Jadranko Prlić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jadranko Prlić
Stranická příslušnost
ČlenstvíHrvatska demokratska zajednica Bosne i Hercegovine
Narození10. června 1959 (64 let)
Đakovo
Alma materUniverzita v Sarajevu
Univerzita v Mostaru
Profesepolitik, ekonom, vysokoškolský učitel a válečný zločinec
CommonsJadranko Prlić
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jadranko Prlić (česky Jadranko Prlič; * 10. června 1959, Đakovo, Jugoslávie, dnes Chorvatsko) je někdejší vůdce bosenských Chorvatů a politik, který v letech 1993 až 1996 sloužil jako předseda vlády Chorvatské republiky Hercegovina-Bosna, neuznané entity v Bosně a Hercegovině.[1] V letech 1994 až 1996 byl spolkovým ministrem obrany a v letech 1997 až 2001 prvním ministrem zahraničních věcí po Daytonské dohodě.

V květnu 2013 byl Prlić odsouzen na 25 let Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), sídlícím v nizozemském Haagu, za válečné zločiny proti Bosňákům během chorvatsko-bosňácké války.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1975 vstoupil do Svazu komunistů. V roce 1987 získal doktorát na Ekonomické fakultě v Sarajevu a posléze působil jako univerzitní profesor ekonomie na univerzitě v Mostaru.[3][4] Než se stal řádným profesorem, prošel všemi úrovněmi profesury. V roce 1989 se Prlić stal viceprezidentem státní výkonné rady Bosny a Hercegoviny. Během voleb v roce 1990 a bezprostředně po nich zastával funkci úřadujícího prezidenta vlády Bosny a Hercegoviny. Začátkem března 1992 odcestoval do Spojených států, aby studoval americký přístup k tržní ekonomice. Po jeho návratu do Mostaru bylo město v obležení a Prlić se připojil k chorvatské radě obrany a aktivně se účastnil války.[5] Od roku 1993 zastával úřad předsedy vlády samozvané Chorvatské republiky Herceg-Bosna.[6]

Obžaloba[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii uvádí, že jako přední politik Chorvatské rady obrany nebo HVO měl Prlić na počátku 90. let téměř úplnou moc a kontrolu nad vládou Chorvatské republiky Herceg-Bosna. Proto jako vůdce vlády HVO měl pravomoc odstranit vojenské civilní velitele, kteří se podíleli na nařízených zločinech proti lidskosti. Měl moc zavřít koncentrační tábory HVO.[7]

Byl obviněn z:[8]

  • 9 případů závažných porušení ženevských konvencí (úmyslné zabíjení; nelidské zacházení (sexuální napadení); nezákonná deportace civilisty; nezákonné přemístění civilisty; nezákonné zadržování civilisty; nelidské zacházení (podmínky uvěznění); nelidské zacházení; rozsáhlé zničení majetku, neodůvodněné vojenskou nutností a provedené nezákonně a svévolně; přivlastnění majetku, neodůvodněné vojenskou nutností a provedené nezákonně a svévolně)
  • 9 počet případů porušení zákonů nebo válečných zvyklostí (kruté zacházení (podmínky uvěznění); kruté zacházení; nezákonná práce; svévolné ničení měst, městeček nebo vesnic nebo ničení neodůvodněné vojenskou nutností; ničení nebo úmyslné poškození institucí oddaných náboženství nebo vzdělání; drancování veřejného nebo soukromého majetku; nezákonné útoky na civilisty; nezákonné vyvolávání teroru na civilistech; kruté zacházení)
  • 8 trestných činů proti lidskosti (pronásledování z politických, rasových a náboženských důvodů; vražda; znásilnění; deportace; nelidské činy (násilné přemístění); uvěznění; nelidské činy (podmínky uvěznění); nelidské činy)

Odsouzení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Chorvatsko-bosňácká válka a válka v Bosně a Hercegovině.

9. května 2013 ICTY prvoinstančním verdiktem odsoudil Prliće k 25 letům vězení z válečných zločinů, spočívajících zejména v pronásledování a etnických čistkách, spáchaných na bosenských muslimech v rámci války v Jugoslávii v 90. letech 20. století.[9]. Tribunál rovněž odsoudil pět dalších válečných vůdců ze společného procesu: ministra obrany Herceg-Bosny Bruna Stojiće (20 let), vojenské důstojníky Slobodana Praljaka (20 let) a Milivoje Petkoviće (20 let), velitele vojenské policie Valentina Ćoriće (16 let) a vedoucího výměny vězňů a vazebních zařízení Berislava Pušiće (10 let). Sněmovna rozhodla většinou, přičemž předsedající soudce Jean-Claude Antonetti nesouhlasil, že se účastnili společného zločinného plánu (Joint criminal enterprise - JCE) proti nechorvatskému obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny. Komora dospěla k závěru, že „ve většině případů nebyly spáchané zločiny náhodnými činy několika neukázněných vojáků. Tyto zločiny byly naopak výsledkem plánu vypracovaného členy JCE, jehož cílem bylo trvale odstranit Muslimskou populaci z Herceg-Bosny." Komora také většinou rozhodla, že se na JCE podílel i chorvatský prezident Franjo Tuđman, ministr obrany Gojko Šušak a generál Janko Bobetko.[10] V listopadu 2017 ICTY znovu potvrdil prvoinstanční verdikt, že se Tuđman, stejně jako někteří další vysocí chorvatští úředníci, podíleli na společném zločinném plánu s obžalovanými s cílem pronásledovat Bosňáky.“[11][12]

Odvolací senát ICTY 29. listopadu 2017 potvrdil téměř všechna odsouzení proti Prlićovi a jeho spoluobžalovaným, jakož i délku jejich trestu.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jadranko Prlic profile [online]. S. 152. Dostupné online. 
  2. ↑ Šest bosenských Chorvatů odsoudil Haag za zločiny ve válce na 111 let. Novinky.cz. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. 
  3. ↑ Bývalý šéf bosenských Chorvatů dostal v Haagu 25 let. ČT24. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. 
  4. ↑ Jadranko Prlić. Večernji.hr. 2016-12-01. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. (chorvatsky) 
  5. ↑ Jadranko Prlic profile [online]. [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ BULLER, Jiří. Válečné zločiny: V Haagu odsoudili Chorvata Prliče. Chtěl uzmout kus Bosny. TÝDEN.cz. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. 
  7. ↑ ICTY Initial Indictment Prlic et al. - THE JOINT CRIMINAL ENTERPRISE [online]. Icty.org [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Icty [online]. Un.org, 5 March 2007 [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tribunál v Haagu odsoudil předáka bosenských Chorvatů na 25 let. iDNES.cz [online]. 2013-05-29 [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Six Senior Herceg-Bosna Officials Convicted [online]. 29 May 2013. Dostupné online. 
  11. ↑ Ministry: ICTY confirms Croatia wasn't responsible [online]. 19 July 2016 [cit. 2016-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 March 2021. 
  12. ↑ ICTY denies Croatia's request to be included in Prlic et al appeal [online]. 19 July 2016 [cit. 2016-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 March 2021. 
  13. ↑ The ICTY renders its final judgement in the Prlić et al. appeal case [online]. 29 November 2017 [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jadranko_Prlić&oldid=23797363“