Válka v Bosně a Hercegovině

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Válka v Bosně a Hercegovině
Konflikt: Válka v Jugoslávii
hořící budova parlamentu v Sarajevu; Ratko Mladić s bosenskosrbským vojákem; norský voják UNPROFOR
hořící budova parlamentu v Sarajevu; Ratko Mladić s bosenskosrbským vojákem; norský voják UNPROFOR
Trvání: 1. březen 1992 - 14. prosinec 1995
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Bosna a Hercegovina
Casus belli: vzrůst nacionalismu
Výsledek: Etnické čistky, zabíjení civilistů, vlna uprchlíků. Mír na základě Daytonské dohody rozdělení Bosny a Hercegoviny podle etnického klíče.
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of the Croatian Republic of Herzeg-Bosnia.svg Herceg Bosna
Chorvatsko Chorvatsko

Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Bosna a Hercegovina


NATO (1993-1995)

Flag of SFR Yugoslavia.svg Jugoslávská lidová armáda (do 1992)
Flag of Republika Srpska.svg Republika srbská
Flag of the Republic of Western Bosnia (1995).svg Autonomní oblast západní Bosna (1993-1995)
Velitelé
Chorvatsko Franjo Tuđman (prezident Chorvatska)
Chorvatsko Franjo Tuđman (prezident Chorvatska)
Chorvatsko Janko Bobetko (náčelník štábu)
Flag of the Croatian Republic of Herzeg-Bosnia.svg Mate Boban (prezident Herceg Bosna)
Flag of the Croatian Republic of Herzeg-Bosnia.svg Milivoj Petković (náčelník štábu)

Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Alija Izetbegović (prezident Bosny a Hercegoviny)
Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Alija Izetbegović (náčelník štábu)
Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Enver Hadžihasanović (náčelník štábu)
Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Rasim Delić (náčelník štábu)


Flag of NATO.svg Leighton W. Smith

Flag of SFR Yugoslavia.svg Slobodan Milošević (prezident Srbska)
Flag of Republika Srpska.svg Radovan Karadžić (prezident Republiky Srbské)
Flag of Republika Srpska.svg Ratko Mladić (náčelník štábu)
Flag of Republika Srpska.svg Vojislav Šešelj (vůdce milice)
Flag of the Republic of Western Bosnia (1995).svg Fikret Abdić
Síla
Ztráty
{{{poznámky}}} ~ 100 000 mrtvých celkem
1,8 miliónu uprchlíků[1]
~ 100 000 mrtvých celkem
1,8 miliónu uprchlíků[1]

Válka v Bosně a Hercegovině, obecně známá také jako Bosenská válka za nezávislost, byl mezinárodní ozbrojený konflikt, který probíhal od března roku 1992 do listopadu roku 1995 na území Bosny a Hercegoviny. Do tohoto konfliktu bylo zapojeno několik stran a jejich armád, které spolu v důsledku nestability a mocenských nároků v této oblasti bojovaly po více jak tři a půl roku a válka byla označována za nejkrvavější z konfliktů té doby v Jugoslávii.

Předválečná situace[editovat | editovat zdroj]

Rozpad Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Rozpad socialistické Jugoslávie byl začátkem všech konfliktů na Balkánském poloostrově. Národní socialistické strany přestávaly být koncem osmdesátých let 20. století těmi nejmocnějšími a do popředí zájmů se dostávaly strany nacionalistické a separatistické. To bylo patrné zejména v Srbsku, Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. V menší míře i ve Slovinsku a Makedonii.

V březnu 1989 nabrala politická krize v Jugoslávii nových rozměrů po přijetí změn v srbské ústavě, které omezovaly pravomoci autonomních oblastí Kosovo a Vojvodina. Obě autonomie navíc měly po jednom hlase v jugoslávském federativním shromáždění, ovšem díky změnám, které prosadil Slobodan Milošević prakticky získalo tyto hlasy Srbsko a mělo tak se svými třemi hlasy z osmi celkově velký vliv na fungování federace. Tato situace vedla k námitkám z jiných svazových republik, které vyzývaly k reformě jugoslávské federace.

Na mimořádném 14. kongresu Svazu komunistů Jugoslávie, dne 20. ledna 1990, se delegace republik nemohly shodnout na hlavních otázkách budoucnosti jugoslávské federace, v důsledku čehož slovinští a chorvatští delegáti opustili kongres. Slovinská delegace v čele s Milanem Kučanem požadovala demokratické změny a volnější federaci, zatímco srbská delegace v čele s Miloševićem byla kategoricky proti tomu. Tento akt je považován za začátek konce Jugoslávie.

Vedle sporů na úrovni federace se na rozpadu značně podepsal vliv jednotlivých nacionalistických skupin, z nichž jedna z nejvýznamnějších byla Chorvatská demokratická unie vedená Franjo Tuđmanem.

Karađorđevská dohoda[editovat | editovat zdroj]

Karađorđevská dohoda byla tajná dohoda mezi Franjo Tuđmanem a Slobodanem Miloševićem ohledně přerozdělení si území Bosny a Hercegoviny mezi Srbsko a Chorvatsko. Jednání se uskutečnilo již v březnu 1991 v srbské obci Karađorđevo.

Předválečná situace v Bosně a Hercegovině[editovat | editovat zdroj]

Bosna a Hercegovina byla multietnickým územím, kde 43 procent obyvatelstva tvořili Bosňáci, 31% Srbové a 17% Chorvaté. V listopadu 1990, kdy se konaly první volby za účasti několika politických stran, vyhrály bosňanská Stranka demokratske akcije, srbská Srpska demokratska stranka a chorvatská Hrvatska demokratska zajednica (Chorvatská demokratická unie).

