Prokletí básníci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Prokletí básníci Paul Verlaine (první zleva) a Arthur Rimbaud (druhý zleva) znázornění v malbě Henriho Fantin-Latoura z roku 1872.

Prokletý básník (francouzsky poète maudit) je básník žíjící mimo společnost. Užívání drog a alkoholu, zločinnost, násilí a obecně jakýkoli společenský hřích, často způsobující brzkou smrt, jsou typické znaky prokletého básníka.

Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp se považuje François Villon (1431 - 1463), přestože pojem se neobjevil dříve než začátkem 19. století v hře Stello Alfreda de Vigny, kde označí básníky za rasu, která bude vždy prokleta mocnými země ("la race toujours maudite par les puissants de la terre"). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Comte de Lautréamont je také považován za prokletého básníka.

Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina( 1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku "Poètes maudits d'aujourd'hui: 1946-1970" (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10ti dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně slavnými.

Pojem je používán i pro nefrancouzské básníky. Například občas se český básník Karel Hynek Mácha nebo polský Rafał Wojaczek označují za prokleté básníky.

Obsah

[editovat] Prokletí básníci

Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884.

Tato práce je pocta těmto autorům:

Mezi prokleté básníky se také řadí:

[editovat] Související články

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Poète_maudit na anglické Wikipedii.

[editovat] Externí odkazy