Slivoň švestka
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Švestky
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Prunus domestica |
Slivoň švestka nebo švestka domácí (Prunus domestica) je známý strom z rodu slivoň (Prunus) a čeledi růžovitých. Plodem slivoně švestky je švestka (v Čechách místy nářečně slíva, na Moravě kadlátka/karlátka/kadlátko nebo trnka, ve Slezsku slíva/slivka aj.[1]). Je to peckovice modré až fialové barvy, mírně nasládlé chuti. Plody se konzumují syrové, konzervované mražením nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi ovocné knedlíky, buchty i koláče, suší se nebo se z nich po zkvašení destilací vyrábí slivovice.
Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí, stromovité dřeviny nižšího vzrůstu, dlouhou tradici. Švestka bývá součástí ovocných sadů. Snadno se množí vegetativně, výmladky. Je spíše teplomilná a daří se jí v mírném podnebí. Je známo mnoho různých šlechtěných forem domácí švestky. Většinou se jedná o odrůdy krajového významu. Mezi ně patří i šlapanická švestka.[2]
Obsah |
Popis [editovat]
Jedná se o strom nebo keř, který je až 10 m vysoký. Korunu má obvykle vejcovitou a bohatě větvenou.[3]
Kmen má hnědošedou, matnou borku, která je podélně mírně rozpraskaná.[3] Letorosty jsou chlupaté až olysalé. Mladé jsou zelené a zezačátku mírně chlupaté. Starší větévky jsou lysé a mají fialově hnědou až černohnědou barvu. Někdy mají též kolce.[4]
Pupeny většinou nabývají kuželovitého tvaru, jsou špičaté, jejich šupiny mají tmavohnědou až fialově hnědou barvu.[3]
Listy rostou střídavě nebo nahloučené na brachyblastech. Čepel je obvejčitá až podlouhle vejčitá či dokonce eliptická.[4] Její délka se pohybuje v rozmezí 2 – 10 cm, nejčastěji je však rozmezí 4 – 8 cm. Šířka čepele je 1,5 – 5 cm. Vrchol je často tupě špičatý až tupý, na bázi je klínovitě zúžený a okraje jsou jemně vroubené nebo pilovitě zubaté. Svrchní strana je šedozelená až tmavozelená, lysá či slabě chlupatá. Na spodní straně je světlejší a krátce chlupatá až olysalá. Řapík je 1 – 2 cm dlouhý a s 1 až 2 žlázkami nebo výjimečně bez nich.[3]
Květ obvykle vyrůstá po 1 až 3, nejčastěji však po 2, jsou zelenavé a v průměru měří 1,5 - 2,5cm. Vykvétají ve stejnou dobu, kdy raší listy. Květní stopka je dost krátká, 0,5 – 1,5 až 2cm dlouhá. Kališní lístky jsou 2,5 – 5mm dlouhé, vejčité a slabě chlupaté. Korunní lístky jsou obvejčité až eliptické s délkou od 7 do 15mm, široké 3 – 8mm a krátce nehetnaté.[3] Doba kvetení je od dubna do května.[4]
Plod je většinou podlouhlý až široce vejcovitý, někdy i elipsoidní a vyjímečně nabývá kulovitého tvaru, 2 – 5cm dlouhý. Barva je tmavomodrá, fialovomodrá až modročerná či načervenalá. Má výraznou aromatickou vůni, je objemný s podélnou rýhou, dužnatý a šťavnatý.[3]
Pecka je elipsovitá, na vrcholu špičatá, na bázi zaoblená a bočně zploštělá. Má hnědou až červenohnědou barvu.[3]
Ekologie a rozšíření v ČR [editovat]
Slivoň domácí je pěstován v sadech a zahradách v celé ČR. V teplejších oblastech v nadmořské výšce mezi 300 – 500m, s ročními srážkami okolo 500 – 700mm/ročně a na nepříliš živinami bohatých a středně těžkých půdách plodí nejvíce. Špatně snáší jarní mrazy, naproti tomu zimní mrazy jí nevadí. Na křovinatých svazích, v okolí sadů a v příkopech často zplaňují. Plané rostliny nedosahují vysokého věku. Nalézáme je v pohraničí jako zbytky kultury. Nejlepší švestky na našem území jsou pěstovány na jižní Moravě ve Vizovických vrších a v Čechách v Železných horách. Pěstování slivoní stěžují virové choroby, hlavně šarka, která je velmi rozšířená. Způsobuje deformaci a následné opadávání listů a plodů.[3]
Význam [editovat]
Švestky jsou velmi oblíbené ovoce nejen u nás, ale také v zemích bývalé Jugoslávie, jsou důležitým prvkem hospodářství a vývozu.[3] Používá se v potravinářském a konzervárenském průmyslu. Vyrábí se kompoty, povidla, sušené švestky, aj. Vyzrále až přezrále plody se nechají zkvasit a používají se k výrobě destilátů (slivovice). Jsou velmi oblíbené v kuchyni, plní se jimi ovocné knedlíky, povidly se plní buchty i koláče. Dřevo švestky se v nábytkářství používá jen zřídka, spíše se využívá pro výrobu drobných předmětů.
