Fík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Maxipes Fík.

Fík je považován za plod, skutečnosti je to uzavřené plodenství vzniklé dozráním specializovaného květenství, tzv. sykonia. Sykonium je dužnatá baňka, obsahující uvnitř sebe mnoho květů. Fíkovník je rostlina jednodomá, v květenství se tedy vyskytují květy samčí i samičí. Těchto květů může každé květenství obsahovat až několik tisíc (v závislosti na druhu). Samičí květy mají dlouhou nebo krátkou čnělku a vykvétají mnohem dříve než samčí květy. Sykonium má cibulovitý tvar s malým otvorem, který umožňuje přístup opylovačů ke květům.[1]

Fíky jsou kožní alergeny a jejich míza vážně dráždí oči. Obsahují projímavé látky, flavonoidy, cukry, vitamíny A a C, kyseliny a enzymy.

Mezi největší producenty fíků patří Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko, Alžírsko a Kalifornie.

Symbióza[editovat | editovat zdroj]

vosičky fíkovnice z čeledi agaonidae, samice a bezkřídlý samec

Fíky mají symbiotický, konkrétně mutualistický vztah s vosičkami fíkovnicemi (Agaonidae). Jejich oplozené samičky vlétávají do sykonií a do samičích květů s krátkou čnělkou kladou vajíčka. Pokoušejí se je klást také do květů s dlouhou čnělkou, ale v tom jim zabraňuje jejich příliš krátké kladélko. Tyto květy tedy pouze opylí. Potom vosičky zahynou. Odumřelé vosičky ve fíku zůstávají. Po nějaké době dozrají samčí květy a vytvoří pyl, opylené samičí květy s dlouhou čnělkou dozrají a vytvoří semena, z květů s krátkou čnělkou se vylíhnou mladé vosičky, samci i samice. Samci jsou bezkřídlí, oplodní samice a zahynou. Oplodněné samice pak nasbírají do speciálních váčků pyl z právě dozrálých samčích květů a opustí sykonium, aby se vydaly hledat nějaké jiné. Když ho najdou, celý cyklus se opakuje.

Existují vosičky, které na tomto vztahu parazitují - kladou vajíčka, ale pyl nepřenáší. Paraziticky se může chovat i rostlina, a to sice tvorbou sykonia obsahujícího pouze samičí květy s dlouhou čnělkou. V každé populaci fíkovníků i vosiček se nachází určité procento těchto parazitů, ale jednak působí na fíkovníky i vosičky veliký evoluční tlak, aby se nepoctivé partnery naučili rozeznávat, a jednak populace, v níž by paraziti překročili určitou mez, by vyhynula. Proti těmto silám působí zjevná výhoda parazitizmu - není třeba vytvářet struktury, potřebné pouze pro partnera. Tyto dva protichůdné tlaky udržují procento parazitů v určitých mezích.[1]

Průměrný obsah látek a minerálů[editovat | editovat zdroj]

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v čersvých fících.[2]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 23,6(*) Na 57 vitamin C 1
bílkoviny g/100 g 3,3 K 890 vitamin D 0
tuky g/100 g 1,5 Ca 73 vitamin E -
cukry g/100 g 48,6 Mg 29 vitamin B6 0,24
celkový dusík g/100 g 0,52 P 73 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 6,9 Fe 2,2 karoten 0,06
mastné kyseliny g/100 g stopy Cu 0,47 thiamin 0,07
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,6 riboflavin 0,09
energie kJ/100 g 889 Mn 0,5 niacin 0,7

(*) Pravděpodobně chybný údaj, skutečnost odpovídá spíše hodnota 83,6% vody

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b IVAN ČEPIČKA, FILIP KOLÁŘ, PETR SYNEK. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza. Praha : Národní institut dětí a mládeže MŠMT ČR, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-86784-50-2. Kapitola 5.4, s. 86. (česky) 
  2. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3