Jaromír Obzina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. PhDr. Jaromír Obzina, DrSc.
Jaromír Obzina během státní návštěvy NDR (1983).
Jaromír Obzina během státní návštěvy NDR (1983).
poslanec Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci:
1973 – 1990
ministr vnitra ČSSR
Ve funkci:
1973 – 1983
PředchůdceRadko Kaska
NástupceVratislav Vajnar
místopředseda 4., 5. a 6. vlády L. Štrougala a vlády L. Adamce
Ve funkci:
1983 – 1989
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození22. května 1929
Brodek u Přerova
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. ledna 2003
Praha
ČeskoČesko Česko
ChoťSvětla
Alma materVŠ ÚV KSSS
Profesepolitik
OceněníŘád republiky
CommonsJaromír Obzina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Obzina (22. května 1929 Brodek u Přerova – 28. ledna 2003 Praha[1][2][3][4]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr vnitra vlád Československa za normalizace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Erich Mielke, Jaromír Obzina, Erich Honecker, Friedrich Dickel na snímku z roku 1983.

Narodil se jako syn Františka a Žofie Obzinových, jeho otec byl železničním úředníkem.[5] Členem KSČ se stal v roce 1947. V roce 1947 absolvoval Ústřední politickou školu KSČ, působil pak mezi roky 1948 a 1951 jako funkcionář strany na okresní a krajské úrovni. V letech 1953–1956 vystudoval Vysokou školu stranickou při ÚV KSSS v Moskvě. V letech 1956–1964 zastával post náčelníka politického oddělení Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně.[6][7]

Jeho politická kariéra vyvrcholila koncem 60. let a za normalizace. V letech 1965–1968 a 1969–1972 byl vedoucím odboru vědy a vysokých škol v oddělení školství a vědy Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1969–1972 byl navíc zástupcem vedoucího a v letech 1972–1973 vedoucím oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl kooptován k 28. listopadu 1973. XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[6]

V letech 1973–1983 byl ministrem vnitra v druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala. Patřil k nejvlivnějším členům vládnoucího režimu, ve funkci ministra řídil represe proti politické opozici i církvím. Aspiroval i na post předsedy vlády, ale v roce 1983 byla jeho kariéra zabrzděna. V posledně jmenovaném kabinetu pak po odchodu z postu ministra vnitra působil od roku 1983 jako místopředseda vlády. Na místopředsednickém postu setrval i v následné páté vládě Lubomíra Štrougala, šesté vládě Lubomíra Štrougala (zároveň byl v obou ministrem – předsedou Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj) a ve vládě Ladislava Adamce až do prosince 1989, kdy odešel z vrcholných funkcí v důsledku změn po sametové revoluci. V roce 1979 získal Řád práce.[6][7]

Dlouhodobě zasedal i nejvyšším zákonodárném sboru. Po volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 11 – Praha 7, hlavní město Praha). Křeslo nabyl až dodatečně v červnu 1973 poté, co zemřel dosavadní poslanec Radko Kaska. Mandát znovu získal ve volbách roku 1976 (obvod Praha 7), ve volbách roku 1981 (obvod Praha 7) a volbách roku 1986 (obvod Praha 7 a 8). Ve FS setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[8][9][10][11][12]

Po roce 1989 byl J. Obzina s dalšími lidmi z ministerstva vnitra a StB (původně celkem 25 obviněných) souzeni za akci Asanace. Ta měla za úkol v letech 1977–85 donutit násilím a výhrůžkami osoby, které režim považoval za nepřátelské (zejména signatáře Charty 77), k opuštění republiky. Obzina byl v případu souzen samostatně, ale dříve než byl vynesen rozsudek zemřel.[13]

V roce 1993 se podílel na vytvoření radikálně komunistické skupiny Za socialismus v rámci KSČM.[7] Na základě usnesení sjezdu KSČM v roce 1993 byli Jaromír Obzina společně s Miroslavem Štěpánem vyloučeni ze strany.[14]

