Richard Bienert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Richard Bienert
Richard Bienert
Richard Bienert
Ve funkci:
19. ledna 1945 – 5. května 1945
Prezident Emil Hácha
Předchůdce Jaroslav Krejčí
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

Ve funkci:
19. ledna 1942 – 5. května 1945
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Jaroslav Krejčí
Předchůdce Josef Ježek
Nástupce nikdo (funkce zanikla)

Narození 5. září 1881
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. února 1949 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Politický subjekt Národní souručenství
Děti Richard Bienert ml., Klára Příbrská
Vzdělání

PF UK

O rakousko-uherském státním úředníkovi a předsedovi vlády Předlitavska pojednává článek Richard von Bienerth-Schmerling.

Richard Bienert (5. září 1881 Smíchov3. února 1949 Praha) byl rakousko-uherský, československý a český právník, státní úředník a politik. Za protektorátu předseda vlády a ministr vnitra

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny pražského magistrátního úředníka. Po studiu gymnázia vystudoval i práva na pražské univerzitě. Od roku 1906 působil jako policejní úředník u c.k. policie v Praze.[1] Postupně pak pracuje na několika pražských komisařstvích. Od roku 1912 působí jako koncipista pražského policejního ředitelství. V roce 1916 pak začíná pracovat v jeho zpravodajském oddělení. V lednu roku 1918 přechází do prezidia státní policie.[2] Za první světové války jako zasvěcený státní úředník, vzdor rizikům, úzce spolupracoval s domácím odbojem, tzv. Maffií. Spolupracoval s jejím vedoucím činitelem Přemyslem Šámalem.[3] A právě to ho vyneslo za republiky do nejvyšších policejních pater.[1]

Období 1. republiky[editovat | editovat zdroj]

Krátce po vyhlášení republiky, byl dne 30. října 1918 jmenován pražským policejním ředitelem, 20. května 1920 pak policejním prezidentem hlavního města.[4]

Bienert (označen bílým křížkem) jako policejní prezident Prahy na skupinové policejní fotografii z roku 1923

Provedl reorganizaci pražského policejního sboru v nových státoprávních a politických poměrech. Díky němu mělo prvorepublikové Československo jeden z nejlépe fungujících policejních sborů v Evropě i na světě. Také díky jemu měla policie první republiky velkou prestiž.[5] V roce 1925 se stal viceprezidentem Zemské správy politické v Čechách a od roku 1939 byl českým zemským prezidentem. Za jeho působení se zvýšila prestiž policie, zároveň byl znám sociálním cítěním i charismatem.[1]

Hrob Richarda Bienerta na Olšanských hřbitovech v Praze

Období Protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu nacistů jej gestapo 1. září 1939 zatklo. Z gestapa byl po několika hodinách propuštěn až na zákrok státního prezidenta Háchy[3] a slib loajality, který dodržel. Takže ve funkci policejního zemského prezidenta mohl zůstat a vydržel v ní až do roku 1942. Po zatčení premiéra Eliáše, aby neuvolnil klíčový post ministra vnitra aktivním kolaborantům, rozhodl se tento rezort převzít.[1] Dne 19. ledna 1942 tak byl jmenován v Krejčího vládě ministrem vnitra. K jeho jmenování mimo jiné přispěl i konflikt říšského sekretáře Protektorátu Čechy a Morava, K. H. Franka, s dosavadním ministrem vnitra Ježkem.[3] Od 12. března téhož roku byl zároveň náměstkem ministerského předsedy.[2] Nakonec se 19. ledna 1945 stal krátce do 5. května 1945 i předsedou vlády. Zároveň s funkcí protektorátního premiéra vykonával stále i funkci ministra vnitra. Jako jeden z mála (bylo uděleno cca. 30ks) obdržel vysoké protektorátní vyznamenání - Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.[6] Byl také členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti SSSR. Akce se však nezdařila.[3]

Poválečný osud[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. května 1945 hodlal pronést v pražském rozhlase prohlášení o zániku Protektorátu, ale to už nestihl, protože byl zatčen revolučními gardami.[1] Albert Pražák potvrdil, že Česká národní rada sice nepočítala s jeho zapojením do povstání, ale že již v roce 1944 byl informován o možnosti Bienerta při povstání využít, především vzhledem k oblibě, jaké se stále těšil u policie a četnictva.[3] Dne 31. července 1946[4] Národní soud po tříměsíčním, často dramatickém jednání vynesl rozsudky nad některými členy protektorátní vlády, mimo jiné i nad Richardem Bienertem. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval doživotí,[7] nicméně pro polehčující okolnosti (intervence ve prospěch zatčených a pronásledovaných a podporu rodin pozůstalých) mu nakonec soud vyměřil 3 roky vězení za kolaboraci s nacisty.[3] Vláda se k rozsudkům vyjádřila 6. srpna 1946, netajila se zklamáním nad nízkými tresty, respektovala však nezávislost Národního soudu a právoplatnost jeho výroku. Na tom se shodl i nekomunistický tisk. KSČ se několik týdnů domáhala revize rozsudku a požadovala tvrdší tresty. Dne 12. května 1947[7] byl těžce nemocen podmínečně propuštěn a dožil v ústraní bez nároku na jakoukoliv státní penzi, podporován pouze svým synem a dcerou.[1]

Jeho stejnojmenný syn se oženil s Evou Peroutkovou, dcerou spisovatele a publicisty Ferdinanda Peroutky.[1] Dcera Klára se provdala za MUDr. Jana Příbrského, významného specialistu v oboru gynekologické péče a primáře nemocnice v Českých Budějovicích.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha : Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 122.  
  2. a b http://zivotopisyonline.cz/richard-bienert-591881-321949-posledni-protektoratni-premier
  3. a b c d e f http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=2&name=BIENERT+RICHARD
  4. a b http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/rejstrik-predsedu-vlad/richard-bienert-440/
  5. http://web.archive.org/web/20091229125439/http://www.mppraha.cz/prazsky-straznik/2009/prazsky-straznik-2009-10.pdf
  6. http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841
  7. a b http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2007052076
  8. http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/muj-tatinek-se-vratil-z-vezeni-uplne-zlomeny-20140304.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha : Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 47–48.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 52.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 96.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha : Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 494–495.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava
Předchůdce:
Jaroslav Krejčí
19. leden-5. květen 1945
Richard Bienert
Nástupce:
funkce zanikla