Réva vinná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Réva vinná

Réva vinná
Réva vinná
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: révotvaré (Vitales)
Čeleď: révovité (Vitaceae)
Rod: réva (Vitis)
Binomické jméno
Vitis vinifera
L., 1753
Réva vinná a její plodenství

Réva vinná (Vitis vinifera) je rostlina z čeledi révovitých. Někdy se označuje též jako evropská réva nebo jako ušlechtilá réva. Její plody (bobule) se nazývají hrozny (nesprávně hroznové víno), používají se k přímé konzumaci, k sušení a kandování a především jako surovina pro výrobu vína a dalších nápojů.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Vitis vinifera L., 1753 Vitis vinifera L., 1753 subsp. vinifera — réva vinná pravá

Nomenklatorická synonyma
Vitis vinifera L. var. sativa DC., 1805 (nom. superfl.)
Vitis vinifera L. subsp. sativa (DC.) Beger in Hegi, 1925 (nom. superfl.)
Taxonomická synonyma
=Vitis laciniosa L., 1753
=Vitis vinifera L. var. laciniosa (L.) Fiori, 1925
=Vitis corinthiaca Rafin., 1830
=Vitis cylindrica Rafin., 1830
=Vitis bryoniifolia Bunge, 1835
=Vitis amurensis Rupr., 1857
=Vitis alemannica Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis antiquorum Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis byzantina Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis deliciosa Andrasovsky in Jáv., 1925
=Vitis mediterranea Andrasovsky in Jáv., 1925

Vitis vinifera L., 1753 subsp. sylvestris (C.C.Gmel.) Hegi, 1925 (jako silvestris) — réva vinná lesní

Basionym
Vitis sylvestris C.C.Gmel., 1805
Nomenklatorická synonyma
Vitis vinifera var. sylvestris (C.C.Gmel.) Willd., 1809
Taxonomická synonyma
=Vitis vinifera DC., 1815 non L., 1753
=Vitis vinifera var. anebophylla Kolen., 1846
=Vitis vinifera var. trichophylla Kolen., 1846

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Odrůdy révy vinné.

Původní volně rostoucí réva lesní (Vitis vinifera subsp. sylvestris) vykazuje velkou rozmanitost hroznů v chuti, barvě, velikosti i tvaru bobulí. Díky její velké heterozygotnosti mohly postupně vzniknout tisíce kulturních odrůd révy vinné (Vitis vinifera subsp. vinifera), ať již samovolným křížením, nebo jako kultivary šlechtěním. Mezi nejvýznamnější odrůdy pěstované v Česku v současnosti patří zejména:

Popis[editovat | editovat zdroj]

Réva vinná je popínavá dřevnatá liána, pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí úponků. Mají-li možnost, pak jedinci divokých odrůd mohou ve volné přírodě dosahovat výšek až 30 m, přičemž průměr kmene u země může dosáhnout až 1,5 m; jsou popsány případy, kdy rostlina dosáhla výšky až 43 m. Jedinci kulturních odrůd na vinicích, které vinaři nenechávají dožít takového stáří, dorůstají výšky nejvýše 4 m při průměru kmene do 50 cm. Listy jsou v zásadě okrouhlé, se třemi až pěti laloky o průměru do 15 cm. Borka kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou sytěji zabarvené, žlutohnědé nebo červenohnědé. Květy žlutozelené barvy vytvářejí bohaté laty. Kulturní odrůdy (V. vinifera subsp. vinifera) jsou jednodomé, divoké (V. vinifera subsp. sylvestris) jsou dvoudomé. Plodem jsou bobule kulovitého, vejčitého, nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4–1,5 cm a délce až 2,5 cm; u divokých odrůd bývají drobnější. Jejich barvy jsou velmi rozmanité, od zelené, zelenožluté, žluté po červenou až tmavofialovou.

