William Bell (fotograf)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
William Bell, autor neznámý
William Bell: Střelná rána majora H. A. Barnuma, 1865
Ďáblova kovadlina nad řekou Kolorado, Arizona
Nezaměňovat s článkem William Abraham Bell, který byl také fotografem.

William Bell (1830 Liverpool, Anglie - 28. ledna 1910 Philadelphia, Pensylvánie, USA)[1] byl americký fotograf narozený v Anglii, aktivní převážně v pozdější polovině 19. století. Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro muzeum Army Medical Museum, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion. Kromě toho fotografoval západní krajinu při své účasti na expedici Wheeler Survey v roce 1872.[1] Později, ve svém zralém věku, psal odborné články o suchém želatinovém procesu do různých fotografických časopisů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1830 v Liverpoolu, ale se svými rodiči během svého dětství emigroval do Spojených států. Poté co jeho rodiče zemřeli na epidemii cholery odešel k rodině Quakerových do Abingtonu v Pensylvánii, ven z Philadelphie.[1][2] V roce 1846, po vypuknutí Mexicko-americké války Bell odcestoval do Louisiany a vstoupil do amerického 6. pěšího pluku.[3]

Po skončení války v roce 1848 se Bell vrátil do Philadelphie a vstoupil do daguerreotypického studia svého švagra Johna Keenana.[4] V roce 1852 otevřel vlastní fotografické studio na Chestnut Street a po celý zbytek svého života provozoval nebo společně vedl studio v centru Philadelphie.[1] V roce 1862, hned po vypuknutí Americké občanské války, se Bell zapsal do Prvního pluku pennsylvánských dobrovolníků[2] a zúčastnil se bitvy u Antietamu a bitvy u Gettysburgu.[3]

Po válce Bell nastoupil jako šéf fotografického oddělení do muzea medicíny Army Medical Museum (nyní National Museum of Health and Medicine) ve Washingtonu, D.C.[1] Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací vojáků s různými nemocemi, poraněními a amputacemi, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Portrétoval také hodnostáře, kteří muzeum navštívili a fotografoval také na bojištích Americké občanské války.[1] V roce 1867 se vrátil do Philadelphie, kde pořídil studio Jamese McCleese.[4]

V roce 1872 se Bell zúčastnil průzkumné expedice George Wheelera, jejíž úkolem bylo mapování americké země na západ od 100. poledníku, jako náhradník za fotografa Timothyho H. O'Sullivana.[1] Během výpravy pořídil celou řadu velkoformátových snímků a stereofotografií krajin v poměrně neprozkoumané oblasti poblíž řeky Colorado River ve státech Utah a Arizona.[1] Během expedice experimentoval se suchým želatinovým procesem, na který se stal velkým odborníkem.[3]

Po expedici se Bell vrátil do svého studia ve Philadelphii a v roce 1876 vystavoval své práce na philadelfské výstavě Centennial Exposition. Po této výstavě prodal své studio na Chestnut Street svému zeti Williamu H. Rauovi. V roce 1882 byl Bell najat Námořnictvem Spojených států amerických jako fotograf pro expedici zkoumající přechod Venuše.[1] Během cesty do Patagonie, kde se konalo pozorování tranzitu, Bell zachytil sérii snímků brazilské botanické zahrady Rio de Janeiro Botanical Garden.

Bell trávil většinu pozdějších letech na práci ve studiu a psaní odborných článků pro odborné časopisy, jako byly například Photographic Mosaics nebo Philadelphia Photographer. V roce 1892 odcestoval do Evropy fotografovat malby pro světovou výstavu v Kolumbii v roce 1893.[1] Zemřel 28. ledna 1910 po dlouhé nemoci ve svém domě na Boston Avenue ve Filadelfii.[3]

Společně s jeho zetěm Williamem Rauem, byli zapálenými fotografy také Bellův syn Sargent a jeho dcera Louisa.[3][4] Jeho syn Henry pracoval jako rytec.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho kariéra trvala šest desetiletí, Bell pracoval od raných počátků fotografických procesů - daguerrotypie, mokrého kolodiového procesu, albuminového tisku, stereofotografie až do období počátků klasického fotografického filmu.[1] Je považován za průkopníka suchého želatinového procesu a diapozitivního procesu, experimentoval s noční fotografií, přičemž scénu osvětloval zapálením hořčíkového drátu.[2] Psal odborné články o technice na téma želatinových emulzí[5] využití pyrogallolu k získání zlata z odpadních roztoků,[6] a vyvolávání isochromatických desek.[7]

Ne Wheelerově průzkumné expedici používal Bell dva fotoaparáty - velkoformátový fotoaparát o rozměrech desky 28x20 cm a kameru o rozměrech 20 x 13 cm pro stereofotografie.[1][8] Na svých expedicích využíval jak mokrý, tak i suchý kolodiový proces a jeho fotografie jsou charakteristické tmavým popředím s prvky zvyšujících se světlých tónů se vzrůstající vzdáleností.[1] Krajinářské fotografie v jeho díle zastupují například: Grand Canyon, Marble Canyon, řeka Paria River, Mount Nebo a stará mormonská sídla v Mona v Utahu.[9]

Bellovy práce byly vystaveny na Vídeňské Světové výstavě a výstavě Louisville Industrial Exposition v roce 1873 a na výstavě Centennial Exposition v roce 1876.[1] Jeho snímky jsou součástí sbírek muzea Smithsonian American Art Museum,[10], National Museum of Health and Medicine[11], oddělení Prints and Photographs Division knihovny Library of Congress a také fotografického muzea George Eastman House.[12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu William Bell (photographer) ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n Will Stapp, John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Vol. 1 (Routledge, 2007), str. 142-143.
  2. a b c William Bell obituary, Philadelphia Inquirer, 30. ledna 1910. Retrieved from the National Museum of Health and Medicine online database, datum přístupu: 4. dubna 2012.
  3. a b c d e f William Bell obituary, Philadelphia Public Ledger, 30. ledna 1910. Retrieved from the National Museum of Health and Medicine online database, 4. dubna 2012.
  4. a b c Barbara Mayo Wells, "William W. Bell, 1830 - 1910," Luminous-Lint.com. Datum přístupu: 5. dubna 2012.
  5. "The Photographic Society of Philadelphia," American Journal of Photography, Vol. 12 (1891), str. 233.
  6. William Bell, "Use of Pyrogallic Acid in Recovering Waste Gold Solutions," The Photographer's Friend, Vol. 1, No. 1 (leden 1871), str. 17.
  7. William Bell, "Improved Developer and Isochromatic Plates," Photographic Mosaics (1896), str. 125.
  8. Velikosti v palcích: Větší fotoaparát měl rozměry 11-inch (280 mm) x 8-inch (200 mm) a menší aparát určený pro stereopohlednice: 8-inch (200 mm) x 5-inch (130 mm)
  9. U.S. Library of Congress Prints and Photographs Division – online search results for William Bell (1830–1910). Datum přístupu: 5. dubna 2012.
  10. William Bell [online]. Smithsonian American Art Museum, [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. D’SOUZA, Rudolf J., Kathleen Stocker Otis Historical Archives, National Museum of Health and Medicine: Finding Aid for the William Bell Collection [online]. National Museum of Health and Medicine, 2008, [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. George Eastman House Still Photograph Archive Full Catalog Record: William Bell [online]. George Eastman House, 2001, [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. (anglicky)