Vladimír Dlouhý (ekonom)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Vladimír Dlouhý, CSc.
Vladimír Dlouhý politik.JPG
Ve funkci:
2. července 1992 – 2. června 1997
Předseda vlády Václav Klaus
Nástupce Karel Kühnl

ministr hospodářství ČSFR
Ve funkci:
27. června 1990 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa

Ve funkci:
10. prosince 1989 – 27. června 1990

Ve funkci:
1. června 1996 – 2. června 1997

Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992

Úřadující
Ve funkci od: 22. května 2014
Předchůdce Petr Kužel

Narození 31. července 1953 (60 let)

Praha
Československo Československo

Politický subjekt KSČ (1978-1989)
OF (1990-1991)
ODA (1991-1998)
Choť Eliška Břízová
Děti syn Štěpán a dcera Markéta
Vzdělání VŠE v Praze
Katolická univerzita Lovaň
Podpis Vladimír Dlouhý (ekonom), podpis
Ocenění Řád Leopolda II.

Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953 Praha) je český ekonom a politik, bývalý místopředseda strany ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 19921997 ve vládě Václava Klause. V letech 19891992 byl ministrem hospodářství ČSFR. Nyní působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti, v květnu 2014 byl zvolen prezidentem Hospodářské komory ČR.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze, obor ekonomicko-matematické výpočty, promoval v roce 1977. V letech 1977–1978 studoval MBA na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii.[1] Vzhledem k požadavku vrátit se po roce do ČSSR dvouleté studium MBA nedokončil. V letech 19801982 vystudoval na Karlově univerzitě postgraduálně obor matematická statistika a pravděpodobnost. Současně v roce 1980 zahájil aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1983 získal titul kandidáta věd obhájením dizertační práce na téma „Nerovnovážné modely socialistické ekonomiky“. O rok později vyšla tato práce knižně, při spoluautorství Karla Dyby.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 19771983 přednášel na VŠE. V roce 1984 byl zakládajícím členem Kabinetu prognóz ČSAV, který se později přeměnil na Prognostický ústav, kde působil nejprve jako výzkumný pracovník, později jako vedoucí odboru a nakonec jako náměstek ředitele.[2]

Současně byl publikačně činný jak v domácích, tak zahraničních odborných časopisech a na mezinárodních konferencích. Od roku 2000 opět přednáší jako vysokoškolský pedagog na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (vyučuje makroekonomii a hospodářskou politiku). V letech 2004–2010 přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde byl též členem Vědecké rady Národohospodářské fakulty. Je členem dozorčí rady Illinoiského technologického institutu, jenž sídlí v Chicagu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Štěpána a dceru Markétu. Mezi jeho zájmy patří hudba, historie a sport, především lyžování, golf, cyklistika a běhání.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 vstoupil do KSČ, členství ukončil v prosinci 1989.

V třetím týdnu listopadové revoluce v roce 1989 byl za Občanské fórum navržen do vlády ČSSR a 10. prosince 1989 byl jmenován místopředsedou federální vlády (vláda národního porozumění) a v téže vládě byl i předsedou Státní plánovací komise.

Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (vedl kandidátní listinu pro Jihočeský kraj)[3] a současně byl jmenován federálním ministrem hospodářství ČSFR (2. vláda M. Čalfy). Po rozpadu Občanského fóra vstoupil na podzim 1991 do Občanské demokratické aliance a stal se jejím místopředsedou a v roce 1992 vedl kandidátní listinu ODA na jižní Moravě. Po volbách v roce 1992 a po rozpadu ČSFR vstoupil do koaliční vlády ČR Václava Klause a byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu. Ve staronové koaliční vládě Václava Klause a ve stejné funkci zůstal i po volbách v roce 1996, ve kterých byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu roku 1997 odešel ze všech vládních i politických funkcí vzhledem k sponzorskému skandálu své strany na kterém se podílel [4].

