Chorvatská válka za nezávislost

Chorvatská válka za nezávislost
Konflikt: Válka v Jugoslávii
Chorvatské jednotky se připravují k palbě na jugoslávský tank, 21. června 1992
Trvání: 1991 - 1995 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Chorvatsko Casus belli: Výsledek: Chorvatské vítězství Změny území: Chorvatská vláda získala kontrolu nad celým Chorvatskem
Strany
1991: SAO Krajina SAO Západní Slavonie SAO Východní Slavonie JNA (Srbské a černohorské jednotky zapojeny do května 1992) 1992–1994: Republika Srbská Krajina 1995: Republika Srbská Krajina Republika srbská (omezená účast)	1991: Chorvatsko 1992–1994: Chorvatsko 1995: Chorvatsko Republika Bosna a Hercegovina (Operace Oluja, 1995)
Velitelé
Slobodan Milošević (Srbský prezident) Milan Babić (Prezident RSK) Milan Martić (Prezident RSK) Mile Mrkšić Ratko Mladić	Franjo Tuđman (Chorvatský prezident) Gojko Šušak (ministr obrany) Antun Tus Janko Bobetko Atif Dudaković
Síla
Ztráty
{{{poznámky}}}

Chorvatská válka za nezávislost (v Chorvatsku známa jako Domovinski Rat − Vlastenecká válka, nebo Válka za nezávislost) je název válečného konfliktu na území dnešního Chorvatska v letech 1991 až 1995. Šlo převážně o konflikt mezi Chorvaty a chorvatskými (krajinskými) Srby. Fakticky byla součástí první části jugoslávských válek. Překvapila svojí nebývalou krutostí, nebývalou od druhé světové války.

Již na konci zimy a na jaře 1991 začaly přerůstat dlouhodobé chorvatsko-srbské animozity v drobné ozbrojené srážky (Plitvice, Pakrac, Benkovac, atp.). Sabor Republiky Chorvatsko vyhlásil 25. června 1991 nezávislost republiky na Jugoslávii. Zároveň prohlásil Chorvatsko jako "stát Chorvatů" (do té doby byli Chorvati a Srbové rovnoprávnými konstitutivními národy Chorvatska). Srbské obyvatelstvo, které bylo již po dobu několika měsíců naladěné protichorvatsky (a především proti nové nekomunistické politické elitě), zareagovalo podrážděně. Jeho přáním bylo setrvat především v rámci Jugoslávie. Chorvatské politické vedení si bylo vědomo toho, že může dojít k ozbrojenému střetu, avšak chorvatská teritoriální obrana neměla dostatek vybavení, aby tak mohla vyhlásit mobilizaci.

Po dlouhodobých přestřelkách v září 1991 vstoupila na území Chorvatska Jugoslávská lidová armáda. S její podporou Srbové tuto část země během několika měsíců trvající války ovládli. K významným bitvám patří dobytí Vukovaru (srbské vítězství) a obléhání Dubrovniku (chorvatské vítězství). Materiální škody, především v oblasti Slavonie, byly ohromné a celá města byla zpustošena (těžce poškozen právě Vukovar, dále rozsáhlá poškození Osijeku, který bombardovalo jugoslávské letectvo). Na podzim 1991 se fronta stabilizovala. Mezi oběma stranami bylo uzavřeno příměří, které měly kontrolovat jednotky OSN (nikdy nebylo 100% dodržováno) a Jugoslávská lidová armáda se pod mezinárodním diplomatickým tlakem stáhla. Území za frontovými liniemi fungovalo pod názvem mezinárodně neuznané republiky Srbská krajina s hlavním městem Knin a prezidentem dr. Milanem Martićem. Loajální bylo k srbsko-černohorské Jugoslávii.

Chorvatské území obývané převážně etnickými Srby mělo rozlohu přes 17 000 km² a chorvatské vedení nechtělo dopustit mezinárodní akceptaci tohoto státního útvaru, která by de facto znamenala uznání územních ztrát Chorvatska. Různými spíše formálními^[zdroj?] nabídkami autonomie se pokoušela chorvatská vláda získat Srby na svojí stranu, či je politicky rozdělit tak, aby mohla snáze získat tato ztracená území zpět.^[zdroj?] Během let 1992–1994 obě strany příměří porušovaly^[zdroj?], Srbové ostřelovali chorvatská města a Chorvati zase podnikli několik menších ofenziv, dostali se i do střetu s kanadskými vojáky OSN. Uklidnění situace proto bylo pouze dočasné. Po selhání OSN proběhla v srpnu 1995 za podpory letectva NATO rozhodující chorvatská ofenzíva „Oluja“ (Bouře). V rukou Srbů se udržela po roce 1995 jen oblast Východní Slavonie, která byla pod správou OSN až do roku 1998.

Odkazy

Doporučená literatura

Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) literaturu a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací.