Josef Ježek (ministr)
| Josef Ježek | |
|---|---|
 | |
| 3. ministr vnitra Protektorátu Čechy a Morava | |
| Ve funkci: 1. července 1939 – 19. ledna 1942 | |
| Prezident | Emil Hácha |
| Předseda vlády | Alois Eliáš |
| Předchůdce | Alois Eliáš |
| Nástupce | Richard Bienert |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní souručenství |
| Narození | 2. srpna 1884 Žamberk  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. května 1969 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Profese | politik a četník |
| Commons | Josef Ježek (ministr) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Ježek (2. srpna 1884 Žamberk[1] – 10. května 1969 Praha[2]) byl český generálmajor četnictva a politik. V letech 1939–1942 byl ministrem vnitra v protektorátní vládě Aloise Eliáše.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako prostřední ze tří sourozenců. Jeho otec byl ředitelem a zakladatelem české měšťanské školy v Žamberku. Josef absolvoval obecnou školu a pokračoval na gymnázium, které však nedokončil. Místo toho se zapsal na zeměbraneckou kadetní školu ve Vídni. Po jejím dokončení byl přiřazen k 22. zeměbraneckému pěšímu pluku v Černovicích v Bukovině.
V roce 1909 odešel v hodnosti poručík od armády a vstoupil do řad četnictva, kde sloužil na Zemském četnickém velitelství č. 13 v Černovicích. Následující rok složil odborné zkoušky a stal se velitelem četnického oddělení ve Vyžnyjcy. O několik měsíců později byl jmenován pobočníkem velitele v Černovicích. V roce 1913 byl povýšen do hodnosti rytmistra a o dva roky později (1915) převelen na četnické velitelství ve Vídni, kde byl přiřazen jako velitel na oddělení v Sankt Pölten. Od června 1917 působil na rakousko-uherském ministerstvu zeměbrany.[2]
Po rozpadu Rakousko-Uherska[editovat | editovat zdroj]
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 nastoupil na místo velitele četnického oddělení v Jindřichově Hradci. V roce 1919 byl odeslán do Bratislavy na Slovensko, kde působil jako pobočník zemského velitele četnictva. Měl zde pomoci s budováním slovenského četnictva.[2] Poté působil u 13. oddělení MV a ve 2. polovině třicátých let vystřídal Aloise Adamičku v čele ZČV v Bratislavě. Patřil k významným propagátorům moderních kriminalistických metod u četnictva.[3] V roce 1931 stál Ježek u zrodu časopisu Bezpečnostní služba.[2]
Za nacistické okupace 1. července 1939 ho Alois Eliáš jmenoval ministrem vnitra ve své vládě. V lednu 1942 odmítl složit slib loajality a v ministerské funkci skončil a od 1. března byl poslán do výslužby. Do konce války pak pracoval jako referent Západočeské kaolinky.[2]
Po válce v roce 1945 byl zatčen a v roce 1947 postaven před Národní soud, který však od potrestání upustil. V roce 1954 byl komunistickým režimem znovu zatčen a tentokrát již odsouzen za špionáž a velezradu na 25 let. Propuštěn byl po amnestii v roce 1960.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1910 se v Černovicích oženil s místní šlechtičnou.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876-1888 v Žamberku, sign.186-3288, ukn.11080, str.175. Dostupné online
- ↑ a b c d e f DLOUHÝ, Michal. Století četnické kriminalistiky: Historie kriminalistiky u četnictva na území České republiky. Cheb: Svět křídel, 2014. 336 s. ISBN 978-80-87567-42-5. Kapitola Osobnosti četnické kriminalistiky, s. 316–317.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, Ivana; KOLÁŘ, Ondřej. Generál četnictva Karel Vyčítal. 1. vyd. Praha: Academia, 2018. 168 stran + 20 stran obr. přílohy s. (Paměť, sv.105). ISBN 978-80-200-2880-8. S. 146–147.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ježek na Wikimedia Commons - Heslo[nedostupný zdroj] v publikaci Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Žamberské listy 2009/13 str.7 Archivováno 23. 11. 2021 na Wayback Machine.
- http://www.fronta.cz/dotaz/cs-generalove-souzeni-za-kolaboraci-s-nemci