V červnu 2012 sdělil, že vstoupí do boje o prezidentský úřad v roce 2013.[5] Jeho kandidaturu ale po ověření podpisů na petičních arších Ministerstvo vnitra odmítlo zaregistrovat pro nedostatečný počet podpisů.[6]

Soukromá sféra[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z politiky v roce 1997 působil v soukromé sféře. Od září 1997 pracuje jako mezinárodní poradce nadnárodní investiční banky Goldman Sachs se zodpovědností za oblast střední a východní Evropy. V letech 1998–2010 pracoval jako poradce pro ABB. V minulosti byl členem představenstva amsterodamské společnosti Cofinec a konzultantem pro Tishman Speyer Properties. Dále zastává následující funkce: předseda sboru poradců londýnské společnosti Chayton Capital, člen představenstva KSK Power Ventur se sídlem v indickém Hajdarábádu a předseda sboru poradců pařížské společnosti Meridiam Infrastructure.

V České republice působí v dozorčí radě společnosti PSJ, a.s. a jako předseda představenstva Tara Aerospace, a.s. "v likvidaci".[7]

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

Je členem řady mezinárodních i domácích institucí (místopředseda Evropské skupiny Trilaterální komise, aktivní činnost v několika mezinárodních expertních skupinách, například DER Dialog, Euro 50 Group). V letech 2006–2008 byl členem Nezávislé energetické komise, kde se podílel na přípravě dlouhodobé energetické koncepce ČR, veřejně publikované v druhé polovině roku 2008. Od roku 2009 je členem Národní ekonomické rady vlády ČR. V letech 2010–2012 byl členem Evropské skupiny poradců Mezinárodního měnového fondu. V rozsáhlé míře publikuje jako autor či spoluautor od odborných textů po články v denním tisku.

Od roku 1999 zasedá ve správní radě Nadace BOHEMIAE (od roku 2001 v likvidaci kvůli daňovým nedoplatkům) spolu s Karlem Schwarzenbergem, Petrem Oslzlým, Michalem Lobkowiczem, Liborem Peškem, Lucií Pilipovou, Jiřím Rücklem, Richardem Salzmannem, Janem Švejnarem a Josefem Zieleniecem.[8][9][10]

V roce 2009 založil obecně prospěšnou společnost Prague Twenty (částečně personálně propojenou s protikorupční nadací NFPK), zaměřenou na pořádání odborných přednášek v oblasti politiky, společenských věd a kultury, za účasti zahraničních i domácích odborníků. V průběhu uplynulých let na těchto akcích vystoupilo mnoho představitelů z Česka (např. prezident Václav Klaus, bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma atd.) i zahraničí (např. nynější premiér Itálie Mario Monti, bývalý guvernér CBI Jacob Frenkel atd.).

Od roku 2012 působí ve správní radě think tanku Aspen Institute Prague o.p.s (spolu s Michaelem Žantovským, Tomášem Klvaňou, poslancem za TOP 09 a STAN Janem Farským, poslancem za ČSSD Janem Hamáčkem, Janem Zahradilem a dalšími osobnostmi z politiky i byznysu); v dozorční radě zasedá mj. Zdeněk Bakala. [11][12]

Dne 22. května 2014 byl v Plzni zvolen na sněmu Hospodářské komory ČR jejím prezidentem. Získal 128 hlasů a porazil tak Zdeňka Somra, který obdržel 87 hlasů.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vladimír DLOUHÝ, 1000 nej …České republiky
  2. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 269.  
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. (česky) 
  4. [1]
  5. Budu kandidovat na prezidenta, oznamuje Dlouhý v rozhovoru pro LN
  6. Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23, [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-osoba.vysledky?prijmeni=Dlouh%C3%BD&jmeno=Vladim%C3%ADr&narozeni=31.07.1953&obec=&angazma=&soud=&polozek=50&jenPlatne=true&rychlost=rychla
  8. http://zpravy.idnes.cz/nadace-bohemiae-neplatila-dane-dkl-/domaci.aspx?c=A010425_212456_domaci_was
  9. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-vypis?subjektId=isor%3a355926&typ=full&klic=2xwh8v
  10. http://rejstrik-firem.kurzy.cz/47608536/nadace-bohemiae-v-likvidaci/
  11. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-vypis?subjektId=isror%3a8539&typ=actual&klic=dzfxut
  12. http://www.aspeninstitute.cz/en/about-us/board-of-directors/
  13. Hospodářskou komoru povede Vladimír Dlouhý [online]. Lidovky.cz, 2014-05-22, [cit. 2014-05-22]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 152.  
  • Osobnosti - Česko  : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 123.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 239.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]