Vladimír Dlouhý (ekonom)

Ing. Vladimír Dlouhý, CSc.
1. ministr průmyslu a obchodu ČR
Ve funkci: 2. července 1992 – 2. června 1997
Nástupce	Karel Kühnl
ministr hospodářství ČSFR
Ve funkci: 27. června 1990 – 2. července 1992
místopředseda 1. vlády Mariána Čalfy
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 27. června 1990
člen Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 1. června 1996 – 2. června 1997
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992
Narození	31. července 1953 (59 let) Praha, Československo
Politický subjekt	KSČ (1978-1989) OF (1990-1991) ODA (1991-1998)
Choť	Eliška Břízová
Vzdělání	VŠE Praha Katol. univ. Lovaň
Podpis
Ocenění	Řád Leopolda II.

Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953, Praha) je český ekonom a politik, bývalý místopředseda strany ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 1992–1997 ve vládě Václava Klause. V letech 1989–1992 byl ministrem hospodářství ČSFR. Nyní působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti.

Vzdělání

Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor ekonomicko-matematické výpočty, promoval v roce 1977. V letech 1977–1978 studoval MBA na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii. Vzhledem k požadavku vrátit se po roce do ČSSR dvouleté studium MBA nedokončil. V letech 1980 až 1982 vystudoval na Karlově univerzitě postgraduálně obor matematická statistika a pravděpodobnost. Současně v roce 1980 zahájil aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1983 získal titul kandidáta věd obhájením dizertační práce na téma „Nerovnovážné modely socialistické ekonomiky“. O rok později vyšla tato práce knižně, při spoluautorství Karla Dyby.

Pedagogická činnost

V letech 1977 až 1983 přednášel na VŠE. V roce 1984 byl zakládajícím členem Kabinetu prognóz ČSAV, který se později přeměnil na Prognostický ústav, kde působil nejprve jako výzkumný pracovník, později jako vedoucí odboru a nakonec jako náměstek ředitele.

Současně byl publikačně činný jak v domácích, tak zahraničních odborných časopisech a na mezinárodních konferencích. Od roku 2000 opět přednáší jako vysokoškolský pedagog na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (vyučuje makroekonomii a hospodářskou politiku). V letech 2004–2010 přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde byl též členem Vědecké rady Národohospodářské fakulty. Je členem dozorčí rady Illinoiského technologického institutu, jenž sídlí v Chicagu.

Osobní život

Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Štěpána a dceru Markétu. Mezi jeho zájmy patří hudba, historie a sport, především lyžování, golf, cyklistika a běhání.

Politická kariéra

V roce 1978 vstoupil do KSČ, členství ukončil v prosinci 1989.

V třetím týdnu listopadové revoluce v roce 1989 byl za Občanské fórum navržen do vlády ČSSR a 10. prosince 1989 byl jmenován místopředsedou federální vlády (vláda národního porozumění) a v téže vládě byl i předsedou Státní plánovací komise.

Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (vedl kandidátní listinu pro Jihočeský kraj) a současně byl jmenován federálním ministrem hospodářství ČSFR (2. vláda M. Čalfy). Po rozpadu Občanského fóra vstoupil na podzim 1991 do Občanské demokratické aliance a stal se jejím místopředsedou a v roce 1992 vedl kandidátní listinu ODA na jižní Moravě. Po volbách v roce 1992 a po rozpadu ČSFR vstoupil do koaliční vlády ČR Václava Klause a byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu. Ve staronové koaliční vládě Václava Klause a ve stejné funkci zůstal i po volbách v roce 1996, ve kterých byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu roku 1997 ovšem odešel ze všech vládních i politických funkcí.

V červnu 2012 sdělil, že vstoupí do boje o prezidentský úřad v roce 2013. Jeho kandidaturu ale po ověření podpisů na petičních arších Ministerstvo vnitra odmítlo zaregistrovat pro nedostatečný počet podpisů.

Soukromá sféra

Po odchodu z politiky v roce 1997 působil v soukromé sféře. Od září 1997 pracuje jako mezinárodní poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs se zodpovědností za oblast střední a východní Evropy. V letech 1998–2010 pracoval jako poradce pro ABB. V minulosti byl členem představenstva amsterodamské společnosti Cofinec a konzultantem pro Tishman Speyer Properties. Dále zastává následující funkce: předseda sboru poradců londýnské společnosti Chayton Capital, člen představenstva KSK Power Ventur se sídlem v indickém Hajdarábádu a předseda sboru poradců pařížské společnosti Meridiam Infrastructure.

Další aktivity

Je členem řady mezinárodních i domácích institucí (místopředseda Evropské skupiny Trilaterální komise, aktivní činnost v několika mezinárodních expertních skupinách, například DER Dialog, Euro 50 Group). V letech 2006–2008 byl členem Nezávislé energetické komise, kde se podílel na přípravě dlouhodobé energetické koncepce ČR, veřejně publikované v druhé polovině roku 2008. Od roku 2009 je členem Národní ekonomické rady vlády ČR. V letech 2010–2012 byl členem Evropské skupiny poradců Mezinárodního měnového fondu. V rozsáhlé míře publikuje jako autor či spoluautor od odborných textů po články v denním tisku.

V roce 2009 založil obecně prospěšnou společnost Prague Twenty (částečně personálně propojenou s protikorupční nadací NFPK), zaměřenou na pořádání odborných přednášek v oblasti politiky, společenských věd a kultury, za účasti zahraničních i domácích odborníků. V průběhu uplynulých let na těchto akcích vystoupilo mnoho představitelů z Česka (např. prezident Václav Klaus, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma atd.) i zahraničí (např. nynější premiér Itálie Mario Monti, bývalý guvernér CBI Jacob Frenkel atd.).

Odkazy

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. s. 152.  
• Osobnosti - Česko  : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 123.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 239.  

Externí odkazy

• Vladimír Dlouhý – oficiální stránky