Jiří Dienstbier mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Jiří Dienstbier
Jiří Dienstbier mladší
Jiří Dienstbier mladší
Úřadující
Ve funkci od: 29. ledna 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce Michael Kocáb (do 2010)

Úřadující
Ve funkci od: 29. ledna 2014
Předchůdce Marie Benešová

místopředseda ČSSD
Ve funkci:
19. března 2011 – 15. března 2013

Úřadující
Ve funkci od: 26. března 2011
Předchůdce Jiří Dienstbier starší

Ve funkci:
25. března 2011 – 26. března 2011

Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992

Ve funkci:
16. října 2010 – 10. září 2012

Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 19. listopadu 1998

Občanství Česko a Spojené státy americké
Rodiče Jiří Dienstbier a Zuzana Dienstbierová
Ve funkci:
21. října 2006 – 21. října 2010

Narození 27. května 1969 (45 let)

Washington, D.C.
USA USA

Občanství Česko a Spojené státy americké
Politický subjekt Občanské fórum
Svobodní demokraté (OH)
ČSSD (od 1997)
Vztahy Jaroslava Tomášová
Rodiče Jiří Dienstbier a Zuzana Dienstbierová
Děti syn Jiří (* 1993)
Příbuzní Filip Dienstbier (bratranec)
Sídlo Praha-Vinohrady
Vzdělání

Právnická fakulta UK

Zaměstnání advokát
Webová stránka www.dienstbier.cz

Jiří Dienstbier (* 27. května 1969 Washington, D.C.)[1] je advokát a politik České strany sociálně demokratické – od ledna 2014 ministr bez portfeje, který má na starosti lidská práva a rovné příležitosti, a zároveň předseda Legislativní rady vlády, senátor, místopředseda strany v letech 2011–13, stínový ministr spravedlnosti[2] a kandidát na primátora Prahy v říjnu 2010. V březnu 2011 vyhrál doplňovací volby do Senátuobvodu č. 30 – Kladno, uprázdněném smrtí jeho otce Jiřího Dienstbiera staršího. V říjnu 2014 mandát obhájil.

Byl kandidátem ČSSD v první přímé volbě prezidenta České republiky v lednu 2013;[3] v prvním kole skončil těsně čtvrtý.[4]

Je představitelem liberální levice, blízké bývalému předsedovi strany Špidlovi a současnému Sobotkovi. Naopak se ocitá v konfliktech s prozemanovským křídlem a bývalým 1. místopředsedou Michalem Haškem. Domnívá se, že tvrzení, že někomu se dobře žije ze sociálních dávek, je rozšířený stereotyp, a každému, kdo se s tímto názorem ztotožňuje, doporučuje, aby si takový život vyzkoušel.[5]

Rodina, studium, advokacie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Washingtonu, kde byl Jiří Dienstbier starší zahraničním korespondentem Československého rozhlasu; tím získal i občanství USA. Po rozchodu rodičů vyrůstal především v domácnosti matky Zuzany Dienstbierové, která stejně jako Dienstbier starší patřila k první vlně signatářů Charty 77,[6] v Podskalské ulici na Novém Městě.[7] Jeho dědečkem z matčiny strany byl malíř Jaromír Wíšo (1909–1992), z otcovy MUDr. Jiří Dienstbier, primář kladenské nemocnice v letech 1936–53[8] († 1976 nebo 1977).[9]

Když Dienstbier chodil do 4. třídy, byl jeho otec odsouzen pro činnost ve VONS a na 3 roky se stal politickým vězněm. Pro svůj původ v disidentském prostředí byl i jako dítě vystaven perzekuci; 7. dubna 1982 ho příslušníci SNB na ulici obvinili z krádeže, odvezli na služebnu, vyhrožovali mu a následně vše popřeli.[7] Kvůli persekuci rodičů[10][11] nesměl chodit na jazykovou základní školu ani na gymnázium, ale po prodloužení ZŠ o 9. ročník (v té době již většinou zrušený) a dvou odvoláních mohl díky jistému uvolnění poměrů i se spolužákem Markem Bendou nastoupit na Střední průmyslovou školu strojnickou hl. m. Prahy, kde roku 1988 odmaturovali.[9] To už probíhala přestavba a oba byli přijati na vysokou školu, Dienstbier na strojní fakultu ČVUT, obor strojírenská ekonomie – řízení strojírenské výroby.

Po listopadové revoluci složil na jaře 1990 přijímací zkoušky na právnickou fakultu UK; prezenční studium oboru právo a právní věda absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu) v roce 1997 s titulem Mgr.[12] Nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře exkomunistického expremiéra Mariána Čalfy Čalfa, Bartošík a partneři.[13] V roce 1998 složil odbornou advokátní zkoušku[14] a stal se advokátem,[15] později partnerem v advokátní kanceláři Čalfa a Bartošík. Soustředil se na rozvoj vlastní právnické profese, kterou kombinoval s veřejnou aktivitou v komunální politice – 15 let vykonával plnou advokátní praxi. Věnoval se bez zúžené specializace celému rozsahu občanského, správního a obchodního práva. V roce 1999 absolvoval stáž v advokátní kanceláři Hamburger, Weinschek, Molnar a Fischer ve Washingtonu.

Žije na vinohradské Zvonařce nesezdán s asistentkou Jaroslavou Tomášovou,[16][17] mají syna Jiřího (*1993, někdy také uváděn jako Jiří Dienstbier jr.).[18]

Jako své zájmy uvádí fotbal, četbu, cestování, kulturní a stavební památky, cestování v románských zemích, detailní poznávání Provence a Toskánska. Od dětství sportovně plaval v přípravce Bohemians-Klokánku.[zdroj?] Od 11 let se věnoval včelařství – pomáhalo to též lépe snášet tlak režimu na rodinu.[zdroj?]

Hovoří plynně anglicky, domluví se francouzsky a rusky (státnice).[zdroj?]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Jiří Dienstbier byl v kontaktu s politikou od dětství. Během vysokoškolského studia se zapojil do nezávislého studentského hnutí, v roce 1989 byl spoluzakladatelem a hybatelem[19][20] opozičního studentského sdružení STUHA.[21] Sdružení vytvořila v průběhu roku 1989 skupina známých, mezi nimiž byli dále bratři Bendové, Jan Dus, Roman Růžička, Šimon Pánek, Jan Vidím nebo Martin Klíma.[22] Seskupení mělo značný vliv na radikalizaci studentů i jejich ochotu promluvit k veřejnému dění.[23] Podílelo se také na studentském pochodu z Albertova na 17. listopad 1989.[24][25][26][27]

Poslanec Federálního shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v červnu 1990 byl Jiří Dienstbier ml. zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění z kandidátní listiny Občanského fóra za Středočeský kraj, kam ho delegoval tzv. Českomoravský studentský parlament jako jednoho ze studentských vůdců. Kandidoval na 5. místě z 19, po započtení preferenčních hlasů byl 6. z 8 zvolených.[28] Po rozdělení Občanského fóra přešel v květnu 1991 do klubu Občanského hnutí.[29]

Do voleb v červnu 1992 působil v branně-bezpečnostním výboru,[30] který vedl blízký spolupracovník Dienstbierových z disentu Ladislav Lis. Pracoval též v tzv. Komisi 17. listopadu, kde byli činní zejména studenti a která měla za cíl analyzovat činnost bývalých represivních složek, zejména StB.

Komunální politika[editovat | editovat zdroj]

Dienstbier prošel spolu se svým otcem nástupnickou stanou Občanského hnutí, Svobodnými demokraty, za něž byl v roce 1994 zvolen zastupitelem městské části Praha 2 (díky osobním hlasům postoupil z nevolitelného 7. místa kandidátky na 2. ze 3 zvolených).[31] Od roku 1997 je členem ČSSD,[32] za kterou kandidoval na nevolitelném místě i ve volbách 1998[33] a 2002.[34] Znovu byl zastupitelem v letech 20062010 už jako lídr kandidátky.[35]

V komunálních volbách v říjnu 2010 byl Dienstbier lídrem kandidátky ČSSD do zastupitelstva hlavního města Prahy[36] a jejím kandidátem na primátora. Před volbami vyloučil, že by ČSSD po volbách znovu (jako před rokem 2006) uzavřela koalici s ODS, neboť pražští zastupitelé za ODS jsou nedůvěryhodní, spojení s mnohými skandály a „vytvořili v Praze korupční, až mafiánské prostředí“.[37]

ČSSD sice skončila poslední ze tří stran, které do zastupitelstva prošly, ale dosáhla nejlepšího výsledku v historii pražských komunálních voleb (17,85 %),[38] což bylo připisováno Dienstbierovu působení.[zdroj?] Po volbách se Dienstbier znovu postavil proti opakování koalice s druhou ODS a preferoval jednání s vítěznou TOP 09. Dostal se tak do otevřeného střetu se zastupitelem, poslancem a předsedou pražské ČSSD Petrem Hulinským.[39] Byl však přehlasován a odstoupil z vyjednávacího týmu, čímž podle některých zpráv předešel tomu, že by jej spolustraníci sami odvolali.[40] Poté byla koalice ODS a ČSSD uzavřena; Dienstbier tak svůj slib ve straně neprosadil.[41][42] Sám se ale od koalice, kterou za ČSSD dohodli Petr Hulinský a exministr Zemanovy vlády Karel Březina, distancoval. Způsob jejího uzavření označil za „podrazácký“, ČSSD podle něj porušila sliby, které dala voličům.[43]

8. ledna 2011 Dienstbier kandidoval na post předsedy pražské ČSSD proti Hulinskému, ale ten ho i zde porazil 104 hlasy ku 48.[44]

10. září 2012 Dienstbier rezignoval na post zastupitele hlavního města Prahy s tím, že necítil možnost prosadit v zastupitelstvu své představy a chtěl se více věnovat prezidentské kandidatuře.[45] V zastupitelstvu ho nahradila Lucie Válová.[45]

Stínový ministr, sněmovní intermezzo[editovat | editovat zdroj]

Ještě předtím, ve sněmovních volbách v červnu 2010 kandidoval Dienstbier na nevolitelném 9. místě v Praze; díky přednostním hlasům se však stal 1. náhradníkem za čtyřmi poslanci.[46] Od července 2010 je Dienstbier stínovým ministrem spravedlnosti ČSSD.

Na sjezdu ČSSD v sobotu 19. března 2011, kde byl zvolen předsedou Bohuslav Sobotka (již od rezignace Jiřího Paroubka po volbách vedoucí stranu jako statutární místopředseda), se jemu blízký Dienstbier stal místopředsedou. Vzápětí lídr pražské sněmovní kandidátky, exministr vnitra nestranické Fischerovy vlády Martin Pecina oznámil, že pro nesouhlas s jejich programem odejde z parlamentu: „Není to zatrpklost. Má vize politiky je jiná než vize Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera. Myslím si, že bych jim tam překážel. Abych dělal nějakou frakci a rozbíjel sociální demokracii, to bych považoval za nešťastné.“[47] Ústavní právníci prohlásili, že tím Dienstbierovi automaticky vznikne poslanecký mandát bez ohledu na jeho vůli, a že kdyby se tak stalo až podle Pecinova prvotního záměru v dubnu, po očekávaném Dienstbierově zvolení senátorem, Dienstbier by pro neslučitelnost přišel o čerstvý senátorský mandát (a volby by se musely opakovat).[48] Aby tomu předešel, Pecina rezignoval již v pátek 25. března, ještě před začátkem 2. kola senátní volby.[49] Dienstbierovi tak na den podle ústavy formálně vznikl poslanecký mandát,[50] i když se ho neujal a nesložil poslanecký slib; s koncem senátní volby v sobotu 26. mu vznikl senátorský mandát. Do sněmovny nastoupil druhý náhradník, kontroverzní exposlanec Miroslav Svoboda „vykroužkovaný“ z 3. místa kandidátky.

Senátor[editovat | editovat zdroj]

Jiří Dienstbier starší byl na podzim 2008 jako nestraník zvolen za ČSSD do Senátu v Kladně, odkud pocházel; v sobotu 8. ledna 2011 však zemřel na rakovinu plic. Během několika dnů se ve straně objevily návrhy, aby v doplňovacích volbách kandidoval jeho syn;[51] ten nabídku přijal v úterý 18. ledna, po otcově pohřbu.[52] Zkritizoval prezidenta Václava Klause za to, že vyhlásil termín voleb hned v úterý 11., ještě před pátečním pohřbem.[53] Oficiálně ho nominoval středočeský výkonný výbor 28. ledna 14 hlasy z 21 proti čtyřem dalším kandidátům.[54]

Dienstbier mladší porazil kladenského primátora Dana Jiránka (ODS) 44 % ku 27 % hlasů v prvním kole 18.–19. března[55] a 65 % hlasů ve 2. kole za 14 dnů.[32][56] Již počátkem února jej podpořila Strana zelených[57] s tím, že jeho program je zeleným blízký; předseda strany Ondřej Liška se aktivně zapojil do předvolební kampaně. Po prvním kole Dienstbiera podpořila i KDU-ČSL a obvodní výbor KSČM, který oslovil a navštívil.[58] Mandát mu vyprší 25. října 2014.

Dienstbier působí v ústavně-právním výboru Senátu, kriticky komentoval přijetí nového občanského zákoníku, zejména délku legisvakance. Dlouhodobě se věnuje nominacím ústavních soudců, při nichž apeluje na větší důraz na odbornost a morální přednosti kandidátů.[59] V dubnu 2012 se postavil proti nominaci exposlance ČSSD a náměstka nejvyšší státní zástupkyně Marie Vesecké Zdeňka Koudelky, označovaného za blízkého „justiční mafii“.[60]

Od dubna 2011 setrvával v průzkumech jako nejoblíbenější politik.[61]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 obhajoval za ČSSD mandát senátora v obvodu č. 30 - Kladno.[62] Se ziskem 30,63 % hlasů vyhrál první kolo a postoupil tak do kola druhého. V něm porazil poměrem hlasů 55,40 % : 44,59 % nestraničku za TOP 09 a STAN Michaelu Vojtovou a zůstal senátorem.[63]

Prezidentská kandidatura[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu roku 2011 a 2012 přišel ekonom a europoslanec ČSSD Jiří Havel[64] s myšlenkou nominovat do přímých prezidentských voleb Dienstbiera. Na veřejnosti se tato idea objevila poprvé až v únoru 2012. Nominace zpočátku neměla v ČSSD jasnou podporu, uvažovalo se i o primárkách s dalšími kandidáty. Nakonec 19. května ústřední výkonný výbor ČSSD schválil nominaci Dienstbiera jako jediného kandidáta, který mu byl oficiálně navržen, 107 hlasy ze 152.[65]

Jiří Dienstbier vyhlásil, že se nebude opírat jen o nominaci senátorů a poslanců ČSSD, kterou měl zajištěnou, ale že v souladu s principy přímé volby požádá také voliče o podporu prostřednictvím padesáti tisíc jejich podpisů,[66] které sbíral s pomocí neplacených dobrovolníků a členů ČSSD.[67] Absolvoval veřejné diskuse s ostatními kandidáty,[68][69][70][71] komentuje aktuální politické dění.[72][73]

V neděli 21. října 2012 oznámil místopředseda strany Lubomír Zaorálek dosažení 50 000 podpisů; Dienstbier to potvrdil na tiskové konferenci v pondělí, kde představil program.[74] Jako jediný kandidát tak měl podpisy ze všech 3 možných zdrojů nominace; ministerstvo vnitra nakonec jeho kandidaturu zaregistrovalo jako podanou 28 senátory a podpisy nekontrolovalo. V předvolební kampani Dienstbier požádal, stejně jako Miloš Zeman, o podporu vedení KSČM;[75] to nakonec podpořilo oba kandidáty.[76]

Kromě českého občanství má Jiří Dienstbier občanství Spojených států amerických, které vzniklo automaticky zrozením v zemi, není spojeno s žádnou přísahou, slibem nebo závazkem vůči USA,[zdroj?] není v rozporu s českým právním řádem a není překážkou volitelnosti. Jde o rozdílný způsob nabytí občanství, než jaký byl při prezidentských volbách v únoru 2008 vzpomínán v souvislosti s Janem Švejnarem.[zdroj?] Otázku Dienstbierova státního občanství nevznesl během kampaně jako relevantní žádný z protikandidátů.

V prvním kole voleb skončil se ziskem 16,12 % hlasů těsně čtvrtý za Janem Fischerem;[4] postoupili tak Miloš Zeman, jehož podporovala nemalá část ČSSD už před 1. kolem, a Karel Schwarzenberg (TOP 09). Dienstbier poté navzdory stanovisku strany Zemana zkritizoval a vyslovil se pro Schwarzenberga.

Další kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po prezidentských volbách Dienstbierova pozice ve straně dále oslabila. Před ostravským sjezdem získal v regionech jen minimum nominací a ve volbě čtyři řadových místopředsedů ze sedmi kandidátů 15. března 2013 skončil s 237 hlasy ze 604 delegátů s odstupem až jako pátý.[77] To je interpretováno jako porážka křídla předsedy Sobotky, k němuž patřil, pravicovějšími pragmatiky kolem Michala Haška.[78] Kvůli ztrátě oficiální stranické funkce byl nato vyřazen z průzkumů oblíbenosti politiků, i když je paradoxně vedl.

Sobotka však následně Dienstbiera potvrdil v obměněné stínové vládě, kde posílil Špidla a naopak vypadla Zemanovi blízká Marie Benešová na konkurenčním postu pro boj s korupcí, nevrátil se ani Zdeněk Škromach. To vzbudilo kritiku prozemanovců.[79]

Jak sílila politická krize, Dienstbier si vyměňoval se zemanovským křídlem stále ostřejší útoky např. na Facebooku. V srpnu mj. vystoupil proti Zemanově nominaci předsedy městského soudu v Praze Jana Sváčka na Ústavní soud, kterou Senát o rok dříve zamítl prezidentu Klausovi.

Účastnil se pochodu na podporu gayů Prague Pride 17. srpna 2013.

V lednu 2014 se stal kandidátem ČSSD na post ministra pro lidská práva a rovné příležitosti a předsedu Legislativní rady vlády ve vládě Bohuslava Sobotky.[80] Dne 29. ledna 2014 byl do těchto funkcí jmenován.

Aktivita pro Bohemians 1905, právní spory[editovat | editovat zdroj]

Jako dlouholetý příznivec fotbalových Bohemians a vršovický patriot se Dienstbier počátkem 21. století angažoval v krizi, kdy byl nový majitel obviňován ze snahy o tunelování a zcizení tradičního klubu, zejména jeho nemovitostí. Pomohl spolu se skupinou dalších fanoušků zachovat právní kontinuitu a značku klubu.[zdroj?] Přispěl především právní pomocí a strategií. Je místopředsedou představenstva Družstva fanoušků Bohemians, které spoluzaložil v březnu 2005,[81][82][83] a členem dozorčí rady rovněž tehdy založené Bohemians 1905, a.s. (od prosince 2012 Bohemians Praha 1905).[83]

Smlouvou z 6. dubna 2005 přešli hráči klubu ze „staré“ FC Bohemians, a.s. do nové, „fanouškovské“ Bohemians 1905. Stará a.s. skončila v konkursu a v lednu 2009 se konkursní správce obrátil na Bohemians 1905 s tím, že hráči jsou zapsáni do konkursní podstaty, s níž nelze nakládat bez jeho souhlasu, a podal na Bohemians 1905 vylučovací žalobu. Dienstbier však za advokátní kancelář vypracoval právní analýzu, že správce jednak již na hráče nemá práva a mimoto se jeho argumentace stejně netýká „prodeje“ hráčů, zejména Jana Morávka do německého Schalke 04;[84] na jejím základě vedení klubu v dubnu 2009 uzavřelo smlouvu o přestupu za 2,25 mil. eur. Ačkoli Dienstbier tvrdil „Sjednáním smlouvy o přestupu hráče Morávka […] by se Bohemians 1905, a.s. ani její statutární orgány neměly vystavit žádným občanskoprávním ani trestněprávním sankcím“,[84] tehdejší předseda dozorčí rady Petr Svoboda (a ředitel klubu Lukáš Přibyl, následně zesnulý) byl v září 2011 za tento a další dva přestupy odsouzen; po úspěchu odvolání byl Svoboda v prosinci 2012 znovu odsouzen pouze za dva z přestupů.[85] Po prvoinstančním rozsudku podal v listopadu 2011 majitel konkurenčních střížkovských FC Bohemians Praha Michal Vejsada i na Dienstbiera jako člena dozorčí rady trestní oznámení za porušení povinnosti při správě cizího majetku, poškození věřitele a zvýhodnění věřitele.[86] Dienstbier to označil za „úsměvnou záležitostnaprostou pitomost“.[87] Další trestní oznámení na Dienstbiera v této věci podal v březnu 2013 Michal Maňák z Prahy 10, působící v politickém hnutí Uzdravme naši politiku.[88]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dienstbier: Do 21 let jsem nevěděl, že jsem Američan. lidovky.cz [online]. 2012-10-4. Dostupné online.  
  2. Stínový ministr spravedlnosti na stránkách ČSSD
  3. Oficiální kandidát ČSSD na prezidenta ČR
  4. a b Český statistický úřad - Volba prezidenta republiky konaná ve dnech 11.01. – 12.01.2013
  5. Jiří Dienstbier: Žít na dávkách? Jen ať si to každý kritik zkusí. Deník. březen 2014, s. 11-12. Vydáno v sobotu 15. 3. 2014. Dostupné online.  
  6. Faksimile originálního podpisu Charty 77; Zuzana Dienstbierová – dokumenty prvních signatářů Charty 77 (PDF)
  7. a b Dopis Zuzany Dienstbierové ministru vnitra ČSSR, INFOCH 4/1982 (PDF 3,5 MiB, scany původních průklepů), str. 16–7. Též in Jiří Gruntorád, Petr Uhl: Informace o Chartě 77 – Článková bibliografie, Doplněk, Brno 1998, str. 175
  8. Kladenská nemocnice
  9. a b http://www.cssd.cz/media/cssd-v-mediich/jiri-dienstbier-setkani-na-chalupe/ Pátek Lidových novin 5. 10. 2012
  10. Výstava připomíná proces se šesti členy VONS z roku 1979, ČT24 – Česká televize]
  11. Ztroskotanci a samozvanci po třiceti letech, Česká televize
  12. http://senat.cz/senatori/index.php?lng=cz&ke_dni=10.1.2013&O=9&par_3=253
  13. AK Čalfa a Bartošík – webové stránky
  14. Advokátní zkušební řád
  15. Matrika ČAK-seznam advokátů
  16. Ivana Hudcová: Jiří Dienstbier – Nejmladší prezident dostane naložíno? Recepty prima nápadů 27. 12. 2012
  17. Dienstbierová být nechci, tvrdí partnerka prezidentského kandidáta, ona.idnes.cz 8. 10. 2012
  18. http://www.denik.cz/z_domova/muj-tata-prezident-20130103.html
  19. Marek Benda, Martin Klíma, Pavel Dobrovský, Monika Pajerová, Šimon Pánek: Studenti psali revoluci. Praha, Univerzum 1990. ISBN 80-85207-02-8. S. 15, 19, 30, 32, 33, 42, 48
  20. Otáhal M.: Opozice, moc, společnost 1969/1989. Praha, Ústav pro soudobé dějiny 1998. ISBN 80-85800-12-8. s. 92
  21. Jiří Dienstbier: Usilovat o změnu v listopadu 1989 mělo smysl, Deník Referendum
  22. Jan Vidím o hnutí Stuha
  23. Timothy Garton Ash: Rok zázraků. Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze. Litomyšl, Paseka 2009. s 64
  24. Pochod na Albertov 17. 11. 1989 YouTube
  25. Aktivizace studentů 1989
  26. Václav Klaus: Studenti psali revoluci – Předmluva s. 5–8. Praha, Univerzum 1990 [Dopl.]
  27. Zpráva StB o úloze Bendy a Dienstbiera a pochodu z Albertova (PDF)
  28. http://volby.cz/pls/sl1990/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=07&xkraj=32 a Volby.cz – Jmenný seznam 107 027 preferenčních hlasů
  29. Jiří Dienstbier mladší na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
  30. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-24]. Dostupné online.  
  31. http://volby.cz/pls/kv1994/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=52
  32. a b Dienstbier suverénně vyhrál volby, v Senátu nahradí svého otce, iDNES.cz 26. 3. 2011
  33. http://volby.cz/pls/kv1998/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=7
  34. http://volby.cz/pls/kv2002/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=7
  35. Volby.cz – komunální volby 2006
  36. Volby.cz – komunální volby 2010 - kandidátní listina ČSSD
  37. KOPECKÝ, Josef. Dienstbier: S ODS koalici neuzavřeme, vytvořila v Praze mafiánské prostředí. iDNES.cz [online]. 6. října 2010. Dostupné online.  
  38. Aktuálně.cz: Komunální volby v Praze
  39. To je ale šikovný chlapík, ten Petr Hulinský. Co on všechno nedojedná! iDNES.cz 23. 11. 2010
  40. ČTK. Jiří Dienstbier ml. rezignoval. Nesouhlasil s koalicí ČSSD a ODS. lidovky.cz [online]. 8. listopadu 2010 [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  41. KOLÁŘ, Petr. V Praze je dobojováno. ODS a ČSSD se dohodly na koalici. lidovky.cz [online]. 16. listopadu 2010 [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  42. Novinky.cz. Koaliční smlouva, kterou podepsaly pražská ODS a ČSSD. Novinky.cz [online]. 2010-11-16. Dostupné online.  
  43. ODS a ČSSD podepsaly nad ránem v Praze koalici. Novinky.cz [online]. 2010-11-16. Dostupné online.  
  44. ČTK. Dienstbier ml. neuspěl, pražskou ČSSD povede dál Hulinský. E15 [online]. 8. ledna 2011. Dostupné online.  
  45. a b ČTK; FORMÁNKOVÁ, Šárka. Prezidentský kandidát Dienstbier opustil post pražského zastupitele. iDNES.cz [online]. 11. září 2012. Dostupné online.  
  46. Jmenné seznamy, všichni platní kandidáti dle poř. čísla, volby.cz
  47. http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/exministr-martin-pecina-rezignoval-na-poslanecky-mandat
  48. Pecina se vzdal poslaneckého mandátu, Deník Referendum 25. 3. 2011
  49. http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/014schuz/s014181.htm#r12
  50. Jiří Dienstbier – psp.cz
  51. http://zpravy.idnes.cz/lide-vyjadruji-v-senatu-smutek-nad-smrti-dienstbiera-nahradit-ho-muze-syn-1r5-/domaci.aspx?c=A110112_103340_domaci_jw
  52. http://zpravy.idnes.cz/dienstbier-mladsi-pujde-do-klani-o-senatorske-kreslo-zesnuleho-otce-11h-/domaci.aspx?c=A110118_163719_domaci_jw
  53. http://zpravy.idnes.cz/klaus-se-zachoval-po-smrti-taty-necitlive-kritizuje-dienstbier-mladsi-1m1-/domaci.aspx?c=A110124_193135_domaci_hv
  54. http://praha.idnes.cz/cssd-posle-do-senatnich-voleb-na-kladensku-dienstbiera-mladsiho-pw0-/praha-zpravy.aspx?c=A110127_181504_praha-zpravy_abr
  55. Zesnulého senátora Dienstbiera nahradí jeho syn, nebo primátor z ODS, iDNES.cz 19. 3. 2011
  56. Portál ČSÚ Volby.cz – doplňovací volby do senátu – výsledky
  57. Strana zelených podpoří do Senátu Dienstbiera z ČSSD, Novinky.cz
  58. Dienstbier požádal o podporu KSČM
  59. Deficit nominací ústavních soudců
  60. Prezidentovy nominace – systémová rezistence senátu
  61. Nejoblíbenějším politikem je Dienstbier Nečas na historickém minimu, nejvíce v popularitě propadl Nečas. Týden.cz 17. 9. 2012
  62. Připravujeme pro Vás postupně přehled nominovaných kandidátů pro volby do Senátu P ČR za ČSSD [online]. ČSSD, [cit. 2014-07-05]. Dostupné online.  
  63. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 10.10. – 11.10.2014, Výsledky hlasování, Obvod: 30 – Kladno [online]. Český statistický úřad, 2014, [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.  
  64. David Klimeš: Včera pražský zastupitel, zítra prezident. Jiří Dienstbier zkouší raketovou politickou kariéru. E15 6. 3. 2012
  65. Dienstbier má podporu. Ale je to moje kampaň, říká, Aktuálně.cz 19. 5. 2012
  66. Barbora Tachecí – Jiří Dienstbier: Církevní restituce jinak… iHNED 24. 9. 2012
  67. Pomozte Dienstbierovi na hrad… iDNES 21. 10. 2012
  68. Prezidentské interpelace: Dienstbier útočil na ZemanaNárodní divadlo. Aktuálně.cz 1. 11. 2012
  69. Debata Dienstbier–Fischer–Zeman Prague Pride. iDNES; Dienstbier–Fischer–Zeman, klání předních kandidátů, Novinky.cz. Obojí 8. 8. 2012 (video online)
  70. Debata Dienstbier–Schwarzenberg-Zeman–Sobotka. GLOPOLIS 19. 9. 2012
  71. Další průzkum prezidentských kandidátů favorizuje Fischera, Zemana a Dienstbiera – Novinky.cz 15. 10. 2012
  72. Dienstbier: Za útok na prezidenta může jeho štvavá kancelář. Aktuálně.cz 2. 10. 2012
  73. Jiří Dienstbier: Zabraňme kšeftování s lidským neštěstím. Deník Referendum 12. 9. 2012
  74. ČTK: Dienstbier může do boje o Hrad. Nasbíral 50 tisíc podpisů, Lidovky.cz; Dienstbier má 50 tisíc podpisů pro prezidentskou kandidaturu, Novinky.cz; Dienstbier nasbíral padesát tisíc podpisů, ale mluvit o tom nechce, iDNES.cz; všechny 21. 10. 2012
  75. Dienstbier a Zeman prosí KSČM o podporu. Pokud komunisté vyhrají volby, jejich vládu by jmenovali. iHNed [online]. 2012-11-30. Dostupné online.  
  76. Rudí šalamouni. KSČM ve volbě podporuje Zemana i Dienstbiera. ČT24 [online]. 2012-12-08 1:58 CET, rev. 2012-12-08 19:07 CET. Dostupné online.  
  77. http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=774038
  78. http://www.denikreferendum.cz/clanek/15177-zive-cssd-dal-povede-sobotka-nove-vedeni-bude-bez-dienstbiera
  79. http://denikreferendum.cz/clanek/15430-sobotka-predstavil-novou-stinovou-vladu-cssd
  80. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06, [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.  
  81. Antonín Panenka a Jiří Dienstbier v pořadu Krásný ztráty 1.11. 2012
  82. http://www.bohemians.cz/DFB/kdojsme.aspx
  83. a b Obchodní rejstřík, dotaz na jméno Jiří Dienstbier
  84. a b Posouzení rizik v souvislosti se zvažovaným přestupem hráče Jana Morávka do zahraničního klubu (PDF) - Advokátní kancelář ČALFA, BARTOŠÍK a partneři
  85. ČTK. Soud potrestal Svobodu kvůli přestupu hráčů z Bohemians 1905 podmínkou. iDNES.cz [online]. 10. prosince 2012. Dostupné online.  
  86. ČTK. Senátor Dienstbier čelí trestnímu oznámení v kauze Bohemians. ČT24 [online]. 9. listopadu 2011. Dostupné online.  
  87. MÁDL, Luděk. Na Dienstbiera podali trestní oznámení, kvůli Bohemians. Aktuálně.cz [online]. 8. listopadu 2011. Dostupné online.  
  88. KALHAUSOVÁ, Vendula. Další trestní oznámení na Dienstbiera. Kvůli "Ďolíčku". Týden [online]. 7. března 2013. Dostupné online. ISSN 1210-9940.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]