Juraj Slávik

JUDr. Juraj Slávik
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Ministr zemědělství
Ve funkci: 1926 – 1926
Předchůdce	Milan Hodža
Nástupce	Otakar Srdínko
Ministr unifikací
Ve funkci: 1926 – 1926
Předchůdce	Ivan Dérer
Nástupce	Milan Hodža
Ministr vnitra
Ve funkci: 1929 – 1932
Předchůdce	Jan Černý
Nástupce	Jan Černý
Narození	28. ledna 1890 Dobrá Niva Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. května 1969 Washington, D.C. USA USA
Politický subjekt	agrární strana
Děti	Dušan Slávik
Příbuzní	otec Ján Slávik (1855–1934) bratr Ján Slávik (1886–1953) švagr Ľudovít Ruhman

Juraj Slávik, pseudonymem Neresnický, (28. ledna 1890 Dobrá Niva u Zvolenu – 20. května 1969 Washington, D.C., USA) byl slovenský právník a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé za slovenskou reprezentaci (slovenští poslanci v Revolučním NS se ještě nedělili podle politických proudů), ministr československých vlád a velvyslanec. Závěr života strávil v americkém exilu.

Životopis

Absolvoval právnická studia v Budapešti a dalších zahraničních univerzitách a začal se angažovat v mládežnickém hnutí.

Po vzniku samostatného Československa se stal členem vedení agrární strany na Slovensku. Po bolševickém vpádu na Slovensko roku 1919 byl jmenován vládním komisařem pro východní Slovensko a v letech 1922–1928 byl županem v Oravské župě a Košické župě. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Zastával i vládní funkce. V druhé vládě Jana Černého byl roku 1926 ministrem zemědělství a ministrem unifikací, v druhé vládě Františka Udržala v období let 1929–1932 ministrem vnitra.

Zastával protikomunistické postoje, což se projevilo např. tvrdými policejními zákroky proti komunistickým demonstracím. Stal se místopředsedou Československé obce sokolské a předsedou Aeroklubu. Počátkem roku 1936 byl krátce předsedou Klubu československých turistů, když na tomto postu vystřídal dr. Emanuela Hrubého. V letech 1936–1939 byl jmenován velvyslancem Československa ve Varšavě. Místo něj se předsedou turistů stal na dalších 10 let dr. Pavel Pávek.

Profiloval se jako stoupenec Československa a po vypuknutí války se zapojil do činnosti exilu. Jako jeden ze tří významných velvyslanců Československa slovenského původu odmítl uznat platnost okupace Čech a Moravy a mimo jiné na jeho postoji československý exil založil teorii právní kontinuity existence ČSR. Jeho švagrem byl Ľudovít Ruhman (uváděn i jako Ľudovít Rumann) - ředitel Slovenského domu v Praze, který během války působil jako spojka mezi exilem, obojem i oficiálními místy slovenského štátu.

V letech druhé světové války žil Slávik v exilu. Byl členem jak pařížského Národního výboru, po pádu Paříže členem obou exilových vlád v Londýně.

Po skončení války v letech 1945–1948 byl jmenován československým vyslancem v USA (Washington). Po únorových událostech roku 1948 se rozhodl v zahraničí zůstat. Byl spoluzakladatelem exilové Rady svobodného Československa..O svém životě napsal knižně vydané vzpomínky v roce 1955 (Moja pamäť – živá kniha) a byl také autorem několika politologických prací.

Jeho synem byl poválečný politik Dušan Slávik (1922–1992), který byl po roce 1948 politicky pronásledovaný a vězněný.

Odkazy

Externí odkazy

• http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=s&start=44