Zlatá hodina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Související informace naleznete také v článku Světlo ve fotografii.
Bangkok během zlaté hodiny
Kostel v Cartwrightu v Manitobě v Kanadě ve zlaté hodině
Zlaté světlo v krajinářské fotografii

Ve fotografii označuje zlatá hodina (někdy známá jako magická hodina - zejména v kinematografii) první a poslední hodinu slunečního denního svitu[1], kdy je dosaženo specifického fotografického efektu díky kvalitě světla.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

Platí, že osvětlení je v tomto čase měkčí (více difúzní), teplejší v barevných odstínech a vržené stíny jsou delší. Když je Slunce nízko nad horizontem, sluneční světlo prochází větší vrstvou atmosféry, sníží se intenzita přímého světla a větší část osvětlení pochází z odraženého nepřímého světlo od nebe[2], což snižuje kontrast (poměr) osvětlení. Modré světlo se rozptýlí a světlo ze Slunce se jeví více rudé až zlaté. Kromě toho Slunce svírá s obzorem malý úhel a vytváří tak delší stíny.

Význam slova „hodina“ je zde použit zcela volně. Charakter osvětlení je dán výškou (altitudou) Slunce, a doba, kdy se Slunce pohybuje od obzoru po zadanou výšku, závisí na poloze zeměpisné šířky a ročním období.[3] Například v kalifornském Los Angeles hodinu po východu nebo hodinu před západem stojí Slunce ve výšce asi 10° - 12°.[4]

Při fotografování blíže k rovníku je altituda větší (nebo kratší čas) a s přesunem dále od rovníku je altituda nižší (nebo čas delší). Pro lokality dostatečně daleko od rovníku Slunce nemusí dosahovat výšky 10° a zlatá hodiny v určitých obdobích trvá celý den.

Uprostřed dne může příliš jasné horní Slunce vytvořit příliš světlé jasy nebo velmi tmavé stíny. Do jaké míry může nastat přeexponování se liší podle druhu fotografického filmu a digitálních fotoaparátů a jejich různých dynamických rozsahů. Tento „krutý“ a nepříjemný světelný problém je zvláště důležitý v portrétní fotografii, kde se pro jeho zmírnění používá doplňkový blesk, jelikož je často nutné vyvážit osvětlení detailu obličeje nebo těla, vyplněním ostrých kontrastních stínů, které jsou obvykle považovány za nežádoucí.

Vzhledem k tomu že během zlaté hodiny je jasový kontrast scény menší, stíny jsou méně temné a je méně pravděpodobné, že scéna bude přeexponovaná. Během fotografování krajin poskytuje nízké Slunce teplé barvy a je často považováno za žádoucí posílení barevnosti scény.

Ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Filmový režisér Terrence Malick použil tuto techniku ​​ve filmech jako Days of Heaven[5] a The New World a filmový režisér Stanley Kubrick bohatě využíval zlatou hodinu ve filmu Full Metal Jacket a kromě těchto ještě řada dalších.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdroje se liší v definici “zlatá hodina” a “magická hodina” (které je občas považováno za synonymum). Někteří autoři, jako Lynch-Johnt a Perkins (2008, 68) ji vymezují dobou, kdy je Slunce nízko, ale stále ještě nad obzorem. Jiní autoři, jako například Singleton (2000, 176) tuto dobu vymezuje časem "mezi západem Slunce a tmou", kdy je Slunce pod obzorem, například během soumraku. Charakter osvětlení při soumraku je však docela odlišné od toho, kdy je Slunce nad obzorem a je někdy označované jako modrá hodina.
  2. Thomas 1973, str. 9-13
  3. Bermingham 2003, 214
  4. Sluneční altituda v Los Angeles, CA, 1 hodinu po východu Slunce spočítaná pro 21. březen, 21. červen, 21. září a 21. prosinec 2009, za použití U.S. Naval Observatory Data Services Altitude and Azimuth of the sun or Moon During One Day on 30 July 2009. Values obtained were 11.7°, 10.5°, 11.7°, and 9.75°.
  5. (Singleton 2000, 176)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]