Vladimír Dlouhý (ekonom)
| Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. | |
|---|---|
| Ve funkci: 2. července 1992 – 2. června 1997 |
|
| Nástupce | Karel Kühnl |
|
ministr hospodářství ČSFR
|
|
| Ve funkci: 27. června 1990 – 2. července 1992 |
|
|
místopředseda 1. vlády Mariána Čalfy
|
|
| Ve funkci: 10. prosince 1989 – 27. června 1990 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 1. června 1996 – 2. června 1997 |
|
|
poslanec Federálního shromáždění (SL)
|
|
| Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992 |
|
|
|
|
| Narození | 31. července 1953 (59 let) |
| Politický subjekt | KSČ (1978-1989) OF (1990-1991) ODA (1991-1998) |
| Choť | Eliška Břízová |
| Vzdělání | VŠE Praha Katol. univ. Lovaň |
| Podpis | |
| Ocenění | |
Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953, Praha) je český ekonom a politik, bývalý místopředseda strany ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 1992–1997 ve vládě Václava Klause. V letech 1989–1992 byl ministrem hospodářství ČSFR. Nyní působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti.
Obsah |
Vzdělání [editovat]
Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor ekonomicko-matematické výpočty, promoval v roce 1977. V letech 1977–1978 studoval MBA na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii.[1] Vzhledem k požadavku vrátit se po roce do ČSSR dvouleté studium MBA nedokončil. V letech 1980 až 1982 vystudoval na Karlově univerzitě postgraduálně obor matematická statistika a pravděpodobnost. Současně v roce 1980 zahájil aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1983 získal titul kandidáta věd obhájením dizertační práce na téma „Nerovnovážné modely socialistické ekonomiky“. O rok později vyšla tato práce knižně, při spoluautorství Karla Dyby.
Pedagogická činnost [editovat]
V letech 1977 až 1983 přednášel na VŠE. V roce 1984 byl zakládajícím členem Kabinetu prognóz ČSAV, který se později přeměnil na Prognostický ústav, kde působil nejprve jako výzkumný pracovník, později jako vedoucí odboru a nakonec jako náměstek ředitele.[2]
Současně byl publikačně činný jak v domácích, tak zahraničních odborných časopisech a na mezinárodních konferencích. Od roku 2000 opět přednáší jako vysokoškolský pedagog na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (vyučuje makroekonomii a hospodářskou politiku). V letech 2004–2010 přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde byl též členem Vědecké rady Národohospodářské fakulty. Je členem dozorčí rady Illinoiského technologického institutu, jenž sídlí v Chicagu.
Osobní život [editovat]
Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Štěpána a dceru Markétu. Mezi jeho zájmy patří hudba, historie a sport, především lyžování, golf, cyklistika a běhání.
Politická kariéra [editovat]
V roce 1978 vstoupil do KSČ, členství ukončil v prosinci 1989.
V třetím týdnu listopadové revoluce v roce 1989 byl za Občanské fórum navržen do vlády ČSSR a 10. prosince 1989 byl jmenován místopředsedou federální vlády (vláda národního porozumění) a v téže vládě byl i předsedou Státní plánovací komise.
Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (vedl kandidátní listinu pro Jihočeský kraj)[3] a současně byl jmenován federálním ministrem hospodářství ČSFR (2. vláda M. Čalfy). Po rozpadu Občanského fóra vstoupil na podzim 1991 do Občanské demokratické aliance a stal se jejím místopředsedou a v roce 1992 vedl kandidátní listinu ODA na jižní Moravě. Po volbách v roce 1992 a po rozpadu ČSFR vstoupil do koaliční vlády ČR Václava Klause a byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu. Ve staronové koaliční vládě Václava Klause a ve stejné funkci zůstal i po volbách v roce 1996, ve kterých byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu roku 1997 ovšem odešel ze všech vládních i politických funkcí.
V červnu 2012 sdělil, že vstoupí do boje o prezidentský úřad v roce 2013.[4] Jeho kandidaturu ale po ověření podpisů na petičních arších Ministerstvo vnitra odmítlo zaregistrovat pro nedostatečný počet podpisů.[5]
Soukromá sféra [editovat]
Po odchodu z politiky v roce 1997 působil v soukromé sféře. Od září 1997 pracuje jako mezinárodní poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs se zodpovědností za oblast střední a východní Evropy. V letech 1998–2010 pracoval jako poradce pro ABB. V minulosti byl členem představenstva amsterodamské společnosti Cofinec a konzultantem pro Tishman Speyer Properties. Dále zastává následující funkce: předseda sboru poradců londýnské společnosti Chayton Capital, člen představenstva KSK Power Ventur se sídlem v indickém Hajdarábádu a předseda sboru poradců pařížské společnosti Meridiam Infrastructure.
Další aktivity [editovat]
Je členem řady mezinárodních i domácích institucí (místopředseda Evropské skupiny Trilaterální komise, aktivní činnost v několika mezinárodních expertních skupinách, například DER Dialog, Euro 50 Group). V letech 2006–2008 byl členem Nezávislé energetické komise, kde se podílel na přípravě dlouhodobé energetické koncepce ČR, veřejně publikované v druhé polovině roku 2008. Od roku 2009 je členem Národní ekonomické rady vlády ČR. V letech 2010–2012 byl členem Evropské skupiny poradců Mezinárodního měnového fondu. V rozsáhlé míře publikuje jako autor či spoluautor od odborných textů po články v denním tisku.
V roce 2009 založil obecně prospěšnou společnost Prague Twenty (částečně personálně propojenou s protikorupční nadací NFPK), zaměřenou na pořádání odborných přednášek v oblasti politiky, společenských věd a kultury, za účasti zahraničních i domácích odborníků. V průběhu uplynulých let na těchto akcích vystoupilo mnoho představitelů z Česka (např. prezident Václav Klaus, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma atd.) i zahraničí (např. nynější premiér Itálie Mario Monti, bývalý guvernér CBI Jacob Frenkel atd.).
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Vladimír DLOUHÝ, 1000 nej …České republiky
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 269.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Budu kandidovat na prezidenta, oznamuje Dlouhý v rozhovoru pro LN
- ↑ Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23, [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (cs)
Literatura [editovat]
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. s. 152.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 123.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 239.
Externí odkazy [editovat]
- Vladimír Dlouhý – oficiální stránky
- Českoslovenští ministři
- Místopředsedové vlád Československa
- Ministři průmyslu a obchodu České republiky
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci československého Federálního shromáždění
- Poslanci Parlamentu České republiky (1996–1998)
- Čeští ekonomové
- Členové KSČ
- Členové ODA
- Absolventi Vysoké školy ekonomické v Praze
- Vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy
- Ropáci roku
- Narození 1953
- Žijící lidé
- Vyučující na VŠE