Blesk (fotografie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Související informace naleznete také v článku Světlo ve fotografii.
Bell & Howell - Electric Eye 127, asi 1958
Systémový blesk Canon Speedlite 430EX
Záblesk fotografického blesku během sumó zápasu

Blesk je ve fotografii zařízení vytvářející velmi krátký světelný záblesk (typicky trvající tisícinu sekundy) s barevnou teplotou přibližně 5500 K k osvětlení snímané scény. Blesk je používán z mnoha důvodů (zachycení rychle se pohybujících objektů, barevné tónování), nejčastějším je ale potřeba dodatečného osvětlení záběrů, kde přirozené světlo nestačí ke správné expozici.

Jako blesk je označován jak samotný záblesk, tak i zábleskové zařízení, které jej vytváří. Dnes používané blesky jsou v drtivé většině elektronické, dříve byly používány zábleskové žárovky na jedno použití nebo rychle hořící prášky.

Levnější fotoaparáty mají blesk zabudován přímo do těla přístroje, lepší modely umožňují připojení oddělených blesků přes částečně standardizované patice. V profesionální studiové fotografii se používají velké zábleskové jednotky, synchronizované se závěrkou kabelem, rádiově, nebo opticky – pak stačí s fotoaparátem synchronizovat jen jeden blesk, a ostatní se samy odpálí, když zachytí nárůst úrovně osvětlení.

Makroblesky a kruhové blesky jsou blesky určené pro přisvětlení objektů při makrofotografii. Běžný externí nebo systémový blesk není schopen osvítit objekt, který je těsně před objektivem (právě kvůli stínu objektivu), proto se používají speciální blesky připevňované na filtrový závit objektivu. Existují i konstrukce podobné makrobleskům používající k nasvícení velmi silné LED diody s bílým světlem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první člověk na světě prováděl pokusy s fotografickým bleskem William Fox Talbot v červenci 1850. Použil k tomu nejspíše statickou elektřinu, nashromážděnou v leydenských lahvích. Jako fotografovaný objekt mu sloužila stránka novin Times, připevněná na rychle se otáčejícím kole, ale podle svých představ neuspěl. O svém pokusu řekl:

„Je v našich silách zachytit obraz pohybujícího se objektu, pokud budeme schopni osvítit jej náhlým elektrickým výbojem.“[1]

V roce 1865 experimentovali s hořčíkovým bleskem Alexander Henderson a William Notman.

Jeden březnový večer v roce 1905, pořídil Axel Malmström dokumentární fotografii tramvaje, která se převrátila ve svahu u zámku. Jedná se pravděpodobně o první venkovní fotografii s bleskem ve Švédsku.

Nejstarším „bleskem“ byl ručně zapalovaný hořčíkový prášek. Později byly hořčíkové náplně umisťovány do skleněných baněk a zapalovány elektrickým kontaktem napojeným na závěrku. Baňky se daly použít jen jednou a po záblesku byly tak horké, že s nimi nešlo manipulovat. Oproti původní malé explozi ale stále představovaly významný pokrok. S umělým osvětlením pro noční snímky experimentoval William Bell (1830 Anglie - 1910 USA), scénu osvětloval zapálením hořčíkového drátu.[3]

Systémy, které poskytovaly nepřímé umělé osvětlení pro usnadnění portrétní fotografie vyvíjel Charles Bernhoeft. Uzpůsobil koncepci hořčíkového blesku, který se ukázal jako obzvláště úspěšný při fotografování dětí, které nevydržely dlouho bez hnutí. Patentoval zařízení jako Bernhoeftův Blitzlichtapparat Sanssouci a podařilo se mu prodat přibližně 300 kusů.[4]

Další inovací byly plastikové vrstvy na baňkách, zlepšující barevnost světla a bezpečnost pro případy, kdy by sklo během záblesku prasklo. V šedesátých letech bylo jedním z nejpoužívanějších blesků číslo 25, s průměrem baňky přibližně 25 mm, které je v tehdejších filmech často k vidění v rukou novinářů.

Koncem dekády uvedla společnost Kodak pro své fotoaparáty Instamatic další vylepšení, prodávané pod názvem flashcube. Flashcube se skládala ze čtyř elektricky odpalovaných baněk spolu s reflektory, uspořádané do tvaru krychle. Po každé expozici se krychle otočila o 90 stupňů, a dovolovala tak pořídit čtyři snímky za sebou.

Dnešní blesky jsou většinou elektronicky řízené xenonové výbojky – proud o vysokém napětí při průchodu plynem vytvoří elektrický oblouk, generující světelný záblesk. (Doba trvání záblesku se pohybuje okolo tisíciny sekundy a lze ji elektronicky regulovat) V současné době má elektronický blesk zabudovaný většina fotoaparátů cílených na masové spotřebitele.

Použití blesku[editovat | editovat zdroj]

Použití blesku v protisvětle, kočka vlevo je podexponovaná
Horní snímek ukazuje fotografii s příliš slabým bleskem. Na dalším byl blesk již dostatečný.

Dnešní amatérské digitální přístroje obvykle spustí vestavěný blesk samy, jakmile zaznamenají nedostatek světla. Existuje ale řada situací, kdy je vhodné toto automatické chování změnit:

  • Při fotografování venku na větší vzdálenost. Blesk vestavěný ve fotoaparátu má dosah maximálně do několika metrů a vzdálenější objekty nemá šanci osvětlit. Automatika fotoaparátu ale současně počítá s tím, že blesk poskytne dostatek světla, a nastaví krátký expoziční čas. Výsledná fotografie tak bude příliš tmavá. Po ručním vypnutí blesku nastaví automatika dlouhý čas - hrozí tedy rozmazání snímku, ale vzdálené objekty alespoň budou dostatečně exponovány.
  • Při fotografování přes sklo, například oknem - sklo odrazí část světla zpátky do fotoaparátu, na snímku tak vznikne světelný kruh, který může zcela zakrýt objekty za sklem (jako by v místě skla svítil silný reflektor). Opět je v takovém případě lepší blesk vypnout.
  • Naopak ručně zapnout blesk může být vhodné na poledním slunci, kdy vznikají velké rozdíly jasu mezi osvětlenými a zastíněnými částmi fotografovaných objektů. Blesk v takovém případě může částečně projasnit stíny. Podobně se blesk někdy využívá v krajinářské fotografii, kdy zesvětlí a tím zdůrazní zajímavé popředí (květiny), které vystupují z tmavého pozadí (horizontu hor). Podobné fotografie často vytváří například známý fotograf hor Jiří Havel. K dosažení efektu však už obvykle nestačí blesk vestavěný ve fotoaparátu, je nutné využít mnohem výkonnější externí blesk.
  • Použít blesk se doporučuje také při snímání v protisvětle, kdy automatika také špatně spočítá scénu a obraz podexponuje. Tomuto použití blesku se říká fill in flash - česky doplňkový blesk nebo režim vynuceného blesku[5] (viz obrázek kočky na okně vpravo).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. nablyskane-fotografie-historie-umeleho-svetla [online]. . Dostupné online.  
  2. Stránky patentového úřadu USA
  3. William Bell obituary, Philadelphia Inquirer, 30. ledna 1910. Retrieved from the National Museum of Health and Medicine online database, datum přístupu: 4. dubna 2012.
  4. Christian Mosar, "Exposition Charles Bernhoeft". Forum 254, March 2006. (francouzsky) Retrieved 23 November 2010.
  5. http://www.digineff.cz/art/jaknato/071002blesk3.html Ondřej Neff Vestavěný blesk - ve dne (3)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo blesk ve Wikislovníku
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu