Slivoň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slivoň

Květ mandloně
Květ mandloně
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: slivoň (Prunus)
L.
Synonyma
  • Amygdalus L.
  • Armeniaca Scop.
  • Cerasus Mill.
  • Laurocerasus Duh.
  • Padellus .
  • Padus Mill.
  • Persica Mill.
  • bobkotřešeň
  • bobkovišeň
  • broskvoň
  • mahalebka
  • mandloň
  • meruňka
  • střemcha
  • třešeň
  • višeň[1]
květy meruňky

Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých. V současnosti se do něj zahrnuje velké množství ovocných dřevin, jako jsou švestka, višeň, bobkovišeň, třešeň, bobkotřešeň, mandloň a broskvoň. Do tohoto rodu však patří i druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, mahalebka, sakura a meruňka. Ze slivoní byl vypěstován hybrid broskvomandloň.

Na světě je kolem 430 druhů rodu Prunus, převážně rostoucích v mírných šířkách severní polokoule. Květy jsou většinou bílé až růžové, s pěti korunními lístky a pěti kališními lístky. Rostou samostatně nebo v květenstvích. Plodem je vždy peckovice s relativně velkou peckou uvnitř. Listy jsou jednoduché a na okraji zubaté.

V minulosti byl velký problém s taxonomií tohoto rodu, ale dnes je jisté, že taxon Prunus je monofyletický.

Užití[editovat | editovat zdroj]

V rodu Prunus je mnoho druhů ovoce, které se konzumují. Některé druhy se však užívají i jako okrasné rostliny.

Mezi slivoně patří složením těla i mango, ale protože je to tropická plodina, nepočítá se mezi tyto rostliny.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Odrůdy slivoní se zřídka pro hospodářské účely množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním a některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním.

Podnože[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Podnože pro slivoň.

Podnože pro švestky jsou úspěšně pěstovány na řadě různých podnoží. V Nové Anglii a Severoatlantických Státech je za nejvhodnější podnož považován myrobalán, ačkoli některé z japonských švestek jsou očkovány na broskev, zvláště v písečné půdě, a některý z domácích druhů jsou štěpovány na americké podnože. Někteří školkaři dávají přednost podnoži St. Julien, která je však dosti drahá.

V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán. Myrobalán je velmi různorodý ve vlastnostech, a má různý vliv na naštěpované odrůdy, takže způsobuje různě intenzivní růst naštěpovaných odrůd a rozdílný nástup do plodnosti, plodnost stromů atp. Má také různou afinitu. Je však značně přizpůsobivý půdním podmínkám. Většina ušlechtilých odrůd slivoní s myrobalánem dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků.

Hnojení[editovat | editovat zdroj]

Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300q na hektar nejméně jednou za tři roky.[2]

Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. [2]

Nejznámější druhy[editovat | editovat zdroj]

Hybridy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prunus na anglické Wikipedii.

  1. Prunus (slivoň) [online]. BioLib.cz, [cit. 2008-11-17]. Dostupné online.  
  2. a b VÁVRA, Miloslav. ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. [s.l.] : 1. vyd. Praha: ČSAV, 1963. S. 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.. (čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Třešně - ovoce

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]