenzivní růst naštěpovaných odrůd a rozdílný nástup do plodnosti, plodnost stromů atp. Má také různou afinitu. Je však značně přizpůsobivý půdním podmínkám. Většina ušlechtilých odrůd slivoní s myrobalánem dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Slivoně prospívají na různorodých půdách, hlavní je, aby půda byla dost propustná. Kříženci P. d. insititia rostou na bohatých jílovitých hlínách, a kultivary Prunus salicina rostou dobře na půdách vhodných pro broskve nebo písčito štěrkové hlíně. Na tichomořském pobřeží, švestky rostou na různých půdách, v mnoha případech plody rostou pod závlahou, čímž výrobce může ovládat vlhkost půdy.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

  • Conotrachelus nenuphar je jedním z nejobtížnějších druhů hmyzu poškozující švestky v USA.
  • Coccotorus scutellaris poškozuje plůdky slivoní v USA
  • štítenka zhoubná Q­raspidiotus perniciosus (červec San José)
  • mšice
  • Apiosporina morbosa
  • monilióza (Monilinia fructicola)
  • Taphrina communis

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Srov. mapu Českého nářečního atlasu 2 (pdf): http://cja.ujc.cas.cz/CJA2/ (stav z 60. let)
  2. a b 1237–2002, 7Z65 let, Ochoz u Brna v proměnách času, příloha Ochozského zpravodaje, Zastupitelstvo obce Ochoz u Brna, září 2002. Texty připravili: Hana Šedá, František Vašíček, Miloš Hrazdíra
  3. a b c d e f g h i j Květena České republiky. 3. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 439 s. Květena České republiky. ISBN .80-200-1090-4
  4. a b c Kremer, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Knižní klub, 1995. 196 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-85830-92-2
  5. a b c d Skorňakov, Sergej M. přeložili, upravili a nový text doplnili doc.RNDr. Jan Jelínek a RNDr. Václav Větvička. Zelená kuchyně. Praha: Lidové nakladatelství, 1991. 301,303 s. ISBN 80-7022-042-2

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu