Paul Verlaine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Marie Verlaine
195
Narození 30. březen 1844
Mety, Francie
Úmrtí 8. leden 1896
Paříž, Francie
Povolání básník
Národnost francouzská
Státní příslušnost Francie
Literární hnutí Prokletí básníci Symbolismus
Významná díla Prokletí básníci (esej)
Ocenění Kníže básníků (1894)
Manželka Mathilde Mauté
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Gutenberg.jpg plné textyProjektu Gutenberg
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR
Paul Verlaine v kavárně

Paul Marie Verlaine [Verlén] (30. března 1844 v Metách - 9. ledna 1896 v Paříži) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.

Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opustil rodinu a začal s ním žít; byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života.

Kníže básníků[editovat | editovat zdroj]

18. července 1894 zemřel Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poètes). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyřista literátů ve věku 18-25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali: José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů).[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů.

  • Saturnské básně (1866) (Les Poemes saturniens)
  • Galantní slavnosti (1869) (Fete galantes)
  • Dobrá píseň (1870) (La Bonne chanson) - v této sbírce oslavuje prostý a klidný život se svou ženou Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem)
  • Moudrost (1880) (Sagesse)
  • Kdysi a nedávno (1884) (Jadis et Naguere)
  • Poetické umění - tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky
  • Romance beze slov (1874) (Romances sans paroles) - užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu, vyjádření citů, nálad, volně spojené obrazy.Psáno v době soužití s Rimbaudem.Je zde mnoho paralel s jejich životy.
  • Láska (1888) (Amour)
  • Štěstí
  • Paralelně (1889)
  • Ženy (1890) (Femmes)
  • Písně pro ni (1891)
  • Intimní liturgie (1892)

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Moje nemocnice (1891) (Mes hôpitaux)
  • Moje vězení (1893) (Mes prisons)
  • Vyznání (1895) (Confessions)
  • Božská láska
  • Prokletí básníci - v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETITSFIL, Pierre. Verlaine. Praha : Československý spisovatel, 1987. 496 s. Kapitola Nemocnice doma (5. 12.1893 - 1. 12. 1894), s. 442.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.  
  • Paul Verlaine: Slova na strunách; překlad Jan Vladislav, Československý spisovatel, Praha, 1968, Klub přátel poezie
    • kniha obsahuje výběr z Verlainových básní, překlady mnoha jeho dopisů a ukázky z literárních děl, jež se Verlainem blíže zabývají
    • vyšla též i s přibalenou gramofonovou mikrodeskou obsahující básně namluvené Václavem Voskou (Serenáda, Bělostná luna, Hřebeny keřů ladně běží, Vinobraní, Všechno černé je)
  • PETITSFIL, Pierre. Verlaine. Překlad Aleš Pohorský. Praha : Československý spisovatel, 1987. 496 s. (Klub přátel poezie)  
  • ŠALDA, František Xaver. heslo Paul Verlaine. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 1907. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XXVI, s. 578-580.
    • text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Československý spisovatel, Praha, 1986

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kníže básníků
Předchůdce:
Leconte de Lisle
18941896
Paul Verlaine
Nástupce:
Stéphane Mallarmé