Annona cherimola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Annona cherimoya

čerimoja
čerimoja
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád: šácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleď: láhevníkovité (Annonaceae)
Rod: láhevník (Annona)
Binomické jméno
Annona cherimola
Mill., 1768


Annona cherimola Mill. (česky čerimoja) z čeledi láhevníkovité (Annonaceae) je opadavý menší strom poskytující velmi lahodné ovoce.

Původ a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Annona cherimola pochází ze severní části Jižní Ameriky z And. Roste v horách tropů a subtropů.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Čerimoja poskytuje ovoce, které je považováno za nejlahodnější na světě. Konzumuje se měkká, sladká, pěnovitě-vatovitá dužnina bílé, nebo narůžovělé barvy. Z dužniny se též vyrábí, džusy, zmrzlina, džemy a jiné pochutiny.

Botanický popis[editovat | editovat zdroj]

Malý opadavý strom dosahující výšky 5-7 m. Má šedavé plstnaté větvičky. Opadavé listy jsou eliptické až elipticky kopinaté, až 20 cm dlouhé, na rubu sametově plstnaté.2) Jednopohlavné květy. Souplodí je kulovité až vejcovité, 7-12 cm dlouhé s hrbolatým zeleně zbarveným povrchem a bělavou dužninou.2)

Souplodí[editovat | editovat zdroj]

souplodí na řezu s tmavě hnědými peckami

Co se týče souplodí, pojídá se vatovitá dužnina. Toto „nejlahodnější ovoce na světě“ obsahuje asi 1,8 % bílkovin, 0,7 % tuku, 19 % sacharidů, 3,2 % sušiny, 2,1 % minerálních látek, vitamin C a stopy provitaminu A.2)

Ekologické nároky[editovat | editovat zdroj]

I když čerimoja pochází z tropů, je zvyklá na chladnější podnebí, protože roste v horách. Průměrná teplota by měla dosahovat 20-30 °C. Snáší lehké mrazy do -5 °C.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se generativně semeny, nebo vegetativně roubováním či vzdušním hřížením. Semenáče plodí ve 4.-5. roce. Ke štěpování se používají rouby z plodících rostlin.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Pospíšil. 1990. Ovocnictví. Mendelova Zemědělská Univerzita. Brno.
  2. Valíček, P. et al. 2002. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Academia. Praha. ISBN 80-200-0939-6 EAN 9788020009395
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu