Rhodos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o řeckém ostrově. Další významy jsou uvedeny v článku Rhodos (rozcestník).
Rhodos
Ρόδος
Rhodos topo.png
Ostrovní oblast
ŘeckoŘecko Řecko
1398 km²
Attaviros (1215 m n. m.)
Počet obyvatel
110 000 (rok 2005)
Největší město

Rhodos (druhý pád Rhodu, řecky Ρόδος, výslovnost [ˈɾo̞ðo̞s] IPA) je řecký ostrov v Egejském moři, největší z Dodekanéských ostrovů. Leží v jihovýchodní části archipelágu u pobřeží Malé Asie, od kterého jej dělí průliv široký 9 až 10 km. Hlavním městem je Rhodos (anglicky Rhodes, řecky Ρόδος (Rodos), italsky Rodi), v němž žije asi 60 000 obyvatel.

Řecká mytologie[editovat | editovat zdroj]

Podle Pindara a dalších antických spisovatelů je původ Rhodu nerozlučně spjat s bájí o Diovi a Héliovi. Podle této báje z řecké mytologie se Zeus po vítězství nad Titány rozhodl rozdělit Zemi mezi Olympské bohy. Jediný, na koho se nedostalo, byl Hélios – bůh slunce, neboť ve chvíli, kdy se Země dělila, putoval se svým slunečním vozem po obloze a nikdo si na něj nevzpomněl. Když se vrátil a domáhal se svého podílu, Zeus ho sice politoval, ale sdělil mu, že to už není možné, neboť ostatní bohové by byli nespokojeni. Hélios tedy požádal Dia i ostatní bohy o souhlas s tím, že mu připadne země, která se sama vynoří z moře. Jakmile souhlasili, vynořil se z modrého moře ostrov. Hélios jej ozářil svým jasem a učinil jej nejkrásnějším ostrovem v Egejském moři.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Rhodos je obydlen od doby kamenné. Prvními doloženými obyvateli byli Kárové, národ pocházející z Malé Asie. Ve starověku byl Rhodos znám pod různými názvy: Ophiousa (pro množství hadů), Asteria (pro jasnou oblohu a nebe plné hvězd), Makaria (pro svou krásu) a Altavyria (podle nejvyšší hory – Atavyros). Dalším jménem pro Rhodos byla Telchina podle bájných prvních obyvatel, Telchinů, kteří byli zručnými zpracovateli kovů. Po Kárech následovali Féničané, kteří učinili z Rhodu důležité obchodní centrum. První fénickou kolonii na Rhodu založil Kadmos, který zde také zavedl první abecedu.

Dalšími obyvateli byli Minójci z Kréty. Všechny tyto národy žily na ostrově v míru po několik století, dokud z řecké pevniny nepřišli Achájové (1400 př. n. l.). Ti zde vybudovali silný stát. O století později dorazili na ostrov agresivní Dórové, Rhodos ovládli a založili slavná a mocná města Lindos, Ialysos a Kamiros. V letech 1000 př. n. l.600 př. n. l. tato města kolonizovala celé pobřeží Malé Asie, Sicílie, Francie a Španělska.

Klasické období[editovat | editovat zdroj]

Lindos - Akropole a pevnost Johanitů, pohled od jihu

Původně byla města administrativně nezávislá. Později se spojila s dalšími dórskými městy Kós, Knidos a Halikarnassos a vytvořila federaci šesti měst, tzv. Dórské Hexapolis.

V 5. století př. n. l. se nakrátko dostal Rhodos pod nadvládu Peršanů. Když Řekové Peršany porazili, stal se Rhodos členem Délského námořního spolku. Během peloponéské války (431 př. n. l.404 př. n. l.), při vědomí toho, že v jednotě je síla, se Rhoďané rozhodli společnými silami všech tří měst postavit město nové. Dostalo název Rhodos podle ostrova a rok jeho založení (408 př. n. l.) se stal důležitým mezníkem v historii ostrova.

Helénistické období[editovat | editovat zdroj]

V době helénismu bylo město pod vlivem dvou řeckých mocností: Athén a Sparty. Rhoďané však neztráceli čas. Jakmile se karta začala obracet na stranu Makedonie, uzavřeli nové spojenectví a již při obléhání Tyru aktivně pomáhali Alexandru Velikému. Ve chvíli, kdy se rozpadala Alexandrova říše, navázali úzké obchodní i politické svazky s ptolemaiovskou dynastií v Egyptě. Vládce Malé Asie a Sýrie, Antigonos to vyhodnotil jako důvod k válce a v létě roku 305 př. n. l. poslal svého syna Démétria Poliorkéta dobývat Rhodos. Obléhání trvalo po celý rok a Demetrios proslulý svými jedinečnými obléhacími zařízeními (jeho přízvisko Poliorkétés znamená „Dobyvatel měst“) odešel poražen. Demetriova porážka znamenala pro Rhodos další rozkvět a jeho moc dosáhla vrcholu. V této době zde žili nejznámější umělci, spisovatelé a filosofové.

Rhoďané vytvořili „Mezinárodní námořní zákon rhodský“, který je jedním z nejdůležitějších raných právních dokumentů světa.

Římské období[editovat | editovat zdroj]

Zasahování Říma do záležitostí Řecka a východního Středomoří zesílilo na konci 3. století př. n. l. Rhoďané zaujímali k Římu přátelský postoj, leč Římané hodlali rázně omezit moc ostrova. Prohlásili Délos za svobodný přístav a tím významně přiškrtili rhodský obchod a donutili Rhodos k dohodě o spojenectví.

Tato dohoda se ukázala být pro Rhodos katastrofou. Po zavraždění Julia Caesara odmítli Rhoďané vystoupit proti nepřátelům Gaia Cassia (jednoho z Caesarových vrahů) – Egyptu, se kterým je rovněž vázaly spojenecké svazky. Cassius zaútočil a v roce 42 př. n. l. Rhodos dobyl, většinu ostrova zdevastoval a odvezl z něj více než 3000 uměleckých děl. Úpadek dokončil císař Dioklecián, který připojil Rhodos k římskému impériu jako provinciiInsulae.

Byzantské období[editovat | editovat zdroj]

Zrekonstruovaný Palác velmistra v Rhodu

Po rozdělení římského impéria (314 n. l.) připadl Rhodos východořímské říši. Město Rhodos bylo roku 514 zničeno zemětřesením a znovuvybudováno císařem Anastasiem I. V průběhu římsko-perských válek byl roku 620 obsazen Peršany. Arabští nájezdníci přepadli město v roce 653 a zničili jeho památky. Nájezdy Saracénů trvaly až do roku 718, kdy byzantská flotila zničila saracénské lodě „řeckým ohněm“. V 9. století pustošili ostrov Arabové Hárúna ar-Rašída. Teprve v 11. století nastala renesance obchodního významu ostrova díky křižákům, kteří byli odtud zásobováni zbožím, loděmi i žoldnéři.

Když křižáci v roce 1204 dobyli během čtvrté křížové výpravy Konstantinopol, jejich velitel Leon Gavalas, který pocházel z Konstantinopole, se prohlásil dědičným despotou Rhodu a vládl zde do roku 1246, kdy byl ostrov dobyt Janovany. Byzantská říše získala ostrov formálně zpět v roce 1261, ale ve skutečnosti zde stále vládli Janované a jejich admirálové. V roce 1306 Vignolo Vignoli, jeden z těchto admirálů, prodal ostrovy Rhodos, Kós a Leros rytířům Řádu sv. Jana Jeruzalémského. Formálně se tedy Rhodos stal majetkem Řádu, ale ten musel až do roku 1309 o ostrov bojovat s místním obyvatelstvem.

Křižáci vtiskli ostrovu nezaměnitelný ráz, který se dochoval až do dnešních časů: nedobytné pevnosti, hrady, brány, kostely, nemocnice, ubytovací zařízení a paláce. Pod jejich vládou se Rhodos opět vynořil ze zapomnění a stal se nejvýznamnější silou ve východním Středomoří. Největší florentské obchodní a bankovní domy otevřely na ostrově své pobočky. Rhodos se tak stal východní baštou západoevropského vlivu a jeho přístav nejdůležitějším centrem obchodu mezi východem a západem. Roku 1480 se Řádu podařilo ostrov uhájit před tureckou invazí.

Vláda Johanitů trvala 213 let až do 29. prosince 1522, kdy poslední velmistr Řádu, Villiers de l`Isle Adam, byl po šestiměsíčním obléhání donucen předat ostrov Sulejmanovi Nádhernému. Stalo se tak po šestiměsíčním obléhání a zradou. Po pádu Rhodu zprostředkoval císař Karel V. pro Řád nový domov na Maltě a Řád získal jméno pod kterým je znám dodnes - Řád maltézských rytířů.

Osmanská nadvláda a italská okupace[editovat | editovat zdroj]

Osmanská okupace je považována za nejtemnější období historie Rhodu. Ostrovu vládl Kapudan Paša a město se stalo hlavním městem Egejské provincie Turecka. Sídlil zde hlavní administrátor. Řečtí obyvatelé museli opustit město a usídlit se mimo jeho hradby. Turkům se však nikdy nepodařilo ovládnout celý ostrov a turecké obyvatelstvo vždy tvořilo pouze menšinu. Proto si některá města (zejména Lindos) podržela jistou dávku samostatnosti včetně hospodářské prosperity.

Turci okupovali ostrov až do roku 1912. V tomto roce Italové s pomocí místního řeckého obyvatelstva obsadili Rhodos. Zpočátku zacházeli s místním obyvatelstvem dobře, neboť očekávali brzké vytvoření italsko-řecké unie. Nástup fašismu vedl však k politice expanze a Italové odmítli poskytnout Rhodu právo na sebeurčení. To se stalo signálem k ozbrojenému odporu. Na druhé straně je nutno uvést, že v době italské nadvlády byly věnovány značné prostředky na ochranu a rekonstrukci historických památek i když s poněkud jednostranným zaměřením na dobu vlády Johanitů. Z této doby pochází např. obnova Paláce velmistra, kostela sv. Jana a historického přístavu.

Po porážce Osy spravovala všechny Dodekanéské ostrovy britská administrativa až do 7. března 1948, kdy se Rhodos konečně stal součástí Řecka.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika je zaměřena na turisty. Malé podniky zpracovávají suroviny z dovozu pro místní prodej. Zemědělství se zaměřuje na rostlinnou výrobu, chov skotu, rybolov a vinařství.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Hic Rhodus! Hic salta!

Věta znamená "Zde je Rhodos, zde skákej." Citát byl údajně pronesen v situaci, kdy se kterýsi atlet chlubil, jak daleko doskočil na Rhodu. Je ho tedy možné přeložit jako "teď a tady ukaž co umíš".

Turistické cíle[editovat | editovat zdroj]

Údolí motýlů
Lindos

Na východním pobřeží lze navštívit zříceniny johanitských hradů Feraklos a Lindos, na západním pak Monolithos a Kritinia.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu