Arthur Rimbaud
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Jean Arthur Nicolas Rimbaud | |
|---|---|
 |
|
| Narození | (20. října 1854) Charleville |
| Úmrtí | (10. listopadu 1891) |
| Povolání | básník |
| Národnost | francouzská |
| Státní příslušnost | Francie |
| Literární žánr | Symbolismus,Dekadence |
| Literární hnutí | Prokletí básníci Symbolismus |
| Významná díla | Opilý koráb, Iluminace |
 Portál literatura |
|
Jean Arthur Nicolas Rimbaud [rembo] (20. října 1854 – 10. listopadu 1891) byl francouzský básník, jeden z nejvýznamnějších tzv. prokletých básníků.
Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní a nábožensky bigotní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova.
V době pařížské komuny přichází do Paříže, kde se seznamuje s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství a začali spolu žít. Jejich život byl velmi bohémský (žili nejprve v Paříži, později v Anglii a Belgii). Po rozchodu s Verlainem v roce 1873 (Verlaine na něj vystřelil), přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. Přešel celou somálskou poušť. Zemřel na rakovinu.
[editovat] Dílo
Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, především pocitu rozporu mezi umělcem a společností. Pro jeho básně je typická bohatá fantazie, odpor k měšťákům a náboženství a obdiv k revoluci.
Jeho poezie se stala základem nové poetiky. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo, vycházející ze zloby, z revolty a vnitřní síly a útočilo na všechny formy tradice, ovlivnilo moderní francouzskou poezii, zejména symbolisty a surrealisty. Všechna jeho díla publikoval Paul Verlaine. Odhaduje se, že se asi osm jeho děl ztratilo.
- Projekt komunistické ústavy (1871)
- Sezóna v pekle (1873) – někdy též Pobyt v pekle – básně v próze, tato sbírka je označována jako vrchol jeho tvorby.
- Relikvier (1891)
Dále pod jeho jménem vyšly dvě sbírky sebrané podle jeho přátel:
- Básně
- Iluminace – soubor básní v próze i ve verších
- Opilý koráb – básníkova nejznámější básnická skladba. Básník se zde přirovnává ke korábu. Loď na rozbouřeném moři je samotný autor, který pluje mezi životem a smrtí. Individuum se odklání do říše fantazie, putuje říší.
- Spáč v úvalu
- Cestou bez konce
[editovat] Související články
