Růžovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Růžovité

růže svraskalá (Rosa rugosa)
růže svraskalá (Rosa rugosa)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Juss., 1789
Map-Rosaceae.PNG

Růžovité (Rosaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Zástupci čeledi se vyskytují po celém světě, největší druhové bohatství je v severním mírném pásu. Jsou to byliny i dřeviny s jednoduchými nebo složenými, nejčastěji střídavými listy. Květy jsou nejčastěji pětičetné s větším počtem tyčinek. Semeníky jsou velmi mnohotvárné, svrchní až spodní, srostlé, volné nebo z jediného plodolistu. Také plody jsou různých typů.

Růžovité jsou hojně zastoupeny i v české květeně, na našem území se vyskytuje asi 200 původních druhů z 19 rodů. Do této čeledi náleží většina důležitých ovocných dřevin mírného pásu a také mnoho okrasných dřevin. Další využití mají jako léčivé rostliny, z některých jsou získávány silice. Dřevo ovocných stromů má využití v řezbářství.

Růžovité jsou v současné taxonomii členěny na tři podčeledi: Dryadoideae, Rosoideae a Spiraeoideae. Původní členění na 4 podčeledi podle typu plodů se ukázalo jako umělé.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

hloh břekolistý (Cataegus pedicellata)

Růžovité jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny, keře a stromy. Rostliny jsou jednodomé nebo zřídka dvoudomé. Odění je nejčastěji z jednoduchých nebo i žlaznatých chlupů, někdy jsou přítomny chlupy hvězdovité. Rostliny mohou mít trny. Listy jsou obvykle střídavé (výjimečně vstřícné, např. u rodu růžovec - Rhodotypos), jednoduché nebo peřeně či dlanitě složené, s opadavými nebo vytrvalými palisty. Žilnatina (botanika) je dlanitá nebo zpeřená, čepel listů je na okraji nejčastěji zubatá, zuby jsou často zakončeny žlázkou. Květy jsou pravidelné, různého habitu od drobných bezkorunných zelenavých kvítků po nápadné velké květy, obvykle, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích různých typů nebo jednotlivé. V květu je přítomna češule (hypanthium), obvykle s nektáriovým diskem, volná nebo srůstající s plodolisty. Kalich i koruna jsou pětičetné, koruna u některých rodů chybí (Acaena, Lachemilla, Aphanes, Polylepis). Tyčinky jsou volné, nejčastěji je jich 15 až mnoho, řidčeji je jejich počet redukován na 10, 5 nebo dokonce na jedinou tyčinku (rod Aphanes). Gyneceum je velmi mnohotvárné, svrchní až spodní, složeno z jednoho až mnoha volných nebo do různého stupně srostlých plodolistů. V každém plodolistu je 1 až mnoho (nejčastěji 2) vajíček. Počet čnělek odpovídá počtu plodolistů. Plodem je peckovice, malvice, tobolka nebo souplodí měchýřků, nažek nebo peckoviček. [1] [2] [3]

Většina zástupců čeledi je opylována hmyzem, přičemž nejsou známy specializované vazby na konkrétní opylovače. Některé rody (Acaena, Lachemilla, Polylepis) jsou větrosprašné.[2] Semena mnohých růžovitých s dužnatými plody jsou šířena trusem zvířat. Jiné druhy, např. plazilka (Acaena) a řepík (Agrimonia), mají plody se štětinami nebo háčky, které se zachytávají na zvířecí srsti.[2]

Zástupci podčeledi Dryadoideae fixují vzdušný dusík prostřednictvím symbiosy s bakteriemi Frankia ze skupiny aktinobakterií.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Navzdory velké různorodosti v morfologii květních orgánů jsou růžovité dobře vyhraněnou a monofyletickou skupinou, což potvrzují i molekulární výzkumy.

Klasické dělení na 4 podčeledi na základě typu plodů (Maloideae, Prunoideae, Rosoideae a Spiraeoideae) se ukázalo jako nepřirozené a nekoresponduje s výsledky molekulárních studií, přičemž jako nesourodá skupina se ukázala především podčeleď Spiraeoideae (tak jak byla chápána dříve).[1]

Systém APG dělí růžovité na 3 podčeledi:

  • Dryadoideae - bazální skupina růžovitých, charakteristická je asociace s dusík fixujícími bakteriemi rodu Frankia, vajíčka jsou přímá, plodem jsou nažky, obsahují sorbitol a kyanogenní glykosidy. Obsahuje jen 4 rody (Dryas, Cercocarpus aj.)
  • Rosoideae - na základě molekulárních studií definovány úžeji než v dřívějším pojetí. Byliny a keře, gyneceum je obvykle složeno z mnoha plodolistů, obsahují kyselinu ellagovou, až na výjimky nejsou přítomny kyanogenní glykosidy, sorbitol a flavony. Náleží sem např. rody Acaena, Agrimonia, Alchemilla, Filipendula, Fragaria, Potentilla, Rosa, Rubus, Sanguisorba aj.

Mezirodové vztahy uvnitř těchto 3 větví jsou stále z větší části nedořešené.[1] [4]

Rod Quillaja byl na základě výsledků molekulárních analýz přeřazen do řádu vítodotvaré (Polygalales). [1] Ke změnám došlo ve vymezení některých rodů. Rody zábělník (Comarum) a mochnovec (Dasiphora) byly vřazeny do rodu mochna (Potentilla), rod kuklice (Sieversia) do rodu kuklík (Geum). Velké změny se týkají rodu slivoň (Prunus). Tento rod je dnes chápán široce a zahrnuje rody třešeň a višeň (dříve Cerasus), bobkovišeň (dříve Laurocerasus), mandloň (dříve Amygdalus), broskvoň (dříve Persica), meruňka (dříve Armeniaca), střemcha (dříve Padus), mahalebka (dříve Padellus, příp. Cerasus) a slivoň (Prunus).

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi obsahové látky vyskytující se u čeledi růžovité náleží kyanogenní glykosidy (amygdalin v semenech, prunasin a další), kyselina ellagová, sorbitol, flavony, třísloviny (ellagotaniny), triterpeny a triterpenové saponiny. Alkaloidy jsou přítomny jen velmi zřídka, výjimkou jsou diterpenoidní alkaloidy (tzv. spiradiny) u tavolníku (Spiraea). Hojné jsou ovocné kyseliny (kyselina sorbová, vinná, citronová, askorbová, jablečná a další). [5] [6]

Růžová silice obsahuje především triterpenové alkoholy: geraniol, citronellol a nerol.[6]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

mapa rozšíření čeledi růžovité

Čeleď zahrnuje přes 2500 druhů v asi 90 rodech. Je kosmopolitně rozšířena s největší druhovou pestrostí v mírném pásu severní polokoule. Některé rody, např. Acaena a Polylepis, mají centra druhové diversity na jižní polokouli. V tropech je jejich výskyt omezen především na vyšší polohy, v nížinných deštných lesích jsou zastoupeny jen velmi málo.[2] Rozsáhlý areál má např. ostružiník (Rubus), jehož původní oblast rozšíření zahrnuje 6 kontinentů.[1]

Česká květena[editovat | editovat zdroj]

růže rolní (Rosa arvensis)

V původní české květeně je zastoupeno 19 rodů a asi 200 druhů růžovitých. Téměř polovinu z tohoto počtu (asi 96 druhů) tvoří ostružiníky (Rubus), které náleží k taxonomicky nejobtížnějším skupinám středoevropské květeny. Dalším hojně zastoupeným rodem je mochna (Potentilla, 24 druhů), kontryhel (Alchemilla, 21 druhů) a růže (Rosa, asi 14 druhů). Z dřevin se na našem území jako původní dále vyskytuje jabloň lesní (Malus sylvestris), hrušeň polnička (Pyrus pyraster), rod slivoň (Prunus, střemcha, mandloň, trnka, třešeň, 6 původních druhů), jeřáb (Sorbus, 14 druhů, většina z nich hybridogenního původu), skalníky (Cotoneaster, 2 druhy), hlohy (Crataegus, 4 druhy) a tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). Z bylin se mimo výše zmíněné mochny a kontryhelu u nás vyskytují řepík (Agrimonia, 2 druhy), nepatrnec (Aphanes, 2 druhy), řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides), udatna lesní (Aruncus vulgaris), tužebník (Filipendula, 2 druhy), jahodník (Fragaria, 3 druhy), kuklík (Geum, 3 druhy včetně rodu Sieversia, kuklice) a krvavec (Sanguisorba, 2 druhy),

Z pěstovaných okrasných dřevin občas zplaňují některé tavolníky (Spiraea), tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius), růže (např. růže svraskalá, Rosa rugosa), kdouloň obecná (Cydonia oblonga), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), muchovník oválný (Amelanchier ovalis), mišpule obecná (Mespilus germanica), z bylin jahodka indická (Duchesnea indica). Vzácně jsou k nám zavlékány kuklík alepský (Geum aleppicum) a mochna prostřední (Potentilla intermedia).

Mezi kriticky ohrožené druhy na území ČR náleží kontryhel rozeklaný (Alchemilla fissa, jen v karových jámách Krkonoš), mandloň nízká (Prunus nana, jižní Morava), nepatrnec pískomilný (Aphanes australis), mochna drobnokvětá (Potentilla micrantha, Bílé Karpaty), mochna rozkladitá (Potentilla patula, jižní Morava), mochna jahodovitá (Potentilla sterilis, střední Morava), ostružiník moruška (Rubus chamaemorus, Krkonoše) a jeřáb krkonošský (Sorbus sudetica, Krkonoše). Mezi v ČR vyhynulé taxony náleží růže rolní (Rosa arvensis) a kontryhel krkonošský (Alchemilla corcontica). [7]

Evropská květena[editovat | editovat zdroj]

V evropské květeně jsou mimo rodů obsažených i v naší původní květeně zastoupeny ještě rody dryádka (Dryas, 2 druhy), muchovník oválný (Amelanchier ovalis), mišpule obecná (Mespilus germanica), hlohyně ohnivá (Pyracantha coccinea), mochnička (Waldsteinia, 2 druhy), zubatka (Sibbaldia, 2 druhy), sibiřanka hladká (Sibiraea altaiensis na Balkáně) a středomořský keř astivida trnitá (Sarcopoterium spinosum). [8]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Většina ovocných dřevin mírného pásu náleží do čeledi růžovité, ceněné je také jejich dřevo. Náleží sem i mnoho okrasných dřevin, především keřů. Některé druhy z této čeledi jsou používány v lékařství a léčitelství.

Potraviny[editovat | editovat zdroj]

Ve střední Evropě je z hlavních ovocných dřevin původní jen třešeň ptačí (Prunus avium, syn. Cerasus avium). Višeň obecná (Prunus cerasus, syn. Cerasus vulgaris) pochází z oblasti od jihovýchodní Evropy po Indii, slivoň švestka (slivoň domácí, Prunus domestica) z oblasti Kavkazu, slivoň obecná (Prunus insititia) z jihozápadní Asie, slivoň třešňová (myrobalán, Prunus cerasifera) od Balkánu po Střední Asii, meruňka obecná (Prunus armeniaca, syn. Armeniaca vulgaris) a broskvoň obecná (Prunus persica, syn. Persica vulgaris) z Číny. Hrušeň obecná (Pyrus communis) a jabloň domácí (Malus domestica) jsou staré kulturní rostliny, vzniklé mnohonásobným křížením.[5] Jedlé peckovice většinou místního významu poskytují i různé druhy subtropických slivoní: americké druhy Prunus angustifolia, P. americana a P. subcordata a asijské druhy Prunus caspica, P. iranica, P. ursina, P. involucrata a P. salicina.[9]

Jako drobné ovoce jsou u nás pěstovány jahodník obecný (Fragaria vesca), maliník obecný (Rubus idaeus), ostružiníky (Rubus spp.), jedlé kultivary jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), méně často jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), různé druhy muchovníku (Amelanchier) a temnoplodec (Aronia). Sbírány jsou i plody trnky (Prunus spinosa) a třešně křovité (Prunus fruticosa).[5] Jedlé jsou také malvice různých subtropických druhů hlohu (středomořské a asijské Crataegus azarolus, C. orientalis, C. pontica a americké C. flava, C. mexicana a C. stipulosa).[9]

Lokvát neboli japonská mišpule (mišpulník japonský, Eryobotrya japonica) pochází z východní Asie a pěstuje se i ve Středomoří. Strom kvete na podzim, příjemně chutnající plody dozrávají na jaře, v době kdy jiné ovoce ještě není k dispozici. [9] Mandloň obecná (Prunus dulcis, syn. Amygdalus communis) pochází z Přední a Střední Asie. Mimo těchto míst je dnes nejvíce pěstována ve Středomoří. Ze severovýchodních oblastí Jižní Ameriky pochází vysoký strom Acioa guianensis, poskytující peckovice s chutnými jádry. [9]

Technické rostliny[editovat | editovat zdroj]

Růžová silice je získávána především z růže damašské (Rosa damascena) a růže galské (Rosa gallica).[9]

Severoamerická střemcha pozdní (Prunus serotina) poskytuje dřevo ceněné na nábytek a v řezbářství. Využíváno je i dřevo ovocných stromů - jabloně, hrušně, třešně, švestky, dále různé jeřáby - jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb muk (Sorbus aria). Dřevo ovocných stromů je dobře opracovatelné a po napaření často získává načervenalou barvu. Je využíváno v nábytkářství, na rukojeti, řezbářské práce a drobné předměty. [10]

Okrasné rostliny[editovat | editovat zdroj]

Okrasné růže, jedny z nejoblíbenějších zahradních rostlin na světě, jsou komplexní hybridy asi 9 původních divokých druhů.[1] Růže svraskalá (Rosa rugosa), pocházející z východní Asie, je v současnosti pro svoji odolnost hojně vysazována kolem dálnic a na zpevňování svahů. [11]

Jako okrasné stromy jsou nejčastěji pěstovány jeřáby (Sorbus), různé druhy a kultivary ozdobných třešní, višní, střemch a sakur (rod Prunus) a ozdobné jabloně (Malus). Z víceméně keřovitých okrasných dřevin je pěstován nejčastěji skalník (Cotoneaster), tavolník (Spiraea), bobkovišeň (Prunus, syn. Laurocerasus), tavola (Physocarpus), kdoulovec (Chaenomeles), mochnovec (Potentilla, syn. Dasiphora), hlohyně (Pyracantha), zákula japonská (Kerria japonica), jeřábovec (Sorbaria), hloh (Crataegus), hroznovec (Exochorda), muchovník (Amelanchier), temnoplodec (Aronia) a ostružiník (Rubus). Spíše ojediněle se pěstuje celá řada dalších druhů keřů: kdouloň obecná (Cydonia oblonga), celoterčník různobarvý (Holodiscus discolor), aflatunie (Louiseania), madenie bělavá (Maddenia hypoleuca), mišpule obecná (Mespilus germanica), neilie (Neillia), neviusie alabamská (Neviusia alabamensis), vonivka třešňovitá (Omleria cerasiformis), lístkovec větevnatý (Peraphyllum ramosissimum), blýskalka (Photinia), prinsepie (Prinsepia), pakdoule čínská (Pseudocydonia sinensis), korunatka (Stephanandra), stranvésie Davidova (Stranvaesia davidiana), růžovec zákulovitý (Rhodotypos scandens), mandloň nízká (Prunus nana, syn. Amygdalus nana). Vzácně se pěstují různé mezirodové křížence, např. kříženec jeřábu s temnoplodcem (jeřáboplodec, xSorbaronia) a jeřábu s hrušní (hruškojeřáb, xSorbopyrus auricularis).

Mezi zahradní trvalky náleží různé druhy rodu kuklík (Geum), mochna (Potentilla), konryhel (Alchemilla) a tužebník (Filipendula), jako půdopokryvná je pěstována jahodka indická (Duchesnea indica) a mochnička (Waldsteinia). Jako skalničky jsou pěstovány drobné poléhavé keříky rodu dryádka (Dryas) a půdopokryvné plazivé byliny až polokeře rodu plazilka (Acaena), pocházející z Nového Zélandu a z And. [12]

Lékařství a léčitelství[editovat | editovat zdroj]

slivoň mume (Prunus mume)

Kontryhel (Alchemilla) je používán zevně i vnitřně jako účinný prostředek při tlumení menstruačního krvácení i při dalších gynekologických obtížích. Plody kdouloně obecné (Cydonia oblonga) se již od časů Hildegardy z Bingenu používají při revmatismu. Účinným antirevmatikem je také květ a plod jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Hloh obecný (Crataegus laevigata) má příznivý vliv na srdeční činnost, rozšiřuje věnčité tepny a je využíván v geriatrii. Plody střemchy obecné jsou používány proti průjmům a na vypocení. Nať řepíku lékařského stimuluje činnost žlučníku a jater, zlepšuje trávení a zevně je používána při kožních chorobách. List jahodníku obecného (Kokotis Posiflis) je používán jako součást různých bylinných směsí. [13] [14] Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) obsahuje stejně jako vrbová kůra salicin, látku která dala vzniknout kyselině acetylsalicylové neboli aspirinu. [15]

V čínské medicíně jsou využívány plody hlohu klínovitého (Crataegus cuneata), podávané především při různých poruchách trávení. Odvar z listů mišpulníku japonského (lokvát, Eriobotrya japonica) je používán jako prostředek posilující žaludek, uvolňující hleny při chronické bronchitidě, při vykašlávání krve a dalších obtížích. Nakládané plody slivoně mume (Prunus mume) pikantní chuti se používají při střevních potížích, chronickém kašli, krvi v moči či stolici. [16] Jsou pod jménem švestičky umeboshi dováženy i do České republiky.

Kůra slivoně africké (Prunus africana) obsahuje fytosteroly a je součástí průmyslově vyráběných antiprostatik. [6]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Acaena, Adenostoma, Agrimonia, Alchemilla, Amelanchier, Aphanes, Aremonia, Aronia, Aruncus, Bencomia, Cercocarpus, Chaenomeles, Chamaebatia, Chamaebatiaria, Chamaemeles, Chamaerhodos, Cliffortia, Coleogyne, Coluria, Cormus, Cotoneaster, Cowania, Crataegus, Cydonia, Dichotomanthes, Docynia, Dryas, Drymocallis, Duchesnea, Eriobotrya, Exochorda, Fallugia, Filipendula, Fragaria, Geum, Gillenia, Guamatela, Hagenia, Hesperomeles, Holodiscus, Horkelia, Horkeliella, Ivesia, Kageneckia, Kelseya, Kerria, Leucosidea, Lindleya, Luetkea, Lyonothamnus, Maddenia, Malacomeles, Malus, Margyricarpus, Mespilus, Neillia, Neviusia, Novosieversia, Oemleria, Orthurus, Osteomeles, Pentactina, Peraphyllum, Petrophytum, Photinia, Physocarpus, Pleiosepalum, Polylepis, Potaninia, Potentilla, Prinsepia, Prunus, Pseudocydonia, Purpusia, Purshia, Pyracantha, Pyrus, Rhaphiolepis, Rhodotypos, Rosa, Rubus, Sanguisorba, Sarcopoterium, Sibbaldia, Sibbaldiopsis, Sibiraea, Sieversia, Sorbaria, Sorbus, Spenceria, Spiraea, Spiraeanthus, Stellariopsis, Stephanandra, Tetraglochin, Vauquelinia, Waldsteinia, Xerospiraea [4]

Mezirodoví kříženci: xCrataemespilus, xMargyracaena, xPyronia, xSorbaronia, xSorbopyrus

Chiméry: +Crataegomespilus

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c d SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. Flora of China: Rosaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4.  
  6. a b c JAHODÁŘ, Luděk. Farmakobotanika. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1225-9.  
  7. ČEŘOVSKÝ, J. et al.. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava : Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8.  
  8. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  9. a b c d e VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  10. WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.  
  11. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  12. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  13. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A.. Herbář léčivých rostlin 2. díl. Praha : Eminent, 1995. ISBN 978-80-7281-368-1.  
  14. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A.. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha : Eminent, 1996. ISBN 978-80-7281-378-0.  
  15. CASTLEMAN, Michael. Velká kniha léčivých rostlin. Praha : Columbus, 2004. ISBN 80-7249-177-6.  
  16. VALÍČEK, Pavel et al.. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové : Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]