Strany si rozdělily funkce v Socialistické republice Bosna a Hercegovina takto:prezident - Bosňák, předseda parlamentu - Srb a ministerský předseda - Chorvat.

Srbští členové parlamentu ovšem opustili 24. října 1991 sídlo parlamentu v Sarajevu, a vytvořili shromáždění Narodna skupština Republike Srpske, což znamenalo konec tri-etnické koalice, která byla zřízena po volbách v roce 1990.

Tato politická skupina vyhlásila 9. ledna 1992 Srbskou republiku Bosny a Hercegoviny, která se následně stala Republikou srbskou v srpnu 1992.

Chorvatská unie Herceg Bosna[editovat | editovat zdroj]

Chorvatská unie Herceg Bosna (Hrvatska zajednica Herceg-Bosna) byla vlastně odnoží Chorvatské demokratické unie Franjo Tuđmana. Chorvatští nacionalisté v Bosně a Hercegovině pod vedením politiků jako Mate Boban, Dario Kordić, Jadranko Prlić a Ignac Koštroman vyhlásili 18. listopadu 1991 politickou, ekonomickou, kulturní a geografickou oddělenost od Bosny a Hercegoviny.

Referendum o nezávislosti Bosny a Hercegoviny[editovat | editovat zdroj]

Po vyhlášení nezávislosti Slovinska a Chorvatska na Socialistické federativní republice Jugoslávie v roce 1991 uspořádala Bosna a Hercegovina přes odpor bosenských Srbů, kteří chtěli vytvořit federaci se Srbskem a Černou Horou, referendum o nezávislosti ve dnech 29. února a 1. března 1992. Shromáždění bosensko-srbských politiků vyzvalo srbské obyvatelstvo k bojkotu referenda. Počet voličů v referendu byl 64 %[2] a výsledek byl 99,43% ve prospěch nezávislosti. Nezávislost byla vyhlášena dne 5. března 1992 v parlamentu. Po tomto aktu začaly ozbrojené blokády silnic, převážně ze strany Srbů.

Carrington-Cutileirův plán[editovat | editovat zdroj]

Hrozba války v zemi si vynutila zasedání Evropského společenství a dalších států v září 1991. Carrington-Cutileirův plán byl pojmenovaný podle jeho tvůrců - lorda Petera Carringtona a portugalského velvyslance José Cutileira. Plán spočíval v rozdělení území podle majoritních etnik na všech úrovních správy. Nejprve byl plán přijat všemi třemi stranami, ale nakonec prezident Bosny a Hercegoviny, Bosňák Alija Izetbegović od plánu ustoupil a jednání tak ztroskotala.

Zbrojní embargo[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. září 1991 vydala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci RB OSN 713 o uvalení zbrojního embarga pro všechny státy bývalé Jugoslávie. Embargo postihlo nejvíce armádu Bosny a Hercegoviny, protože Srbsko vlastnilo většinu vojenského arsenalu komunistické armády Jugoslávie a chorvatská armáda mohla využít pašování zbraní přes své pobřeží. Pakliže Srbsko vlastnilo většinu výbavy po rozpadlé Jugoslávii, na území Bosny bylo více než 55% zbrojařských závodů a kasáren. Ovšem nedostatek surovin, elektrické energie pro výrobu a srbská správa mnoha podniků, nutilo BaH apelovat na embargo, protože v očekávání válečného konfliktu potřebovala BaH zbraně. Embargo zrušeno nebylo, proti se postavilo Spojené království, Rusko a Francie.

Válka[editovat | editovat zdroj]

Prvním reálným konfliktem v Bosně byl spor mezi Srby a Bosňáky. V druhém dni referenda o nezávislost 1. března 1992 byl na srbské svatbě v Sarajevu zabit otec ženicha Nikola Gardović, kterého Srbové považují za první oběť války. Naproti tomu Bosňáci a Chorvaté považují za první oběti civilisty z obce Ravno, které vyvraždila Jugoslávská lidová armáda 30. září 1991, v průběhu obléhání města Dubrovník.

Dne 19. září Jugoslávská lidová armáda (JNA) přesunula některé svoje jednotky do oblasti kolem města Mostar, kde obyvatelé veřejně protestovali proti vládě.

Pád Srebrenice a Žepy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Srebrenický masakr.

6. květen 1993 RB OSN přijala rezoluci č. 824, kterou bylo město Sarajevo, Tuzla, Bihać, Goražde, Žepa a Srebrenica a jejich okolí vyhlášena bezpečnými zónami pod ochranou OSN. 11. července 1995 Bosenskohercegovští Srbové dobyli bosňáckou enklávu Srebrenici, kterou obléhali od léta 1992. Z města bylo evakuováno na 25 000 lidí, většinou do oblasti Tuzly. Nejasný zůstal osud asi patnácti tisíc bosňáckých mužů, kteří byli při obsazování města zajati. Část z nich se probila do Tuzly, ostatní byli pobiti. 25. července dobyly srbské síly Žepu, další takzvanou bezpečnou zónu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1992-1995: Válka v Bosně [online]. 2008-08-23, [cit. 2014-08-23]. Dostupné online.  
  2. Zpráva k výročí referenda na portálu Dnevni Avaz (bosensky)
  3. chronologický přehled událostí v Bosně a Hercegovině v letech 1992-1995

Kategorie War in Bosnia and Herzegovina ve Wikimedia Commons