Se svou manželkou Světlou měl syna a dceru.[5] Jeho bývalou snachou je televizní moderátorka a novinářka Jitka Obzinová.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jaromír Obzina [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ DANĚK, Honza. „Dostál obstál – svůj boj s rakovinou však prohrál“… [online]. Impuls.cz, 2005-07-24 [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ STROYNOWSKI, Juliusz. Who's who in the socialist countries of Europe. Díl 2. [s.l.]: K.G. Saur, 1989. ISBN 3-5981-0720-X. S. 860. (anglicky) 
  4. ↑ Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992). Praha: Národní archiv, 2010. ISBN 978-80-86712-87-1. 
  5. ↑ a b The International Who's Who, 1989–90. [s.l.]: Europa Publications, 1989. Dostupné online. ISBN 0-9-466-5350-X. S. 1157. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 – 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 398. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ 2. www.radio.cz [online]. [cit. 2008-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-28. 
  14. ↑ Předseda ÚV KSČM M. Grebeníček se obrací na členy a příznivce KSČM a LEVÉHO BLOKU [online]. sds.cz [cit. 2012-04-14]. 1 Dostupné online. 
  15. ↑ Manželství byl největší omyl, tvrdí Jitka Obzinová

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vláda Ladislava Adamce
Ministerský předseda
Ladislav Adamec (jmenován 12. října 1988, KSČ) • Marián Čalfa (pověřen řízením vlády 7. prosince 1989,² KSČ)
Členové v den jmenování vlády
12. října 1988
Pavol Hrivnák (první místopředseda vlády,¹ Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,² KSČ) • František Pitra (místopředseda vlády, KSČ) • Ivan Knotek (místopředseda vlády,¹ KSČ) • Matej Lúčan (místopředseda vlády,¹ KSČ)  Karel Juliš (místopředseda vlády,² KSČ) • Jaromír Obzina (místopředseda vlády,² KSČ) • Bohumil Urban (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Jaromír Johanes (Ministr zahraničí, KSČ) • František Kincl (ministr vnitra, KSČ)² • Milán Václavík (ministr národní obrany,² KSČ) • Jan Stejskal (ministr financí, KSČ) • František Podlena (ministr dopravy a spojů, KSČ) • Miloslav Boďa (ministr práce a sociálních věcí,² KSČ) • Karel Juliš (ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,¹ KSČ) • Antonín Krumnikl (ministr paliv a energetiky, KSČ) • Jan Štěrba (ministr zahraničního obchodu,² KSČ) • Jaromír Algayer (ministr zemědělství a výživy, KSČ) • Jaromír Žák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,¹ KSČ) • František Ondřich (Předseda Výboru lidové kontroly ČSSR,² KSČ) • Marián Čalfa (ministr bez portfeje,² KSČ)
Členové jmenovaní později
19. června 1989¹
Zdeněk Horčík (místopředseda vlády,² KSČ) • Pavol Hrivnák (místopředseda vlády, KSČ) • Ladislav Vodrážka (místopředseda vlády, ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky, KSČ) • Jaromír Žák (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr bez portfeje, Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,² KSČ)
3. prosince 1989²
Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • František Pinc (ministr vnitra, KSČ) • Miroslav Vacek (ministr národní obrany, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr práce a sociálních věcí, KSČ) • Andrej Barčák mladší (ministr zahraničního obchodu, KSČ) • Ladislav Dvořák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu, ČSS) • Květoslava Kořínková (Předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR, nestraník) • Karel Juliš (Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, KSČ) • František Reichel (ministr bez portfeje, ČSL) • Viliam Roth (ministr bez portfeje, nestraník)
¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády.
² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa.
Ministři techniky Československa
Ministři techniky poválečného Československa (1946–1968)
Federální ministři pro technický a investiční rozvoj Československa (1969–1990)
Ministři vnitra Československa
Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945)
V letech (1945–1992)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Obzina&oldid=22984896“