Průměrný obsah látek a minerálů [editovat]
Plody obsahují 78% (přezrálé) až 87% (nezralé) vody, 7% až 14% cukru (invertní cukr 6%, sacharosa 4,8%). Švestky také obsahují organické kyseliny (např. jablečná), třísloviny, dusíkaté látky, minerální látky (sodík, draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo) a vitamíny (provitamín A 0,21mg/%, B1 0,14 mg/%, B2 0,03mg/% a C 5 – 10mg/%).[5]
Původ [editovat]
Je pravděpodobně hybridního původu. Většina autorů říká, že švestka je kříženec druhů slivoň třešňový (P. cerasifera) a slivoň trnka (P.spinosa). Tuto teorii experimentálně podpořil sovětský vědec V. K. Rybin.[5] Část autorů však tvrdí, že vznikla zkřížením jihoevropského druhu P. coccomilla a P.spinosa.[3] Trnka obecná (Prunus spinosa) je v České republice původní. Slivoň třešňová pochází ze Střední Asie, Íránu a roste na Kavkazu. U nás se pěstuje pro plody zvané myrobalány (marabulány).[2]
Švestka pochází z Kavkazu, odkud se pak rozšířila do celého světa. Lidé jí při rozšiřování pomáhali přenášením odkopků a slivoň se stala často pěstovanou rostlinou. Jedny z nejstarších pecek našly archeologové už v předhistorických sídlištích a ve vykopávkách z doby Římské říše. Původní švestky měly drobnější plody, které se spíše podobaly dnešním trnkám. Na naše území se švestka dostala již v 5. st. se Slovanskými kmeny.[5]
Poddruhy [editovat]
Slivoň švestka (Prunus domestica) je dle botaniky a pomologie dělena do tří poddruhů, které se ještě dělí na další skupiny, a ty jsou hodnocené jako konvariety. Lze nalézt i odlišné přístupy.
- Slivoň švestka (Prunus domestica)
- convar. domestica oeconomica švestka domácí pravá
- convar. prisca modrá ryngle
- Slivoň obecná (Prunus insititia)
- convar. insititia slivoň obecná, pravá
- convar. syriaca myrabelka
- convar. oxycarpa špendlík
- convar. promarioruma bluma
- Renkloda (Prunus italica)[5]
Reference [editovat]
- ↑ Srov. mapu Českého nářečního atlasu 2 (pdf): http://cja.ujc.cas.cz/CJA2/ (stav z 60. let)
- ↑ a b 1237–2002, 7Z65 let, Ochoz u Brna v proměnách času, příloha Ochozského zpravodaje, Zastupitelstvo obce Ochoz u Brna, září 2002. Texty připravili: Hana Šedá, František Vašíček, Miloš Hrazdíra
- ↑ a b c d e f g h i j Květena České republiky. 3. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 439 s. Květena České republiky. ISBN .80-200-1090-4
- ↑ a b c Kremer, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Knižní klub, 1995. 196 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-85830-92-2
- ↑ a b c d Skorňakov, Sergej M. přeložili, upravili a nový text doplnili doc.RNDr. Jan Jelínek a RNDr. Václav Větvička. Zelená kuchyně. Praha: Lidové nakladatelství, 1991. 301,303 s. ISBN 80-7022-042-2