Kořeny běžně dosahují délky přes 10 m i na skalnatém podloží.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Kulturní formy se pěstují na vinicích. Vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny, a jsou světlomilné.
Topografie stanoviště
Svahovité pozemky mají pro pěstování révy vinné význam na jaře a na podzim jako ochrana proti mrazům.
Rovinaté pozemky nejsou pro produkci kvalitních vín příznivé. Expozice ke světovým stranám ovlivňují příjem slunečního záření. Pro pěstování jsou nejvhodnější jihovýchodní, jižní a jihozápadní expozice.
Absolutně nevhodné jsou severní.
Naproti tomu divoké formy rostou ve vlhkých lesích, převážně lužního typu, nebo v křovinách na březích vodních toků.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření zahrnuje jižní a střední Evropu; v nejteplejších obdobích čtvrtohor se divoké odrůdy dostaly až do jižní Skandinávie. Na východ oblast přirozeného výskytu zasahuje do Přední Asie, podhůří Kavkazu a Střední Asie. Roztroušeně se nachází i v oblasti Íránu a v severní Africe. V současné době severní hranice přirozeného areálu dosahuje přibližně 50° s. š.

Kulturní odrůdy se pěstují v mírném pásu celé zeměkoule.

V Česku existují dvě základní vinohradnické oblasti: česká a moravská.

Čechy se dále dělí do dvou podoblastí - Mělnické a Litoměřické.
Morava se dělí do čtyř podoblastí - Mikulovské, Slovácké, Velkopavlovické a Znojemské.
Jednotlivé oblasti se dělí detailněji podle jednotlivých vinařských obcí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Réva vinná je jednou z nejstarších kulturních rostlin pěstovaných člověkem. Původ kulturních odrůd V. vinifera subsp. vinifera není zcela jednoznačně vysvětlen; spekuluje se sice, že vznikla šlechtěním divoké révy vinné lesní (V. vinifera subsp. sylvestris), avšak někteří autoři toto zpochybňují a její genezi odvozují od dnes již vyhynulých třetihorních druhů.

V roce 2004 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů podle historicky dochovaných pramenů, dobových kreseb a analýz vzorků úředně nejstarší exemplář révy vinné na světě. je to tzv. "Stara trta", kterou můžeme najít ve slovinském Mariboru na nábřeží u řeky Dravy. Její věk se odhaduje na více než 440 let. Roste na jižní straně průčelí jednoposchoďové budovy. Kmen s průměrem 25 cm se ve výšce dvou metrů rozděluje na vodorovné vedení a její větve mají délku přes 15 m. Je to původní červená odrůda, je velmi plodná a je odolná proti nemocem a škůdcům. Původní zdroj: http://sl.wikipedia.org/wiki/Stara_trta

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Kořen révy napadené révokazem
Chemický postřik révy vinné, foto: Gene Daniels

Mezi nejnebezpečnější škůdce patří mšička révokaz (Viteus vitifoliae[1][2]), která saje na kořenech révy a způsobuje jejich uhnívání, v důsledku čehož dochází k úhynu celé rostliny. Tato mšice na přelomu 19. a 20. století zdecimovala vinice v celé Evropě. Nejdříve se objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky pravděpodobně spolu s okrasnou americkou révou (Vitis labrusca). Později se révokaz rozšířil po celém kontinentu, na Moravě se objevil poprvé v roce 1890 v Šatově. Révokazová kalamita způsobila likvidaci většiny vinic a musely být hledány cesty, jak tomuto škůdci čelit. Jako nejúčinnější se nakonec ukázalo štěpování odrůd evropské révy na odolné podnože vyšlechtěné z révy americké. Kromě toho byly vyšlechtěny hybridní rezistentní odrůdy, vzniklé křížením odrůd evropské révy s révou americkou. Protože jsou vinice stále révokazem napadeny, i v současnosti je nutné používat sazenice, které jsou vůči němu odolné. Mšička révokaz je v současnosti karanténním druhem.

Dalšími častými škůdci jsou vlnovník révový (Colomerus vitis) způsobující plstnatost lícu listů, sviluška ovocná (Panonychus ulmi) a s. chmelová (Tetranychus urticae) sající na listech a housenky obaleče jednopásého (Eupoecilia ambiguella) a obaleče mramorovaného (Lobesia botrana) poškozující rostliny žírem poupat a bobulí. Částečná poškození působí i zobonoska révová (Byctiscus betulae) a hálčivec révový (Calepitrimerus vitis). Samice zobonosek vykusují pruhy v listech a následně je stáčejí do kornoutků. Takto zničené listy opadávají. Hálčivec naopak saje na mladých listech, což může při silném napadení vézt k oslabení rostliny.

Mezi nejčastější choroby révy vinné patří virový roncet (způsobovaný virem roncetu révy vinné); houbové choroby padlí révové (Oidium tuckerii), plíseň révy vinné (způsobovaná houbou Plasmopara viticola) a šedá plesnivost čili plíseň šedá (způsobovaná vřeckovýtrusnou houbou Botryotinia fuckeliana).

Taxonomická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Práce na vinici, foto: Gene Daniels

V zahradnické, zemědělské a zejména vinařské literatuře je pro označování pěstované ušlechtilé révy rozšířeno používání jména Vitis vinifera subsp. sativa. Toto jméno v kategorii poddruhu zavedl do botanické nomenklatury ve svém obsáhlém mnohasvazkovém díle „Illustrierte Flora Mitteleuropas“ německý botanik Gustav Hegi z mnichovské univerzity, které vyšlo v roce 1925. Protože však jím publikovaný poddruh odpovídá základnímu typu V. vinifera, popsanému Linnéem již v roce 1753, což automaticky podle současných pravidel botanické nomenklatury implikuje existenci všech základních infraspecifických kategorií a tedy i V. vinifera subsp. vinifera, je nutno Hegiho jméno, i když platně publikované, považovat za mladší synonymum a jako takové je odmítnout jako jméno nadbytečné (nomen superfluum). To platí i pro basionym Hegiho jména V. vinifera var. sativa z roku 1805.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Vědecké jméno rodu Vitis bylo převzato z latinského názvu pro keř révy vinné, v přeneseném významu používaný též pro pojem „úponek“; druhový přívlastek vinifera vznikl sloučením kmenů latinských slov vinum (česky „víno“) a ferens („nesoucí“), ve významu „přinášející víno“.

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Réva se využívá i jako koření v kombinaci s malým množstvím vína k dochucování drůbeže, zvěřiny a masa vůbec. Z révy se vyrábí kvasný vinný ocet, vhodný do jarních salátů a oblíbené hrozinky či sultánky.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viteus vitifoliae (mšička révokaz) [online]. BioLib.cz, [cit. 2009-07-20]. Dostupné online.  
  2. KRAUS, Vilém; FOFFOVÁ, Zuzana; VURM, Bohumil, a kol. Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. [Praha] : Praga Mystica, 2005. ISBN 80-86767-00-0. S. 20.  
  3. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Réva vinná, s. 216.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 5. B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 1997. S. 442-444. ISBN 80-200-0590-0
  • CALLEC, Christian. Encyklopedie vína. Z nizozemského originálu přel. Petra Martínková. Čestlice: Rebo, 2000. 320 s. ISBN 80-7234-068-9
  • STEVENSON, Tom. Nová encyklopedie vín. Z anglického originálu přel. Vilém Beran Praha: Knižní klub, 2002. 600 s. ISBN 80-242-0856-3
  • STEVENSON, Tom. Světová encyklopedie vín : unikátní průvodce víny celého světa. Z anglického originálu přel. Josef Drozd, Dorota Pospíšilová, Karel Průša. Vyd. 2. Praha: Balios: Knižní klub, 1999. 502 s. ISBN 80-242-0222-0
  • KRAUS, Vilém; KUTTELVAŠER, Zdeněk; VURM, Bohumil. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Melantrich, 1997. 223 s. ISBN 80-7023-250-1
  • KRAUS, Vilém; FOFFOVÁ, Zuzana; VURM, Bohumil; KRAUSOVÁ, Dáša. Nová encyklopedie českého a moravského vína, 1. díl. Praha: Praga Mystica, 2005. Str. 48–49. ISBN 80-86767-00-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy na genofondové informace[editovat | editovat zdroj]