Rhodos (město)

Rhodos Ρόδος
Přístav s Palácem velmistrů
poloha
zeměpisné souřadnice:	36° 26′ s. š., 28° 13′ v. d.
nadmořská výška:	0 m n m. - 25 m n. m.
stát:	Řecko
provincie:	Jižní Egeis
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	19,5 km²
počet obyvatel:	53 709 (2001)
hustota zalidnění:	2757 obyv. / km²
správa
starosta:	Hatzis Hatziefthimiou
oficiální web:	www.rhodes.gr
telefonní předvolba:	2241
PSČ:	851 00

Opevnění starého města

Rhodos (řecky: Ρόδος , italsky: Rodi) je hlavní město stejnojmenného řeckého ostrova. Ve městě, které se nachází v severovýchodní části ostrova, žije asi 55 tisíc obyvatel.

Historické jádro města, jemuž vévodí Palác velmistrů, který zbudovali Johanité, patří k nejlépe zachovaným středověkým městům v Evropě, a je proto od roku 1988 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Město Rhodos patří k oblíbeným turistickým cílům, není tedy divu, že se jeho historická část a přilehlé oblasti tomuto trendu přizpůsobily, neboť zdejší obyvatelé žijí v podstatě pouze z turistického ruchu.

Historie

Ostrov Rhodos leží na přirozené křižovatce mezi Evropou, Blízkým východem a Afrikou, což dalo městu i ostrovu v průběhu historie značnou kulturní, architektonickou a jazykovou různorodost. Ostrov je osídlen již od 4. tisíciletí př. n. l. (mladší doba kamenná).

Klasické období

Město Rhodos bylo založeno v roce 408 př. n. l., kdy se k jeho založení spojily tři městské státy Lindos, Kamiros a Ialyssos, aby posílily své postavení vůči Athénám. a po tři století pak díky námořnímu obchodu, zkušeným stavitelům lodí a prozíravým městským vládcům zažívalo až do římské nadvlády svůj Zlatý věk. V letech 304 př. n. l.–292 př. n. l. vztyčil ve zdejším přístavu lindský sochař Chares proslulý Rhódský kolos, jeden ze Sedmi divů starověkého světa. Práce na 32 m vysoké soše boha Slunce Hélia mu trvaly celých 12 let a spotřeboval přitom 9 t stříbra. Kolos se tyčil u vjezdu do zdejšího přístavu Mandraki.
Starověký Rhodos měl velmi dobře vybudovaný kanalizační systém a vodovodní síť.

Silné zemětřesení, jež postihlo Rhodos v roce 226 př. n. l., značně poškodilo město a bylo příčinou zřícení Rhódského kolosu. Po následujících osm století ležela socha v rozvalinách, až ji v roce 653 Arabové, kteří ostrov ovládli, prodali obchodníkovi z Edessy, který prý k jejímu odvezení potřeboval 900 velbloudů.

Římské období

Roku 164 př. n. l. se Rhodos stal částí římské provincie Asie. Město si i dále dokázalo uchovat svoji krásu a stát se jedním z center tehdejší vzdělanosti a umění. Na jeho území lze dodnes najít stopy římské přítomnosti, jež nám umožňují učinit si představu o úrovni tehdejší civilizace. Podle Skutků apoštolů (pátá kniha Nového zákona) se zde na konci své třetí misijní cesty zastavil apoštol Pavel.

Byzantské období

Ve středověku byl Rhodos významným byzantským obchodním střediskem a křižovatkou lodních tras vedoucích mezi Konstantinopolem a Alexandrií. V počátcích byzantské vlády ostrov obsadili Isaurové z hornaté západní části Kilíkie a město vypálili. V 7. století ostrov obsadili Arabové. Byli to právě oni, kdo z vod přístavu vyzvedli zbytky zříceného bronzového kolosu a odvezli je do Sýrie, kde byly roztaveny a bronz použit na výrobu mincí. Po pádu byzantské říše v roce 1204 ostrov ovládl místní šlechtic Leo Gavalas, avšak nedlouho po jeho smrti přešla vláda nad ním opět do byzantských rukou, když jej ovládl nikajský císař.

Rytířské období

Palác velmistrů při pohledu ze zahrady

Rytířský řád Johanitů se na ostrově usídlil poté, co po perzekuci templářů opustil v roce 1307 Itálii. Johanité zde zřídili své hlavní sídlo. V roce 1309 potvrdil papež Klement V. Rhodos jako državu řádu. Johanité na ostrově zůstali po další dvě století.

V roce 1444 provedla mamlúcká flotila egyptského sultána blokádu ostrova, avšak Johanitům se díky loďstvu burgundského velitele Geoffroye de Thoisy podařilo jejich útok odvrátit.

Po pádu Konstantinopolu v roce 1453 se Osmanská říše začala rychle rozpínat a v roce 1480 nařídil sultán Mehmed invazi na ostrov. Vedl ji paša Mesic. Obráncům Rhodu se podařilo odrazit útok z moře i z pevniny a zahnat útočníky na útěk. Tato porážka zabránila invazi osmanských sil na Apeninský poloostrov, čímž zřejmě odvrátila vpád muslimských vojsk do západní Evropy a její ovládnutí.

Po porážce osmanských vojsk v roce 1480 nařídil velmistr řádu Fabrizio Del Carreto zesílit opevnění rhodských měst, na což po několik desetiletí osobně dohlížel. V roce 1521, kdy velmistr Del Carreto zemřel, byl Rhodos nejsilněji opevněnou křesťanskou baštou na světě. Johanité odtud podnikali námořní výpady proti muslimským obchodníkům. To v roce 1522 přimělo nového sultána Sulejmana I. řečeného Nádherný k nové blokádě ostrova.

Vstupní brána na hradbách

Početně značně slabší obránci Rhodu (7000 rytířů proti 200 000 osmanským vojákům a 400 lodím) hrdinně bránili město a způsobili nepřátelským obléhatelům citelné ztráty. V prosinci roku 1522 došlo k dohodě mezi vedením rytířů a Sulejmanem a Johanitům bylo povoleno opustit město s veškerým majetkem, který dokázali pobrat. Za to se jim dostalo příslibu, že obyvatelé města nebudou nijak trestáni a budou i nadále smět volně vyznávat svoji křesťanskou víru. 1. ledna 1523 opustili Johanité Rhodos a ostrov ovládli Osmané.

Osmanské období

V roce 1522 dobyli osmanští Turci po dlouhém obléhání město Rhodos. Vystavěli zde nové budovy: mešity, veřejné lázně a sídla pro novou elitu. Řekové byli přinuceni opustit opevněné město a usadit se v nových čtvrtích za hradbami. Za osmanské éry město pozbylo svůj mezinárodní charakter, zachovalo si však svoji hlavní ekonomickou funkci tržiště pro zemědělské výrobky z vnitrozemí ostrova a okolních menších ostrovů. Po upevnění své nadvlády nad ostrovem přeměnili Turci většinu kostelů na mešity a z velkých domů učinili soukromá sídla nebo veřejné budovy. Jednalo se o dlouhodobý proces, jehož cílem bylo přizpůsobit je osmanskému způsobu života. Zdobená průčelí domů z rytířského období, klenuté brány a zdi z přitesaných kamenů byly obohaceny prvky osmanské architektury přizpůsobené zdejšímu podnebí a kultuře. Při tomto procesu zůstala většina architektonických rysů stávajících budov zachována. Nejtypičtějšími přírůstky byly lázně (obvykle v zadní části domů) a uzavřené dřevěné balkony vystupující z průčelí do úzkých uliček.

Uličky starého města

Úpadek Osmanské říše v 19. století se projevil i ve městě. Zdejší stavby začaly chátrat, čemuž značně napomáhala i silná zemětřesení, jež bývají v této oblasti obvyklá.

Italské období

Roku 1912 zabraly Rhodos stejně jako celé Dodekanéské ostrovy jednotky italské armády. V roce 1923 se pak celý ostrov stal součástí italské kolonie nazvané Isole Italiane dell'Egeo čili Italské egejské ostrovy. Italové strhli domy, jež byly v době osmanské nadvlády postaveny v blízkosti městských hradeb. Z židovského a tureckého hřbitova zřídili zelenou zónu obklopující středověké město. Zbourali všechny osmanské budovy, zachovali však veškeré památky z rytířského období. Zrekonstruovali také johanitský Palác velmistrů a započali s modernizací města.

Obyvatelstvo

Na rozdíl od celonárodních ukazatelů počet obyvatel města i ostrova stále vzrůstá. Oficiálně sice ve městě žije 54 000 obyvatel (2001), avšak skutečný počet se odhaduje na 75 – 80 000. Tato situace je zřejmě způsobena tím, že většina zdejších stálých obyvatel se pro potřeby sčítání lidu zaregistrovala v místě svého rodiště. Tak je oficiální počet obyvatel podle sčítání nižší než množství lidí, kteří ve městě skutečně žijí.

Pamětihodnosti

Vnitřek synagogy Kahal Šalom

Ve městě je celá řada pamětihodností. Některé z nich se datují až do starověku, převážná většina jich však má středověký původ. Patří k nim zejména:

• Palác velmistrů řádu Johanitů zbudovaný ve 14. století
• Středověké jádro města
• Rhodská akropole pocházející z helénského období (3. – 2. století př. n. l.)
• Starý přístav Mandraki, u jehož vjezdu kdysi stával proslulý Rhodský kolos.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhodes (city) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• (řecky) (anglicky) Oficiální stránky města
• (řecky) Oficiální stránky prefektury