Slivoň slíva
|
|
||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Slívový sad (Prunus domestica insititia)
|
||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
| Prunus domestica L. subsp. insititia C. K. Schneid., (1906) |
||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||
|
Prunus insititia L. – slivoň obecná [1] |
Slivoň slíva (Prunus domestica subsp. insititia), neboli slivoň obecná či dříve slivoň prcavka[2], je poddruh slivoně švestky neboli švestky domácí.
Obsah |
Synonyma [editovat]
Rod slivoň je velice variabilní, teprve postupně se na podkladě podrobnějších výzkumů vyvíjí názor na zatřiďování jeho jednotlivých druhů nebo poddruhů. Popis na této stránce vychází z modernějšího názoru, že druh Prunus institia L., dříve považovaný za samostatný druh, je ve skutečností podruhem Prunus domestica L. subsp. insititia C. K. Schneid.[3][4][5]
Historická synonyma uvádí Jan Svatopluk Presl v dílech Flora Čechica 1819/99 a v Rostlinopise 1846/477: slivoň prcavka (v Polné zvaná prdlavka a na Moravě sralka v souvislosti s účinkem na trávící trakt), jako lidové zmiňuje názvy trnoslíva a trnoslívka. František Ladislav Čelakovský uvádí název slíva obecná, případně lidově trnoslívka či prcavka.[2]
Popis [editovat]
Stromy slivoně slívy dorůstající výjimečně až do 8 m se na první pohled odlišují od ostatních slivoní také tím, že mají kompaktní, široce rozložitě vejčitou korunu, větve v dolní části téměř vodorovně odstávají až mírně převisají. Kmen tmavohnědý až šedohnědý, podélně rozpukaný, letorosty bývají zprvu plstnaté, stromy jsou dlouhověké. Málokdy vytvářejí keř, ten bývá nepravidelný, řídce polokulovitý s větvemi šikmo vystoupavými do výšky až 3 m.
Listy jsou střídavé s řapíky do 2 cm dlouhými, čepel je 4 až 8 cm dlouhá a 2 až 3 cm široká, eliptická, vejčitá až obvejčitá, hrubě pilovitě zubatá. Báze listů je široce klínovitá, vrcholek špičatý nebo tupý. Lysé listy jsou v mládí chlupaté.
Pětičetné pravidelné květy vyrůstají po dvou nebo po třech, barvu mají bílou až slabě nazelenalou. jsou široké 2 až 2,5 cm, Kališní lístky jsou dlouze vejčité až podlouhlé, korunní široce obvejčité, tyčinek bývá 20 až 25, semeník je jeden. Kvete v dubnu, květy některých kultivarů jsou samosprašné.
Kulovité až elipsoidní plody peckovice, asi 2 až 2,5 cm v průměru, bývají barvy zelenožluté, červenofialové až modročerné. Mají měkkou, hodně šťavnatou dužinu, kterou lze hůře oddělit od pecky. Dužina bývá sladká a chutná, slupka bývá někdy trpká a obtížně se odděluje od dužiny. Pecky bývají menší, oválného tvaru a jsou dosti plné.
Je rozšířena ve střední a jižní Evropě, severní Africe a v Severní Americe se pěstuje na severovýchodě USA a jihovýchodě Kanady. Pochází z jižní Asie.
Význam [editovat]
Sklízí se od července do srpna, protože je to měkké ovoce, trháme je. Dá se jen krátce skladovat, nelze je sušit. Připravují se z něho zavařeniny, želé, jsou vhodné do knedlíků a na moučníky. Přezrálé plody jsou vhodné také pro pálení slivovice.
Slívy mají v průměru více cukru, vitamínu C i minerálních látek draslíku, fosforu, vápníku, hořčíku, železa, mědi, jódu a zinku než jablka a hrušky. Doporučují se při zácpě, ledvinových chorobách,ateroskleróze, dně, revmatismu, vysokém krevním tlaku. Jsou močopudné.
Při domácím odchovu motýla ostruháčka březového (Thecla betulae) slouží listy slivoně slívy jako náhradní strava pro housenky, přestože v přírodě je požírají jen výjimečně. [6]
Pěstování [editovat]
Vyžadují spíše středně teplé až teplejší polohy a chráněnější stanoviště s ohledem na svou vyšší citlivost k mrazům, zvláště v době květu. Nejvhodnější jsou pro ně půdy středně vlhké, teplejší a hlubší. Lze vysazovat jak na rovinatých pozemcích, tak na svazích, nejlépe na svahy jihozápadní a západní. Méně vhodné jsou svahy východní a jižní. Na těchto svazích dochází v zimě k většímu kolísání teplot, což v předjaří a na jaře může vést ke vzniku mrazových desek. Na jaře na jižních svazích dříve rozkvétají, a jsou proto vystaveny většímu riziku poškození květů mrazem. Naopak na severních svazích je kvetení opožděné a proto je nebezpečí poškození květů pozdními mrazy menší, ale plody na severních svazích dozrávají později a mívají horší kvalitu.
V České republice jsou množeny kultivary:
- 'Malvazinka', plod velký, růžový až modročervený, sklízí se v prvé polovině srpna, nižší odolnost proti mrazu a střední proti šárce, cizosprašný kultivar vhodný pro přímý konzum.
- 'Opál', plod střední, sklízí se v prvé polovině srpna, vysoká odolnost proti mrazu a tolerantní proti šárce, samosprašný kultivar vhodný pro přímý konzum.
Jedním z tradičních staročeských kultivarů slivoně slívy je i špendlík, celým jménem Prunus domestica L. subsp. insititia cv. 'Pomariorum' ( Boutigny). Vypadá jako menší žlutá švestka, je tedy oválný, dužinu lze oddělit od pecky a je velice lahodné chuti.[7]
Samovolné rozšiřování areálu výskytu slivoně slívy může mít i negativní dopady. Například v evropsky významné lokalitě CZ0714076 – Kosíř-Lomy (13 km jihozápadně od Olomouce) narušují slivoně slívy rostoucí v hybridních rojích kvalitu původního společenstva rostlin. [8]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ www.biolib.cz/cz/taxon/id39512/
- ↑ a b ŠMILAUER, Vladimír. Jména našich stromů. Naše řeč. 1942, roč. 26, čís. 7. Dostupné online.
- ↑ eur-lex.europa.eu
- ↑ www.srs.cz
- ↑ 330959058 en.wikipedia.org
- ↑ www.lepidoptera.cz
- ↑ web2.mendelu.cz
- ↑ www.nature.cz
